Pokrytectví Michaely Marksové Tominové

autor Lubomír Bouše

….aneb život a dílo feministické aktivistky. Někteří kandidáti minulých voleb do senátu a do obecních zastupitelstev založili svou předvolební kampaň na antihumánních slibech, že prý vyženou bezdomovce z měst. Ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Michaela Marksová Tominová na to reagovala, že se má stát o sociálně slabé lidi starat. Tak to mne opravdu nadzvedlo ze židlo, protože je to právě tato osoba, která jako nepřehlédnutelná stoupenkyně feministické ideologie svou dosavadní profesní kariéru „výrobě“ bezdomovců převážně věnovala.

Není třeba žádné zvláštní statistiky, abychom věděli, že drtivou většinu bezdomovců tvoří muži. Zeptáme-li se jich, jak se ocitli na ulici, zazní unisono : oženil jsem se, potom se manželka se mnou rozvedla, připravila mne o děti, o bydlení, zavřeli mě, neměl jsem peníze na placení výživného a pak si to každý dokáže domyslit. Mnozí vnímají současnou neúprosnou realitu, kdy se prakticky polovina manželství rozvádí. Statisticky platí, že zhruba 2/3 žalob o rozvod manželství podávají ženy, přičemž není nutno mimořádné úvahy, že ze zbývající 1/3 je mnoho mužů k rozvodům vyprovokováno právě jejich manželkami. Celá řada lidí žije líbivými pohádkami, že pán středního věku si „narazí“ mladou slečnu a starší manželku i s dětmi opustí. To už dávno neplatí a když, tak v pouhých procentech na prstech jedné ruky. Dnešní rozvody manželství manželkami-podnikatelkami s lidským neštěstím jsou součástí sofistikovaného mohutného rozvodového průmyslu obnášejícího roční obrat kolem 10 miliard korun. S tím ovšem, že pro muže zůstanou pouze vybílené společné domácnosti, manželkami vyrabované bankovní účty, matkami popuzené děti, nezákonné kriminály, exekuce, bezdomovectví, chudoba, sociální vyloučení.

I následkem celoživotní politické dráhy Marksové Tominové (stačí si přečíst její životopis) je rozvodový systém nastaven a praktikován tak, že výlučným majitelem dítěte je matka, která sama rozhoduje, zda vůbec a kdy se otec dětí s nimi smí setkávat, přičemž o nějaké rovnoprávné výchově zaručené naší ústavou se samozřejmě vůbec hovořit nedá. Tak tomu celou řadu let chodí následkem činnosti tzv. orgánů sociálně-právní ochrany dětí zavedených zákonem z roku 1999. Tyto instituce metodicky patřící pod resort práce a sociálních věcí nyní pod vedením Marksové Tominové zná mnoho občanů pod zkratkou OSPOD. Říká se jim též sociálka a všichni, když se rozváděli, se s nimi stoprocentně setkali. Pracovnice zmíněných úřadů rozvodovým soudkyním (99 % rozvodových soudců jsou opět ženy) zásadně a ne jinak navrhují, aby dítě bylo do výchovy při rozvodu a po něm svěřeno matce a otci stanoveno pořádné výživné. Státní systém je dokonce tak zvrácený, že sociální pracovnice časté záludné únosy dětí matkami z dosavadních společných domácností kryjí a za účasti desítek participujících ženských organizací brání otcům ve výchově svých dětí. Jako doplňková a nepřekvapující informace budiž připomenuto, že veškeré ženské organizace jsou štědře dotovány z rozpočtu právě ministerstva Marksové Tominové. Z nemnohých mužských a otcovských organizací zatím ani jediná nedostala ani korunu.

Zuřivými feministkami z okruhu Marksové Tominové zmanipulované ženy jsou názoru, že je pro ně výhodnější se rozvést, manžela vykopnout z domu a dítě i se společným majetkem si ponechat jen pro sebe. To platí ale v ideálním a velice humánním případě, pokud manžel a táta rodiny neklade odpor a bezdomovcem i bezprizorním otcem se stane dobrovolně.

Je totiž celkem pochopitelné, že mnoho mužů se svých dětí a svého majetku vzdát nechtějí a brání se tomu. Ale i na ně náležitě proškolené feministky vynalezly spolehlivé „masti“. Takovou zaručenou metodou zavedenou před časem do našich zákonů lidmi z okruhu Marksové Tominové je tzv. domácí násilí a vykázání z domácnosti. Nehraje žádnou roli, že podle celosvětových statistik se násilnosti mužů a žen vůči opačnému pohlaví vyskytují v poměru 50 na 50. Aby ženy dodaly svému telefonátu věrohodnosti, pár šrámů si na svém těle vytvoří samy, a naše policie po zavolání manželky vždy ze společné domácnosti ochotně vyvláčí v železech většinově čistě muže. Následuje na několik týdnů vykázání z obydlí, přitom žádnou váhu nemají naléhavé otcovy námitky, že bylo rozhodnuto na základě vykonstruovaného oznámení. Nikdo onoho nešťastného muže neposlouchá, protože jeho zoufalá obhajoba do nastaveného feministického schématu Marksové Tominové nezapadá.

První zkušenost s bydlením na ulici má tak řádný táta a obětavý manžel už za sebou. Bude se mu výborně hodit, protože tím manželčin šílený „triler“ rozpoutaný podle podrobného poučení feministkami zaštítěných Marksovou Tominovou ještě ani zdaleka nekončí. Po pár dnech doma a konečně zase ve své posteli je policie zpátky. Na krku má udivený taťka totiž pohlavní zneužívání. Tentokrát pro změnu svých dětí. Tady už jde ale docela do tuhého. Opět následuje vyvlečení v poutech, avšak pro změnu ne na ulici, nýbrž do vyšetřovací vazby. Vyšetřovatel ani státní zástupce nespěchají, vše je třeba pečlivě prověřit, znalecké posudky vyhotovit, svědky vyslechnout, ohledání „místa činu“ zdokumentovat, listiny opatřit, důkazy zajistit, hlavní líčení připravit. Teď záleží, jak dobře manželka s feministickým ansámblem Marksové Tominové a jí podobných fanatiček spolupracovala. Jestli liknavě, táta a manžel je obžaloby zproštěn, což samozřejmě žádné trestní následky i přes evidentní křivé obvinění pro oznamovatelku neznamená. Pokud radám feministek naslouchala pozorně, tatínek a manžel se několik let bude na okolí dívat zamřížovaným okýnkem. V obou případech však během měsíců pobytu ve vazbě či desítek měsíců ve výkonu trestu odnětí svobody bohatě stačí, aby matka a manželka jejich děti proti otci popudila tak, že ty ho do smrti nenávidí. Potenciální pokračovatelé lidi nenávidějících sériových vrahů Breivika a Lanzy vychovávaných rovněž bez otců mají již od dětství vštípeny dobré základy. Má jistě dostatek času, aby jako bonus zvládla zajistit si sama pro sebe prakticky všechen společný majetek i výlučný majetek manžela. Během vazby či výkonu trestu mu vedle úhrad trestního řízení a pobytu ve vězení samozřejmě běží i povinnost platit výživné na své děti. Že byl onen dřívější vzorný táta a manžel zrovna neprávem v kriminále, to pochopitelně nikoho nezajímá.

Náš pečlivý táta a pozorný manžel je spolu se svými statisícovými  dluhy konečně na svobodě a vrací se domů. Domů ? Žádné „doma“ následkem konání bezohledné party kompliců kolem Marksové Tominové samozřejmě už neexistuje. Právě se nadosmrti stal bezdomovcem a „nadšeným fanouškem“ České republiky. Kruh se uzavřel. Nyní nastupuje na scénu pokrytecká Marksová Tominová a v rámci svého levicového „sociálního cítění“ (všichni víme, že odjakživa falešného) bude chtít tomuto novopečenému bezdomovci pomáhat. Takže nejprve sami vytvoříme problém a pak na jeho jakoby řešení zřídíme nějaký dobře dotovaný úřad, který samozřejmě nikdy nic nevyřeší, protože svůj stín ještě nikdo nikdy nepřekročil. Ale peníze ze státního rozpočtu nám vrchem spodem  tečou. O to přece nám od počátku šlo, že ano ?

Všichni muži nejsou vykovaní ze železa ani nemají těla a psychiku starověkých gladiátorů. Většina z nich je citlivých, bezbranných až bezelstných, čestných a spravedlivých, na což v rámci bezcitného rozvodového systému založeného lstivými feministkami kolem Marksové Tominové krutě doplácejí. Dnešní bezdomovci chtěli také včera žít se svými blízkými, milovat své ženy a být jimi milováni, radovat se z rodinného života, vychovávat své děti a pečovat o ně, být jimi ctěni a respektováni, rozdávat lásku a přijímat vděk a radost svých dětí, být svému okolí užitečnými a ve stáří nezůstat bez pomoci.

Že existují lidé, kteří si podstatu tohoto závažného problému uvědomují, přesvědčivě dokazuje sympatická tvorba současné spisovatelky Věry Noskové. Zákeřnosti feminismu pro společnost si poslední dobou několikrát všimnul i Václav Klaus. Ač založením zjevně liberál, jemuž leckterá letuška dříve nebyla proti srsti, přesto na „stará kolena“ dospívá k překvapivému závěru, že rozvraty rodin mezi priority pravicové politiky určitě nepatří a nepatřily.

Bezdomovectví nemá s ekonomikou téměř nic společného. Je pouze důkazem o hrůzné mezilidské morálce, o tristním mravním stavu dnešní společnosti a o krutosti socialisty nastolovaných mezilidských vztahů, čemuž se pravice bohužel přizpůsobila. S lidmi nelze nakládat jako se zvířaty. Otřesné výsledky takového zrůdného konání sociálních inženýrů a inženýrek, k nimž Marksová Tominová a její okruh feministek neodmyslitelně patří, vždycky někde vyhřeznou na povrch.