Pod tíhou jednoho prohraného sporu o výživné jsem v roce 2010 uhradil fiktivní dluh vyměřený z fiktivního příjmu. K nemravnému chováni vůči vlastnímu otci soudní stolicí vychovávaný syn Petr Meszner však na ukončení sporu nečekal a podal na mě exekuci. Přestože měl výživné v kapse, návrh na exekuci nestáhl ani přes výzvu exekutora a exekuci ponechal v běhu ještě rok až do jejího nařízení.

V článku Není exekuce jako exekuce II jsem popsal, jaký je rozdíl v přístupu soudní stolice, když je neprávem uvalena exekuce na majetek nepřizpůsobivé občanky, která zneužívá nešťastné náhody, při které malá Natálka utrpěla bolestivé popáleniny a když je uvalena na sociálně nevyloučeného občana. V prvním případě je zrušena a vyřízena během jediné předem neohlášené návštěvy soudní stolice. V druhém případě se vše vleče řadu měsíců, a když je zastavena, tak jsou exekutorovi v hrubém rozporu s  nálezy Ústavního soudu přiznány náklady. Proti zjevně nesprávnému rozhodnutí jsem se odvolal s vědomím, že nikdo není dokonalý, kdy i hovno má svoje mouchy. Nebylo tedy nijak překvapující, když odvolací stolice nesprávné rozhodnutí potvrdila.

Co mě však skutečně překvapilo, že soudní stolice nezaznamenala široce medializované zásadní nálezy Ústavního soudu (Ústavní soud se znovu zastal lidí proti exekutorům), ale má naprosto dokonalý přehled o mafiánských zločincích. Tím exekutorem, kterému jsem měl zaplatit náklady exekuce, byl šmejd Višvader, který se toho času nacházel ve vyšetřovací vazbě, protože ukradl jistinu 80 mega a vzal s ní dráhu (Exekutor, který zmizel s 80 milióny, léta čile podnikal).

Soudní stolice na slušných občanech vydělává peníze pro zločince!

Exekutor Višvader - naprosto důvěryhodná osoba již od pohledu

(Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se v mém PŘÍBĚHU vyskytuje jeden šmejd za druhým? Úplatná psycholožka Cenková, falešná znalkyně Likusová, falešná rozhodčí Svobodová,. šmejd Višvader......)

Ukázka z rozhodnutí Městské soudní stolice v Praze ve složení JUDr. Helena Horáková, Mgr. Richard Toman a JUDr. Markéta Čermínová

Následně jsem tedy oslovil předsedu Ústavního soudu JUDr. Pavla Rychetského s tím, aby zajistil vykonatelnost rozhodnutí Ústavního soudu, kdy v právním státě není myslitelné, aby obecná stolice pro všechny závazná rozhodnutí nerespektovala a občané se stále ve stejné věci museli obracet na Ústavní soud (Otevřený dopis předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému). Ten mi však odpověděl, že k tomu nemá žádné nástroje a mám podat ústavní stížnost, jejíž výsledek lze snadno předvídat (Není obtížné si představit, že budete poněkud překvapeni“ říká poradce z Ústavního soudu).

Protože k podání Ústavní stížnosti musí být občan zastoupen advokátem, na internetu jsem si našel advokáta Mgr. Michala Kojana, který byl ve stejné věci v lednu tohoto roku u Ústavního soudu úspěšný a vedlo to k široké medializaci „odměňování“ exekutorů při nulové pohledávce. S ohledem na moje příjmy a závazky (nehorázné výživné) jsem požádal Advokátní komoru o bezplatné přidělení tohoto advokáta. Advokátní komora se tomu bránila s tím, že pokud žádám o přidělení konkrétního advokáta, že se s ním na tom musím předem domluvit. Kdo by však dobrovolně poskytoval bezplatné sužby?! Žádost jsem tedy opakoval s tím, že výběr advokáta ponechávám na jejich úvaze. Nakonec mi ho stejně přidělili, ale já jsem ztratil většinu času po podání stížnosti a zbývalo už jen necelých 14 dnů.

Už jen podle sídla (Pařížská ulice) bylo vcelku jasné, že Mgr. Michal Kojan není nějaké advokátní béčko. Zavolal jsem tedy do jeho kanceláře: „Ano, už o vás víme, ale pan Kojan je do konce týdne na dovolené“. Tak to je průser! Všichni to známe. Vrátíte se z dovolené, máte plný stůl práce a nevíte čím začít. Hned v pondělí mi však sám telefonoval, ať co nejdříve dovalím s papírama. Předposlední den pro podání stížnosti jsme se krátce sešli, v letu juknul do papírů, několik doplňujících otázek a přijděte zítra. I za tu krátkou chvilku mi bylo naprosto jasné, že Mgr. Michal Kojan si nehraje na nějakého „Pana advokáta“, ale on prostě „Pan advokát“ je! Tito mladí „chlapíci“ totiž nejsou zatížení komunistickým právem a jejich úhel pohledu na spravedlnost a právo je úplně někde jinde.

Dnes, poslední den pro podání stížnosti bylo vše připravené k podpisu a odeslání. Ještě jsme si stihli o všem krátce promluvit. Původně jsem si myslel, že jen změní jména a další základní údaje ve svojí předchozí ústavní stížnosti. Proto jsem si ho také vybral. Ten můj případ je však prý něco jiného. Respektive musí být jiný, aby to bylo pro Ústavní soud zajímavé k řešení. Že mám šmejdovi v kriminále zaplatit 4 200,- Kč nemá příliš ústavně právní rozměr, byť je to pro mě nezanedbatelná částka. Když si spočítáte, kolik by stál advokát bez „slevy“ dané Advokátní komorou, nemělo by smysl podávat ústavní stížnost a bylo by nepochybně výhodnější to tomu šmejdovi zaplatit. A právě na to nepochybně spoléhala i soudní stolice. Vosmahem Mesznera, on si stěžovat nebude, protože se mu to nevyplatí. Ale to se přepočítala. Ústavní stížnost bych podal, i kdyby náklady převyšovaly částku několikrát, protože jde především o spravedlnost a právo. Když jsem pak četl práci Mgr. Michala Kojana, začal jsem ho podezřívat, že opsal můj dopis adresovaný Rychetskému. Proč obecná stolice ignoruje nálezy Ústavního soudu a občané se opakovaně domáhat svých práv až u Ústavního soudu, který už o tom jednou rozhodl? Jinak řečeno, ústavní stížnost je založena na nerespektování nálezů Ústavního soudu. Nebo ještě jinak řečeno,  není až tak založena na mých právech, ale na stupni nasr… soudců Ústavního soudu na obecnou stolici, že se stále musí vracet k již jednou vyřešené věci.

Ú s t a v n í   s t í ž n o s t

do výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 66 EXE 1660/2011-20 ze dne 6.2.2012 a do usnesení Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 212/2012-56 ze dne 13.6.2012 s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

Do výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 66 EXE 1660/2011-20 ze dne 6.2.2012 a do usnesení Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 212/2012-56 ze dne 13.6.2012, které mi bylo doručeno dne 9.7.2012 podávám v otevřené lhůtě prostřednictvím právního zástupce tuto ústavní stížnost, když řízení je ukončené právě v pořadí druhým napadeným usnesením a není proti němu přípustný žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek. Toto rozhodnutí

1. aplikuje protiústavní podzákonné normy
2. nerespektuje závaznou judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález IV. ÚS 1881/11 ze dne 16.1.2012

Jsem si vědom skutečnosti, že Ústavní soud ČR bude velmi opatrně a zdrženlivě přistupovat k otázce přijatelnosti mé stížnosti. Jedná se o ústavní stížnost do výroku usnesení, kterým soud rozhodl o náhradě nákladů exekuce.

Mám ovšem za to, že níže je v mých silách přesvědčit Ústavní soud ČR o tom, že pochybení obecných soudů bylo natolik výrazné, že připustí projednání mé stížnosti a dojde k závěru, že bylo porušeno mé právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, čl.1 Ústavy, čl.2 odst. 3 Ústavy a čl. 89 odst. 2 Ústavy, jakož i právo vlastnické a článek 2 odst. 3 Ústavy a článek 2 odst. 2 a článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Mám pak za to, že přípustnost je možno dovodit nejen z důvodu nerespektování judikatury Ústavního soudu ČR, ale i z té skutečnosti, že rozsouzená věc nepřímo dopadá na desetitisíce občanů České republiky. Ústavní soud má, v případě připuštění stížnosti k projednání, možnost ovlivnit nejen osudy desetitisíců osob České republiky, ale především je to již pouze on, kdo může napravit systematické selhávání soudního systému.

Jsem si vědom toho, že má stížnost může působit neskromně vzhledem k faktickému výsledku věci (odměna exekutorovi přiznána nebyla, jakož i náklady oprávněnému), nicméně z mého pohledu jde o principiální otázku. Rád bych přispěl k tomu, aby se vady mnou vytýkané, již v soudní praxi v budoucnu neopakovaly.

I.

skutkový stav

Dne 1.2.2010 podal Petr Meszner jako oprávněný exekuční návrh pro výkon rozhodnutí exekučního titulu Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 0 P 129/2003-530 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu č.j. 0 P 129/2003-612 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 28 Co 568/2007-704 ze dne 2.4.2008 k uspokojení pohledávky 104.000,- Kč s příslušenstvím.

Dne 26.4.2010 jsem oprávněnému přímo k jeho rukám poukázal plnění ve výši 136.500,- Kč, čímž jsem mou platební povinnost přeplatil a avizoval tuto skutečnost neformálně exekutorskému úřadu.

Dne 3.5.2010 exekutorský úřad neformálně vyzval oprávněného respektive jeho právního zástupce ke zvážení dalšího procesního postupu a doporučil procesní postup.Jeho dotaz zůstal bez adekvátní reakce.

Téměř po roce, dne 30.3.2011 byl exekuční návrh oprávněného postoupen exekutorským úřadem exekučnímu soudu.

Dne 19.7.2011 exekuční soud svým usnesením  č.j. 66 EXE 1660/2011-13 exekuci nařídil.

Dne 25.5.2011 jsem podal návrh na zastavení exekučního řízení, když vymáhaná pohledávka byla již více jak rok uhrazena.

Dne 30.5.2011 exekutorský úřad vyzval svým usnesením č.j. 100 EX 169/10-43 oprávněného k procesní rekci.

Podáním ze dne 15.6.2011 oprávněný setrval na svém exekučním návrhu.

Usnesení exekučního soudu - Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 66 EXE 1660/2011-20 ze dne 6.2.2012 bylo exekuční řízení zastaveno (výrok I.), soudnímu exekutorovi nebyla přiznána odměna, nicméně mu byla přiznána náhrada výdajů v paušální výši 4.200,- Kč včetně dph (výrok II. napadaný ústavní stížností) a oprávněnému nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v exekučním řízení (výrok III.)

Do tohoto rozhodnutí jsem podal dne 16.2.2012 odvolání, přičemž jsem krom jiného namítal, že soudnímu exekutorovi nenáleží náhrada výdajů v paušální výši 4.200,- Kč a to odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp.zn.  IV. ÚS 1881/11 ze dne 16.1.2012, když k plnění došlo ještě před doručením exekučního návrhu exekučnímu soudu, tedy bez přímé hrozby exekuce.

Usnesení č.j. 11 Co 212/2012-56 ze dne 13.6.2012 odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

II.

porušení ústavních práv stěžovatele

V odvolání ze dne 16.2.2012 jsem napadal nesprávnost aplikace paušální náhrady nákladů soudního exekutora ve výši 3.500,- Kč (včetně dph 4.200,- Kč), když k úhradě povinností došlo rok před doručením exekučního návrhu soudu, byť po podání návrhu exekutorskému úřadu (viz nález  IV.ÚS 1881/11). Domáhal jsem se stanovení náhrady dle principu pouze účelně vynaložených a doložených nákladů.

Cituji bod 21. Odůvodnění nálezu IV.ÚS 1881/11 ze dne 16.01.2012: „Stěžovatel dále nesouhlasí s vyčíslením náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1 exekučního tarifu v paušální výši 3.500 Kč a poukazuje na nález sp. zn. I. ÚS 2930/09, v němž Ústavní soud vyslovil názor, že v případě dobrovolného splnění dlužné částky, kdy exekutor již nemohl vymoci nic, a základem pro určení jeho odměny je částka nulová, je nezbytné vyčíslit náhradu hotových výdajů nikoliv paušální částkou, ale pouze na základě prokazatelných výdajů, které vznikly soudnímu exekutorovi do okamžiku, než bylo stěžovatelem dlužné plnění uhrazeno. Jinak řečeno, není-li možno soudnímu exekutorovi přiznat paušální odměnu ve výši 3.000 Kč, resp. 1.500 Kč, tím spíše mu není možno přiznat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč. Stěžovatel se nachází v odlišné situaci, neboť plnil teprve po nařízení exekuce. Přesto jeho plnění nelze upřít jistou dobrovolnost, neboť dluh zaplatil bez přímé exekuce ve lhůtě stanovené ve výzvě exekutorky k dobrovolnému plnění. Ústavní soud zastává stanovisko, že i v tomto případě lze aplikovat závěry obsažené v citovaném nálezu, protože exekuční řízení bylo teprve ve svých počátcích a nedospělo do fáze, ve které již byla vykonána řada úkonů, v souvislosti s nimiž exekutorce vznikly hotové výdaje v takové výši, že by přiznání paušální náhrady hotových výdajů bylo případné a spravedlivé. „ Mám za to, že toto odůvodnění zcela dopadá na mou věc, neexistuje jakéhokoli důvodu, aby se exekuční soud od tohoto závazného odůvodnění odchýlil ve své rozhodovací praxi. Právě pokusem exekučního i odvolacího soudu odchýlit se od závazné judikatury Ústavního soudu ČR především odůvodňuji přijatelnost mé stížnosti a navrhuji kasaci napadených rozhodnutí, respektive výroků. Pokud by taková snaha obecných soudů zůstala bez povšimnutí, lze jen stěží dovozovat, čeho se mohu ještě za svého života já i ostatní občané dočkat.

Je již notorietou, že soudní exekutor může doložit účelně vynaložené náklady ve výši zlomku toho, co mu exekuční soud náhradou 4.200,- Kč přiznal. Faktická znalost věci ze strany exekučního soudu mne vede k údivu nad tím, že přes znalost reálných účelně vynaložených nákladů, tento zvolil náhradu v paušální výši (závaznou judikaturu ÚS ponechávám zatím stranou).

Nemohu pak pominout skutečnost, že pokud reálné výdaje exekutorskému úřadu vznikly po 3.5.2010 (datum jeho dotaz na oprávněného), neměli by jít takové jeho náklady za mou osobou, ale za osobou oprávněného.

Zůstávají mi utajeny zvažovací procesy soudu, když tento v době rozhodování věděl, že přiznáním náhrady ve výši 4.200,- Kč soudního exekutora „přeplácí“ a poskytuje mu tak v zásadě vedlejší příjem, který je ovšem nepodložený a nedůvodný.  Ptám se z jakého důvodu?

V částce přesahující účelně vynaložené a doložené náklady, je bez jakéhokoli rozumného a opodstatněného důvodu zasahováno do mého vlastnického práva. Marně hledám odpověď na otázkou, jaký je z pohledu proporcionality legitimní důvod pro toto mé omezení vlastnického práva.

III.

aplikace protiústavní podzákonné normy

Exekuční soud aplikoval na mou věc podzákonný předpis. Dle mého názoru je na místě jednoznačně vážit aplikaci jakýchkoli podzákonných předpisů a to obzvláště za situace, kdy tyto odporují svým obsahem judikatuře Ústavního soudu ČR. Na  nález  IV.ÚS 1881/11 jakož i nález sp.zn. II.ÚS 3726/11 ze dne 19.1.2012 jsem pak odvolací soud ve svém  odvolání výslovně upozornil. 

IV.

Návrh

Navrhuji, aby po projednání věci Ústavní soud České republiky svým nálezem rozhodl tak, že:

1. zruší výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 66 EXE 1660/2011-20 ze dne 6.2.2012
2. zruší usnesení Městského soudu v Praze č.j. 11 Co 212/2012-56 ze dne 13.6.2012
3. přizná mi náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti vůči účastníkovi ad 2 ve výši 3.120,- Kč splatnou k rukám mého právního zástupce

V.

vyčíslení náhrady nákladů řízení

Můj právní zástupce mi byl rozhodnutím ČAK ze dne 22.8.2012 č.j. 2182/12 určen k zastupování v tomto řízení a to za sníženou odměnu. S ohledem na tuto skutečnost vyčísluji náhradu ve výši 3.120,- Kč dle klíče: 2x1.000,- Kč za úkon právní služby převzetí věci a sepis stížnosti + tomu odpovídající dva režijní paušály dle vyhl. MSpr. č. 177/1996 SB. po 300,- Kč, celkem 2.600,-m Kč * 1,2 dph.

Mám pak za to, že jelikož vedlejší účastník ad2) nerespektoval při svém rozhodování rozhodnutí Ústavního soudu ČR, která jsou nejen pro něho dl čl. 89 odst.2 závazná, a na která byl výslovně upozorněn, je na místě poskytnout ochranu i nákladům, které mi vznikly v důsledku takového nerespektování Ústavy.

Luboš Meszner

Na moji žádost ještě Mgr. Michal Kojan přidal odstavec, kde žádám, aby v případě úspěchu, Městský soud v Praze zacvakal moje náklady řízení před Ústavním soudem, přestože přiznání nákladů je málo pravděpodobné. Pak se už chtěl rozloučit….do té doby nepadlo jediné slovo o úhradě jeho služeb.  „A jak se finančně vyrovnáme?“  zeptal jsem se nesměle. Aha. Tak já Vám pošlu fakturu. Tak to je snad první advokát, kterého jsem kdy poznal, který se o peníze za svoje služby zajímal až na posledním místě. Většinou je to první, co na vás advokát vybafne

A jak říkal JUDr. Petr Kočí na začátku mého úskočného trestního stíhání za kritiku soudní stolice Smitkové:

Můžeme se jedině těšit na odškodnění.

Exekuce se táhne již rok, nejméně rok bude trvat projednání ústavní stížnosti, pak bude muset obecná stolice znovu rozhodnout…. pár desítek tisíc to zase hodí.

Ale ani o to až tak nejde. Přestože je celá řada kvalitních nálezů v opatrovnických věcech (např. Jak by soudy neměly přistupovat k opatrovnickému řízení a neuskutečňování pravidelného kontaktu dítěte s druhým rodičem), ne každá ústavní stížnost je úspěšná. Případný úspěch ve věci nákladů exekutora by tak rozšířil stížností důvody k Ústavnímu soudu  o nerespektování již vydaných nálezů v opatrovnických věcech.