Senátní dozvuky – přestupkové řízení I. část

Na tento článek jste netrpělivě čekali, ale protože se v průběhu řízení „zapomnělo“ na předání kopie „hlavního důkazu“ strany žalující, musel být dožádán dodatečně a článek tak vychází se zpožděním. Jak záhy uvidíte, bez „hlavního důkazu“ by článek neměl tu správnou „šťávu“.

Krátce se vrátíme ke vzniku celého problému. Pan Karel Berka (Občané za svoje práva) se zhostil nelehkého úkolu a sjednotil několik otcovských skupin ke společné petici. Krátce před veřejným slyšením v Senátu však musel do nemocnice, proto svolal všechny zástupce otcovských skupin a rozdělil nám úkoly. Předsedu Unie otců Papaziana pověřil, aby za něj vedl další jednání v Senátu. Této situace zneužil dohazovač zákazníků rozvodovým advokátkám Hodina alias Střídavka, aby do programu veřejného slyšení protlačil svoje rozvodové advokátky a z veřejného slyšení udělal reklamní akci na střídavou péči, ačkoliv ta byla pouze jedním z bodů celé petice. Podrobně je vše popsáno zde Veřejné slyšení - úspěch nebo hořká pachuť? I. část  a  II. část).

Až po veřejném slyšení jsme se všichni dozvěděli, že předseda Unie Otců Papazian měl přednést krátký příspěvek pana Berky a vykašlal se na něj. Na místo toho v prodlouženém čase pro přednesení příspěvku předčítal myšlenky vykradené z různých otcovských stránek, které na sebe bez ladu a skaldu navazoval vyluzováním skřeků. Papazian tedy sprostě podrazil člověka, který mu dal plnou důvěru.

Nač široce popisovat nemravné jednání Hodiny a Papaziana,
když pro to existuje jedno jediné slovo ZMRD.

Zveřejnění podrobností o podrazu Hodiny a Papaziana na všechny rozvedené otce nezůstalo bez odezvy. Virtuální opozice zločinného systému používá na umlčování kritiků stejné zastrašovací metody jako zločinný systém. Trestně právní šikana se však nezdařila a věc byla posunuta k přestupkovému řízení (více zde Senátní dozvuky).

Pro dokreslení věci je třeba nejdříve zmínit, že budova přestupkového oddělení Městské časti Praha 12 je stará komunistická dřevostavba, které se v té době používaly například jako kanceláře na stavbách a dnes jsou hojně využívány jako ubytovny pro ukrajinské dělníky a nepřizpůsobivé občany. Vstupem do této budovy se tak rázem vracíte o nejméně 25 let zpět a to nejen prostředím. Přestupkové řízení bylo vedeno JUDr. Lachoutovou, která dříve pracovala jako vedoucí Odboru péče o děti na Praze 5. To hovoří samo za sebe. Všichni jistě dobře znáte nezaměnitelnou atmosféru stoličních řízení (zejména opatrovnických). Přestupkové řízení tomu bylo velice podobné, jen vše bylo posunuto o několik úrovní níže z jakési „první ligy“ někam na „okresní přebor“. O porušování platných zákonů, a to vůči oběma stranám sporu, tedy nebyla nouze. Z pochopitelných důvodů zde nebude uvedeno, čím byla poškozena strana žalující. Honoris (čestný) Hodina se pasuje do role experta, který chce radit rozvedeným otcům, tak ať se s tím popere. Rozhodně tedy nebyla nouze ani o komické situace. Jen byl problém při tom zachovat důstojný výraz v obličeji.

Na jednání se dostavila strana žalující osamocena, což bylo velké zklamání, protože jsem se těšil na rozvodovou advokátku Luňáčkovou. Mně přišli podpořit věrní přátelé a jeden z nich bez mého vědomí (na záchodku) navrhl straně žalující, zda nechce vzít návrh zpět. Někteří rozvedení otcové totiž považují spor za zbytečné štěpení otcovského hnutí. Honoris (čestný) Hodina tak dostal šanci ukázat, zda je skutečně na straně rozvedených otců nebo je jen virtuální opozicí zločinného systému. Návrh na ukončení sporu však odmítl. Byť obě strany sporu souhlasily se smírným řešením, pokus o smír se nezdařil ani orgánu správnímu, protože jsem neznal důvod, pro který bych se měl honorisovi Hodinovi omlouvat. Napadala mě pouze omluva ve stylu Anton Špelec ostrostřelec, tedy že není zmrd, ale je korunovaný.  

Na „lavici pro obviněné“ zasedla „dvojka“ Lubošů, kdy jsem si zvolil pana Pateru jako „právního zástupce“(obecného zmocněnce). Jednak jsme skutečně dobří přátelé, ale také protože Luboš v poslední době prošel hned několika přestupkovými řízeními a má tak velice slušně nastudovaný Přestupkový zákon a Správní řád. Strana žalující tak byla nejspíše nemile překvapena.

Obdobně jako při opatrovnických stoličních jednáních, není ani zde veřejná kontrola činnosti orgánu správního žádoucí. Modřanský orgán správní však byl celkem nedávno rozvedenými otci již dostatečně „vyškolen“ a do jednací místnosti tak bez problémů jako veřejnost pronikl i další kamarád. To však orgán správní nemohl vědět, přesto se rovnou obrátil na stranu žalující, zda souhlasí s přítomností veřejnosti. Tím bylo hned od začátku jasné, které straně sporu je nakloněn. Přes veškerou snahu alespoň formálně zachovat nestrannost však byla strana žalující sejně později dokonce nazvána Hrdinou.

Strana žalující byla postavena před nelehké rozhodnutí, zda má být jednání veřejné či neveřejné. Po krátkém zaváhání si však uvědomila, že o průběhu jednání zveřejním podrobnosti a neveřejné jednání by na ní vrhalo špatné světlo, proto nakonec s přítomností veřejnosti (přesněji s veřejným projednáním) souhlasila. Asi po půlhodině na jednání dorazil i kamarád Tomáš R., protože se cestou přes celou Prahu někde zasekl. Proti jeho přítomnosti však strana žalující zoufale protestovala: „Toho pána já znám a je to velký hulvát“. Takové jednání velmi připomíná zmrda Nečase, který si hrál na „pana četného“ a nešťastné rozvedené otce označil za hulváty, jen protože se domáhali svých práv, přičemž sám byl stokrát horší nemravný dobytek, když vedle manželky píchal svojí sekretářku dominu Nagyovou.  

Pokud připustíme, že kamarád Tomáš R. je skutečně hulvát, jaký to ale mělo mít vliv na samotné řízení?  Když došlo k vyřazení skutečných zástupců rozvedených otců z programu veřejného slyšení společné petice, do vyjednávání o programu se aktivně vložil kamarád Tomáš R., a je tak velmi dobře seznámen se všemi okolnostmi, na základě kterých se zrodilo přestupkové řízení. Před podrobně zasvěcenou osobou se špatně lže i zmrdům a to byl také jediný důvod, proč jej chtěl honoris Hodina vyloučit z jednání.

Veřejnost ale není účastníkem řízení a tak se Tomáš R. nemohl lživému nařečení nijak bránit. To je klasická prasárna, kterou honoris Hodina odkoukal od rozvodových advokátek, které při jednáních na otce chrstnou kýbl s věcí nesouvisejících fekálií, ale protože to není předmětem řízení, tak se proti tomu není jak účinně bránit.

Zbytečnou debatu o přítomnosti Tomáše R. jsem se snažil ukončit tím, že řízení vede orgán správní, který má dostatek pravomocí případně zamezit jakémukoliv zasahování veřejnosti do jednání. Strana žalující však stále žbrblala a orgán správní tedy chtěl Tomáše R. vykázat z jednání. To byla ta pravá chvíle pro mého „právního“ zástupce, který žádal vysvětlení, podle jakého zákona je přípustná selekce veřejnosti. Vše pak ukončil tím, že řízení již půl hodiny probíhá jako veřejné a žalující strana s tím souhlasila. Orgánu správním tedy nezbylo, než utnout trapné žvásty strany žalující a pokračovat ve veřejném projednání věci.

Po nezbytném popisu okolních událostí se tak přesuneme k samotné věci. S poučením jsme se nezdržovali, protože obě strany tyhle věci dobře znají. Nejdříve byl orgánem správním přečten dopis pana Karla Berky, kde vyčetl Papazianovi, že na veřejném slyšení nepřečetl jeho příspěvek. Pak byl přečten jakýsi email, kde někdo pod mým jménem píše o Hodinovi a Papazianovi, že to jsou zmrdi. Po jeho přečetní mi s ním začal orgán správní šermovat před obličejem a tvrdě na mě udeřil:

„Psal jste to!“

Moje odpověď byla jednoduchá, ale pro orgán správní jen těžko pochopitelná: „Panu Hodinovi jsem žádný email nepsal.“ Jako obviněný z přestupku podobně jako v trestním řízení nemusím vypovídat, mohu i lhát a důkazní břemeno je na žalobci. Obdobně jako při odvolání proti potrestání domluvou (obdoba trestního příkazu) jsem proto orgán správní upozornil, že zřejmě došlo k trestnému činu porušování tajemství dopravovaných zpráv ve smyslu § 182 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního zákoníku, kdy se pravděpodobně moje soukromá elektronická zpráva dostala do rukou osoby, které tato zpráva nebyla adresována a není tak oprávněna se seznámit s jejím obsahem. Pachatelem přestupku rovněž musí být konkrétní osoba, proto také musí být spolehlivě prokázáno, že nedošlo k pozměnění emailové zprávy. Zde opět leží důkazní břemeno na žalobci, ale jediné, na co honoris Hodina zmohl, bylo tvrzení, že zprávu nezískal nelegálně a ani jí nijak neupravil.To měl možná pravdu, ale....

Ačkoliv trestní řád v § 8 odst. 1 státním orgánům ukládá povinnost neprodleně oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, orgán správní tak odmítl učinit. „tady se žádná trestní oznámení nebudou podávat.“  

Trestní řád

§ 8

Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.

Tak to ještě bude hodně legrace, ale z pochopitelných důvodů zatím neprozradím moje další kroky. A co teď s tím?

Měl přijít zdrcující úder „hlavním důkazem“ jakýmsi emailem, který zaslal jakýsi Valentin Papazian orgánu správnímu.

Potvrzuje se tak moje podezření, že trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv ve smyslu § 182 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního zákoníku se tak dopustil předseda Unie otců Papazian. Více se z pochopitelných důvodů na tomto místě k „hlavnímu důkazu“ nebudu vyjadřovat. Zdrcující úder to však rozhodně není a ještě si s tím užijeme hodně zábavy. Pro případné hnidopichy uvádím, že email jakéhosi Valentina Mamaziana byl proveden jako důkaz při veřejném projednání přestupku, tedy již není soukromou zprávou.

Pokračování v dalším článku.