Pražský masakr argumentační silou - pokračování PŘÍBĚHU

Tento týden u Sváčkova (městského) soudu v Praze proběhlo odvolací řízení ve věci stanovení výživného pro mého nemravného syna Petra Mesznera. Na náročné jednání mě přišli podpořit „staří“ dobří přátelé, ale také i několik „nováčků“, aby zde nasáli atmosféru soudních sporů o výživné. Podpořit mě přišel i vynikající advokát JUDr. Petr Kočí, na kterého Advokátní komora připravuje kárnou žalobu (Nemravná stavovská komora), jako pomstu „za taláry“ (žaloba však má nepochybně i politický podtext), ale pouze jako veřejnost, protože se rodinným právem nezabývá. Tuto odpornou špínu přenechává parazitům, kteří by se na složitých právních případech (kde je stoprocentně úspěšný) nikdy neuživili.  

Když jsem v pozvánce uváděl, že půjde o „Výživný masakr o výživné“, šlo o naprosto výstižný popis průběhu soudního jednání. Nutno však říct, že na tom má obrovskou zásluhu především početná veřejnost, kdy bez této podpory by mi soud nikdy nedal prostor k nějaké větší argumentaci. Ve věci nešlo jen o vyřešení sporu o výživné s mým nemravným synem, ale především o tvrdý boj s naší justicí, která odmítá jednotná pravidla pro určování výživného a zásadně nevyužívá ani zákonný korektiv práva na výživné (rozpor s dobrými mravy). V tomto nerovném boji mi přátelé dávali odvahu a sílu. Za takto účinnou pomoc a podporu všem velice děkuji. Děkuji i těm, kteří nemohli přijít a podpořili mě alespoň písemným vzkazem.

Těsně před jednáním jsem na chodbě soudu ještě oslovil proradného právního zástupce mého syna, zda se syn nechce domluvit mimosoudně. Odpovědí mi byla stručná, ale o to výstižnější otázka: „A kolik by to mělo být?“. Zde je vidět, jak naše justice (de)formuje rodinné vztahy. Proč by se měl syn setkat se svým otcem, rozumně si o všem promluvit a případně ho slušně požádat o výživné? Vždyť otec je jen bankomat, a když nechce vydat požadovanou sumu, stačí podat trestní oznámení nebo návrh na exekuci. V rámci rozhovoru mi také proradný advokát sdělil, že se synovi nelíbilo, že jsem se od školy snažil získat informace o jeho studijních výsledcích. To je od živitele skutečně neskonalá drzost.

Proradný advokát také tvrdil, že se mě syn bojí. Pravda. Za svoje nemravné chování by zasloužil pár facek, ale když mě justice znemožnila syna vychovávat a osm let byl pod vlivem psychicky nevyzrálé a citově oploštěné matky (dle odborného posudku) Moniky Mesznerové, tak už by dnes nepomohlo, ani kdyby dostal řemenem na holou zadnici. Pokud se mě skutečně bojí, pak jde o projev silného syndromu zavrženého rodiče, kdy těsně po rozvodu u soudu uváděl, že má rád oba rodiče a od té doby jsem s ním nebyl v kontaktu. Z čeho tedy vznikl ten strach?

Krátký rozhovor s proradným advokátem je ukázkovým příkladem jeho podlosti. Na oko se jakoby snaží vžít do naší složité situace, ale ještě ten den podá návrh na exekuci nebo při jednání vyrukuje s nějakou špínou, jen aby spor pokračoval a mohl na něm parazitovat.

Předseda senátu JUDr. Lubomír Velc (KSČ) zahájil jednání sotva si veřejnost stihla sednout a soudce zpravodaj JUDr. Zuzana Sváčková (KSČ) začala podávat zprávu o předchozím průběhu řízení, aniž by kdo stihnul oznámit pořizování záznamu. Možná je to nová taktika, aby se soudci vyhnuli trapným výmluvám, proč nerespektují platný zákon a jednání nejsou nahrávána. Předseda senátu se ani neobtěžoval s dotazem, zda někdo z účastníků nevznáší námitku podjatosti. Zde se soudci nepochybně chtěli vyhnout připomínce jejich nemravné minulosti, kdy z přesvědčení či vlastního prospěchu podporovali a prosazovali zákony zločineckého komunistického systému. Tuto část mojí argumentace jsem tak byl donucen vynechat.

Z mého obsáhlého odvolání (Odvolání proti libovůlí zatíženém rozhonutí) plného odkazů na zákony a nálezy Ústavního soudu byl uveden pouze velmi stručný obsah. Aniž bych řekl jediné slovo, hned jsem byl předsedou senátu „usazen“, abych neopakoval nic, co bylo uvedeno v odvolání. To jasně ukazovalo, že soudci už mají rozhodnuto a více se věcí nechtějí zabývat. Na to jsem kontroval tím, že chci soudu předložit listinné důkazy k odvolání, což při početné veřejnosti nemohl předseda senátu odmítnout. Vzal jsem připravený stoh listin, navrch jsem položil dva úhledně zabalené dárky a položil je před soudce. Pomalým krokem jsem se vracel na svoje místo a vychutnával si ten moment překvapení. Soudci seděli odtaženi od stolu, nechápavě hleděli na dárky a neodvažovali se k nim ani vztáhnout ruku. Hlavou se jim jistě honilo, je to bomba? Úplatek? Po chvilce si předseda senátu dodal odvahy a nesměle se zeptal: „Co to je?“

Byly to dárky pro syna, které si nepřevzal a pro soudce demonstrativní ukázka nemravného chování mého syna, který krom peněz pohrdá jakýmkoliv jiným plněním (stejná situace jako v judikátu 18 Co 242/2002 Dobré mravy II ). Dárky jsem pak vzal ze stolu soudců a položil je před proradného advokáta.

Všechny důkazy jsem měl chronologicky seřazené podle písemného odvolání, ale s ohledem na zjevnou neochotu soudců jsem musel improvizovat a změnit pořadí důkazů od důležitých po méně důležité dříve, než se vzpamatují z šoku z dárků a utnou mě. A začal masakr zlovolného rozhodnutí soudce JUDr. Filipa Lišky náloží protichůdných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a nálezů Ústavního soudu. Marně se předseda senátu snažil masakr zastavit, kdy zpochybňoval statistické údaje rozhodování soudů o výživném (Soudcovské tabulky): „To není žádný důkaz, takové tabulky si může vytisknout každý“. Tím si ale neskutečně „naběhl“, protože šlo o oficiální statistické údaje Ministerstva spravedlnosti. Na další odpor se pak už předseda senátu nezmohl a otevřel se mi tím prostor pro další masakr, kde jsem podrobně popsal nemravné chování mého syna, které překročilo veškeré hranice slušnosti a již přesuje do trestně právní roviny (podvod při exekuci a křivé obvinění z trestného činu zanedbání povinné výživy).

Na chvilku se dostal ke slovu i proradný advokát. Soudu předložil doklad, že syn studuje a přesně jak se dalo očekávat, vyrukoval se špínou, kdy soudu předložil 6 let starý dopis, ve kterém jsem se měl zříci syna. Oči soudců se rozzářily. Konečně něco máme na toho hajzla, který tady ze sebe chrlí naprosto jasnou a jen těžko vyvratitelnou argumentaci.  To se ale šeredně spletli a hned jsem je ochladil. „Tak to vidíte, jak je syn nemravný. Místo toho, aby doklad o studiu jako prvnímu předložil otci, tak ho předkládá soudu!“ Na to nebylo co říct a radost se z očí soudců začala vytrácet. Na to, abych vysvětlil jednu vytrženou větu z 6 let starého dopisu, nebyl prostor, proto jsem musel přejít do tvrdého protiútoku: „Já bych zase soudu mohl předložit 6 let starý posudek, že se matka ještě před rozvodem v manželské poradně netajila plánem bránit synovi ve styku s otcem, jinak řečeno, plánem zničit vztah syna k otci.“

Mojí argumentaci nešlo pominout a kvapem se blížilo poledne. Co teď s tím? O tom se soudci museli poradit a tak nás vypoklonkovali z jednací místnosti. Z dobře informovaného zdroje pronikla zpráva, že v kantýně jsou ledvinky a jednání tak bylo odročeno. Jindy proradný advokát z jednání utíká jako první, aby se vyhnul nepříjemným poznámkám spravedlivě smýšlející veřejnosti. Tentokrát odcházel jako poslední a zoufale na mě volal: „Co ty dárky?“  

Soud jednání nenahrával a tomu také odpovídá protokol z jednání, který je pouze strohým obsahem.

 

P R O T O K O L  O  J E D N Á N Í

před odvolacím soudem

Městský soud v Praze                                     oddělení: 72 Co                      dne: 09.05.2012

Věc:

žalobce (žalobkyně):  Luboš Meszner

proti

žalovaný(á):               Petr Meszner

o úpravu vyživovací povinnosti

 

Přítomni od soudu:

 

předseda senátu:        JUDr. Lubomír Velc

členové senátu:           Mgr.Štěpán Hnaníček

                                   JUDr. Zuzana Sváčková

 

Jednání začalo 10:45 hod.

Pověřený člen senátu : JUDr. Zuzana Sváčková

Protokol vyhotovil podle   záznamu: Lenka Kolářová

 

K jednání se dostavili:

 

1. žalobce (žalobkyně):  Luboš Meszner  - osobně, totožnost OP č.

2. žalovaný(á):  Petr Meszner – nikdo

3. zástupce žalovaného (žalované): JUDr.

    *) plná moc  ze dne            31.5.2011                                           č.l. 138 spisu

   

Oba účastníci uvádějí, že trvají na podaném odvolání. Žalobce přednáší shodně jako na čl. 231-240, 243-244 a dodává, že napadený rozsudek nekoresponduje s dosavadní rozhodovací praxí soudů v tomto směru. Odkazuje na tabulky, které jsou uvedeny na serveru Ministerstva spravedlnosti a které zachycují rozhodování soudů o výživném v období od 2009-2011. Dále poukazuje na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30.12.2011     č.j. 21 C 6/2008-112. V tomto řízení žádal o osvobození od soudních poplatků  a bylo mu vyhověno do výše 80%. Když soud zjistil, že on jako osoba samostatně výdělečně činná má vyměřovací základ pro daň 126.540,-Kč a žije ve společné domácnosti s nezaměstnanou manželkou a nezletilým dítětem. Nemovitý majetek nevlastní. Dále poukazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9.9.2010, č.j. P 255/2009-88, z něhož vyplývá, že rodiči, který dosahoval příjmu 25.000,-Kč měsíčně, bylo na středoškolačku vyměřeno výživné ve výši 3.500,-Kč.

Pokud by žalobce měl být soudy nucen, aby se vzdal své podnikatelské činnosti, což je předpoklad proto, aby se mohl ucházet o zaměstnání, nutili by ho, aby se choval v rozporu se zákonem o rodině. Jak je známo, sehnat zaměstnání ve věku 50 let a výše je velký problém      a žalobce by tak riskoval, že by se ukončením podnikatelské činnosti vzdal prakticky jakéhokoliv příjmu. V této souvislosti poukazuje na Nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1846/09. Dále žalobce poukazuje na svůj zdravotní stav a k důkazu předkládá ambulantní lístek rehabilitačního oddělení, ze kterého vyplývá, že dochází na rehabilitace několikrát měsíčně. K tomu uvádí, že by měl jít na operaci páteře, ale nemůže si to v současné době dovolit, neboť by to pro něj znamenalo minimálně roční výpadek jakéhokoliv příjmu. Mnoho peněz vydá také za léky, především za injekce a léky proti bolesti. K tomu předkládá k důkazu kopie účtenek. Dále se žalobce ohrazuje proti tvrzení, že si sám zapříčinil to, že na jeho majetek byly nařízeny exekuce. Uvádí, že mu žalovaný nepředkládá potvrzení o tom, že je studentem VŠ a proto mu výživné neplatí. Žalovaný podle něj zneužívá rozsudku z doby, kdy byl ještě nezletilý a kterým byla žalobci stanovena povinnost platit výživné na žalovaného. Sám už jako zletilý žádný návrh k soudu nepodal.

Dále uvádí, že se synem, tedy se žalovaným, se o výživné soudí již několik let. V jednom případě soud jeho návrh zamítl, žalobce se rozsudku podvolil a dlužné výživné ve výši 104.000,-Kč žalovanému zaplatil. Nevěděl však, že v té době již pro dlužné výživné na něj žalobce podal exekuci, pouze to tušil a soudnímu exekutorovi oznámil, že pokud by tam  byl návrh na nařízení exekuce pro dlužnou částku, že toto výživné je již zaplaceno. Skutečně se také stalo, že exekuce pak běžela rok, ačkoliv už výživné bylo zaplaceno a žalovaný nebyl schopen podat návrh na zastavení exekuce. Sám exekutor žalovaného vyzýval, aby exekuci zastavil, resp., aby podal návrh na zastavení exekuce. Dále žalobce uvádí, že je v situaci, že nemá právo na informace o svém synovi ze strany VŠ, která v případě zletilých studentů tyto informace neposkytuje. Takže nemá šanci zjistit,  zda syn do školy chodí či nechodí. Pokud jde o trestní oznámení, které na něj podal žalovaný pro neplacení výživného, poukazuje na odůvodnění usnesení zdejšího soudu ze dne 26.10.2011, č.j. 23 C 380/2011-77. Žalobce je toho názoru, že žalovaný vystudoval střední školu, má tedy dokončené středoškolské vzdělání. Vysoká škola, pokud jí studuje, je jakási investice do budoucnosti, ale neměl by tím zatěžovat rodiče. Žalobce nemá povinnost zajišťovat žalovanému vyšší životní úroveň, než má on sám. Pokud jde o částku 400.000,-Kč, kterou má žalovaný ušetřenou na vkladní knížce, jde o peníze, které dostal od babičky. K tomu přibyly ještě nějaké úroky, ale tuto částku mohl žalobce s matkou žalovaného samozřejmě utratit, pokud by žalobce nebyl schopen zajišťovat potřeby rodiny jiným způsobem.

Po vyhlášení napadeného rozsudku žalobce prostřednictvím elektronické pošty vyznal žalovaného ke schůzce, aby se domluvili na vzájemných vztazích a urovnali své vztahy. Žalovaný se mu však neozval žádným způsobem.

Žalobce zakládá do spisu kopii přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2011 a přehled OSVČ za rok 2011 vyhotovený pro VZP ČR. K tomu uvádí, že tyto kopie nejsou opatřeny podacím razítkem, neboť posílá daňové přiznání a přehledy poštou. Konečně žalobce uvádí, že mu žalovaný po 8 letech napsal dopis datovaný 13.2.2012 ze kterého vyplývá, že ho není schopen ani oslovit „táto“. Na tento dopis mu žalobce odpověděl.

Zástupce žalovaného odkazuje na písemné vyhotovení odvolání na čl. 223. Uvádí, že pokud je zde uváděno, že komunikace mezi účastníky vázne, je to pravda. Komunikace je chladná. Je to i z toho důvodu, že v roce 2006 žalobce napsal, že se žalovaného jako syna zříká. Pokud jde o námitku žalobce, že vlastně neví o tom, zda žalovaný studuje či nikoliv. Uvádí, že spory mezi účastníky probíhají zhruba 5 let. V každém sporu předkládá žalovaný potvrzení o studiu, takže už z toho důvodu žalobce tuto povědomost mohl mít.

Zástupce žalovaného zakládá do spisu kopii potvrzení o studiu ze dne 20.2.2012. K tomu zástupce žalobce uvádí, že žalovaný studuje kontinuálně informatiku již od střední školy a VŠ studuje řádně bez toho, aniž by opakoval ročník nebo si studium z jakéhokoliv důvodu prodlužoval.

Žalobce k přednesu zástupce žalovaného uvádí, že není normální, aby syn zakládal potvrzení o studiu do soudního spisu a neposkytoval je především otci a pokud zástupce žalovaného vytáhl nějaký dokument starý 6 let, kde se žalobce žalovaného zříká jako syna, žalobce sám by mohl vytáhnout jiný dokument, který svědčí o tom, že matka žalovaného se ještě před rozvodem netajila plánem zabránit styku žalovaného s otcem a zničit jejich vztah a vypěstovala v něm syndrom zadrženého otce.

Po přerušení jednání a poradě senátu

Vyhlášeno

u s n e s e n í

jednání se za účelem provedení důkazů a za účelem závěrečných návrhů odročuje na 20.6.2012 v 10:30 hod. do č.dv. 329 3. patro, což berou přítomní účastníci na vědomí a dostaví se bez obeslání.

Skončeno a podepsáno v 12:10 hod.

Reprodukce záznamu nežádána a neprovedena.