Písařská chyba (pokračování PŘÍBĚHU)

V rámci svědecké výpovědi byl místopředsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 4 soudkyni JUDr. Smitkové předložen její „skvost“ (usnesení, kde zaměnila smysl žalobního návrhu) s tím, aby si přečetla první větu odůvodnění.

„Žalobce se svou žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému hradit výživné…“

Když zjistila, že zaměnila smysl žaloby, výživné mám plnit já svému synovi a nikoliv obráceně, dlouze mlčela a kousala se do rtů. „Jde o písařskou chybu. To se při naší práci stává“: snažila se ospravedlnit svojí hrubou chybu soudkyně JUDr. Smitková. Schválně tedy ve větě opravíme onu údajnou „písařskou chybu“ a uvidíme, co nám z toho vyjde.

Žalovaný se svou žalobou domáhá, aby soud uložil žalobci hradit výživné…

To je nesmysl, protože žalovaný žádný návrh nepodal. Nebo to snad mělo být takto?

 Žalobce se svojí žalobou domáhá, aby soud uložil žalobci hradit výživné…

Zde se nám zase vytrácí protistrana sporu – žalovaný. Je tedy zcela evidentní, že se nejedná o písařskou chybu, ale naprosto špatně konstruovanou větu, zjevně okopírovanou z jiného spisu, kdy soudkyně JUDr. Malíková ve svojí svědecké výpovědi zcela otevřeně přiznala, že soudci kopírují rozhodnutí a je běžnější, že o úpravu (přesněji zvýšení) výživného obvykle žádá oprávněný (příjemce výživného), než aby se úpravy výživného domáhal povinný (plátce výživného) viz . Když soudkyně svědčí

Za 8 let, co jsem nedobrovolným zákazníkem naší justice, to však není první a ani ojedinělá „písařská chyba“. Navíc si nejsem jistý, zda je bezdůvodné omezení mojí rodičovské odpovědnosti pouze na plnění výživného možné považovat za písařskou chybu. Pověření „znalkyně“ Mgr. Likusové soudkyní Mgr. Winklerovou (dříve Zemanovou) k vypracování znaleckého posudku v době, kdy nebyla soudní znalkyní, asi také nebude jen „písařská chyba“. Když k tomu přičtu „písařské chyby“, se kterými jsem se setkal také v rozhodnutích dalších členů současné rodiny, tak se asi nikdo nemůže divit mojí reakci, kdy „uctivé“ upozornění na chybu nějakého soudce zásadně nevede k odstranění chyby, ale k právní šikaně stěžovatele. Oprava „písařské chyby“ se totiž na dlouhou dobu stává hlavní náplní celého sporu a původní předmět sporu se stává nepodstatným.

Na jednu takovou „písařskou chybu“ se podíváme podrobně. Od května roku 2004 probíhalo pečovatelské řízení, které soudkyně Mgr. Winklerová (dříve Zemanová) přeměnila na inkviziční řízení proti otci, kde zájem dítěte (udržení kontaktu dítěte s otcem) byl zcela nepodstatný. Podstatné bylo zajistit dobře honorovanou práci pro předem vybranou „soudní znalkyni“ Mgr. Likusovou a teprve až po dvou letech se na konci roku 2006 „podařilo“ soudkyni Mgr. Winklerové vynést rozsudek, kdy usoudila, že jako bezdomovec (poté co bývalá manželka Monika Mesznerová totálně vyrabovala náš společný byt) mohu po přechodnou dobu platit výživné v částce 4 500,- Kč a od nástupu syna na střední školu pak 6 500,- Kč.

Začneme protokolem z jednání. Na samosoudcovskou poradu před vyhlášením rozsudku si soudkyně Mgr. Winklerová dala 15 min. Za tak krátkou dobu nelze zhodnotit řízení trvající 2 roky. Jednalo se tedy spíše o občerstvovací přestávku a rozsudek již byl předem připraven. Na místo stručného a jasného výroku obsahoval výrok nepřebernou řadu zbytečných skutečností, jednacích čísel a datumů. Při přednesu rozsudku se v tom člověk špatně orientuje, ale i tak jsem zaznamenal, že něco nesouhlasí.  Proto jsem si hned vyžádal písemný protokol z jednání.

Přestože se jedná o nezletilé dítě, byl jsem naprosto nelogicky na jeden rok od 31. 8. 2004 do 1. 9.2005 zbaven vyživovací povinnosti. Rozsudek byl vyhlášen jménem republiky a do jeho písemného vyhotovení s tím stejně nic nelze dělat. Při psaní rozsudku však asi soudkyni Mgr. Winklerové došlo, že na sebe datumy nenavazují a svojí chybu se velmi trapně snažila zamaskovat změnou datumu  1. 9. 2005 na 1. 9. 2004. Už jí však nedošlo, že přelomové datum také musí odpovídat nějaké změně poměrů a v rozporu se svým vlastním odůvodněním tak přelom posunula nesprávným směrem do doby, kde k žádné změně poměrů nedošlo.

V tu dobu jsem však potřeboval především řešit zajištění pravidelného kontaktu se synem a stanovení výživného nikoliv podle jeho potřeb, ale mých reálných možností bezdomovce, proto jsem se touto věcí nezabýval s tím, že se to vyřeší v rámci odvolacího řízení, kde jsem na tuto skutečnost upozornil. Ale co by soudkyně Městského soudu v Praze poslouchaly nějakého novodobého otroka (rozvedeného otce) a tak poslouchaly, co jim říká advokát matky viz. protokol z jednání.

Že otec v pozici bezdomovce reálně není schopen plnit výživné není pro soudce žádný problém. Vždyť na ně nikdo exekuci či trestní oznámení pro zanedbání vyživovací povinnosti nepodá. Že matka potřebuje vědět, na jaké výživné pro dítě má nárok, to pro soudce také není žádný problém. Řízení o výživném bylo odročeno na neurčito a soudkyně Městského soudu v Praze spis vrátily zpět k Obvodnímu soudu v Praze 4.

Že se nejedná o písařskou chybu, ale nesprávně vyhlášený rozsudek, je vůbec netrápilo. A když soudkyně Městského soudu v Praze napíše, že je v rozsudku „písařská chyba“, tak co by se s tím soudkyně soudu I. stupně nějak hlouběji zabývala a „písařskou chybu“ prostě odstranila.

A tím bylo dílo dokonáno, kdy i podle písemného vyhotovení rozsudku jsem byl na jeden rok nelogicky zabaven vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti. Protože moje advokátka měla být delší dobu mimo republiku, ukončili jsme zastupování. Paskvil s údajně opravenou písařskou chybou byl doručen mojí advokátce, která ho soudu vrátila s tím, že už mě nezastupuje. Soud tedy paskvil zaslal na mojí adresu. Proti paskvilu jsem se v souladu s poučením řádně do 15 dnů odvolal. A jaký byl výsledek?

Soud doručí rozhodnutí někomu, kdo vás nezastupuje, po upozornění na tuto skutečnost pak zašle rozsudek na správnou adresu, do poučení uvede, že se můžete do 15 dnů odvolat, ale ve skutečnosti už se nemůžete odvolat, protože odvolací lhůta se počítá od doručení někomu jinému a odvolací lhůta již mezi tím marně uplynula. A tak následovalo další odvolání.

A co předmět sporu – výživné pro nezletilé dítě? Tak to se vůbec neřeší a dokonce už se neřeší ani údajná „písařská chyba“. Mezi tím však běží čas a bývalá manželka podala návrh na exekuci pro údajně dlužné výživné. Ale co vlastně dlužím, když podle rozsudku (rozsudky o výživném jsou předběžně vykonatelné) jsem byl na jeden rok zbaven vyživovací povinnosti? Toho si všimla soudkyně, která rozhodovala o exekuci a na opatrovnické oddělení zaslala dopis.

Doporučená změna datumu je sice správná a navazuje na změnu poměrů, ale problém zůstává. Případnou opravou by se totiž opět nic nezměnilo, protože nejde o „písařskou chybu“ ale o špatně vynesený rozsudek. Ani toto upozornění jiné soudkyně  ve věci nepřineslo žádnou změnu. Exekucí jsem měl zablokované všechny účty (včetně podnikatelského) a veškerý majetek. Mimo povinných odvodů státu (daně, sociální a zdravotní pojištění), běžných finančních operací (úhrada faktur za nákup materiálu na výdělečnou činnost), uspokojování svých základních životních potřeb (nájemné, strava),  jsem tak nemohl ani částečně plnit výživné. Pochopitelně tedy následovalo trestní stíhání a následné odsouzení pro zanedbání povinné výživy, přestože jsem se alespoň částečně snažil výživné pravidelně plnit částkou 500,- Kč měsíčně a trestní zákoník nepopisuje „částečné“ plnění vyživovací povinnosti jako trestný čin. K mému odsouzení soudcům dokonce ani nijak nevadilo, že jsem odsouzen za období, kdy jsem byl rozsudkem soudkyně Mgr. Winklerové zbaven vyživovací povinnosti. Proti odsouzení pro zanedbání povinné výživy jsem podal řadu opravných prostředků včetně ústavní stížnosti. Dokonce ani Ústavní soud neshledal žádný důvod ke zrušení  protiústavního odsouzení za částečné plnění výživného v době, kdy jsem žádnou vyživovací povinnost neměl.

Toto je reálný obraz naší justice. Nikoliv písařská chyba, ale hrubě nedbale odváděná práce, za kterou by každý zaměstnanec „letěl na hodinu“.  Soudci jsou za takovou práci královsky odměňováni a chraň vás pán Bůh upozornit na nějakou jejich chybu.