Přenesení vyživovací povinnosti na prarodiče

Agresivita rozvodového průmyslu v čele s opatrovnickou stolící stupňuje a zdá se, že se tyto lidské hyeny nezastaví před ničím, dokonce ani před terorem důchodců. Jsme na vaší straně, říkají bulvární televize, ale ve skutečnosti však jde o skrytou reklamu rozvodového průmyslu. V poslední reportáži obludné bulvární televize Prima Family byl matkám předestřen návod, jak v případě, kdy otce řádně neplatí výživné, přenést plnění výživného na prarodiče (Bludy zrůdné televizní obludy).

Zákon o rodině pochopitelně umožňuje přenést vyživovací povinnost na prarodiče (dokonce i na další příbuzenstvo), ale má to zákonem jasně daná pravidla.

Zákon o rodině
§88
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

Na rozdíl od angličtiny je čeština značně košatá, porto pod jedno slovo nelze přiřadit několik významů, a pokud je tedy v § 88 odst. 2 Zákona o rodině uvedeno slovo „nemohou“ nelze ho zaměňovat za slovo „nechtějí“. Jinak řečeno, pro přenesení vyživovací povinnosti na prarodiče zde musí být objektivní důvody a nikoliv subjektivní skutečnost, že otec nechce platit výživné. Za situace, kdy je otec nezvěstný a vyhýbá se tím řádnému plnění vyživovací povinnosti, není splněna zákonná podmínka pro přenesení vyživovací povinnosti na prarodiče. Pochopitelně totéž obdobně platí i v případě, že se otec vyhýbá platově výhodnému zaměstnání, které mu našla soudní stolice za účelem vyměření kulantního výživného (viz. Nejsme otroky našich dětí).

Je zde však další omezení přenosu vyživovací povinnosti na prarodiče.

Zákon o rodině
§90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.

Právo na výživné od prarodičů by tedy bylo možné přiznat pouze v případě, kdy by se dítě ocitlo v hmotné nouzi a nebylo to možné řešit jinak. Pokud tedy matka dítěte chodí do práce (nebo se práci ze subjektivních důvodů vyhýbá), nelze hovořit o nutné potřebě přispívat ze strany prarodičů na výživu dítěte. Stovky dětí, které díky nějaké tragické události přišly o jednoho z rodičů, si musí vystačit jen s výživným od jednoho rodiče, proč by tedy měla být přenášena vyživovací povinnost na prarodiče, aniž by šlo o stav nouze.  

Kdo by snad chtěl o těchto pravidlech pochyboval, nezbývá než ho odkázat na pro všechny závazný nález I. ÚS 1276/10 Ústavní stolice ze dne 20. 05. 2010.

I. ÚS 1276/10  

Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelka podala u Okresního soudu v Pardubicích návrh na určení výživného prarodičům dětí (konkrétně rodičům otce a matce stěžovatelky), který odůvodnila tím, že otec stanovené výživné pro nezletilé děti neplatí. Návrh stěžovatelky byl soudem prvního stupně zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala odvolání, avšak Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka uvádí, že otec nezletilých dětí byl pro neplnění zákonné vyživovací povinnosti od října 2006 do července 2008 odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, kdy za uvedené období dlužná částka činila 66 000,- Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2010, č. j. 4 T 1/2010-70, byl otec pro neplnění zákonné vyživovací povinnost od srpna 2008 do srpna 2009 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 10 měsíců nepodmíněně. Na výživném pro nezletilé děti má dlužit celkem 138 000,- Kč.

Proti otci je u Okresního soudu v Pardubicích, pod. sp. zn. 35 E 162/2010, rovněž vedeno vykonávací řízení pro dlužné výživné.

Stěžovatelka uvádí, že otec nezletilých dětí je nezaměstnaný, předchozí zaměstnání mu zanikla vždy ještě ve zkušební době, o podporu v nezaměstnanosti nepožádal. Pracuje pouze nárazově, dle stěžovatelky tak, aby neměl příjem, který by mohl být výkonem rozhodnutí postižen.

Z předložených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že stěžovatelka podala u Okresního soudu v Pardubicích návrh na určení výživného prarodičům dětí (konkrétně rodičům otce a matce stěžovatelky), který odůvodnila tím, že otec stanovené výživné pro nezletilé děti neplatí. Soud prvního stupně návrh stěžovatelky zamítl, neboť uzavřel, že nejsou splněny předpoklady stanovené § 88 odst. 2 zákona o rodině. Uvedl, že určení výživného prarodičům je nadbytečné, a to s ohledem na poměry matky a předpokládané poměry otce. Výživné prarodičů dle soudu prvního stupně má zajišťovat nejomezenější rozsah vyživovací povinnosti, neboť § 90 o rodině stanoví, že právo na výživné přísluší oprávněným pouze tehdy, pokud to nutně potřebují. Nevěrohodnost osoby otce tak dle soudu prvního stupně nemůže být důvodem pro určení výživného prarodičům.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky na zrušení napadeného rozsudku je zjevně neopodstatněný.

K otázce aplikace ustanovení § 88 a násl. zákona o rodině, jež upravují vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými, Ústavní soud uvádí, že obecný soud uvedená ustanovení aplikoval správně, resp. že jeho postup není v rozporu s čl. 3 a 27 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 Listiny základních práv a svobod. Obecný soud v rámci svého rozhodování správně uzavřel, že aplikace ustanovení § 88 zákona o rodině přichází v úvahu pouze tehdy, jsou-li zde objektivní důvody neplnění vyživovací povinnosti rodičem dítěte. K takové situaci však v projednávané věci nedošlo a odvolací soud správně rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

Myšlenka na pomstu rodině prašivého neplatiče výživného je pro řadu matek jedinou náplní života, a když zrůdný rozvodový průmysl ochotně nabízí pomoc, kdo by tomu odolal? Pokud se tím nechá matka zlákat, může se také dočkat vskutku nepříjemného překvapení.

Zákon o rodině
§89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

Z dikce zákona totiž vyplývá, že řízení o určení vyživovací povinnosti bude zahájeno proti všem čtyřem prarodičům, tedy nejen proti rodičům neplatiče výživného. Každému z prarodičů je pak vyživovací povinnost upravena samostatně a nakrásně může dojít k situaci, že placení výživného bude uloženo pouze rodičům matky a rodičům prašivého otce vyživovací povinnost stanovena nebude. Advokát matky se napakuje a matka místo výživného nejspíše dostane přes držku od vlastních rodičů.

Je zde však ještě jedna „drobnost“. I když by se matce podařilo přenést vyživovací povinnost na prarodiče, rozhodně to neznamená, že prarodiče budou plnit stejnou vyživovací povinnost, jaká byla uložena prašivému otci. Otec je totiž povinen poskytovat výživné tak, aby dětem zajistil stejnou životní úroveň podle svých příjmů, zatímco prarodiče pouze podle svých možností a schopností. Proto bude vyměřené výživné nižší, než jaké by platil otec dětí.

Bezpracně přijít k penězům a ještě si ochladit žáhu na prarodičích ze strany otce???  

Jistě znáte to pořekadlo, kdo jinému jámu kope, sám do ní padá. Tak na to milé matky raději rychle zapomeňte nebo v té jámě skončíte.