Políček soudkyni JUDr. Smitkové

Téměř po roce od podání žalobního návrhu na úpravu výživného dle metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti, se konečně našel nějaký soudce, který nepochybně hořce spolkl oprávněnou kritiku otřesné kvality práce soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. Smitkové a hlouběji se zabýval meritem věci.

Soudkyně JUDr. Smitková nepochybně ze msty odmítla můj žalobní návrh na úpravu výživného pro zletilého syna lživým tvrzením, že jsem žalobní návrh přes její naprosto zmatečné výzvy řádně nedoplnil.

https://www.adikia.cz/news/iixxx-dil-odmitnuti-zaloby-na-upravu-vyzivneho/

Kdyby si však soudkyně JUDr. Smitková řádné plnila svoje povinnosti na místo toho, aby zneužívala svého postavení k trestněprávní šikaně mojí osoby, pak by možná nepřehlédla, že jsem v souladu s doporučením Městského soudu v Praze žalobní návrh řádně doplnil (viz. XXI. díl PŘÍBEHU – Doplnění žalobního návrhu).

Městský soud v Praze v senátu složeném ze soudců  JUDr. Velce (KSČ), Mgr. Sedláka a JUDr. Sváčkové (KSČ) si této skutečnosti kupodivu povšiml (uvedl jsem to v odvolání), dokonce v souladu se zásadou „hodnocení podle obsahu“ posoudil doplnění žalobního návrhu a dospěl k závěru, že jsem žalobní návrh řádně doplnil a usnesení, kterým soudkyně JUDr. Smitková můj žalobní návrh odmítla změnil tak, že se žalobní návrh

neodmítá.

Soudkyně JUDr. Smitková chtěla řízení odpískat, aniž by věc byla projednána. Městský soud v Praze jí uštědřil políček a tak jsme opět zpátky ve hře. Odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze je však dle mého názoru zbytečně dlouhé, kdy plně stačilo uvést, že soudkyně JUDr. Smitková úmyslně maří úkol veřejného činitele, kdy v hrubém rozporu se skutečným stavem věci zlovolně odmítla žalobní návrh a pouhé konstatování "nesprávného dovětku" (ve skutečnosti však záměna smyslu žaloby) je nehorázným zlehčováním skutečného stavu věci.

V části odvodnění týkající se žalobního petitu soud přesně cituje § 79 odst. 1 o. s. ř., následně však podmínky obsažené v tomto ustanovení svévolně rozšiřuje, přičemž ani „rozšířené“ podmínky nijak nevylučují do žalobního petitu uvést na místo nějaké konkrétní částky výživného pouze procentní sazbu výživného, kdy ani školák základní školy by “nepochyboval o určitosti“ výsledku matematického příkladu, kdyby měl vypočítat, kolik má platit otec výživné, když příslušná sazba je 20 % z čistého příjmu a jeho příjem činí např. 15 000,- Kč. Mimochodem právě uvedený příklad by řada žáků zvládla vypočítat „z hlavy“ během několika vteřin. U vysokoškolsky vzdělaných soudců však takový příklad vyvolává pochybnosti o určitosti výsledku.