Veřejní nepřátelé veřejných zájmů

Autor zlodějské přísudkové vyhlášky ve funkci předsedy Ústavního stolce Rychetský poskytl Parlamentním listům během dvou dnů rozhovor. Drtivá většina jeho odpovědí jsou nic neříkající intelektuální žvásty, kterými se vyhýbá přímým otázkám nebo se vymlouvá na nutnost zachování si neutrálního postoje. Adikia tedy odstranila veškerý tento balast a z obou rozhovorů převzala jen určité pasáže. Mohlo by se říct, že jsou vytrženy z kontextu, ale přesto do sebe naprosto dokonale zapadají.

Převzaté části z rozhovoru

Politická kultura je na kolenou, země nemá přirozené elity, lidé se k sobě chovají jako vlci. Jsme svědky soumraku civilizace a skoro žádné lepší vyhlídky nás už nečekají. Tak černě vidí budoucnost předseda Ústavního soudu v Brně Pavel Rychetský a uvádí i další pádné argumenty.

Mnohem vážnější je, že většinově převládajícím rysem občanů je hluboký despekt a neúcta k institucím. Svým způsobem i k vlastnímu státu. Snad jedinou výjimkou je funkce prezidenta republiky, která požívá tradičně velikou úctu. Ostatní instituce jsou ale vnímány nepřátelsky.

Postoj zarytých antikomunistů, že kdo byl jednou komunista, je jím pořád, vnímám jako hloupost. Jakékoliv dělení společnosti na ctihodnou a nectihodnou část je podle mě projev hlouposti a malichernosti.

Přišel systém lidských práv, návrat k Rousseauovi a Voltairovi, který ovšem nefunguje, nepodepře – li se nějakou autoritou. Odtud teze Václava Klause o soudcokracii. Opravdu jsme svědky, po druhé světové válce v západní Evropě, po listopadu 1989 i u nás, nebývalého zbytnění soudních kompetencí. To, co před druhou světovou válkou ve společnosti řešili farář, řídící učitel, starosta či strážník, nyní mají na krku soudy. Ne proto, že by chtěly na sebe strhnout moc, ale protože bezradná společnost nenalezla jiné východisko. Ubezpečuji vás, že žádný soudce o tyto kompetence nikdy nestál. Naopak.

 Jsem dlouhodobým trvalým odpůrcem možnosti opakovat mandát soudce Ústavního soudu. Myslím si, že by měl být delší, ale neměl by se opakovat. Nevím, jestli budu fyzicky a duševně schopen takto náročnou robotu provádět. Důvod, že jsem zde byl ještě ochoten působit, je v tom, že máme ústavní systémovou vadu. Ústavní soud je jmenován celý prakticky najednou a i dosavadní soudci odcházejí najednou. Přitom se zde po léta vytváří judikaturní systém, jehož kontinuitu je třeba zachovat. Řekl jsem si, že zde budu tak dlouho, než se soud obmění, což bude trvat ještě dva roky, a tak dlouho, než se systém usadí a bude fungovat.

Zdroj Parlamentní listy

Šéf Ústavního soudu Rychetský o soumraku civilizace

Pavel Rychetský promluvil o komunistech 

V první řadě je nesmysl, že by Rychetskému nějak záleželo na zachování si neutrality. Jistě si vzpomínáte, jak se mohl zesrat, když vynikající advokát JUDr. Petr Kočí důsledně hájil práva svojí klientky a vznesl proti zjevně zaujatému policejnímu znalci námitku podjatosti pro podezření na jeho židovský původ. (Mimochodem kárný senát Advokátní komory po složitém boji dospěl k závěru, že tím nebyl překročen žádný právní předpis). Rychetský se tedy nechce k politickým kauzám vyjadřovat proto, aby se tím nediskvalifikoval z možnosti do těchto kauz zasahovat a svým socialistickým viděním světa je ovlivňovat.

Lidé se k sobě chovají jako vlci. Byl by však zázrak, aby se k sobě chovali jinak, když je k tomu vede sama justice. Rodiče dětí jsou proti sobě stavěni jako soupeři v ringu a děti jsou podporováni v podávání trestních oznámení a exekucí na rodiče. Spravedlnost je zde abstraktní pojem, který se projevem soudní stolice dokáže zcela vytrait.  

Lidé nemají a ani nemohu mít úctu k institucím, kde zůstal zakonzervován lidský dobytek, který z vlastního prospěchu do posledních chvíle prosazoval zákony zločinného totalitního systému, přestože právě tito lidé měli dbát na lidská práva. To není žádný šílený antikomunismus, ale čistě otázka slušnosti a dobrých mravů, kdy tento lidský dobytek ztratil právo rozhodovat o našich životech. Jak mohou mít občané úctu k Ústavnímu stolci, když jeho předseda otevřeně říká, že nemá žádnou pravomoc vynutit u obecných stolic závaznost jeho nálezů a tím i Ústavu ČR?

Je přímo komické tvrzení, že soudní stolice nestojí o širokou rozhodovací pravomoc. To jsme viděli, když bývalá ministryně zlovůle Kovářová přišla s tabulkami výživného. Naposledy pak v pořadu Držte huby s Jílkovou, kde se soudní stolice Stará mohla zesrat z myšlenky, že by se rozhodování o výživném přeneslo na finanční úřady.

Asi nenajdeme člověka, který na vlastní kůži poznal spravedlnost v podání soudních stolic, aby o České republice uvažoval jako o právním státě a zbývající část lidí o tom minimálně pochybuje, přesto Rychteskému leží na srdci, aby nedošlo k nějakému narušení kontinuity lidsko právní judikatury Ústavního stolce. Zato je ochoten třeba i zhenbout ve funkci předsedy Ústavního stolce.

Veřejní nepřátelé veřejných zájmů

Veřejní nepřátelé jsou logicky ti, kteří jednají v rozporu s veřejnými zájmy. No a co je tedy vlastně ten veřejný zájem? Prý to, co by si lidé vybrali, kdyby viděli jasně a racionálně, a jednali nezaujatě a benevolentně. Což je zřejmá utopie.