Poslanci jsou mazaní jak namazaná liška

V Poslanecké sněmovně se minulý týden kromě poslouchání pohádek Ovčí babičky o zakázce s elektronickými náramky pro delikventy (více ZDE) také tvrdě pracovalo na řešení stěžejních problémů občanů. Bylo totiž potřeba odstranit zjevnou nespravedlnost, kdy neochvějný pilíř základních lidských práv občanů tohoto státu - vypravěči lidsko-právních pohádek - mají mnohem menší platy, než obecné soudní stolice. Ačkoliv to má velice jednoduché řešení, razantně snížit platy obecným stolicím, neboť mravní lidský odpad si tak nehorázné platy nezaslouží, poslanci hledali možnost jak zvýšit platy vypravěčům lidsko-právních pohádek, protože dřou jako zločinci na galejích. Alespoň to tedy říkal jejich předseda zločinec Rychetský (více ZDE). To ale není tak jednoduché, protože platy vypravěčů jsou dány zákonem, který upravuje platy ústavních činitelů a novelou zákona by se tak zvedly platy i poslancům. Protože však moc dobře vědí, že následnou nakládačku od občanů by už nejspíše nerozchodili, „mazaně“ to obešli novelou zákona o platech obecných stolic tím, že odměňování vypravěčů přesunuli do tohoto zákona, ačkoliv neochvějný pilíř základních lidských práv - Ústavní stolec, jak už ze samotného názvu vyplývá, je zcela mimo soustavu obecných stolic. Ostatně to se může každý dočíst v jejich pohádkách, kde neřeší takové „drobnosti“, jako je výživné překračující o pár tisíc skutečné možnosti rozvedeného fotříka a zabývají se výhradně tím, zda tímto novodobým otroctvím už náhodou nedošlo k porušení jeho základních práv, což tedy ani náhodou.   

Zpráva pro Rychetského. Platy ústavních soudců výrazně vzrostou

Norma by zvýšila hrubý měsíční plat předsedy Ústavního soudu i s náhradami ze 169 300 na 211 tisíc korun. Místopředseda by pobíral 181 900 místo 146 tisíc korun. Plat s náhradami ústavního soudce - předsedy senátu by vzrostl ze 122 200 na 152 300 korun. Například předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu nyní berou i s náhradami 194 200 korun, místopředsedové 165 900 korun, stojí v informaci.

Zdroj Týden.cz Zpráva pro Rychetského

Poslanci pomohli ústavním soudcům k vyšším platům fintou

Ke zvýšení platů ústavních soudců si ale museli poslanci pomoci fintou. Navrhli totiž přesunout jejich mzdy z kategorie ústavních činitelů do kategorie soudců, čímž jejích platy stoupnou.

„Návrh má za cíl navázat platy ústavních soudců na soudce, to znamená vyjmout je z kategorie ústavních činitelů, což by do budoucna znamenalo, že pokud politici mají platy zmrazené, tak by se to netýkalo ústavních soudců,“ komentoval už dříve pro Novinky předseda ústavně-právního výboru Sněmovny Jeroným Tejc.

V pátek pro tuto variantu hlasovalo 97 poslanců z přítomných 101.

Zdroj mínkotvorná kanálie Novinky.cz Poslanci pomohli ústavním soudcům

Pojďme se tedy podívat, kdo všechno pro tento návrh hlasoval (ZDE), ať víme, komu máme či nemáme dát v příštích volbách svůj hlas, protože na to nám nějaká stupidní anketa, zda ta či ona politická strana podporuje střídavou péči o děti pořádaná bukvawebem těsně před volbami, nemůže dát odpověď.

Pro úplatek vypravěčům lidsko-právních pohádek hlasovalo i nakolik poslanců hnutí Úsvit, včetně samotného Okamury, což je podivné, protože si jistě ještě pamatuje, jak mu vypravěči zamítli stížnost při přímé volbě prezidenta. Možná to bylo dáno tím, že součástí novely také bylo omezení funkčního období předsedů kolegií nejvyšších stolic na 5 let, což by bylo potřeba zavést naprosto u všech soudních stolic včetně jejich přímé volby a odvolatelnosti občany.  

Pokud tento úplatek vypravěčům lidsko-právních pohádek projde přes Senát a prezidenta Mlhoše, tak si ještě užijeme docela hodně legrace. Na Ústavním stolci totiž stále leží stížnosti nenažraných obecných stolic, které jen základní plat bez výsluh a dalších náhrad ve výši 2,75 násobku průměrného platu státních zaměstnanců (cca 25 000 Kč), na který drtivá většina občanů ani zdaleka nedosáhne, považují za hrubé porušení svých základních lidských práv a vypravěči by už o těchto stížnostech správně nesměli rozhodovat s ohledem na podjatost k věci  - rozhodovali by totiž o svých platech. Nepochybně se však najde nějaké vysvětlení, proč nelze uvažovat o podjatosti k věci, třeba "vysoký" morální kredit vypravěčů lidsko-právních pohádek.

Zvýšení platů vypravěčů lidsko-právních pohádek skutečně nelze považovat za nic jiného než úplatek, když se ve stejný den krátce předtím projednávala novela zákona odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, kde zazněla naprosto jasná argumentace, že jedinou možnou správnou cestou k odstranění „zjevně nespravedlivých“ platů vypravěčů lidsko-právních pohádek je razantní snížení platů obecných stolic.

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já se hlásím o slovo především proto, abych do jisté míry vyvrátil pochybnosti, které se projevily při schvalování tohoto návrhu zákona, zejména v ústavně právním výboru, který tedy bohužel nepřijal usnesení o podpoře tohoto návrhu, nepřijal tedy ani opačný návrh na zamítnutí tohoto tisku, zatímco třeba kontrolní výbor přijal návrh doporučující.

Chci říci, že tento zákon je podle mého názoru skutečně velmi důležitý. Řeší jednu zásadní okolnost, který každý možná z nás řeší ve svém životě, a to je otázka náhrady škody. Když vás někdo poškodí, je na vás samozřejmě, jestli budete škodu vymáhat po škůdci. Pokud zaměstnavatele poškodí jeho zaměstnanec, tak je na něm, zdali bude vymáhat po svém zaměstnanci tuto škodu, ale samozřejmě právní úprava mu to zmocnění dává. Bohužel v případě orgánů veřejné moci právní úprava tak, jak je pojímána dnes, a dokonce nejen jak je pojímána, ale i jak je aplikována, má zásadní nedostatek v tom, že se škoda, kterou způsobí při výkonu veřejné moci úředník, nebo i výkonný politik, který je v rozhodující funkci, tak tato škoda se nevymáhá.

Myslím, že jste byli snad i vy konfrontováni s čísly. Já si dovolím alespoň některá říct. Za celou dobu fungování české justice se škoda, kterou způsobili soudci, a ta jde skutečně minimálně v průtazích do řádu stamilionů, vymáhala pouze po necelých 10 lidech, po 10 soudcích za 20 let. Řekněte si sami, jestli je to dostatečný počet těch, které stát volá k odpovědnosti, když uhradí škodu k tíži daňových poplatníků. Na Ministerstvu průmyslu a obchodu - nevím, jak je to teď, ale v době ještě minulé - se vymáhaly škody po úřednících pouze ve čtyřech procentech. Devadesát šest procent se vůbec nevymáhalo.

A já chci říci, že ten zákon neřeší to, že chceme úředníka nebo kohokoliv, kdo rozhoduje, dávat do nějaké pozice, ve které by se měl cítit naprosto nekomfortně, to v žádném případě. Chceme pouze to, aby stát měl povinnost škodu vymáhat, ale v mantinelech, jak ji stanoví zákon. To znamená, nemůže samozřejmě úředník, pokud škodu nezpůsobí úmyslně, tam je úprava jiná, ale pokud ji způsobí svým zaviněným jednáním, tak bude odpovídat stejně jako kterýkoliv jiný zaměstnanec do výše 4,5násobku svého platu. Tím je to omezeno.

Chci tímto opravdu vyvrátit ty trochu nesmyslné tanečky, které se trochu s tímto zákonem pojí, že úředníci se budou bát rozhodovat. To je první argument, který velmi často zaznívá. Pokud se budou bát rozhodovat, tak se dopouští nesprávného úředního postupu, jsou nečinní, mají průtahy, a tím více budou platit. Takže nečinnost by se rozhodně úředníkům v tomto směru nevyplatila.

Za druhé. Omezenost výše náhrady. Ta je limitována zákonem. Pokud úředník způsobí škodu svým zaviněním, ale ne úmyslným jednáním, je to do výše 4,5násobku jeho měsíčního platu. Je to stejně jako u zaměstnanců.

Já opravdu neshledávám jediný důvod, aby jediným poškozeným v celé sérii těch, kdo má nést odpovědnost za škodu, byl daňový poplatník. Musí si to samozřejmě asi zodpovědět každý z vás, zdali tedy má být jediným poškozeným ten, kdo tedy skutečně doplatí na to, že není vymáhána škoda po úřednících a po politicích ve výkonné funkci, pokud skutečně rozhodují ve smyslu orgánu, správního úřadu. Opravdu nevidím jediný důvod, abychom měli v zákoně takové dobrodiní, že stát se sám rozhodne - "může" - to slovíčko v tom právním předpisu je, mění se na povinnost konat ve smyslu tedy vymáhat škodu, to znamená, že není opravdu jediný rozumný důvod pro to, aby se stát benevolentně rozhodoval, zdali takovouto škodu bude vymáhat. Slovíčko "může" myslím, že v okamžiku, kdy má stát konat, působí velmi destruktivně, jak se minimálně ukázalo na případech dvou resortů.

Povinnost státu vymáhat na soudních stolicích vzniklou škodu mělo být v zákoně o odškodňování zakotveno od samého počátku, což by nepochybně výrazně přispělo k nápravě mravního lidského odpadu v talárech. V případě soudních stolic však rozhodně nelze uvažovat odpovědnosti ve smyslu zákoníku práce jako u každého obyčejného zaměstnance a jejich odpovědnost musí také odpovídat zcela výjimečné funkci, kterou zastávají. Když mohou obyčejní živnostníci odpovídat za způsobené škody celým svým majetkem, proč by stejnou míru odpovědnosti nemohli nést soudní stolice? Při jejich nehorázných platech by jistě nebyl problém si za pár stovek uzavřít pojištění na případné škody. Navíc by to výrazně ozdravilo odškodňovací proces a občané by se dočkali odpovídajícího odškodnění třeba i několik miliónů, kdy dnes jsou občanům úmyslně přiznávány naprosto směšné částky, aby to ve státním rozpočtu nebylo tolik vidět.

Jak správně už nejspíše tušíte, novela zákona o odškodňování byla zamítnuta a opět se pojďme podívat (ZDE), kdo se na tom podílel, ať pak zoufale netápete ve stupidních anketách bukvawebu. Nenechte se však mýlit tím, že jde o návrh zločinecké TOP 09. Pokud by o to skutečně měli zájem, jako bývalá vládní strana měli dostatek času a příležitostí to protlačit sněmovnou, třeba jako přílepek k církevním restitucím! Pro přijetí novely hlasovali všichni poslanci Úsvitu, neboť se kryje s jejich programem a z neznámého důvodu i křesťani. Proti návrhu byli komouši, zločinecká ODS a hnutí ANO, protože ti ještě nevědí, kdy bude líp. Socani zase nevěděli, jak mají hlasovat, tak je to tak půl na půl.  

Poslanec Stanislav Polčák: Chtěl bych vám všem popřát hodně úspěchů do vašeho osobního rodinného života odleva až po mé oblíbené vpravo. Byť tento zákon tedy neprošel, tak mi nezbývá nic jiného, než se pokusit ho prosadit na evropské úrovni, abyste ho potom museli přijmout. Děkuji.

(Veselost napříč sálem.)

Tato nenápadná poznámka zapisovatelky ve stenoprotokolu z jednání je naprosto zásadní.  

Až do příštích voleb teď můžete přemýšlet, která politická strana vlastně podporuje tu střídavou péči o děti a komu že se to poslanci napříč sálem vlastně tak smáli.