04.08.2013 23:58

Průlom: Bránění ve styku s dítětem je zásah do osobnostních práv

Rodič, kterému partner odmítá umožnit po rozchodu styk s jeho dítětem, se lépe domůže svých práv žalobou na ochranu osobnosti než klasickou cestou rodinného práva. Zatímco tahanice u okresních opatrovnických soudů mohou trvat léta, krajské soudy, které řeší v prvním stupni ochranu osobnosti, rozhodují rychleji a jejich verdikty jsou také hned vykonatelné. S receptem, jak co nejrychleji uplatnit rodičovská práva, přišly právničky Eva Ondřejová a Zuzana Fabianová, které působí v advokátních kancelářích v Praze a v Košicích. V srpnu hodlají svou práci publikovat v odborném tisku.

„Tato myšlenka se objevovala jako nepatrná zmínka v odborné literatuře, ale teprve před rokem byly vydány dva na sobě nezávislé rozsudky, potvrzující, že odpírání kontaktu s dítětem je zásahem do rodinného života, potažmo osobnostních práv,“ řekla Právu Ondřejová.

Městský soud v Praze a Krajský soud v Brně skutečně nedávno žaloby na ochranu osobnosti kvůli bránění styku dítěte s otcem řešily. Bránění ve styku s dítětem je zásah do práv. Brněnský soud otci přiznal odškodnění 16 tisíc korun. Manželka mu odepírala styk se synem s odůvodněním, že by ho mohl sexuálně zneužít. Soud pro takové podezření neshledal jediný důvod. V Praze žalobce – otec domáhající se kontaktu s několikaměsíční dcerou – 40tisícové odškodnění nevymohl. Soud uznal argument matky, že dítě bylo nemocné a stykům s otcem tak bránily objektivní překážky. I zde však soudci uznali, že nebýt těchto překážek, otcova osobnostní práva by byla zasažena.

V obou citovaných případech spory dopadly tak, že si matka a otec děti bez dalších soudních sporů půjčují, v Brně navíc získal děti do trvalé péče otec. „Jsou to převratná rozhodnutí,“ komentovala verdikty právnička Ondřejová. Právě žaloby rodičů, jimž je bráněno ve styku s dítětem, směřované na ochranu osobnosti, by podle ní celý proces urovnání kontaktu s dítětem mohly výrazně zrychlit. „Standardně se to řeší prostřednictvím rodinného práva. Jsou tam předběžná opatření, pokuty a tak dál. K faktické úpravě styku dojde často po mnoha letech,“ uvedla Ondřejová.

„Výhoda řízení na ochranu osobnosti spočívá v rychlosti sankce. Poškozený rodič má v ruce vykonatelné rozhodnutí, které je zároveň i exekučním titulem,“ podotkla právnička. Ondřejová s Fabianovou také upozorňují na fakt, že odškodnění přiznávaná v Česku za zásah do osobnostních práv prostřednictvím bránění ve styku s dítětem jsou ve srovnání s jinými zeměmi zatím nízká.

„Brněnský soud, který přiznal otci (požadovaných) 16 tisíc korun, dokonce sám podotkl, že je to málo ve srovnání s tím, co přiznává Evropský soud pro lidská práva, kde se částky v obdobných případech pohybují v řádu 200 až 250 tisíc,“ dodala Ondřejová. Výhoda řízení na ochranu osobnosti spočívá v rychlosti sankce Eva Ondřejová, právnička.

Zdroj Rudé Právo

Čtenáři Adikie už jistě dobře vědí, že když se v médiích objeví nějaký článek o soudních stolicích, je potřeba se v první řadě podívat na autora článku a teprve podle toho přistupovat k jeho obsahu. Autorem článku je známý zmrd pisálek Josef Koukal a všechny jeho články jsou především skrytou reklamou rozvodového průmyslu. Obezřetně je však třeba přistupovat i k reakcím různých aktivistů na tyto články. V případě jistého „radikálního“ aktivisty jsou reakce poněkud monotónní. Všechny nápady, které vymyslel někdo jiný, jsou podle něj prostě „na hovno“ (více zde Průlom?! Leda do vašich peněženek!!). To už asi nikoho nemůže překvapit. K jeho názorům se však připojil i „honoris“ („čestný“) Hodina alias Střídavka.

Střídavka

Průlom?! Leda do vašich peněženek!! Naprostý souhlas s tímto článkem.

A to je hodně zajímavé! Honoris („čestný“) Hodina považuje celou věc za reklamu advokátek, které jen chtějí parazitovat na neštěstí rozvedených rodin, přičemž sám vytváří síť stejných parazitek Právní poradny Střídavky!

Proč právě „honoris“ („čestný“) Hodina alias Střídavka odsuzuje žalobu na ochranu osobnosti, tedy jistě bude mít nějaký důvod. Můžeme to přičítat jeho nezměrnému lůzrovství, kdy dále než na hranice svého snu o střídavé péči nedohlédne. Žaloba na ochranu osobnosti však také může být cesta správným směrem, proto se jako věrný sluha zločinného systému (volič ODS) takto všechny snaží od této cesty odradit. Nejspíše to bude obojí!

V první řadě je nutno říct, že advokátky rozhodně „neobjevily Ameriku“. Pro mnohé jistě bude překvapením, že „jejich“ nápad má spojitost se záměnou dětí v třebíčské porodnici. Tento příběh dlouhou dobu plnil přední stránky bulvárních médií a po vleklých sporech nakonec musela nemocnice zaplatit rodinám obou dětí odškodné celkem 3,2 milionu korun (více zde Třímilionové odškodné za vyměněné děti v třebíčské porodnici platí).

Domoci se odškodnění je jedna věc, to ale nejdříve musíte přesně formulovat, na základě čeho se odškodění domáháte. Jistě už chápete, kam tím směřuji. Pro soudní stolice musíte věc „napasovat“ na nějaké porušení práva a právě v případě záměny dětí šlo o žalobu na ochranu osobnosti. Kdo se tedy blíže seznámil s podrobnostmi této kauzy, měl už poměrně blízko k nápadu podat žalobu na ochranu osobnosti při neuskutečňování styku s dítětem. Jako první s tímto nápadem přišel pan Luboš Patera a měl velmi solidně vypracovanou žalobu, která se opírala právě o rozhodnutí v kauze třebíčských dětí. Proč se tento „projekt “ neuskutečnil?

Na různých internetových diskusích se pravidelně objevují anonymní výkřiky zoufalců: „Už mě to porušování práv sere! Pojďte podat hromadnou žalobu.“ V první řadě je nutno říct, že žádná „hromadná žaloba“ neexistuje a může se maximálně jednat o několik samostatně podaných žalob najednou. A to je právě ten kámen úrazu. Nikdo nechce jít se „svojí kůží na trh“ a každý se chce jen „povozit v závěsu“ za nějakým „tahounem“. Navíc otcové, kteří jsou na samém počátku opatrovnických sporů, se naprosto bláhově domnívají, že se nakonec vše v dobré obrátí. Do značné míry na tom má podíl „honoris“ („čestný“) Hodina provozující portál Střídavka. Zde je otcům barvitě malován růžový sen o střídavé péči, které se drtivá většina otců nikdy nedočká! Otcům jsou udělovány „vzácné“ rady jako – „Hlavně nesmíte naštvat soudkyni!“ Ti pak ve strachu, aby na sebe nepřivolali hněv opatrovnické stolice, nechtějí zveřejnit podrobnosti o zločinech ve svojí kauze. Ze stejných důvodů se také nechtějí účastnit „otcovských“ akcí nebo podat žalobu na ochranu osobnosti, která směřuje proti zločinnému rozhodování soudní stolice v jejich věci.

To je však naprosto zbytečný strach, protože jejich osud je již dávno zpečetěn ve chvíli, kdy jejich manželka podala návrh na rozvod!

Jak ukazují oba případy, myšlenka podání žaloby na ochranu osobnosti při bránění ve styku s dítětem je naprosto správná a má reálnou naději na úspěch. Důležité je především to, že taková žaloba je pro každého rozvedeného otce „snadno dostupná“, řízení probíhá „rychle“ a je poměrně „účinné“. Schválně to píšu do uvozovek a vše si hned vysvětlíme. Snadno dostupná je tím, že při podání žaloby není povinné zastoupení advokátem, což bývá často nepřekonatelná překážka. Napsat žalobní návrh zvládne každý, kdo umí okopírovat text a doplnit svoje základní údaje. Řízení je rychlé tím, že není potřeba čekat na konečné rozhodnutí opatrovnického řízení a teprve až potom se přes mezistupeň (Ústavní stolec) domáhat „spravedlnosti“ ve Štrasburku. Účinnost je dána tím, že jde o „vnitrostátní“ rozhodnutí, které může „zamíchat kartami“ v opatrovnickém řízení, na rozdíl od případného úspěchu ve Štrasburku, s jehož rozhodnutími si zde soudní stolice otírají konečník.

Zároveň je však třeba velmi důrazně říct, že takové řízení rozhodně není rychlé (jak je nepřesně uvedeno v článku) a může trvat i několik let (pokud to někdo požene až k Ústavnímu stolci). A také rozhodně není snadné, kdy důkazní břemeno leží na žalobci. Nestačí tedy pouhé tvrzení „matka mi nepředává dítě“ a vše musí být velice dobře podloženo důkazy. Pro rozvedené otce decimované nepřiměřeným výživným může být překážkou soudní poplatek, ale tady přeci nejde o nějakou malichernost (pomluvu v tisku apod.). Jde o děti, jejich další i otcův život! Škudlit se o pár tisícovek je tedy v tomto případě hodně velká hloupost.

V případě záměny dětí byl žalovanou stranou „soukromý subjekt“, proto soudním stolicím nečinilo až takový problém, přiznat poškozeným na naše poměry poměrně vysoké odškodnění. Jistě si umíme představit i mnohem vyšší odškodnění, to však v případě „bránění ve styku s dítětem“ reálně nelze očekávat, protože žalovanou stranou je stát, který je povinen zajistit pravidelný kontakt rodiče s dítětem (viz. rozhodnutí ESLP Bergman nebo Prodělalová). Více zde Jak by soudy neměly přistupovat k opatrovnickému řízení a neuskutečňování pravidelného kontaktu dítěte s druhým rodičem.

To také vysvětluje, proč v jednom případě bylo otci přiznáno směšné odškodnění a v druhém případě dokonce žádné. Je otázkou, zda má za současné situace smysl se domáhat vyššího odškodnění třeba až u Ústavního stolce. Hlavním přínosem je především rozhodnutí o porušení práva, které možná konkrétnímu otci už ani nepomůže (syndrom zavrženého rodiče jde u dítěte vypěstovat velmi rychle), ale významně to pomůže všem dalším otcům, kteří pravděpodobně dnes ani netuší, jak snadno mohou přijít o děti.