Předmanželská smlouva o náhradním výživném

Novomanželé Burešovi se domluvili na předmanželské smlouvě, ze které bude rozvedené otce asi nejvíce zajímat část „Demokratický právní stát“ a část „Podpora rodin s dětmi“.  Jsou to jen obecné fráze, ale některé nápady jsou vcelku zajímavé.

Demokratický právní stát

- Prosadíme naplnění ústavně garantovaného práva na právní pomoc uzákoněním nového systému poskytování bezplatné právní pomoci lidem, kteří si ji nemohou obstarat sami v důsledku své sociální situace.

To je skvělý nápad, zejména s ohledem na přechod na nový Občanský zákoník. Je však pochopitelně otázkou, jak to bude vypadat v paragrafovém znění. Ještě lepší nápad by však byl, udělat generální úklid v zákonech a upravit jejich znění tak, aby byly srozumitelné obyčejným selským rozumem. V jednoduchých právních otázkách (např. výživné) by tak nikdo právní pomoc nepotřeboval.

Některé nápady z předmanželské smlouvy Burešů zase jasně svědčí o naprosté odtrženosti od reality.

Demokratický právní stát

- Předložíme návrhy na zřízení samosprávy justice za účelem zajištění co nejvyšší nezávislosti, efektivnosti a odpovědnosti soudního rozhodování.

Adikii není dost dobře jasné, jak si novomanželé Burešovi představují zajištění ještě větší nezávislosti soudních stolic, když už dnes jsou absolutně nezávislé na mravních hodnotách uznávaných většinovou částí společnosti, obsahu slova „spravedlnost“, platných zákonech, nálezech Ústavního stolce a mezinárodních úmluvách o lidských právech? „Justiční samospráva“ je tak zde fakticky už dávno (jen se tomu tak neříká), kdy nad efektivitou práce soudních stolic dohlížejí soudní stolice (předsedové soudů) a o odpovědnosti soudních stolic rozhodují zas jen soudní stolice (kárný senát). Skutečně jen imbecil se může domnívat, že by „justiční samospráva“ absolutně nezávislá na nikom jiném kromě sebe, zkvalitnila práci soudních stolic. Doposud se to zjevně nepodařilo!

Adikia se však nejvíce těší na nápad uvedený v části „Podpora rodin s dětmi“, který nepochybě prověří pevnost manželského svazku Burešů a již dnes slibuje „prudce“ inteligentní a plamenná vyjádření politiků napříč politickým spektrem.

Podpora rodin s dětmi

- Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem.

Myšlenka náhradního výživného placeného státem je vcelku správná, kdy povinností státu je pomáhat potřebným dětem. Abychom si však hned od začátku rozuměli, v daném případě se nejedná o pomoc potřebným dětem v případě, kdy rodič objektivně není schopen plnit výživné (např. při hospitalizaci v nemocnici). Rozhodně to také není nová myšlenka, kdy v „paragrafovém“ znění z dílny socanů se v Poslanecké sněmovně objevila už v červnu 2006 a byla „oprášena“ v lednu 2007. Více než samotný zákon o náhradním výživném je však mnohem zajímavější důvodová zpráva k tomuto zákonu, která na základě statistických údajů vysvětluje naléhavost jeho přijetí. To ale není až tak složité pochopit, kdy se určitě najdou někteří neodpovědní rodiče, kteří zanedbávají svoji vyživovací povinnost k dětem a nesoběstačné nezletilé děti bezpochyby potřebují z něčeho žít.

D ů v o d o v á   z p r á v a

Obecná část

1. Zhodnocení současného stavu v oblasti vyživovací povinnosti k nezaopatřeným dětem

Demografické údaje

V České republice je v přepočtu na počet obyvatel nejvyšší rozvodovost v Evropě. Na tisíc obyvatel připadají tři rozvody. Ročně je rozvedeno kolem 30 tis. manželství. Počet rozvedených manželství s nezletilými dětmi kulminoval v roce 1996, kdy bylo rozvedeno 23 438 manželství, tedy 71 % ze všech povolených rozvodů. V posledních dvou letech je rozváděno řádově 20 tis. manželství s dětmi a jejich podíl na všech rozvodech činí přibližně 65 %. Nejčastěji se rozvádějí manželství s jedním dítětem (58%), se dvěma dětmi 37 %, s třemi a více dětmi 5 % manželství.

V roce 2003 bylo v ČR evidováno 343 tis. neúplných rodin se závislými dětmi, včetně studujících ve věku do 26 let. Podle statistických údajů za rok 2001 (zaokrouhlováno) činil počet neúplných rodin s jedním dítětem 222 tis. (65 %), se dvěma dětmi 102 tis. (30 %) se třemi a více dětmi 19 tis. (6 %). Na výživné od druhého rodiče, event. obou má právní nárok kolem 350 tisíc dětí. Soubor neúplných rodin není složen jen z rozvedených rodičů, ale i ovdovělých nebo neprovdaných matek.

Péče soudu o nezletilé

Nárůst agendy soudů v péči o nezletilé děti je výrazný. Zatímco v roce 1990 bylo ve věci výchovy a výchovných opatření rozhodováno o 64 tis. právech, v roce 2003 téměř o 90 tis. Počet rozhodnutí o výživném přesáhl hranici 100 tis. v roce 1999 a v roce 2003 dosáhl počtu 110 tis. V řízení o výchově byly nezletilé děti v roce 2003 svěřeny do výchovy 21 369 matkám a 1 807 otcům. Tomu odpovídají i počty rozhodnutí o výživném, které bylo uloženo druhému z rodičů. Vyživovací povinnost byla uložena 19 363 otcům a 1 807 matkám. Délka soudního řízení ve věci výchovy a výživy se několik let po sobě jdoucích pohybuje nejčastěji mezi 2-3 měsíci (4 tis. věcí), dalších 4 tisíce věcí bývá vyřízeno do 12 měsíců. Na více než 2 roky se řízení každoročně prodlužuje přibližně v 500 případech. Pravomocné rozhodnutí soudu o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy a jaké výživné je povinen platit rodič nežijící s dítětem ve společné domácnosti, bohužel zaopatření oprávněných dětí v mnoha případech neřeší.

Zanedbání povinné výživy

Vzestupný trend je dlouhodobě zaznamenáván u počtu osob odsouzených za neplnění vyživovací povinnosti podle § 213 trestního zákona. Od roku 1983 stoupl jejich počet šestinásobně. V roce1983 činil 973 odsouzených, v roce 1993 již 1986 odsouzených a v roce 2003 pak bylo odsouzeno 6854 osob, z toho 583 žen. Opakovaně bylo odsouzeno 1154 osob. Pravomocné odsouzení povinného ale neznamená, že oprávněné dítě nebo studující se svého práva domohou.

Poněkud v pozadí však zůstala „drobná“ nesrovnalost, že naléhavost přijetí zákona o náhradním výživném vyvstala u skupiny dětí z rozvedených rodin, přičemž i přes prudce stoupající rozvodovost bylo nerozvedených rodin s dětmi mnohonásobně více a případné zanedbání výživy je tak v této skupině rodičů mnohem pravděpodobnější. Ostatně nikoliv náhodou je v Zákoně o rodině následují ustanovení.

Zákon o rodině
§86

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§50).

(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.

Ačkoliv byla na statistických údajích prokázána naléhavost přijetí zákona o náhradním výživném, zákon tvrdě narazil už hned na první instanci – na vládě pod vedením Topolánka (ODS), ve které resort zlovůle ovládal homosexuální deviant Pospíšil, který novým Trestním zákoníkem zpřísnil znaky a zdvojnásobil tresty u trestného činu zanedbání povinné výživy, a asociální resort práce ovládal zmrd Parsečas. Mnozí čtenáři Adikie si jistě pamatují projev asi největšího zmrda všech dob Prasečase v roce 2008, kde velmi tvrdě odsuzoval neplacení výživného a polopravdami před celým národem hrubě pošpinil a urážel nešťastné rozvedené otce. Ačkoliv se tím prezentoval jako naprosto vzorný manžel a otec dětí, v tu dobu již zvesela píchal svojí sekretářku Nagyovou a důtkami od ní dostával na holou prdel.

Jistě se teď ptáte, proč se tak udatní bojovníci za práva dětí a sveřepí odsuzovači neplacení výživného postavili proti nepochybně potřebnému zákonu? Důvod je šikovně zaoblen hned v prvním odstavci stanoviska vlády.  

Stanovisko vlády

k návrhu zákona o náhradním výživném a o změně některých souvisejících zákonů

Vláda na své schůzi dne 5. února 2007 projednala a posoudila návrh zákona o náhradním výživném a o změně některých souvisejících zákonů, a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas, zejména z těchto důvodů

• Návrh je v rozporu s principy zvyšování odpovědnosti za sebe a svou rodinu a deetatizace (odstátnění) soukromého života. Otevírá možnost snadného přenesení vyživovací povinnosti z rodičů na stát a prakticky umožňuje rezignovat na vlastní snahu domoci se výživného od povinné osoby. Je-li návrh reakcí na obtížnou vymahatelnost práva na výživné, pak je nutno konstatovat, že tato vymahatelnost se vytvořením suplujícího institutu náhradního výživného nezlepší, ba spíše právě naopak.

Určitě si teď říkáte, co je to za blbost? Proč by se tím přenášela vyživovací povinnost rodičů na stát? Stát by byl pouze dočasným náhradním plátcem výživného (v zákoně byla doba vyplácení náhradního výživného omezena na 12 měsíců) a trvání vyživovací povinnosti rodičů tím není nijak dotčeno. Dlužné výživné by na místo oprávněného na povinném vymáhal stát. To by pochopitelně státní pokladnu stálo nějakou korunu, ale když jde v první řadě o ty „chudinky“ nezaopatřené děti, tak by to snad neměl být problém?!

Byl to neskutečně velký problém, ale úplně z jiného důvodu. Ačkoliv měli socanští navrhovatelé zákona o náhradním výživném plnou hubu pomoci nezaopatřeným dětem, ve skutečnosti se rozhodně nechtěli předat, a tak se poprvé v dějinách této země objevila úvaha, jaké jsou vlastně obvyklé náklady rodičů na děti a na pomoc si vzali údaje od Českého statistického úřadu. Mimochodem od té doby již ČSÚ tyto údaje nevydává! (Jistě chápete proč.)

Důvodová zpráva k návrhu zákona o náhradním výživném

Náklady na nezaopatřené dítě (ČSÚ) (Kč)			Životní minimum nezaopatřeného dítěte (Kč)
	Měsíčně	Ročně		Měsíčně	Ročně
Do 1 roku	5099	61188
Do 6 ti let za každý rok života	3698	44370	Do 6 ti let	1750	21000
V 1.- 5.třídě za každý rok docházky	3538	42460	Od 6ti do 10 let	1950	23400
V 6.- 9.třídě za každý rok docházky	4583	55000	Od 10 do 15 let	2310	27720
Na střední škole  za každý rok docházky ( 4 r.)	3800	45600	Od 15 do 26 let	2530	30360
Na VŠ za každý rok studia (5 let)	4833	58000

Tento postup socanů je ale naprosto nepochopitelný. Jestliže zde máme naprosto nezávislé soudní stolice, které bezpochyby pečlivě hodnotí všechny skutečnosti a rozhodují spravedlivě, tak by stát měl vyplácet náhradní výživné ve výši určené soudními stolicemi. Kdo jiný, než právě soudní stolice, by měl vědět nejlépe, jaké výživné v daném případě odpovídá skutečným potřebám dítěte?!  Nebo je snad výživné o něčem jiném?

A od toho už byl jen krůček k historicky prvním tabulkám výživného (reálnému výpočtu výživného) v dějinách této země.

Důvodová zpráva k návrhu zákona o náhradním výživném

2. Navrhovaná úprava

Předkládané znění návrhu zákona vychází z obdobné předlohy, která již byla Poslaneckou sněmovnou schválena ve IV. volebním období (sněm. tisk č. 964). Po uplatnění veta prezidentem republiky dne 8. června 2006, tj. v době po volbách nové Poslanecké sněmovny, však již o zákonu nebylo znovu hlasováno a proto nebyl přijat. Navrhované znění oproti v loňském roce projednávané předloze reaguje jen na přijetí nových právních předpisů.

Navrhuje se poskytovat místo části příspěvku na živobytí nahrazující neplacené výživné (§ 32 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi) náhradní výživné ve výši tří čtvrtin výživného stanoveného soudem, jde-li o dítě do 15 let věku, a plné výživné stanovené soudem, jde-li o oprávněnou osobu od 15 let věku., nejvýše však v částce 2,5 násobku částky životního minima oprávněné osoby stanovené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.

Tedy pro děti do 6 let věku 2 625,- Kč, do 10 let věku 2 925,- Kč., do 15 let věku 3 465,- Kč a do 26 let věku 3 795,‑ Kč. Nárok na náhradní výživné má neúplná rodina, pokud součet jejich společných příjmů je menší než trojnásobek životního minima společně posuzovaných osob. O situaci neúplné rodiny s jedním dítětem v daných věkových kategoriích informuje následující tabulka:

Věk dítěte	3 násobek ŽM rodiny (Kč)	1,5 násobek ŽM dítěte (Kč)	Náhradní výživné (Kč/rok)	Odhad počtu příjemců za měsíc (osob)	Náklady za rok (Kč)
Do 6 ti let	20340	2625	31500	8000	252000000
6 – 10 let	20940	2925	35100	10000	351000000
10 - 15 let	22020	3465	41580	9000	374220000
15 - 26 let	22680	3795	45540	13000	592020000
Celkem				40000	1 569,240,000

A to byl konec zákona o náhradním výživném, protože bylo možné porovnat „optimální“ výživné odpovídající obvyklým životním nákladům dítěte s výživným stanoveným jen podle momentální nálady soudních stolic na základě vykonstruovaných neodůvodněných potřeb dítěte bez ohledu na skutečný příjem otce. Každý rozvedený otec si tak velmi rychle dokázal spočítat, že se mu rozhodně vyplatí se stát „neplatičem“ výživného a podstatně nižší „optimální“ výživné hradit státu (viz. námitka vlády k návrhu zákona). To rozhodně nebylo možné připustit, protože čím by pak soudní stolice likvidovali troufalé rozvedené otce, kteří by se domáhali stejného podílu na výchově dítěte jako matka?!

Jak postupoval zákon o náhradním výživném legislativním procesem se můžete podívat ZDE

Návrh zákona o výživném včetně důvodové zprávy si můžete stáhnout ZDE  (doc)

Odmítavé stanovisko vlády si můžete stáhnout ZDE (pdf)

Velice zajímavý je také průběh diskuse při druhém (ZDE) a třetím (ZDE) čtení návrhu zákona v Poslanecké sněmovně.

A ještě drobná poznámka k vlastnímu zákonu. Údajným záměrem zákona o náhradním výživném byla pomoc potřebným dětem. To ale socani ve skutečnosti nenavrhovali, protože podmínkou pro přiznání nároku na náhradní výživné bylo neplnění výživného povinným dva měsíce za sebou. Jenže skutečně potřebné děti potřebují pomoc okamžitě a ne až za dva měsíce! S ohledem na dobu řízení o náhradním výživném by se však potřebné děti dočkaly pomoci ještě později.

K důvodové zprávě návrhu zákona o náhradním výživném se váže ještě jedna zajímavost. Ačkoliv se jedná o značně zastaralé statistické údaje (zejména údaj o průměrném výživném stanoveném soudními stolicemi), k fabulacím je ještě dnes s velkou oblibou používá známá feministická manipulátorka předsedkyně spolku ukřivděných matek Asenová.

Při případné snaze manželů Burešů o realizaci nápadu s náhradním výživným si tedy skutečně užijeme mnoho zábavy a možná se dokonce dočkáme situace, že zde budeme mít zákon o náhradním výživném, a to aniž by zde byl nějaký zákon o výživném, který by z logiky věci měl předcházet zákonu o náhradním výživném.