Proti stálici hvězdné pěchoty BÍDNÝCH SOUDCŮ Obvodního soudu pro Prahu 4 soudkyni Mgr. Ivaně Jarešové jsem ve dvou řízeních vznesl námitku podjatosti. V obou případech o věci rozhodoval nadřízený „Sváčkův“ soud v Praze (pokaždé však jiný senát). Z odůvodnění jednoho z usnesení si teď můžete přečíst stručný „výčet hříchů“ soudkyně Mgr. Jarešové.

Pro úplnost si ještě připomeneme nález III. ÚS 441/04, kde Ústavní soud vcelku jasně a pochopitelně vysvětluje aspekty nestrannosti soudu (soudce).

Nález Ústavního soudu III. ÚS 441/04

Evropský soud pro lidská práva v řadě svých rozhodnutí vyložil, že nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 - 44).

A co říká o nálezech Ústavního soudu Ústava ČR?!

Ústava České republiky
Čl. 89
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

Přes výčet „hříchů“ soudkyně Mgr. Jarešové absolutně nehledě na závaznost nálezů Ústavního soudu oba senáty „Sváčkova“ soudu dospěly k závěru, že zde není důvod pro její vyloučení.

Svoje rozhodnutí soudci "Sváčkova" soudu stupidně odůvodnily v jednom případě rozhodnutím Nejvyššího soudu č.j. 25 Nd 26/2005 a v druhém případě nálezem Ústavního soudu č. j. II ÚS 105/01, které se však týkají „hromadné“ námitky proti všem soudcům příslušného soudu.

Seznam BÍDNÝCH SODCŮ se tak rozšiřuje o soudce „Sváčkova“ soudu v Praze:

JUDr. Vladimíra Kosovcová (KSČ), JUDr. Blanka Bendová a JUDr. Naděžda Zachystalová (KSČ)

JUDr. Marcela Kučerová, JUDr. Jan Klášterka a Mgr. RNDr. Jana Zaoralová

Co ještě více kromě úskočné kriminalizace účastníka řízení ze strany nadřízených soudců (vedení soudu), ignorace závazných nálezů Ústavního soudu a ignorace procesních práv (základních práv) účastníka řízení musí soudkyně provést, aby byla vyloučena z projednávání věci pro podjatost?

Nejspíše, i kdyby soudkyně účastníka řízení zabila, bylo by to nadřízeným soudem odůvodněno jako námitka proti postupu soudce v řízení, která podle § 14 odst. 1) o. s. ř. není důvod k vyloučení soudce. Domoci se svého základního práva na projednání věci před skutečně nezávislým soudem je V České republice naprosto nemožné, protože „nezávislí“ soudci pokrytecky kolegiálně kryjí pochybení jiných soudců a důvěryhodnost justice, o které ve svém nálezu III. ÚS 441/04 hovoří Ústavní soud, je jim naprosto ukradená.

Jak se dopracovat k vyloučení zjevně podjatého soudce?

Když to nejde „přes pochybení soudce“ musí si tedy pomoci účastník řízení sám. Stačila troška pečlivosti, pozorně si přečíst nález Ústavního soudu II. ÚS 105/01, kterým BÍDNÍ SOUDCI „Sváčkova“ soudu odůvodnili svoje ignorantské pokrytecké rozhodnutí, dohledat nálezy, na které se Ústavní soud odkazoval a návod na vyloučení soudce je na světě.

Nález Ústavního soudu I.ÚS 167/94

I když v řízení o vyloučení soudce a v trestním řízení, vyvolaném trestním oznámením soudkyně, která věc opětovně rozhodovala u soudu prvního stupně, byl shledán výkon její pravomoci nezávadným a i když byla odmítnuta námitka její podjatosti, přiklonil se Ústavní soud k názoru, že v daném případě byla splněna podmínka § 14 odst. 1 o. s. ř., která zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. V daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a právní zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou (označení rozhodnutí soudkyně za "právní zmetek") je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba. To se v daném případě nestalo a po vrácení věci odvolacím soudem opětovně rozhodovala jako samosoudkyně osoba, jejíž rozhodnutí bylo tak ostře napadeno. Za takových okolností lze pochybovat o tom, že soudce není dotčen takovým úsudkem o výkonu své rozhodovací pravomoci. Bylo tudíž na místě soudkyni z rozhodování v dané věci vyloučit.

S ohledem na závaznost nálezů Ústavního soudu danou čl. 89 odst. 2) Ústavy ČR tedy pro vyloučení soudce musí postačit, když jeho práci označíte za právní zmetek. V drtivé většině případů to bude zcela objektivní hodnocení.