Máme za sebou diletantskou amnestii a vrcholí komedie na přímou volbu prezidenta. Pro Adikii jsou zbývající kandidáti naprosto nepřijatelní, protože se oba podíleli na současném marasmu a je tedy čas se vrátit k běžné práci.

Nejsme otroky svých dětí

Bylo vydáno druhé pokračování článku Nejsme otroky svých dětí, kde jsou uvedeny všechny mezinárodní úmluvy vztahující se k právu na svobodnou volbu práce a k zákazu nucených prací. To je celkem nudná pasáž, ale pro osvětlení těchto základních práv laické veřejnosti však naprosto nezbytná.

Článek najdete na stránce Výživné v sekci Rukojeť kverulanta pod názvem  Nejsme otroky svých dětí  –  II. část.

Dobré mravy a výživné

K Adikii se dostal komentář externího doktoranda Právnické fakulty Olomouc Mgr. Davida Rašovského k otázce dobrých mravů při určování výživného, který byl před několika dny zveřejněn v databázi ASPI.  Otázka dobrých mravů je při určování výživného soudní stolicí často opomíjena, proto neuškodí si v tom udělat jasno. Adikia z komentáře považuje za zásadní především samotnou definici dobrých mravů.

Nejvyšší soud nejčastěji vymezuje dobré mravy jako „souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“.

Ačkoliv se to zdá být nepodstatné, oproti předchozím definicím zde přibylo slovo „demokratické“. Hodnotový systém členů KSČ byl často odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu, a to z povahy věci stále může ovlivňovat rozhodnutí jednotlivých soudců členů KSČ (§ 39 nálezu I. ÚS 517/10).

S ohledem na tuto skutečnost by tedy měly být z projednávání výživného vyloučeny soudní stolice s komunistickou minulostí!  

Neméně důležitý je však i způsob, jak mají být dobré mravy hodnoceny.

Obecný horizont (dobrých mravů), který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.

To je značný posun, kdy podle zkostnatělé stoliční praxe je důvodem pro nepřiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy teprve až přečin zasahující do oblasti trestního práva spáchaný oprávněným na plátci výživného.  Při vší neúctě, soudní stolice tvoří naprosto zanedbatelné promile společnosti a z tohoto pohledu tedy nelze hovořit o objektivizovaném společenském názoru. Navíc v konkrétních případech o věci rozhoduje „samosoudce“ a jde tedy ryze o subjektivní názor jednotlivce.................

To je jen krátká ukázka. Celý článek včetně komentáře najdete na stránce Výživné v sekci Judikatura pro názvem Dobré mravy a výživné VII. Komentář také obsahuje pasáž o vyživovací povinnosti manželů, ale to už přesahuje zaměření Adikie.