Statistika nuda je, má však cenné údaje
S několika měsíčním zpožděním zveřejnilo Ministerstvo zlovůle statistiky o rozhodování soudních stolic. Ty byly obvykle zveřejňovány už v lednu, jenže tentokrát byli ministerští úředníci zaneprázdněni vymýšlením pohádky, kterak z nenažraných vlků v talárech udělat hodná kůzlátka, když nesežrali celou kozu (státní pokladnu), ale „jen“ ji podojili o několik miliard. Nenažrané soudní stolice se totiž odmítaly smířit s již tak nemravným kompromisem vlády zmrda Nečase, která zvýšila jejich základní plat (bez dalších příplatků) na 2,75 násobek průměrného platu v neziskové sféře (na který 80% občanů ani zdaleka nedosáhne) a tak si našly skulinu, skrze kterou hromadně žalobami vydíraly všechny občany tohoto státu. Asociální ministerstvo práce je údajně dlouhodobě poškozuje, protože do průměrné mzdy v neziskové sféře jsou také (světe div se) zprůměrovány nízké mzdy za zkrácené pracovní úvazky. Jak k tomu „chudáci“ přijdou, když dřou jako koně 8 hodin a základ pro výpočet již tak nehorázných platů je takto znehodnocen nízkým platem nějakých „nemakačenků“. Podrobnosti si můžete přečíst v rozhodnutí Nejvyšší stolice 21 Cdo 1440/2014 z prosince loňského roku
Nenažrané soudní stolice si výplatu dokážou spočítat velmi dobře, tak se teď schválně podíváme do přehledu rozhodování o výživném za rok 2014, jak si počínaly při výpočtu platů rozvedených rodičů. V roce 2014 bylo o výživném rozhodováno ve 44 476 případech, což je dostatečný statistický vzorek občanů. Podle soudních stolic byl průměrný čistý příjem rodičů 37 419 Kč. Jejich průměrná hrubá mzda by v tedy tom případě činila 53 100 Kč a super hrubá mzda dokonce 68 800 Kč.
Poznámka
Super hrubá mzda je částka, kolik zaměstnavatel ve skutečnosti zaplatí za práce zaměstnance, neboť za zaměstnance ještě musí zaplatit druhou část sociálního a zdravotního pojištění. Jak je tvořena mzda zaměstnanců si můžete vyzkoušet na "mzdové kalkulačce" ZDE
Jestliže podle Českého statistického úřadu byla v roce 2014 průměrná hrubá mzda 25 686 Kč, je tedy očividným nesmyslem, aby průměrný čistý příjem rodičů byl 37 419 Kč.
Údaj o průměrném čistém příjmu rodičů je však ještě zkreslen tím, že jsou do něj zprůměrovány reálné nízké čisté příjmy matek (Ø 12 482 Kč). Podle soudních stolic tak byl průměrný čistý příjem otců 39546 Kč (hrubá mzda 54 300 Kč) a v případě prvního rozhodnutí o výživném dokonce 46313 Kč (hrubá mzda 64 500 Kč).
Vysvětlení tohoto zjevného nesmyslu je jednoduché. V případě otců totiž není podstatné jejich základní lidské právo na svobodnou volbu povolání, ani jaký příjem ve skutečnosti dosahují, ale jaký plat by dle názoru nemravných soudních stolic mohli dosahovat (více informací o vyměřování výživného je uvedeno v článku Nejsme otroky svých dětí). Dnes se totiž rozvádí každé druhé manželství, a pokud by se hledělo na skutečný plat rodičů, drtivá většina dětí by „dojila státní kozu“ (byla sociálně potřebnými) a nenažrané soudní stolice už by neměly co podojit.
I když se podle nenažraných soudních stolic v loňském roce skokem zvýšila schopnost rodičů podílet se na výživě dětí z průměrného čitého příjmu 21 120 Kč (2013) na 37 419 Kč, nejvyšší průměrné výživné vyměřené soudními stolicemi se zvýšilo o pouhých 13 Kč z 2 931 Kč (2013) na 2 944 Kč.
Zde je jasně vidět, že jsou zde masivně porušována základní lidská práva, kdy výživné je vyměřováno jen podle momentální zlovůle nenažraných soudních stolic. Proto je potřeba přijmout zákon o výživném, který by stanovil jasná pravidla pro výpočet výživného, která by platila pro všechny podobné případy stejně (čl. 4 LZPS). O výživném by pak nemusely rozhodovat soudní stolice, což by přineslo miliardové úspory ze státního rozpočtu, ale především by to přineslo právní jistotu dětem i jejich rodičům (více informací najdete v návrhu zákona o výživném ZDE).
Krom uvedených nesmyslů se na zlovolném rozhodování soudních stolic vůbec nic nezměnilo. Děti jsou stále ve většině případů svěřovány do péče matek a otcové jsou dobří jen na placení výživného. Střídavá péče o děti je aplikována jen v mizivém procentu rozvodů. To však není podstatné, kdy se především musí změnit současný zvrácený rozvodový systém na Cochemský model, při kterém je mnohem vyšší šance se rozumně domluvit na střídavé péči o děti. Rovněž zůstává tradicí, že při dalším rozhodování o výživném se výživné zásadně navyšuje od původní částky a o snížení výživného lze uvažovat jen v případě úmrtí otce. Z těchto důvodů již Adikia nebude dělat podrobný rozbor rozhodování soudních stolic o výživném a omezí se pouze na prezentaci statistických nesmyslů Ministerstva zlovůle, které si můžete prohlédnout ZDE.
Přehled o rozhodování o výživném v roce 2014
V roce 2014 bylo při průměrném čistém příjmu rodičů 37 419 Kč stanoveno nejvyšší průměrné výživné 2 944 Kč.
„Výživná“ je rovněž trestní statistika, kdy v loňském roce bylo pro přečin zanedbání povinné výživy dle § 196 trestního zákoníku pravomocně odsouzeno 10 107 rodičů, z toho 1722 rodičů do té doby netrestaných a 623 recidivistů. (Co je potom ten zbytek?) Z toho bylo odsouzeno 1 123 žen. S ohledem na skutečnost, že jsou děti v 90 % případů svěřovány do péče matek, kterým výživné není určováno, jsou na tom matky s platební morálkou o něco hůře (49 %) než otcové (43 %). (Byl počítán poměr prvních rozhodnutí o výživném v roce 2014 k počtu odsouzených v roce 2014).
Ve 2 případech došlo ke spáchání přečinu zanedbání povinné výživy pod vlivem alkoholu. To se na první pohled může zdát až komické. Ve skutečnosti je to však jediný věrohodný údaj o případech, kde nejspíše skutečně docházelo k zanedbání povinné výživy a ve všech 10 105 ostatních případech jde především o důsledek nereálného výživného stanoveného z fiktivního příjmu povinného jen podle momentální nálady soudních stolic.
Navzdory všem snahám (čti kecům) Ministerstva zlovůle byly za tento celosvětově raritní trestný čin v roce 2014 udělovány alternativní tresty spíše výjimečně. Domácí vězení jen 11 případů a veřejně prospěšné práce 270 případů. Uvězněno však bylo však 597 pro společnost nijak nebezpečných „neplatičů“, z toho 537 se sazbou do jednoho roku a 60 se sazbou nad jeden rok. Pokud nebudeme počítat nemalé náklady na jejich odsouzení, tak za jejich uvěznění stát zaplatí
214 920 000 Kč a potřebné děti budou dál živořit.
Na statistiku všech trestných činů se můžete podívat ZDE.
Když už jsme u toho nesmyslného mrhání státními prostředky, nelze rovněž pominout finanční toky Ministerstva zlovůle viz. Faktury Ministerstva spravedlnosti a Smlouvy Ministerstva spravedlnosti. To je opravdu lahůdka jen pro skutečné labužníky.
Člověk se slabším žaludkem by se z toho poblil,
zejména pokud státu poctivě odvádí daně!
—————
ZÁKLAD PRÁVA ČR
Teorie relativity práva
Spravedlnost je abstraktní pojem, který se dokáže v konkrétním případě projevem českého soudce naprosto vytratit.
E = mc3
Vice ZDE