V prvním díle Není exekuce jako exekuce jsme byly svědky zázračeného naplnění základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, kdy se sociálně vyloučené Sivákové podařilo vyřídit dvě exekuce pro údajný dluh během jediného týdne a v souladu s nálezy Ústavního soudu jí nebyly účtovány žádné náklady řízení. Ve druhém díle Není exekuce jako exekuce II jsme se mohli přesvědčit o tom, v jak rovnoprávné vlasti žijeme, kdy u sociálně neloučeného občana není exekuce pro údajný dluh ukončena ani po roce a jak „kvalitní“ máme soudce. Ve třetím díle půjde rovněž o sociálně nevyloučeného občana.

Exekuce u sociálně nevyloučeného občana aneb
sociálně nevyloučenému občanovi je co zabavit, tak se na něm nakapsujeme

Jde o prakticky stejný případ, jako byl popsán v předchozím díle a jde jen o jiné časové období. Syn Petr Meszner o sobě nepodává informace. Proč by to dělal, když nemravný senát Městského soudu v Praze pod vedením bývalého komunisty JUDr. Hübnera svým rozhodnutím aproboval jeho nemravné chování. Protože syn má ukončené střední vzdělání, je ve smyslu § 85 odst. 1 zákona o rodině schopen se sám živit, přestal jsem mu platit výživné. Opět se jakou dobu nic nedělo, syn se o výživné nijak nehlásil, až mi přišla pozvánka na místní oddělení pomáhačů. Pomáhačka Kinduchová měla případ už předem vyřešený (neplatící otec patří do kriminálu) a zbývala jen formalita, sepsat se zločincem záznam o podání (naprosto marného) vysvětlení. Moje jasná argumentace, bořící její předem vyřešený případ, jí přiváděla k šílenství (videozáznam na konci článku Jak dostat tatínka do polepšovny). Dále jsem už ale nemohl neplacení výživného „obhajovat“ tím, že o pokračujícím studiu nic nevím a dlužné výživné jsem musel uhradit.

Exekuce 2

Povedený synáček Petr Meszner tradičně souběžně s trestním oznámením podal i návrh na exekuci a tak se zanedlouho u mých dveří opět objevil jejich oblíbený exekutor. V případě této exekuce byl soud s nařízením exekuce nezvykle rychlý (nepochybně s ohledem na mojí oblíbenost u vedení Obvodního soudu pro Prahu 4, které mě úskočně kriminalizovalo za oprávněnou kritiku). S ohledem na krátký odstup od šetření neplnění výživného pomáhačkou Kinduchovou (proto bylo uhrazeno dlužné výživné), nebyl problém dohledat doklad o zaplacení výživného.

Dne 2. srpna 2011 jsem podal návrh na zastavení exekuce, ale ještě bylo potřeba zkontrolovat, co bylo dříve, zda moje úhrada výživného nebo nařízení exekuce. Dluh jsem uhradil 16. května 2011 a exekuce byla soudem nařízena dne 28. června 2011, tedy o více jak měsíc později. Bylo to ale obrovské štěstí, kdy se díky hlouposti advokáta exekuce protáhla o tři měsíce, protože k exekutorovi předložil neúplný návrh. U prvního návrhu vytiskl pouze titulní stranu a návrhu chyběla druhá strana včetně popisu navrhovatele exekuce. Řádný návrh se mu podařilo podat, až o tři měsíce později, když se bývalý tchán Jaroslav Nyklíček jako hlavní organizátor mojí právní šikany rozčiloval na exekutora, jak je možné, že ještě „dýchám“ (nemám zabavený majetek) a ten mu vysvětlil, že chyba je na straně jich „slavného“ advokáta.

Podstatné však je, že povedený syn Petr Meszner a ještě povedenější advokát měli více jak měsíc času na zastavení exekuce a opakovaně se tak dopustili trestného činu podvodu, kdy nechali exekuci běžet dál až do jejího nařízení, přestože dluh již byl uhrazen. Podle Exekučního řádu by tedy syn měl zaplatit náklady exekuce.

Exekuční řád
§ 89  Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil.

Pomyslel jsem si, tak to se synáček bude divit, až mu i za tuto exekuci „napaří“ náklady. Ale co, nemohou mu ty jeho sviňárny stále procházet a jednou se už musí spálit.

Půl roku se nic nedělo a krátce před vánocemi mi přišlo usnesení od exekutora, že se exekuce zastavuje, ale mám exekutorovi zaplatit náklady exekuce 7 800,- Kč (paušální odměna a paušální náklady exekutora) a synovi zaplatit paušální náklady řízení (náklady zastoupení hloupým advokátem) v částce 9744,- Kč. Podle názoru exekutora totiž vznikl nárok oprávněného na úhradu nákladů v exekučním řízení a nárok exekutora na náhradu nákladů exekuce dnem zahájení exekučního řízení, tedy dnem podání návrhu na exekuci. To je neuvěřitelné nerespektování nálezů Ústavního soudu. Aby to exekutor „pojistil“, ještě do odůvodnění lživě uvedl, že jsem dlužnou částku uhradil až po podání návrhu na zastavení exekuce. Neuvěřitelné!

Z odůvodnění vyplývá, že exekutor po mojí žádosti na zastavení exekuce vyzval mého syna, zda souhlasí se zastavením exekuce. Ten se však v zákonné lhůtě nevyjádřil, což je považováno za souhlas se zastavením. A právě v této exekuci se měl jeho hloupý advokát odvolat proti zastavení exekuce, pokud byl přesvědčen, že ještě nebyla uhrazena pohledávka, pro kterou se nesmyslně odvolal v předchozí exekuci. Tak dementního advokáta bych opravdu „chtěl“, aby mě zastupoval. Synovi to však nevadí, protože díky chybám exekutora či soudců to stejně zaplatím já.

A právě o náklady řízení tady šlo, proto syn nechal exekuci běžet, i když už měl peníze v kapse. V té době totiž ještě nebyly mediálně propírány nechutné praktiky exekutorsko-advokátní mafie (vymáhání bagatelních částek pro zisk na nákladech exekuce). Syn Petr Meszner vychovávaný matkou k nenávisti k otci se takto ukájí mojí právní šikanou, advokát jako lidská hyena participuje na neštěstí naší rodiny a na svoje si přijde i vykutálený exekutor aneb

sociálně nevyloučenému občanovi je co zabavit, tak se na něm nakapsujeme.

To se ale přepočítali, protože jsem si našel příslušené nálezy Ústavního soudu a proti nezákonnému usnesení exekutora jsem se dne 13. prosince 2011 odvolal. Navíc údajně dlužné výživné v této exekuci spadá do období, za které mi bylo nedávno sníženo výživné a tak údajný dluh je mnohem nižší. Do dnešního dne vůbec nevím, kde je mému odvolání konec.

Exekuce u sociálně nevyloučeného občana pro údajný dluh tak není ukončena ani po třech měsících od podání návrhu na její zastavení.

I v tomto případě se tak mohu jedině těšit na odškodnění.