Nereálnému výživnému z fiktivního příjmu zvoní hrana II

Minulý týden vydal Ústavní stolec nález II. ÚS 979/13, který je označován za průlomový, neboť by tím mělo skončit zločinné vyměřování výživného z fiktivního příjmu otce (nejčastěji podle nabídky volných míst evidovaných úřadem práce).  Nález ještě nebyl zveřejněn a jeho vydání bude Adikia každý den kontrolovat, proto se nemusíte bát, že by vám unikl. Zatím se tedy podíváme na skutečnosti, které lze o kauze dohledat.

Sp. zn.: II. ÚS 979/13

soudce zpravodaj: JUDr. Dagmar Lastovecká

navrhovatel:  Zdeněk Sázel

návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. 11 P 2/2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012 sp. zn. 28 Co 555/2012

Stručná charakteristika: výživné

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl zavázán přispívat na výživu svých dcer a uhradit dlužné výživné, neboť je přesvědčen, že jimi došlo k porušení čl. 10 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud Praha- západ  napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek Okresního soudu v Olomouci se mění tak, že je otec (v řízení u Ústavního soudu stěžovatel) povinen přispívat na výživu tehdy nezletilých dvou dcer každé částkou 3 500 Kč, dále rozhodl, že je povinen zaplatit dlužné výživné v celkové výši asi 280 000 Kč.  Krajský soud rovněž napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu změnil tak, že dlužné výživné je otec povinen platit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč (pro každou dceru) spolu s běžným výživným. V řízení u obecných soudů se stěžovatel nebránil tomu, aby soud zvýšil výživné pro dcery za dobu, kdy dosahoval v zaměstnání příjmů kolem 25 tis. Kč, nesouhlasil však s tím, jak soud vyměřil výživné v době, kdy pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 11 562 Kč, a následně v době, kdy nastoupil do stávajícího zaměstnání, kde pobírá mzdu ve výši cca 12 000 Kč měsíčně. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nezjistily správně skutkový stav, neboť vycházely z předpokladu, že výdělek stěžovatele může být vyšší. Soudy při svém rozhodování podle stěžovatele opominuly obecně známou skutečnost, že v důsledku hospodářské krize, která se nejvíce projevila právě ve stavebnictví, nelze srovnávat příjmy stěžovatele v době stavebního boomu s jeho příjmy v době, kdy stavebnictví je v naprosté krizi, zaměstnancům je výrazně snížena mzda nebo jsou propouštěni.

Zdroj Ústavní stolec

Pan Sázel si tedy stěžoval na porušení práva na zachování lidské důstojnosti (čl. 10 LZPS) a práva na spravedlivý soudní proces (čl. 36 LZPS), kdy mu bylo zcela v souladu se Zákonem o rodině vyměřeno výživné 3 roky zpětně a obecné stolice se nijak neodchýlily o letité zločinné praxe vyměřování výživného z potencionálního příjmu.

Osobně jsem podal již dvě takové stížnosti. První stížnost jsem podal v roce 2008, kde jsem poukazoval na „nejednotné“ vyměřování výživného jen podle momentální nálady soudních stolic. Stížnost byla zamítnuta se směšným dovětkem.  

III.ÚS 1679/08

Nadto Ústavní soud dodává, že pokud stěžovatel nesouhlasí se stanovenou výší výživného, má možnost v případě, že změní-li se poměry, podat soudu návrh na snížení výživného podle ustanovení § 99 zákona o rodině.  

Na základě tohoto „poučení“ jsem tedy ještě několikrát naprosto marně požádal o novou úpravu výživného. Poslední rozhodnutí o výživném je z roku 2006 a jen debilní soudní stolice mohou tvrdit, že od té doby nenastala žádná změna poměrů, která by zakládala nové rozhodnutí o výživném. Do dnešního dne je tak v platnosti rozhodnutí, kterým mi bylo uloženo plnit výživné „k rukám matky“, které holomek Petr Meszner zneužívá k mojí právní šikaně a ekonomické likvidaci. Po několika marných pokusech jsem tedy podal další návrh na úpravu výživného a tím se začal odvíjet PŘÍBĚH, který od podání návrhu můžete sledovat na Adikii. Všem jsem tím chtěl ukázat, jak „snadné“ a hlavně nereálné je dosažení snížení výživného. Po počátečních „problémech“ s debilní soudní stolicí Smitkovou, která otočila smysl žaloby a po jejím vyloučení, jsem sice dosáhl nepatrného snížení výživného, ale to vzápětí komunistická bašta ve Spálené ulici zrušila. Dnes se mohu přiznat, že jsem od samého počátku ani minutu nedoufal, že by řízení přineslo nějakou zásadní změnu a vše bylo od samého počátku směřováno k Evropskému soudu pro lidská práva. Po vzoru stížnosti paní Prodělalové jsem obešel Ústavní stolec s tím, že stížnosti o takové „prkotině“, jako je naprosto nepřiměřené výživné konstantně odmítá řešit. Bohužel se mi dostalo odpovědi, že jsem nevyčerpal všechny vnitrostátní „opravné“ prostředky. Podal jsem tedy další ústavní stížnost, která byla v únoru tohoto roku jako vždy zamítnuta.  

IV.ÚS 3940/12

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].

Takového pochybení se obecné soudy ve stěžovatelově věci nedopustily; naopak se stěžovatelovou věcí pečlivě zabývaly a podrobně a srozumitelně vysvětlily, proč nebyly dány podmínky pro snížení výživného stěžovatelova syna. Námitky obsažené v ústavní stížnosti lze hodnotit jako pouhou polemiku se závěry obecných soudů opírajícími se o stabilní a uznávanou judikaturu obecných soudů i soudu Ústavního, přičemž stěžovatel nepřípadně očekává, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Uvedené je však dokladem toho, že věc postrádá nezbytnou ústavněprávní rovinu. Pouhý odlišný názor stěžovatele na právní posouzení jeho věci nezakládá porušení jeho ústavně zaručených práv.

Pro rozvedené otce sužované nepřiměřeným výživným je velký problém se přes náklady za povinné zastoupení advokátem probojovat až k Ústavnímu stolci, přesto je takových zamítnutých stížností každý rok několik set. Stačí při vyhledávání v knihovně lidsko-právních pohádek Nalus zadat slovo „výživné“. Příklad stolice Ústavního stolce z května tohoto roku. Rozdíl deset tisíc není u vyměřovacího základu výživného naprosto žádný lidsko-právní problém.

II.ÚS 2467/12

Kromě toho rozhodnutí krajského soudu podle stěžovatele představuje neústavní zásah do jeho ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví, neboť odvolací soud stěžovateli stanovil vyživovací povinnost, aniž se podrobněji zabýval otázkou schopností stěžovatele tuto vyživovací povinnost plnit. Toto své rozhodnutí krajský soud odůvodnil odkazem na jedinou větu ze spisu, dle které má stěžovatel příjem mezi 25 000 Kč až 35 000 Kč měsíčně. Tato skutečnost však nebyla před soudem prvního stupně zjišťována za účelem ověření vyživovacích možností stěžovatele a navíc představuje údaj starý 15 měsíců a zmíněná částka představovala už tehdy pouze hrubý příjem.

V otázce zásahu ústavně zaručeného práva na ochranu majetku stanovením výživného Ústavní soud konstatuje, že soudem stanovená částka nedosahuje intenzity neoprávněného zásahu do základních a práv a svobod stěžovatele. Jelikož krajský soud nestanovil výši výživného svévolně, je stěžovatelův odkaz na judikaturu Ústavního soudu nepřípadný, neboť v případě projednávaném pod sp. zn. II. ÚS 3113/10 obecné soudy postupovaly značně svévolně. Jelikož právní řád dává stěžovateli i v tomto směru účinné nástroje ochrany jeho oprávněných zájmů, nemůže napadený výrok krajského soudu dostatečně intenzivním způsobem porušit stěžovatelovo ústavně zaručené právo na ochranu jeho majetku (srov. ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině). Vzhledem k tomu nemůže být tedy mírně formalistický postup krajského soudu v otázce zjišťování příjmů stěžovatele důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

Je tedy otázkou, co Ústavní stolec dovedlo k tak zásadnímu obratu?

Abychom mohli hovořit o nějakém obratu, raději si počkejme až na úplné znění nálezu. Další otázkou pak bude, jak rychle se podaří tento nález „prosadit“ u obecných stolic. Jen připomínám, že i přes širokou medializaci průlomových nálezů k exekučním nákladům jsem se svého práva musel domáhat až u Ústavního stolce.

Jak již bylo v samotném úvodu řečeno, rozhodnutí obecných stolic nijak nevybočuje z dosavadní zločinné praxe, ale něco zde přeci jen „nesedí“. Podle dostupných informací se jednalo o změnu předcházejícího rozhodnutí, kterou bylo výživné zvýšeno na 3 500,-Kč měsíčně (na jednu dceru).  Je vcelku logické, že pokud došlo ke zvýšení výživného zpětně za tři roky, že vznikne nějaký nedoplatek. Jak ale může být nedoplatek větší (4000,-Kč měsíčně na jednu dceru), než je zvýšené výživné, tak to mi hlava opravdu nebere!