Podle policejních statistik 40 % rodičů neplatí řádně výživné

Již nějakou dobu se v éteru objevuje informace, že „podle policejních statistik 40 % rodičů neplatí řádně výživné“. Můžeme ji např. najít v odůvodnění bolševického návrhu zákona o náhradním výživném (ZDE). Na půdě Poslanecké sněmovny takto argumentuje komouška Aulická Jírovcová (ZDE) a ve stejný den se tato informace objevila v hlavním zpravodajství ČT (ZDE).

Ročně je odsouzeno asi 10000 „neplatičů“ výživného, přičemž každý rok rozvodem vznikne asi 28 000 nových potencionálních neplatičů a dalších asi 8000 potencionálních neplatičů, kterým soudní stolice zvednou výživné. Ať počítáte, jak počítáte, vychází to na nějakých 28 % procent „neplatičů“ ze všech potencionálních neplatičů. Ve skutečnosti to takto pochopitelně nelze počítat, protože velká část trestních stíhání se opakuje u jedné a téže osoby. Další část neplatičů je pak řešena exekutorskými šmejdy, o čemž pomáhači  zjevně vůbec neví (viz. následující  tabulka). Tyto „neplatiče“ navíc nelze přičíst k oněm trestně stíhaným „neplatičům“, protože navzdory subsidiaritě trestní represe, zakotvené v Trestním zákoníku, se obě tyto skupiny neplatičů z velké části překrývají. Náš údajně právní stát totiž umožňuje zahájit trestní stíhání, aniž by byly vyčerpány prostředky na vymožení výživného civilně právní cestou (exekuční likvidací).

Podívejme se na data, která Adikii zaslalo Prezidium pomáhačů a chráničů.

Trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku - data za ČR
text / rok	2015	2016	2017
podání trestních oznámení na trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 196 tr. z.	12 266	10 727	9 066
odloženo, neboť trestný čin se nestal, už po prvotním šetření Policií ČR	177	116	87
odloženo, neboť trestný čin se nestal, až ve druhém stupni službou kriminální Police ČR	0	0	5
odloženo na základě subsidiarity trestní represe dle § 12 odst. 2 tr. z.	statistika kriminality  Policie ČR neeviduje
u skutku, kde bylo zahájeno trestní řízení,  byl zjištěn pachatel	12 089	10 611	8 974
TS ukončeno návrhem na podání obžaloby (NPO) státnímu zástupci dle § 166/3	5 049	4 798	3 984
TS  ukončeno zpracováním zprávy o výsledku zkráceného přípravného řízení ve smyslu § 179c/1	4 532	3 928	3 251
TS  odloženo dle § 159a/2 s odkazem na § 11/1 b), c), e), i), j, k) nebo dle § 159a/3 s odkazem na § 172/2a, 2b	218	208	179
TS ukončeno jiným způsobem (§ 172/1d, § 173/1a,b,c, § 173/1d, § 307, § 179g/1)	910	352	305

Už na první pohled je zjevné, proč zastánci nesystémového řešení problému s placením výživného operují v roce 2018 zastaralými informacemi z roku 2015. Počet trestních oznámení na neplacení výživného se každý rok výrazně snižuje a to nelze dopustit! Je tedy potřeba v souladu s navrhovaným zákonem o náhradním výživném nabrat nové kafepijavice na úřady práce, které budou vše střelhbitě hlásit pomáhačům, aniž by děti jako poškozené osoby daly souhlas s trestním stíháním osoby blízké, neboť není větší blaho dítěte, než když má fotra v kriminálu.

Druhou zarážející věcí je ignorace platného Trestního zákoníku, kdy ve smyslu § 12 odst. 2 lze trestní odpovědnost pachatele uplatňovat jen případech, kde nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

§ 12 Zásada zákonnosti a zásada subsidiarity trestní represe

(2) Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

V případě neplacení výživného by tedy trestní stíhání mělo být zahájeno až po neúspěšném vymožení výživného exekucí. Je ovšem otázkou, zda je ekonomicky rozumné vydávat statisíce za stíhání, odsouzení a případně i uvěznění jednoho fotříka, kterému šmejdi exekutoři už neměli co sebrat, a zda by nebylo lepší spíše potřebným dětem přiznat sociální dávku ve výši průměrného výživného, což by vyšlo nejméně 20 x levněji. 

Dále se z odpovědi Prezidia pomáhačů dovídáme:

Dobrý den, v příloze zasílám požadovaná data. Zbytek je zodpovězen přímo pod otázkami.

6) Má Policie ČR informace o průměrných životních nákladech dětí a ze kterého zdroje tyto informace čerpá?

Policie ČR vychází z nařízení Vlády, kterým je stanoveno životní minimum. Jinak policie vychází z podkladů, které jsou jí předány či sděleny oprávněným rodičem (tedy tím, kterému bylo dítě svěřeno do péče). Policie vychází také z výše výživného stanoveného soudem.

7) Spolupracuje Policie ČR např. s pracovními agenturami k ověření reálného příjmu osoby podezřelé (obviněné) ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku?

Policie ČR využívá všech jí dostupných prostředků, aby mohlo být spolehlivě prokázáno, že se osoba podezřelá dopustila trestného činu zanedbání povinné výživy. Výrok o vině je věcí soudu.

Zajímavá je také skutečnost, že polovina „neplatičů“ výživného je řešena ve „zkráceném řízení“. To sice Trestní řád umožňuje, ale poněkud to koliduje s tvrzením mluvky  pomáhačů kpt. Bc. Nguyenové, že je při šetření „využíváno všech dostupných prostředků ke spolehlivému prokázání trestného činu.“ Což ve zkráceném řízení rozhodně nelze stihnout, a pokud pomáhači „vychází z výše výživného stanoveného soudem“, tak se jedná o hrubé porušení zásad trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení totiž nejsou vázány „civilními“ rozsudky a proti obviněnému musí postavit svoje vlastní důkazy. Například pravidelné placení nižší částky tak nemůže být trestným činem, neboť částečné plnění výživného není Trestním zákoníkem specifikováno jako trestný čin,  to ovšem pro bolševickou justici není až tak podstatné.  

Z praxe víme, že velká část odsouzených „neplatičů“ jsou bezdomovci a osoby v evidenci úřadů práce (na soc. dávkách). Obvykle jsou odsouzeni v nepřítomnosti a dokumenty jim soudy doručují fikcí. Počet bezdomovců se odhaduje na 60 000. Uváděných cca 10 000 odsouzených „neplatičů“ ročně tomu přibližně odpovídá. Statistiky počtu odsouzených pro TČ zanedbání výživy tedy napovídají, že nejspíše žádní „neplatiči“ (neexekuovaní a trestně nestíhaní) v ČR nejsou, vyjma osob uvedeného typu. Ty ale nemá smysl ani exekuovat, ani trestat. Problém je ve skutečnosti jen to, že jim soudní stolice stanovují výživné zjevně nesmyslným způsobem jen podle svojí momentální nálady. Bezdomovci o snížení výživného obvykle ani nežádají, protože vést soudní řízení v jejich situaci často dost dobře ani možné není.

Na okraj ještě Adikii dodává, že se jí od mluvky Prezídia pomáhačů nepodařilo získat informaci o nákladech na trestní stíhání „neplatičů“ výživného (otázky ZDE), neboť to prý není sledováno a vše se ukrývá pod „běžný výkon služby“. Bohužel tak nemůžeme vyčíslit, kolik nás daňové poplatníky stojí nesmyslné stíhání "neplatičů výživného. 

Porovnejme si ještě čísla od pomáhačů s oficiálními čísly soudních stolic z portálu Infodata.   

*Součet trestních stíhání ukončených návrhem na podání obžaloby státnímu zástupci a ukončených zpracováním zprávy o výsledku zkráceného přípravného řízení.

Už na první pohled nám tu něco nesedí! Jak mohlo být v roce 2015 a v roce 2017 pravomocně odsouzeno více „neplatičů“, než kolik jich pomáhači prostřednictvím žalobníčků (státních zástupců) předali soudním stolicím?! Stejně tak je silně nepravděpodobné, že by trestní represí fascinované soudní stolice v roce 2016 více jak tisíc neplatících fotrů zprostily obvinění.  

V oficiálních statistikách jsme sice odhalili celou řadu nesrovnalostí, ale stále nám uniká, kde se vzalo těch „40 % rodičů, kteří neplatí výživné“. Nezbývá, než se na to přímo zeptat. 

Policie se k informaci nehlásí. Zároveň však není složité dovodit, proč jim nevadí, když se někdo ohání takto naprosto lživou informací.

Trestný čin krádež je jedním z nejčastějších trestných činů. Většina z nás se tak za svůj život už nepochybně stala terčem zlodějů (vykradený sklep nebo auto) a měli jsme tak tu vzácnou příležitost pozorovat to usilovné hledání pachatelů, kdy se jen čeká na uplynutí 30 denní lhůty, aby věc mohla být odložena. Jinak řečeno, objasněnost krádeží je téměř nulová, proto je zde potřeba nějaký jiný, stejně rozšířený trestný čin, který se snadno prokáže, nejlépe ve zkráceném řízení, aby se srovnala statistika objasněnosti trestných činů.  

Kdo zde tedy šíří tyto lži a proč?

Není složité na internetu dohledat, že jejich původcem je bývalá ministryně asociálního ministerstva Marksová Leninová, která skrze svou poradkyni Asenovou (známou ultrafeministickou aktivistku) měla podstatný vliv na spolek Asociace neúplných rodin, jejímž prostřednictvím byly šířeny lži o rozsahu neplacení výživného v médiích.

Soudružky a soudruzi, Radko Maxová, Hano Aulická, Aleno Gajdůšková, Marto Semelová, Michaelo Marksová, Zdeňku Ondráčku, zaměstnanci Ministerstva nespravedlnosti a další,  Adikia vás sleduje a slibuje, že o každé vaší další lži bude obratem veřejnost informovat.

A proč lžou? 

To je jasné. Řešit neexistující problémy je oblíbená činnost líných a neschopných státních zaměstnanců, soudních stolic a poslanců, kteří musí nějak zdůvodnit svoji „potřebnost.“ Kde jinde by se dokázali uživit?