Problém nebude jen v nohách

Minulý týden se v Poslanecké sněmovně projednával jeden z nejdůležitějších zákonů – státní rozpočet na příští rok. U toho nesměl chybět hradní senil, přestože jeho přeprava z LDN Lány do Poslanecké sněmovny je logisticky složitější, než výstavba polní nemocnice v Letňanech. Navíc mastné tlamě Alče ten šílený deficit už předem odsouhlasil, i když to zadluží i naše vnoučata a vládní poslanci jej spolu s komouši zcela nepochybně odsouhlasí. Zároveň je třeba říct, že opozice žádné zásadní změny nenavrhuje (např. snížení počtu státních zaměstnanců na polovinu včetně soudních stolic, zrušení příspěvků neziskovkám, zrušení okupačních vojenských misí a předražených nákupů vojenské techniky, ……) a s rozpočtem nesouhlasí, jen protože je to opozice.

Česká republika má více soudců

jak Japonsko se 100 milióny obyvatel.

Podle hradního senila „se politika nedělá nohama“. To jistě ne, ale „problém“ hradního senila zjevně není jen v těch nohách.

Poslaneckou sněmovnou zní slavnostní fanfára, všichni vstávají a uličkou se plouží ortézou sešněrovaná hradní troska podpíraná ochrankou. Pohledem přejde přítomné ministry, a protože stále hrají slavnostní fanfáry, stojí ještě nějakou dobu čelem k Burešovi. Poté je troska odložena do židle a dostává se ke slovu. Oslovuje předsedu Sněmovny a také premiéra s dovětkem: „Je-li tady?“ Problém tedy zjevně není jen v těch nohách!

Poslouchat projev člověka, který sám sebe rád poslouchá, je docela náročné. Navíc, když stále odbočuje od podstaty věci nebo plácá naprosté zhovadilosti, jako je zrušení „všech daňových výjimek“, čímž by se údajně vylepšil rozpočet. Tím možná ohromí jeho debilní voliče, protože ve skutečnosti říká, že chce zrušit např. daňové zvýhodnění pracujících rodičů na děti (nezdanitelnou část jejich příjmu). Je dost nepravděpodobné, že by se z celoživotního zarytého socana stal takový asociál. Spíše tedy jde o projev pokročilé stařecké demence.

Tím to ale nekončí.  Během svého zbytečného projevu si ten dobytek naprosto nevázaně krknul a bez jediného slova omluvy pokračoval dál, jako kdyby se nechumelilo. To by opět nasvědčovalo naprosté ztrátě orientace v čase a místě, kdy si spletl Poslaneckou sněmovnu s nějakou zaplivanou putykou. Spíše však jde o stařeckou ztrátu kontroly nad svěrači a průběžně zřejmě dochází i k jiným nekontrolovaným tělesným únikům.

Je to velmi smutný pohled na člověka, který nedokázal včas odejít na vrcholu svojí kariéry. Prezident, který sám potřebuje rozsáhlou podporu, nám jen těžko může poskytnout potřebnou oporou v boji proti tomu čínskému sajrajtu, proto by měl neprodleně odstoupit.

Zároveň to ukazuje, na jaké dno se propadla naše politická reprezentace, když po nechutném krknutí ani jeden poslanec (především přítomné „dámy“) demonstrativně neopustil jednací sál. Nejspíše se tak můžeme dočkat, že se příště některý z poslanců u řečnického pultu třeba také vysere.