U Městského soudu v Praze se mělo projednávat moje odvolání proti rozhodnutí zjevně podjaté a platné zákony nerespektující soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Ivany Jarešové ve věci zrušení výživného pro rozpor s dobrými mravy.  Celý text odvolání byl zveřejněn v pozvánce na jednání Platné zákony pro soudce neplatí – POZVÁNKA

Složení soudcovského senátu JUDr. Jaroslava Chaloupková (bývalá členka KSČ), JUDr. Jitka Denemarková a Mgr. Patricie Adamičková spolu s předmětem sporu (výživné- dobré mravy) dávalo předem jasnou představu průběhu a výsledku odvolacího řízení.

Předem jasný scénář odvolacího řízení také předurčil scénář mého vystupování před soudem a hned v prvních minutách jednání to v jednací místnosti mohutně hřmělo. Asi málokterý advokát by si „pálil prsty“ námitkou podjatosti soudce s ohledem na jeho nemravnou minulost. Přesně tak se zachoval i advokát zastupující mého syna JUDr. David Černý: „K tomu se nebudu vyjadřovat“. Proto se ani nemůžeme divit, že po zveřejnění seznamu soudců s komunistickou minulostí se ani jeden z těchto soudců nevzdal svojí funkce.

Lidem, kteří z přesvědčení či vlastního prospěchu aktivně podporovali zločinecký komunistický režim je proto nutné jejich amorální jednání neustále připomínat. Tito lidé ztratili způsobilost být soudci nebo státními zástupci demokratické země.

„Vznáším námitku podjatosti proti předsedkyni senátu.  Mám to nějak odůvodnit?“

Soudkyně JUDr. Jaroslava Chaloupková: „No jistě. O tom musíme rozhodnout.“

„Vznáším tedy námitku proti předsedkyni senátu…“

Zbytek už dopověděla sama soudkyně JUDr. Jaroslava Chaloupková: „ …z důvodu KSČ."

"Nezklamal jste!“  

Ze záznamu je patrné, že v ten okamžik jsem měl hodně práce, abych zadržel škodolibý smích.

Zadařilo se! Ještě lépe než jsem očekával.

„Předmětem sporu jsou dobré mravy, a pokud budu citovat nález Ústavního soudu….. “

Soudkyně JUDr. Jaroslava Chaloupková: „ Ten je soudu znám.“

„Tak tedy nemusím to dále nějak odůvodňovat?“

Soudkyně JUDr. Jaroslava Chaloupková: „NE! Nemusíte!“

Ani soudcovský talár nikoho neopravňuje k porušování elementárních pravidel slušného chování a velmi živě si dokážu představit, jak by soudkyně reagovala, kdyby jí někdo z účastníků řízení uprostřed věty skočil do řeči a komentoval její vyjádření. A takto nevychovaná soudkyně má rozhodovat ve sporu o dobrých mravech?

Následně byli všichni vyzváni k opuštění jednací místnosti s tím, že se soud poradí. Jen co se za posledním účastníkem jednání zavřely dveře, v jednací místnosti vypuklo asi desetiminutové hromobití, které bylo slyšet až na chodbu soudu. S přáteli jsme na sebe nechápavě hleděli a snažili se odhadnout, co se asi uvnitř děje. Že by už soudcům došla trpělivost s kolegy s komunistickou minulostí? Po dvaceti letech od revoluce je už docela načase!

Po návratu do jednací místnosti předsedkyně senátu JUDr. Jaroslava Chaloupková (KSČ)vyhlásila usnesení, kterým byla námitka podjatosti zamítnuta, protože byla učiněna v průběhu jednání  (viz. § 15b odst. 2) OSŔ). Možná jí ani nenapadlo, že jsem tento scénář předpokládal (jinak bych námitku podal písemně několik dnů před jednáním) a k soudu jsem skutečně šel s tím, abych dal zřetelně najevo svůj kritický postoj vůči celé justici (abych „nezklamal“).

Přísedící soudkyně bez pohnutí brvou jako zkamenělé hleděly někam před sebe a to jim vydrželo po celou dobu jednání. Ostatně komu by se chtělo být na internetu zveřejněn jako škodolibě smějící se bestie (Smějící se bestie – pokračování PŘÍBĚHU). Zde je také jasně vidět důvod, proč se soudci nijak nehrnou do naplnění povinnosti nahrávat jednání a brání účastníkům pořizovat si videozáznam z jednání.  

Další průběh jednání byl poněkud neobvyklý. Většinou některý z přísedících soudců přednese průběh předchozího řízení. Zde však průběh řízení již nikoliv klidným, ale poměrně dýchavičným hlasem přednášela předsedkyně senátu JUDr. Jaroslava Chaloupková (KSČ). Krátká zmínka o námitce podjatosti, ale ani slovo o tom, že soudkyně Mgr. Ivana Jarešová nerespektovala platné zákony a rozhodla ve věci, aniž vyčkala rozhodnutí o námitce podjatosti. To se však dalo čekat. Soudci prohřešky jiných soudců kolegiálně kryjí. Následovaly hlouposti soudkyně Mgr. Ivany Jarešové citované z odůvodnění jejího rozsudku. Netrpělivě jsem tedy očekával, jak předsedkyně senátu svým dýchavičným hlasem přenese obsah mého poměrně obsáhlého odvolání a které jeho části vynechá? Zde ale opět nastala podivná věc. „Odvolání si přednese sám žalobce“: vyhrkla předsedkyně senátu JUDr. Jaroslava Chaloupková (KSČ). Nechtělo se mi to celé číst, bylo by to stejně zbytečné, proto jsem se omezil na základní věci.

I.

Není myslitelné, aby v právním státě soudci ignorovali platné zákony (projednání a rozhodnutí ve věci, aniž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti) a flagrantně tak porušovali práva účastníků na projednání věci před nezávislým soudem.

II.

Soud I. stupně neprovedl jediný důkaz k otázce dobrých mravů a svoje rozhodnutí postavil na trvání vyživovací povinnosti (příprava na budoucí zaměstnání), což však nebylo předmětem sporu. Tímto nesprávným postupem vytvořil paskvil, který v odvolacím řízení nelze přezkoumat.

Advokát mého nezbedného syna pak argumentoval předchozím (dva roky starým)nemravným rozhodnutím soudkyně Mgr. Winkleorvé. Syn údajně není viníkem nedobrých vztahů s otcem, a tedy nemůže být „trestán“ nepřiznáním nároku na výživné. Tím mi však nahrál na smeč, protože před několika dny vyšel zajímavý nález Ústavního soudu, kde je za „viníka“ nedobrých vztahů mezi dítětem a otcem označena matka, když zcela vyloučila otce ze života dítěte (až bude čas, judikát s komentářem k výživnému zařadím na stránky).

Následovala další porada soudu před vynesením rozhodnutí a po opuštění jednací místnosti uvnitř opět vypukla slyšitelná „výměna názorů“. Pět minut, deset minut a výměna názorů stále pokračovala. Co se to děje? Vždyť výsledek byl předem jasný, tak o čem se tam soudkyně tak živě dohadují?

Vstupte do jednací místnosti, je po poradě. Jako mávnutím proutku soudkyně opět nasadily kamenné tváře s nepřítomným pohledem někam do prostoru. Už jsem si chystal komentář, jen co bude vynesen výrok rozhodnutí, dle vzoru předsedkyně senátu:

Nezklamaly jste!

Rozsudek soudu I. stupně se …..

ruší a vrací se zpět ......

Tak to byla pecka, kterou jsem skutečně zejména po mojí úvodní „drzosti“ absolutně nečekal. Na pažbě mých letitých trampot se soudy, tak mám další zářez v podobě políčku soudcům mého „oblíbeného“ Obvodního soudu pro Prahu 4.

Děkuji všem přátelům, kteří mě v tom nenechali samotného a podpořili mě svojí účastí.  Odměnou jim bylo místy komické, místy dramatické a jistě v mnohém poučené jednání s překvapivě dobrým výsledkem.

Lze však hovořit o dobrém výsledku z úhlu pohledu nezávislosti a nestrannosti naší justice? Nikdy jsem nepochyboval, že v rámci v právním státě nepřijatelné kolegiality se mi soudci mstí za to, že otevřeně poukazuji na pochybení jejich kolegů. Až doposud se však jednalo o spekulaci, kterou nebylo možno prokázat.

Jak jsem mohl soudkyni JUDr. Jaroslavu Chaloupkovou „nezklamat“, když jsem před tímto jednáním ani jednu soudkyni neznal a nikdy před tím ani v životě nikdy neviděl?  Odkud měla soudkyně JUDr. Jaroslava Chaloupková „reference“ o mojí osobě? Od soudců Obvodního soudu pro Prahu 4? Od některého ze soudců Městského soudu v Praze ze senátu, jemuž také předsedá bývalý komunista JUDr. Petr Hübner, který projednával moji věc cca před 14 dny?