Soudní stolice ostrá jako břitva III. část – pokračování PŘÍBĚHU

V předchozích dílech (I. část a II. část) jsem popisoval události, které předcházely jednání o zrušení výživného na mého holomka Petra Mesznera pro rozpor s dobrými mravy a obecně průběh jednání. Dnes se konečně dostaneme k vlastní věci.

Odvolací soudní stolice uložila stolici I. stupně, aby provedla dokazování k otázce dobrých mravů, kdy hlouposti, které do svého odůvodnění převzala soudní stolice Mgr. Jarešová od advokáta holomka, jsem rozbil napadrť. Advokát zastoupí holomka v právních úkonech, ale jen holomek může vysvětlit svoje chování vůči otci (právně řečeno – vyvrátit žalobu). Protože se holomek na jednání nedostavil, jako první jsem podal návrh na uznání žaloby pro zmeškání.

Občanský soudní řád
§ 153b

(1) Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

To však soudní stolice odmítla, protože se nejednalo o první jednání. To ale není úplně pravda. První jednání již sice proběhlo, ale proběhnout nemělo a podle názoru odvolací stolice tím bylo hrubě porušeno moje právo na spravedlivý proces a byl to druhý z důvodů, proč byla věc vrácena k novému projednání. Na základě nezákonného postupu soudní stolice (jednání, které se nemělo konat) mi teď soudní stolice upírá procesní právo – uznání žaloby pro zmeškání. Naprosto neuvěřitelné avšak u naší přepjatě formalistické soudní stolice naprosto normální. Nevadí. Alespoň mám munici pro odvolání či pro ústavní stížnost.

Byť je důkazní břemeno na žalobci, asi každý normální člověk by se žalobě snažil bránit o to více, pokud by žalobu považoval za nedůvodnou. Hloupé argumenty advokáta jsem rozdrtil a holomek nepřišel. Zjevně (ani ve skutečnosti) tedy nemá, čím by žalobu vyvrátil, proto jsem navrhl vydání rozhodnutí pro uznání.  

Občanský soudní řád
§ 153a

(1) Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

Na to advokát holomka kontroval předložením dvou dopisů a dokladem o studiu. Ten je pro daný spor naprosto k ničemu a dvěma dopisy z poslední doby, které jsou zjevně nezbytnou přípravou na mojí právní šikanu, chtějí prokázat báječné chování holomka za celých 7 let od našeho násilného odloučení? To je opravdu hodně legrační!

Ani uznání žalobního návrhu neprošlo, avšak není všem dnům konec. Advokát holomka byl soudní stolicí poučen, že sice není žádný nástroj, který by holomka přinutil dostavit se na jednání, ale soudní stolice by uvítala, kdyby jí odpověděl na několik otázek. Na to se pochopitelně těším také, protože všechny moje snahy o komunikaci holomek ignoruje a rád bych se už konečně dozvěděl, jaké má důvody ke svému nemravnému chování. O to samé se marně snažil již stoličník JUDr. Liška, nelze tedy očekávat, že holomek k soudu přijde a v tom případě budu opět navrhovat uznání žaloby.

O zmeškání a uznání jsem četl docela zajímavou diplomovou práci. Smyslem bylo urychlit jednání, když je žalovaný pasivní. Podle názoru některých právníků je však tento způsob rozhodnutí o věci protiústavní. Co ale dělat v případech, kdy holomek (a jemu podobní) pro svoje chování nemá žádné rozumné vysvětlení, vyhýbá se proto jednání tím, že za sebe nasazuje advokáta, který nemravné jednání ani nemůže vysvětlit? Jedině požadovat rozhodnutí pro uznání.

Řízení o zrušení výživného pro rozpor s dobrými mravy má jednu obrovskou výhodu. Řízení se neotáčí k nesmyslům, kolik si povinný může teoreticky vydělat, čemuž se pak povinný musí bránit. Stejně tak je také lhostejné, zda oprávněný studuje či nikoliv a tak je zde široký prostor pro objasnění nemravného chování. Soudní stolice na mě jako na žalobce tlačila: „Teď tvrďte“. No fajn, včil jsem tedy „tvrdil“, ale už po dvou slovech mě většinou zarazila: „Tvrďte k věci nebo vám odeberu slovo“.

Je to holomek! To je sice naprosto výstižné, ale s tím bych asi žalobu neustál, proto jsem musel strpět opakované přerušování a začít z jiného konce, abych se opět vrátil k tomu, co jsem chtěl říct.

Nejdříve přišel na řadu popis našeho vztahu, kdy jsem syna už 7 let neviděl, odmítá se mnou komunikovat, ignoruje moje sváty a absolutně se o mě nezajímá. Totéž platí i pro babičku z mojí strany a strýce. Také, že mě ani formálně nepožádal o finanční zajištění po dobu studia na vysoké škole a krom výživného odmítá jakákoliv jiná plnění (dárky či pozvání na večeři). Už jen to by v normální společnosti mělo stačit ke korekci práva na výživné.

Prošel jsem také obě exekuce, které na mě holomek podal, aniž by mě upomínal o výživné a předložil mi doklad o pokračujícím studiu. Popsal jsem také, že se pravděpodobně dopustil trestného činu podvodu, kdy před exekutorem zamlčel podstatnou skutečnost, že dluh už je dávno uhrazen a ponechal exekuce v běhu až do jejich nařízení v naději, že ze mě peníze dostane ještě jednou (např. díky nějaké mojí procesní chybě) nebo mě alespoň poškodí finančně přes náklady řízení. Také jsem popsal, že mi tím udělal ostudu u sousedů v domě, znemožnil mi volně nakládat s majetkem a v práci se ucházet o veřejné zakázky, přestože nikomu nic nedlužím. Soudní stolice pak chtěla, abych prokázal všeobecně známou skutečnost, že jsem byl jako dlužník uveden v registru dlužníků. To u někoho z veřejnosti vzbudilo hlasitý údiv (ani se nedivím), proto opět létaly hromy a blesky.

Pak přišlo na řadu trestní oznámení, kdy mi nepředložil doklad o studiu, ale ten poslal pomáhačům spolu s trestním oznámením pro neplnění výživného.

Nastínil jsem, že se syn stal obětí matky, která se již před rozvodem netajila plánem oddělit syna od otce, a do rozumové vyspělosti trpěl syndromem zavrženého rodiče. Doložil jsem, že jsem celou dobu usiloval o udržení kontaktu se synem i za cenu, že mě soudní stolice nechala vyvláčet z jednací místnosti a za zničený vztah nese vinu naše soudní stolice. Jedovatá slina padla na úrodnou půdu a soudní stolice mi za to zle vyčinila. Také jsem doložil, že o nápravu vztahu jsem se snažil za pomoci poradny pro mezilidské vztahy, což holomek vždy ignoroval.

To všechno je pro soudní stolici normální chování syna k otci. S tím jsem zatím příliš neuspěl a tak na řadu přišel „zlatý hřeb“. Věděl jsem, že jednoho dne přijde, jen jsem nevěděl, kdy to bude. Když teď bývalá manželka po třech letech chtěla uhradit dluh a odmítla se domluvit na splátkovém kalendáři, požádal jsem syna, aby mi půjčil peníze. To by pro správného syna neměl být problém, zvláště, když jeho matka jako svědek před soudní stolicí uvedla, že má na bankovním účtu volně k dispozici více jak 400 tisíc. Holomek mi však odpověděl, že si bere nějaké půjčky, které ho finančně zatěžují, protože mu neplatím výživné.

Někdo tedy krutě lže!

Buď lhala matka jako svědek nebo lže holomek vlastnímu otci. Buď se matka dopustila trestného činu nebo se holomek zachoval hrubě nemravně. Jak to tedy je? Soudní stolici jsem tedy předložil celou řadu důkazů, ze kterých vyplývá, že matka okradla vlastního syna, kdy vyrabovala jeho účet a koupila za to byt, ve kterém teď společně s holomkem bydlí. To vše s požehnáním opatrovnické soudní stolice, která měla hájit zájmy holomka a orgánů činných v trestním řízení, protože jde o matku. Oj, to se opět soudní stolici nelíbilo a zle mi vyčinila. Fakta však nelze umlčet ani silou moci!

Část protokolu z opatrovnického řízení, tedy z doby, kdy soudní stolice měla chránit majetek dítěte.

A takto vypadá majetkový list soudní stolicí opatrovaného dítěte.

Situace je tedy taková, že pokud by holomek chtěl po matce, aby mu dle zákona vydala jeho majetek, musela by prodat byt a oba by skončili bez střechy nad hlavou. Pro holomka je tedy mnohem snadnější se spolčit s matkou a společným úsilím ukradené peníze vytřískat z fotra přes výživné, což je při současných zákonech a postojích soudní stolice mnohem snadnější. Stačí nechodit k soudu a na fotra podávat exekuce a trestní oznámení.

Tak z toho mě vy dva podvodníci laskavě vynechejte a vyřiďte si to mezi sebou!

Tím uplynuly téměř tři hodiny jednání, a protože se blížila zavíračka (konec pracovní doby), bylo jasné, že rozhodnutí nepadne a jednání bude odročeno. To je však pro mě (každého povinného) špatná situace, kdy je zde pouze právo holomka na výživné a povinný žádnou právní ochranu nemá. Do doby rozhodnutí mě tak holomek může šikanovat exekucí či trestním stíháním, a pokud by se touto cestou výživného domohl, celé další jednání by ztratilo smysl a i případné uznání žalobního návrhu by už bylo jen slohovým cvičením na spravedlnost. Právní řečí – je tím ohroženo rozhodnutí ve věci, zejména za situace, kdy na mě holomek již dříve podával exekuce a trestní oznámení, a jeho poslední dopis nelze chápat jinak, než jako předexekuční výzvu.

K tomu advokát holomka uvedl, že nemá žádné informace, že by do dne jednání holomek podal návrh na exekuci či trestní oznámení, což u veřejnosti vyvolalo salvu smíchu, protože to v žádném případě nezaručuje, že tak nebude učiněno třeba hned cestou z jednání. Proto jsem navrhl, aby soudní stolice předběžným opatřením odložila vykonatelnost předchozích rozhodnutí o výživném, které očekávám, každým dnem.

Pokračování 6. února 2013