Spravedlnost a práva jen pro bohaté nebo za peníze daňových poplatníků – pokračování PŘÍBĚHU

Dne 25. června 2011 (pátek) jsem podal návrh na předběžné opatření, kterým jsem se domáhal zákazu projednávat úpravu výživného až do rozhodnutí Městského soudu v Praze o námitce podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 4. Na rozhodnutí jsem celý následující den (sobota) marně čekal doma. Hned v pondělí 27. června 2011 jsem tedy na soudě zjišťoval (cca 12:00 hod.), v jakém stádiu se věc nachází. Na informačním stánku jsem obdržel číslo jednací s tím, že věc ještě není vyřízena. 

A jak to bylo dál?Jak soud rozhodl?

Usnesení jsem obdržel až za týden v pondělí 4. července 2011 a podle všeho došlo k „neskutečné náhodě“. O věci bylo rozhodnuto už v pondělí 27. června 2011, tedy v den, kdy jsem zjišťoval stav věci, ale „bohužel“ až po mém odchodu z justičního areálu.  Po Praze jsou dopisy obvykle doručovány do druhého dne a rozhodnutí tedy několik dnů „leželo“ na soudě, aby mi bylo doručeno v týdnu, kdy jsou dva dny pracovního volna (Cyril a Metoděj), abych už nebyl schopen činit další korky k zabránění nezákonného postupu soudců Obvodního soudu pro Prahu 4.

Zamítavé rozhodnutí „nezávislého“ soudu o návrhu směřujícímu proti nezákonnému postupu „nezávislých“ kolegů soudců se dalo očekávat a bylo jen otázkou, jakou záminku si k tomu soud vymyslí. Jak je u naší justice zvykem, odůvodnění usnesené má hodně daleko do sofistikovaného pojetí práva na přelomu 20. a 21. století a omezuje se pouze na překopírované části Občanského soudního řádu.

Když jsem podával návrh na předběžné opatření, úřednice informačního stánku někomu telefonovala, aby ověřila, jaký poplatek mám uhradit. Dle obdržených instrukcí jsem tedy uhradil soudní poplatek 500,- Kč. Podle soudu jsem však měl složit kauci ve výši 10000,- Kč. Vinou nesprávného poučení pak soud můj návrh zamítnul a porušením mých práv se vůbec nezbýval.

I kdybych byl soudem řádně poučen, byl by to problém, protože soud nepřijímá platební karty a stejně jako většina občanů běžně po kapsách volně ložených 10000,- Kč nenosím. Pokud by se však soud obtěžoval nahlédnout do spisu 55 C 56/2010, kterého se návrh na předběžné opatření týká, pak by nepochybně zjistil, že se domáhám úpravy výživného, kdy nejsem schopen plnit nemravné výživné stanovené před 6 lety podle momentální nálady soudkyně Mgr. Winklerové ve výši 70 % mého příjmu a pokud mi pro uspokojování životních potřeb zbývá cca 3 000,- Kč měsíčně, jen těžko bych přesvědčil bankomat, aby mi vydal 10 000,- Kč. Výživné si sám nemohu upravit, tedy bez své viny nemohu složit požadovanou kauci. Na rozdíl od úředníků Ministerstva financí si ani nemohu vypůjčit peníze na kauci z peněz daňových poplatníků.

Spravedlnost a práva?

Jen pro bohaté nebo za peníze daňových poplatníků!

A bude ještě hůř:

aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=690651