Rozvedení otcové chodí k soudu jen vyhrávat

Za 9 let od rozvodu jsem „nasbíral“ stovky vyjádření ke stížnostem, rozsudků a usnesení. Za celou tu dobu se však prakticky nestalo, že bych byl v nějaké věci výrazně úspěšný.

Za jediný úspěch by mohla být považována ústavní stížnost na nezákonné rozhodování soudních stolic o nákladech exekučního řízení ve prospěch zločince Višvadera. Za velký úspěch to však nelze považovat, protože ve skutečně právním státě, kde obecné stolice neignorují nálezy Ústavního stolce, by taková věc musela skončit u první soudní stolice, která by to dostala na stůl. Za úspěch nelze považovat ani zrušení trestního stíhání za oprávněnou kritiku soudních stolic, protože jsem se tím prostě žádného trestného činu nedopustil.

Za dílčí úspěch lze považovat nepatrné snížení výživného soudní stolicí Liškou, to však bylo baštou bývalých komunistů ve Spálené ulici v Praze zrušeno. Směšný úspěch byl také dosažen v náhradě škody za úskočnou kriminalizaci za kritiku soudních stolic, kde mi byla přiznána náhrada za nemajetkovou újmu pouze 15000,- Kč. Věc však ještě není skončena a bude projednána komunistickou baštou.  

Z toho vznikla věta, kterou používám, když se mě někdo před jednáním zeptá, jaký očekávám výsledek?

Rozvedení otcové chodí k soudu jen vyhrávat.

Ostatně to dokazuje i rozhodnutí, které padlo tento týden ve věci náhrady nemajetkové újmy za vyhlášené pátrání po rozvedeném otci únosci dítěte skrze celoplošná média, za nedůvodné vláčení autem s nápisem Pomáhat a chránit, výslechy u pomáhačů a za zmaření velké části dovolené otce dítětem, když otec plnil vykonatelné rozhodnutí o úpravě styku s dítětem a všem oznámil, že s dítětem odjíždí na dovolenou. O celé věci již Adikiia článek Jménem zákona dovolená končí!

Vyhlášení rozsudku předcházelo v pořadí již druhé jednání, kdy v předchozím jednání byla vyhlášena koncentrace řízení (ukončení dokazování).  Jediným přípustným důkazem bylo vyjádření České pošty, zda bylo pomáhačům doručeno oznámení otce, že odjíždí s dítětem na dovolenou, které rovněž obsahovalo vykonatelné rozhodnutí o úpravě styku o letních prázdninách. Je sice nesmysl, že by si pomáhači nepřevzali doporučený dopis, ale také se mohl ztratit při doručování, což se prokazatelně nestalo. Tím byla důkazní situace ve prospěch otce naprosto jasná.

Po konzultacích s řadou lidí podal otec změnu návrhu a snížil požadovanou částku „za zadržení pomáhači“ s čímž právnička žalované (Ministerstvo zlovůle) ráda souhlasila, ale o stejnou částku navýšil náhradu škody „za vyhlášení pátrání skrze média“, které je na internetu dostupné ještě dnes, s čímž žalovaná pochopitelně nesouhlasila. Důvod k této změně je zkušeným zákazníkům soudních stolic jasný. Stolice mají svůj pohled na základní lidská práva a většinou je od názoru sprostých občanů značně rozdílný (viz. Neoprávněná exekuce není zásahem do osobnostního práva), kdy takové zadržení a odebrání dítěte rozvedenému otci je součástí práce pomáhačů, a pokud to bylo bezdůvodné, tak je to jen zanedbatelné nedopatření. Ostatně za několik měsíců neoprávněné vazby dostanete jen pár korun. Oproti tomu vyhlášení veřejného pátrání skrze celoplošná média je brutálním zásahem do osobní sféry a šance na úspěch žaloby je tak podstatně větší.

Soudní stolice JUDr. Pavel Vlach byl z pohledu veřejnosti opět úžasný. Trpělivě vyslechl kostrbaté vyjádření otce a pak to přeformuloval do „stoliční řeči“. Právnička žalované se ještě snažila zaútočit dalším důkazem, ale stolice Vlach jí utřel větou: „lehce Vám uplynula koncentrace řízení“. Nakonec však důkaz provedl a opět to vypadalo jako na opatrovnickém řízení. Žalovaná podsouvala žvásty:„Rok před tím to (diktátem matky otci rozdělená dovolená) tak bylo, tak to muselo platit i v tomto případě“. Otec se tomu opět musel bránit, že ve výroku vykonatelného rozsudku je něco jiného (4 týdny v kuse). Jenže pokud by to bylo podle žalované (a tak si to vysvětlovala  i matka), musely by mít měsíce červenec a srpen v součtu dnů 80 dnů, aby otec mohl mít 4 týdny v jednom kuse s dítětem dovolenou, což je pochopitelně nesmysl, k čemuž pohotově sama dospěla i stolice.

Vše bylo naprosto jasné, nebylo už o čem dále diskutovat a jednání bylo odročeno s tím, že si stolice vše ještě promyslí a už jen vyhlásí rozsudek. Když jsme pak uzavírali „sázky na výsledek“, všichni jsme se shodli, že odškodnění padne, ale pochopitelně nikoliv v požadované výši. S tím byl smířen i otec. Po osobní zkušenosti (např. stolice Liška) jsem si všechny přítomné dovolil upozornit, že

ze slušeného chování soudní stolice k účastníkům řízení rozhodně neleze cokoliv dovozovat.

A pak mi přišel tento email:

Předmět: Jsem zvyklý prohrávat od chvíle, kdy mám syna.

Výsledek již víte. Děkuji za Vaši podporu.

S pozdravem XX

Pro upřesnění dodávám, že pro syna, za kterého rovněž podal návrh na odškodnění, stejně ani za sebe nedostal jedinou korunu.

Když rozvedeného otce pomáhači na příkaz matky zatknou, odeberou mu dítě a oběma zničí dovolenou, tak se prostě vůbec nic nestalo.

Mimochodem i tento otec bojuje za střídavou péči a z toho také pramení celý konflikt mezi rodiči (přesněji nenávist matky k otci). Otec navíc čelí dalším problémům s pomáhači, kdy soustavně „traumatizuje“ matku a dítě „nějakými soudními návrhy“.  Kdyby se na dítě vykašlal a jen platil výživné, tak bude úplně v pohodě, protože to je pro tento systém vzorný otec.

Pánové, kolik smutných a krutých životních osudů rozvedených otců chcete ještě slyšet, aby vám už konečně došlo, že střídavou péči na tento zločinný systém nejde naroubovat bez toho, aniž by se v první řadě změnil celý systém?!