Soudce podivín skonal jako podsvinče s proříznutým hrdlem

V pondělí nepřišel do práce soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miloslav Studnička, známý především z kauzy „žhářů z Vítkova“. Vedení soudu tedy poslalo policii do místa jeho bydliště ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde byl nalezen mrtev.

Už jen informace, že do místa jeho bydliště byla vyslána hlídka police, je přinejmenším podivná. Pokud ten den měl soudit a nepřišel do práce, tak je to velký problém. I ten nejspolehlivější člověk se někdy může dostat do situace, kdy není schopen se včas omluvit či podat zprávu, že se mu něco stalo. To si tak třeba jdete po ulici, udělá se vám nevolno a skončíte na operačním sále. Ostatně soudce Studnička nebyl žádný mladík (64 let).  Při současné nemístné soudcovské kolegialitě, kdy jeden nemrava kryje záda ještě většímu nemravovi, si lze jen těžko představit, že by se soudci nesnažili zakrýt neomluvenou absenci svého kolegy a hned to běželi „vytroubit“ na policii. Kdo by také hned myslel na nejhorší, když zde doposud na žádném soudci nebyl vykonán vlastnoruční výkon spravedlnosti ve smyslu čl. 23 LZPS?

Chtěl bych vidět, jak by policie reagovala, kdybych jim nahlásil, že naprosto spolehlivý kolega nepřišel do práce a nemohu se mu dovolat. Jistě, je to „jen“ řemeslník, ale jsou snad soudci nadlidi? Zkušená advokáta Klára Samková ve svojí nové knížce uvádí, že pokud je rozsudek řádně a především logicky odůvodněn, uzná ho i ten, kdo nebyl ve sporu úspěšný. Jestliže zde máme spravedlivou justici, pak zde nebyl žádný důvod se domnívat, že by si někdo šel s nožem v ruce se soudcem vyřídit účty. Nebo je snad všem jasné, že soudci vydávají nemravně nespravedlivé rozsudky a je zde tedy sakra dobrý důvod k tomu, aby se soudci někdo pomstil?

Soudce Studnička to má za sebou a podle vyjádření policejní mluvčí byli do vyšetřování nasazeni všichni, kdo zrovna neměli do čeho šťouchnout. Tak tedy už i mrtvola soudce je o něco více, než mrtvola staré babičky, kterou nějaký nepřizpůsobivý občan zavraždil pro pár korun?! Protože nikdo z nás není ani místně příslušný vyšetřovatel „mord party“ a ani vyšetřovatel, který se podle policejní mluvčí momentálně „dloubal v nose“, můžeme o náhlém ukončení „kariéry“ soudce Studničky zatím pouze spekulovat.

Podle některých médií se zaručeně jedná o sebevraždu. Podle nich o tom svědčí skutečnost, že soudce sdílel domácnost s 16 psy a nelze si dost dobře představit, že by se někdo cizí odvážil vstoupit do domu. Podle svědků by se však asi jen málokdo odvážil vstoupit do domu především pro nechutný bordel, ve kterém soudce spolu se psy žil. Nic proti milovníkům zvířat, ale sdílet domácnost s 16 psy? Soudce Studnička byl tedy jemně řečeno podivín. To potvrzují i jeho sousedé Mrtvý soudce byl podivín, shodli se sousedé.

„Z ulice rodinný dům s udržovanou zelenou fasádou a novými plastovými okny, z druhé strany zarostlá zahrada plná harampádí a neskutečného nepořádku.“ (Jak typické pro naši justici. Navrch huj a uvnitř neskutečný hnůj.)

Pohled do neudržované zahrady plné harampádí. Jak to vypadá uvnitř domu, si asi každý dokáže představit. Takto žije člověk s platem nejméně sto tisíc měsíčně?

Soudce Studnička byl podle všeho agresivní psychopat. Svoji potlačovanou agresivitu si pak vybíjel na psech, kterým sprostě nadával a tvrdě je trestal. A takový člověk rozhoduje o lidských osudech a životech? Kolik takových agresivních psychopatů se skrývá pod soudcovským talárem v naší justici? Požadavek obsažený v petici za rovnoprávnost rodičů, aby soudci byli voleni občany, tedy rozhodně není od věci. Kdo jiný zná nejlépe uchazeče o funkci soudce, než právě občané, kteří s ním žijí v jednom městě.  

Spekulace o sebevraždě se mohou rozeběhnout do dvou směrů. Tížilo ho svědomí za hříchy, kterých se jako soudce dopouštěl, až ho to dohnalo k sebevraždě? Nebo byl natolik duševně nemocný, že se odhodlal k sebevraždě? Soudce blázen? Jistě si dokážete představit, co by to pro celou justici znamenalo, proto oficiální variantě o sebevraždě nedávám příliš velkou šanci. 

Podle jiných médií se zase zaručeně jedná o vraždu, protože se v domě údajně nenašel vraždný nástroj. Tyto média však zamlčují společnou domácnost s 16 psy. Podle záběrů dům soudce nestojí na „samotě u lesa“ a pokud by v domě došlo k nějakému incidentu, štěkot psů by musel vzburcovat všechny sousedy. Napadá mě však varianta, že štěkot psů a zápach šířící se z domu a zahrady obtěžoval sousedy a některému z nich už se soudcovým „podivínstvím“ došla trpělivost. Podle dostupných infromací jeden ze sousedů minulý týden podal stížnost na soudce na městský úřad. Média však spekulují o pomstě za rozhodovací činnost soudce. Jsou připomínány různé kauzy, ve kterých soudce rozhodoval, včetně kauzy „žhářů z Vítkova“. Tato spekulace však má zásadní slabinu, kdy všichni odsouzení bručí v base a tedy jen těžko si mohl někdo z nich přijít se soudcem vyřídit účty. Blíží se volby, strašák komunistickou stranou už nezabírá a veřejnosti je tedy servírován neonacistický strašák. Na tuto variantu vsázím nejvíce. 

Kouzlo skutečné spravedlnosti (nikoliv té soudní) spočívá v tom, že často bývá opravdu až krutě spravedlivá a ze záhadné vraždy soudce se nakonec také může vyklubat „banální“ vražda pro pár korun spáchaná nepřizpůsobivým občanem. To se však z pochopitelných důvodů nikdy nedozvíme.

O rozhodnutí ve věci „žhářů z Vítkova“ se také často hovoří jako o rozsudku na politickou objednávku. Když zvážíme, že na státním zastupitelství je teď každým dnem jiná situace a čert aby se v tom už vyznal, kdo vlastně koho kryje a kdo ukáže prstem do nejvyšších pater, je klidně možné, že vražda soudce Studničky zůstane trvale neobjasněna.

Ať už to bylo jakkoliv, pokud nedojde k zásadní reformě justice, dříve nebo později se skutečně najde někdo, kdo si se svým soudcem přijde srovnat účty. Od experimentátora Blažka zásadní reformu justice asi nelze očekávat a tak je také klidně možné, že násilná smrt soudce Studničky poslouží jako  fiktivní „společenská“ objednávka na větší ochranu soudců. Ostatně touto úvahou také končila reportáž Krimi plus na Primě. Můžeme tak očekávat, že bachaři uvolnění z vězeňské služby se přemění na osobní ochranku soudců a Česká republika se opět vydá svojí samostatnou cestou, diametrálně odlišnou od vyspělých právních států, kde na civilních soudech nepotkáte jediné uniformované ozbrojené hovádko (justiční stráž) a kde nejsou vězněni dlužníci za fiktivní dluhy.