Stejná životní úroveň
Veřejný ochránce práv názvem svojí funkce u řady lidí vzbuzuje mylnou představu, že jim nějak pomůže, pokud dojde k porušení jejich práv. Jeho pravomoc je ve skutečnosti velice omezená a do rozhodovací činnosti soudů (bohužel) nemůže zasahovat. Pokud se tedy obrátíte na Veřejného ochránce práv s tím, že vám soud vyměřil výživné v hrubém rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod, zašle vám pouze předtištěné všeobecné informace k vyměřování výživného. Tento dokument vznikl asi před 6 lety, kdy byl Veřejným ochráncem práv JUDr. Otakar Motejl. V nezměněné podobě je ještě dnes prezentován na webových stránkách Veřejného ochránce práv. (Jen se to špatně hledá, když ani nevíte, že něco takového vůbec existuje.) V roce 2010 byla přidána jen krátká pasáž s tabulkami výživného.
Sice se nejedná o judikát, ale asi jen těžko může někdo ze současných „řadových“ soudců obecných soudů pochybovat o právních kvalitách JUDr. Otakara Motejla a zpochybňovat jeho výklad Zákona o rodině. Mimo frázovitých informací, které se nijak neliší od letité justiční doktríny, je zde velmi kvalitní výklad § 85 odst. 2) zák. o rodině, který se naopak do značné míry rozchází s justiční praxí.
Běžnou praxí je, že se nejdříve vypočítávají náklady dítěte. Běžné výdaje (jídlo, oblečení apod.) se příliš neřeší a matka vypočítává všechny talentové schopnosti dítěte a náklady s tím spojené. K těmto nákladům se pak otci vyměří výživné – ber kde chceš! Stejný postup - deficitní rozpočet - mohou přijmou pouze poslanci v případě státní pokladny. V případě firmy, rodiny nebo jednotlivce to však nikdy nemůže dlouho fungovat a dříve nebo později přijde totální krach. Pak už se jen divíme, kolik lidí neplatí výživné.
Jak vysoké výživné je možné uložit? Je omezena jeho výše?
Výše výživného není zákonem výslovně omezena. Zákonná úprava vymezuje právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů jakožto hlavní zásadu pro určení vyživovací povinnosti. Vymezení je nutno chápat v pozitivním i negativním smyslu – je-li rodič, jehož výživné je určováno, v takové životní situaci, která mu zajišťuje nadstandardní životní úroveň, má dítě právo, aby se na této vysoké úrovni podílelo. Má-li tedy rodič vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek i několika tisíc korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze průměrná nebo nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto jeho životní úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte výrazně zvýšeny. Zákon o rodině vychází ze zásady, že pokud dítě žije s oběma svými rodiči, mělo by sdílet jejich životní úroveň. Takový stav by měl být zachován, i když dítě žije jenom s jedním z rodičů.
Pro vysvětlení stejné životní úrovně je příměr k nerozvedené rodině správný, to ale nelze zaměňovat za možnosti plnit výživné, kdy po rozvodu vedou rodiče dvě samostatné domácnosti a oproti nerozvedené rodině jsou tak běžné životní náklady dvojnásobné. Po rozvodu tedy nikdy nemůže být dětem zachována stejná životní úroveň, jaká byla před rozvodem.
Odkaz na stránku o výživném:
—————
