Chudoba cti netratí

V rámci mezinárodního projektu Proč chudoba? natočila Česká televize dokumentární sondu do života chudých matek samoživitelek. Na tento pořad se Adikia velice těšila, protože podle recenze (Chudoba cti netratí - aneb když dva dělají totéž, není to totéž) vše nasvědčovalo tomu, že nepůjde o lidský hyenismus manipulátorky Asenové ze spolku ANR (Asociace nectných raket) propagovaný bulvárními televizemi Nova a Prima.

Režisérka dokumentu Daniela Gébová je rozvedená a před jeho reprízou uvedla, že po návratu ze zahraničí zjistila, že se zde na postavení matek samoživitelek vůbec nic nezměnilo. To zavánělo, že se nějaký ten hyenismus rozvodového průmyslu v dokumentu přeci jen objeví. Tato obava se ale ukázala jako lichá a potvrdilo se tak pořekadlo – Když dva dělají totéž, není to vždy totéž! 

Úvod dokumentu

Podle Českého statistického úřadu je příjmovou chudobou ohrožen každý desátý Čech. Matky samoživitelky přestavují asi pětinu z jednoho miliónu lidí, kteří jsou se svými příjmy na samém dně.

Lze si tedy snadno spočítat, že ani prašiví rozvedení otcové na tom nebudou o moc lépe, což vyvrací sexistické projevy manipulátorky Asenová ze spolku ANR (Asociace nectných raket) o zázračných černých příjmech většiny rozvedených otců.  

V dokumentu je popisován nejen velmi těžký život tří matek samoživitelek, ale především otřesné životní podmínky jejich dětí. Pokud režisérka nazvala dokument „Chudoba cti netratí“, pak tím naprosto přesně popsala charakteristiku těchto matek. Děti jsou pro ně na prvním místě a to i za cenu sebeobětování a to nikoliv hraným, jen pro potřeby opatrovnické stolice. Uvědomují si, že vinu za svůj bídný život nemohou svalovat na kde koho, perou se životem jaký je a jen se podivují, že je stát nechává takto na holičkách.

Tím se diametrálně odlišují od většiny rozvedených matek, které se neustále ohánějí nijak nedefinovaným zájmem dětí, přičemž ve skutečnosti jen zneužívají zrůdný systém zlovolného vyměřování výživného opatrovnickou stolicí k právní šikaně a ekonomické likvidaci otců. Každé dítě je tak budoucí Lendl nebo Jágr a otec je nucen plnit nehorázné výživné, přestože má sám hluboko do kapsy. Zlovolně vyměřeným výživným je otec nucen k nevolnictví, což však s ohledem na trh práce většinou skončí zabavováním zbytku majetku, který mu zůstal po rozvodu nebo dokonce uvržením do kriminálu.

Menší skupinu tvoří matky, které jsou skutečně v zoufalé situaci stejně jako matky v dokumentu. Ty se pod tíhou tohoto života pak stávají snadnou kořistí lidských hyen jako je manipulátorka Asenová a její spolek ANR (Asociace nectných raket), které jim především za účelem vlastního prospěchu vnucují názor, že stolice (rozhodnutí) opatrovnické stolice o výživném jsou vymahatelé, přestože jde jen o papír, se kterým si mohou leda tak otřít konečník, zvláště když je otec nezaměstnaný a bydlí pod mostem (viz. statistika ČSÚ - Každý desátý Čech je ohoržen příjmovou chodobou).

I když výsledný „efekt“ (značná chudoba) je u všech tří příběhů stejný, životní osudy matek jsou odlišné. Zejména u druhého příběhu zůstává normálním lidem rozum stát. Napráskat si deset dětí je naprostá šílenost!. Jenže u cikánské komunity to zase není nic až tak neobvyklého. Může mít někdo deset dětí, i když je naprosto jasné, že je nebude schopen uživit? Zde měl mít rozum stát a matce měl nabídnout sterilizaci „výměnou“ za nějaký sociální byt. Daňové poplatníky by to asi přišlo levněji.  Celý příběh se tak posouvá spíše do otázky lidských práv. Otázka nepřizpůsobivých občanů se zde řeší jen na úrovni kriminalizace projevů rasismu, které jsou však většinou důsledkem neschopnosti státu tuto otázku vyřešit. To je právě v tomto příběhu velmi dobře vidět. Děti žijí jako smečka a podobně jako medvědi na Slovensku, se z nedostatku vrhají na popelnice u příbytků lidí. Matka nemá peníze, aby starší děti mohly jít na učiliště a vyučit se nějakému řemeslu. Co z těchto dětí může vyrůst? Zase jen vůdci nějaké hladové smečky, která v lepším případě bude žít ze zbytků z popelnic. Určitě by se tedy vyplatilo, kdyby se stát podílel na přípravě dětí  na budoucí povolání.

Ve třetím příběhu jde také o více dětí, ale odlišný je tím, že jedno z dětí vzniklo ze znásilnění. Matka jistě měla možnost jít na potrat, nikdo by jí to asi neměl za zlé, ale to z přesvědčení neudělala. Pokud stát násilnou formou zlovolnými stolicemi opatrovnické stolice nutí nenásilnické rozvedené otce k nevolnictví, pak by právě v tomto případě měl postupovat mnohem tvrději.

První příběh zase naplňuje slova spisovatelky Věry Noskové. Fyzicky krásná žena může být duševní mrazák, zatím co tělesně postižený člověk může mít obrovskou lidskou duši. Matka prvního příběhu je skutečnou hrdinkou, která přes postupující tělesné postižení neztrácí úžasnou životní vitalitu. Usiluje o práci v chráněné dílně a nebojí se jít ani do uměleckého focení v rouše Evině. Naprosto úžasný je její syn. Přestože touží po počítači, který jiné děti v jeho věku běžně používají, nese svůj osud „socky“ statečně a je matce velkou oporou. Protože není vychováván k nenávisti k otci, má naprosto jasnou představu, kdo nese vinu na jeho bídě!

Ti nahoře!   

(U toho příběhu jsem nevěděl, zda mám brečet nebo něco vzteky rozmlátit. Takový báječný kluk a musí žít na úrovni středověku. Stokrát raději bych tomu cizímu klučinovi koupil počítač, než abych platil nehorázné výživné svému nemravnému holomkovi, který takovou bídu nikdy nepoznal, a přesto se neštítí vlastního otce okrádat o peníze, které mu ukradla vlastní matka.)

Pro přehrání dokumentu si vloženou stránku České televize posuvníky vycentrujte na video!

A klučina má pravdu!

Listina základních práv a svobod
Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

Nebo je snad bída projevem zvláštní ochrany dětí a pomoci rodičům, kteří pečují o děti?

Zlí komouši všem rodičům vypláceli přídavek na děti. Dnes na děti dostanete slevu na dani, ta je však rodičům bez příjmu platná jako mrtvému kabát. A dávky v hmotné nouzi? Matky samoživitelky a jejich děti žijí v kruté bídě, zatím co někomu jinému, kdo to absolutně nepotřebuje, jsou vypláceny dávky, které několikanásobně převyšují průměrný příjem z poctivé práce.

Rodina prodávala heroin a k tomu pobírala 37 000 Kč na dávkách

Jednapadesátiletý muž, pětačtyřicetiletá družka a jejich devatenáctiletá dcera prodávali heroin. Denně prodali přibližně 100 gramů drogy za 30 tisíc korun. Mohli si tak vydělat několik miliónů. Rodina si žila luxusním životem. Kromě luxusního bydlení, měli také drahé auto a svůj volný čas trávili na vybraných akcích. Například ve VIP zóně při utkání Davis Cupu. Na jejich zábavu ale přispíval také stát, a to prostřednictvím sociálních dávek ve výši 37 tisíc korun.

Zdroj Novinky.cz Rodina prodávala heroin a k tomu pobírala 37 000 Kč na dávkách

Někdo by mohl říct, že jde o ojedinělý případ zneužívání sociálních dávek, ale dávky z tohoto „ojedinělého“ případu by plně uspokojily všechny tři matky (respektive jejich děti) z dokumentu Chudoba cti netratí. Pokud systémem prošel i takto křiklavý případ, kolik je potom těch méně křiklavých případů zneužívání sociálních dávek? Kolik miliónů je „odkloněno“ ze „sociálního fondu“ přes nevýhodné smlouvy do kapes ódésáckých šmejdů a jejich „kamarádíčků“ nebo do rozvodového průmyslu jako je spolek manipulátorky Asenové?

Tunelovaný „sociální fond“ pochopitelně nemůže uspokojit všechny matky samoživitelky (jejich děti), proto jsou sociálními úřady tlačeny do sporů proti otcům. Máte málo peněz? Tak si nejdříve k soudní stolici podejte návrh na zvýšení výživného! Opatrovnická stolice návrhu na zvýšení výživného velice ráda vyhoví (dokazují to statistky rozhodování o výživném – soudcovské tabulky), protože má zájem, aby se peníze ze státního rozpočtu ve větší míře nepřelévaly do „sociálních fondů“ pro potřebné a zbývaly pro tolik „potřebné“ soudní stolice. Výsledkem jsou stolice opatrovnické stolice, které potřebným dětem absolutně nepomohou a spíše je ještě poškodí, kdy na místo spolupráce ve prospěch dítěte mezi rodiči vypukne vražedný boj o každou korunu. Nezřídka pak tento boj končí nesmyslným uvězněním prašivých otců, které ze státního rozpočtu odčerpává několikanásobek toho, co by pomohlo potřebným dětem.

Odkrývat tento zrůdný systém je hlavním úkolem Adikie, která není jen zastáncem prašivých rozvedených otců, ale stojí i na straně matek samoživitelek (přesněji jejich dětí), kterým chudoba nezatemnila mozek a nenechají se manipulovat lidskými hyenami (Asenová a spol.).  Adikia je otevřena všem, kdož mají zájem o nastolení spravedlivého systému sociálních dávek a vyměřování výživného.

Adikia doporučuje všem rozvedeným otcům, aby dokument „Chudoba cti netratí“ navrhli jako důkaz v řízení o určení výživného spolu s výkladem Veřejného ochránce práv k ustanovení Zákona o rodině o podílu dětí na stejné životní úrovni rodičů.

Jak vysoké výživné je možné uložit? Je omezena jeho výše? Výše výživného není zákonem výslovně omezena. Zákonná úprava vymezuje právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů jakožto hlavní zásadu pro určení vyživovací povinnosti. Vymezení je nutno chápat v pozitivním i negativním smyslu – je-li rodič, jehož výživné je určováno, v takové životní situaci, která mu zajišťuje nadstandardní životní úroveň, má dítě právo, aby se na této vysoké úrovni podílelo. Má-li tedy rodič vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek i několika tisíc korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze průměrná nebo nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto jeho životní úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte výrazně zvýšeny. Zákon o rodině vychází ze zásady, že pokud dítě žije s oběma svými rodiči, mělo by sdílet jejich životní úroveň. Takový stav by měl být zachován, i když dítě žije jenom s jedním z rodičů.

Více zde Stejná životní úroveň

Jestliže stát v jiných případech považuje bídu za zvláštní ochranu práv dětí, pak ani ve všem případě, pokud jsou vaše příjmy nízké nebo jste odkázáni na sociální dávky, nemůže za právo dítěte považovat plnění výživného, které by spolu s plněním od matky a sociálními dávkami bídu převyšovalo a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte výrazně zvýšeny.

Dokument je obrovskou ostudou pro tento stát, proto je velice pravděpodobné, že se ze stránek České televize ztratí. Adikia má pro tento případ uloženou kopii.