SMS maratón

U Krajské stolice v Brně se nedávno konalo zajímavé jednání. Podle pozvánky se mělo jednat o „popravu“ nešťastného otce. Kromě řady známých vyvrhelů společnosti (rozvedených otců) se na popravu přišli podívat také studenti právnické fakulty. Ačkoliv jsou to věkem a právními znalostmi ještě nedochůdčata, od sprostých občanů si pod přísným dozorem profesorky drželi povýšený odstup. Někteří se možná stanou soudními stolicemi a tak povýšený odstup musí pilovat už při školní praxi.

Ačkoliv chodba před jednací místností byla přeplněná k prasknutí, překvapivě se zde neobjevilo ani jedno ozbrojené justiční hovádko. Těsně před jednáním se davem snažil protlačit jakýsi stoliční zřízenec s nákupním vozíkem po okraj naplněným popravčími nástroji (stoličním spisem). Záhy se ukázalo, že to byl sám popravčí - soudní stolice JUDr. Michal Ryška.

Ještě jsme se ani neusadili od lavic a v jednací místnosti se zablýskalo. Žalovaný otec si stěžoval, že jej soudní stolice nesprávně oslovila jako obžalovaného a plete si tak trestní řízení s civilním. Kdyby se však žalovaný skutek stal o několik let později, zcela nepochybně by se věc řešila právě v trestním řízení. 

Ještě po hodině jednání nikdo neznal žalované hříchy, protože se celou dobu řešily procesní věci. S ohledem na typické majetkové poměry otce po rozpadu manželství, byl „obžalovanému“ přisouzen bezplatný advokát. Jenže ten se k jednání nedostavil a poslal za sebe náhradníka. To se pochopitelně „obžalovanému“ otci nelíbilo, protože jak sám advokát přiznal, s věcí nebyl příliš obeznámen. V průběhu jednání to pak několikrát vyvolalo bouřlivou scénu, kdy mezi „náhradním“ advokátem a jeho klientem „obžalovaným“ otcem nepanovala shoda názorů. Soudní stolice se vždy na „obžalovaného“ obořila, že bezplatné zastoupení je „dobrodiní státu“, tak si nebude vybírat, kdo jej bude zastupovat. Lidská práva jsou v České republice jen pro majetné a poctivý advokát, který by skutečně hájil práva svého klienta a soudní stolici tím komplikoval předem vyřešený spor je pro tento stoliční systém nežádoucí.

Zde jen krátce odbočím. Skutečně poctivý advokát JUDr. Petr Kočí byl nedávno po odvolání a vrácení věci k novému projednání kárnou komisí České advokátní komory opětovně potrestán ročním odejmutím licence za důsledné hájení práv klienta (námitku podjatosti znalce). Proti rozhodnutí se pochopitelně odvolá.

Předmětem sporu byla žaloba na ochranu osobnosti, kdy se „obžalovaný“ otec dopustil brutálních osobních útoků na manželku, když jí v období  jednoho roku poslal asi 120 SMS zpráv (v průměru jednu za tři dny), pravidelně se zdržoval před domem, kde po rozpadu rodiny manželka bydlí se společnými dětmi (jak jinak než svěřenými do její péče) a ve městě (z pohledu pražáka spíše vesnici) se pohyboval v jejím okolí, například když společně odcházeli z dětské besídky. V době spáchání těchto hříchů zde ještě nebyl „bič“ na rozvádějící se otce jménem stalking, proto se tento už řadu let starý případ řešil žalobou na ochranu osobnosti. 

Ještě před začátkem jednání se náhradní advokát spolu s „obžalovaným“ otcem marně snažili s protistranou uzavřít smír. V průběhu jednání pak advokát matky nečekaně seznam hříchů „obviněného“ otce seškrtal (zrušil část žaloby) jen na zasílání „obrovského“ množství SMS s tím, že „obžalovaný“ otec se už dalších brutálních zločinů na matce nedopouští. Teprve v tuto chvíli si všichni uvědomili, že ve sporu není navrhována žádná finanční kompenzace a dokonce ani požadavek na omluvu, jak to v případě sporů na ochranu osobnosti bývá obvyklé. Soudní stolice proto jednání přerušila s tím, zda by za této situace strany neuzavřely smír. Jediným problém se zdály být náklady řízení (zastoupení advokátem) na straně matky. Jenže matka měla také bezplatného advokáta, tak ani o náklady řízení zde žádné ze stran nešlo, přesto se strany na smíru nedomluvily a začalo tedy dokazování.

Dokazování bylo prováděno čtením SMS zpráv z mobilního telefonu matky. Přesněji ze třech mobilních telefonů, kdy si nebohá samoživitelka během jediného roku pořídila další dva nové telefony (Co vše lze pořídt z výživného?). Zde vznikl drobný technický problém, kdy soudní stolice zvyklá na poslední technické výkřiky neuměla ovládat dnes již muzejní kousky mobilních telefonů matky. Matka tedy stála (3 hodiny) před stolicí, v telefonu „lovila“ SMS zprávy a soudní stolice je nahlas četla. To bylo hodně zdlouhavé a již po desáté zprávě „obviněného“ otce obsahující láskyplná vyznání matce se všem zavírala se oční víčka a pozvolna klesat hlava. Když tu náhle zaznělo: „Pokud budeš obcovat, naroste ti tlustá prdel.“ To všechny okamžitě probralo k životu. Nejvíce však zapisovatelku, která nad tím nevěřícně kroutila hlavou, protože v  ženských časopisech obcovaní s velikostí pozadí obvykle nespojují a velikost pozadí je i její problém.

Láskyplná vyznání střídalo vytýkání nevěry či ryze „technické“ věci ohledně dětí. Také zaznělo několik zpráv, kde se „obžalovaný“ otec poměrně drsně vyjadřoval o umělém přerušení těhotenství matky jako o výškrabu nemanželského plodu. To mohlo být pro řadu lidí a zejména pro soudní stolici nepřijatelné, ale bohužel za celou dobu jednání ani jednou od "náhradního" advokáta otce nezaznělo, že „obžalovaný“ otec je silně věřící a z jeho pohledu je tedy nevěra velký hřích a umělé přerušení těhotenství vraždou. Četní SMS zpráv trvalo více jak tři hodiny a udržet pozornost bylo opravdu složité, přesto nešlo přehlédnout, že se některé SMS zprávy z jednoho telefonu opakovaly při čtení z dalšího telefonu. Šlo tedy o umělé navýšení hříchů „obviněného“ otce, kdy si matka nejspíše myslela, že si v tom množství  SMS zpráv jejich kopírování nikdo nevšimne.

Studenti právnické fakulty natěšení na žalobu na ochranu osobnosti se začali pozvolna vytrácet. Mezi prvními se pochopitelně „vypařila“ profesorka. Postupně se vytrácela i veřejnost, protože tříhodinové čtení SMS zpráv bylo opravdu hodně únavné. Stateční jedinci, kteří přežili tento SMS maraton, se za odměnu dočkali nevšedních zážitků. V tomto směru je naše obecná stolice nevyčerpatelnou studnou.

Z celého balíku SMS zpráv nešlo dovodit nějaké nad míru závadné jednání „obviněného“ otce, kdy vše spíše směřovalo k obnově vztahu a hlavně rodiny. Na tom by „obviněného“ otce nešlo „uvařit“. Soudní stolice tedy ještě chtěla provést dokazování videonahrávkami brutálního chování „obžalovaného“ otce, jak chodil před dům, kde děti bydlí s matkou, aby se s dětmi mohl alespoň vidět, přestože tento hřích byl žalovanou stranou stažen. „Obžalovaný“ otec se provedení tohoto důkazu vzepřel s odkazem na ochranu osobnosti, kdy videozáznamy byly pořízeny bez jeho souhlasu. Protože se nejednalo o trestní řízení, vznikla zde kolize práva na ochranu osobnosti „obviněného“ otce s právem matky na spravedlivý proces – provedení důkazů.  Tento problém vyřešila soudní stolice šalamounsky. To už byli v jednací místnosti hned dva „chytráci“, kdy právní zástupce matky se jmenuje Šalomoun. Soudní stolice naznala, že podle německé judikatury má videozáznam oběti domácího násilí přednost před právem na ochranu osobnosti (pořízením videozáznamu bez souhlasu nahrávané osoby), proto byl důkaz videonahrávkami matky proveden.

Na popravu „obžalovaného“ otce tedy lze použít judikaturu německých soudů, ale při stanovení výživného a na následné sankce za neplnění výživného se použije judikatura komunistického zločineckého režimu.

Zajímavý okamžik také nastal, když „obviněný“ otec, krátce po jedné z přestávek jednání požádal soudní stolici o krátké přerušení jednání, protože potřebuje na záchod. To se soudní stolici vůbec nelíbilo: „ Vždyť před chvilkou jsme na záchodě stáli vedle sebe.“ Stará budova Krajské stolice v Brně není jako moderní stoliční areály, kde soudní stolice lezou „krtčími“ chodbami zcela odděleni od sprosté veřejnosti a tak zde alespoň u pisoáru dochází k naplnění rovnosti všech občanů. O realitě rovnosti jsem se pak přesvědčil, když jsem jako náruživý kuřák využil jedné z přestávek k doplnění hladiny nikotinu, k čemuž se nabízel stoliční dvorek sloužící jako parkoviště pro soudní stolice. První co mě napadlo, že jsem v nějakém salónu luxusních vozidel. Volvo, Audi, BMW…. Ufinancovat provozní náklady takových „kár“ musí být hodně náročné a hned jsem pochopil, proč více jak 100 soudních stolic podalo žalobu na novelu zákona o platech soudních stolic (Navýšené platy soudcům nestačí, žalobami se domáhají více peněz). Ze základního platu ve výši  2,75 násobku průměrného platu v neziskové sféře tyhle káry opravdu nejde uživit.

Přestávka skončila a tak se vrátíme zpět do jednací místnosti. Na videozáznamech nic špatného nebylo. „Obžalovaný“ otec jen zvonil na domovní zvonek a v tichosti vyčkával, zda jsou či nejsou děti doma. S napětím tedy všichni očekávali, jaké padne rozhodnutí.

Přestože bylo zjevné, žaloba matky na ochranu osobnosti byla zjevně účelová (obdobně jako dnes stalking) pro snadnější dosažení rozvodu manželství a získání výhodnější pozice v opatrovnickém řízení a „obžalovaný“ otec usiloval o obnovu vztahu a hlavně udržení celistvé rodiny pro děti, byl uznán „vinným“ z nadměrného obtěžování manželky.

Zároveň nutno objektivně říct, že i přes velmi napjatou atmosféru jednání se na rozdíl od většiny soudních stolic JUDr. Milan Ryška neprojevoval jako psychopat a dokázal udržet úroveň jednání na důstojné úrovni i bez ozbrojených justičních hovádek. Na rozdíl od většiny soudních stolic také neměl problém s pořízením videozáznamu vyhlášení „zavinění“ hříšného otce a dokonce ani s poskytnutím krátkého rozhovoru redaktorovi JusticeTV.

Pokud se právě rozvádíte, mohlo by pro vás být odůvodnění „zavinění“ hříšného otce v mnohém poučené.