Stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání na pořad Alimenty za volantem

RRTV
Škrétova 44/6
120 00 Praha 2

 

Věc: Stížnost pro porušení § 31 odst. 2 zákona 231/2001 Sb. ze dne 17. 5. 2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů

Na vědomí: Redakce pořadu 168 hodin, Česká televize

Vážení,

Dne 29. 1. 2017 ve 21:40 odvysílala Česká televize na programu ČT1 v rámci pořadu 168 hodin reportáž „Alimenty za volantem“. Reportáž je jakousi „skrytou reklamou“ na vyšší využívání nařízení exekuce pozastavením řidičského oprávnění, kterou exekutorské úřady v současnosti paradoxně dostatečně nevyužívají i přesto, že způsob provedení exekuce je naprosto plně v jejich režii, viz dále. Přestože se ČT bez jakýchkoliv důkazů a statistických údajů pokouší vnutit divákům, že provedením exekuce nařízením zákazu řízení motorových vozidel funguje. Avšak z  příspěvku jako celku naopak paradoxně spíše vyplynul fakt, že existují způsoby, jak se jakékoliv exekuci snadno vyhnout a že dvěma ze tří oslovených matek nařízení exekuce pozastavením řidičského oprávnění stejně nijak nepomůže. To je dáno faktem, že systém výživného v ČR funguje tak, že povinným osobám je bez ohledu na jejich základní práva (zejména svobodná volba povolání; zákaz nucených prací; činit, co zákon nezakazuje; nečinit, co zákon nenařizuje atd.) z fiktivního příjmu soudně stanoveno fiktivní výživné. Toto fiktivní výživné pak fiktivně vymáhají exekutoři a jiné soudy. Další soudy pak neplatiče fiktivního výživného fiktivně trestají, protože kdyby trestaly opravdu, potřebovali bychom v ČR o více než 50 % navýšit kapacitu věznic! Slyšel jsem, že z fiktivních dluhů na výživném bude možné od března 2017 vymáhat i fiktivní úroky. Jediné, co není fiktivní, jsou mzdy soudců, odměny advokátů a exekutorů, a jen proto tento systém založený na komunistické totalitní judikatuře z roku 1969, viz dále, funguje!

Touto stížností proto upozorňuji RRTV na fakticky naprosto nevyvážené sdělení, které zapadá do diskriminační a diskreditační kampaně, která je v České republice dlouhodobě vedena proti osobám, kterým je vyživovací povinnost stanovována v rozporu s principy právního státu a obecnými ústavními procesními principy deklarovanými Českou republikou v Ústavě a Listině záklaních práv a svobod (LZPS, zejména čl. 4). Jde o osoby, takzvané „neplatiče alimentů“, které jsou Českou republikou v rozporu s čl. 8 odst. 2 LZPS dokonce vězněny pro dluh. Domnívám se, že zapojením se tímto svým nevyváženým zpravodajstvím Česká televize může i neúmyslně přejímat neblahé metody Československé televize z roku 1977, která tehdy podobně neobjektivním způsobem plnila zadání komunistického vedení ČSSR a ostrakizovala oběti totalitní diskriminace, které pouze vykonávaly svá základní práva, i obhájce jejich lidských práv známých jako signatáři Charty ´77. Až fascinující je obsahová shoda v tom, že meritem reportáže je trest, tj. zákaz řízení motorových vozidel, který je v současnosti zneužíván stejně, jako byl v roce 1977 Státní bezpečností bez nutnosti jakéhokoliv průkazu viny k šikaně nepohodlných osob (viz např. pořad ČT GEN ze dne 5. 2. 2017).

V pořadu nebyl dán ani minimální prostor pro vyjádření osob označených jako dlužníci na výživném a je zjevné, že ČT se ani nepokoušela je kontaktovat. Naproti tomu byli v pořadu osloveni a velký prostor dostali příslušníci jakési novodobé „anticharty“, tj. manipulativní výpověď jakéhosi „zodpovědného muže“ i „obráceného dlužníka“, o kterém z pořadu není vůbec zřejmé, zda vůči němu byla exekuce zákazem řízení vůbec nařízena. Velmi nešťastné a zavádějící pak bylo vystoupení zástupce Unie otců, který upozornil na skutečnost, že exekuce zákazem řízení není možné nařídit u jiných dlužníků, protože přesně to by si zástupci exekutorské komory přáli!

Podrobný rozbor neobjektivního zpravodajství v pořadu 168 hodin dne 29. 1. 2017

1)Celkově neobjektivní a zavádějící informace v pořadu 168 hodin o účinosti exekuce pozastavením řidičského oprávnění na vymožení vyživovací povinnosti

Jako naprosto neobjektivní a účelově zavádějící lze vyhodnotit úvodní informaci redaktorky Fridrichové a následně pak zástupce exekutorské komory, že „pozastavení řidičského průkazu“ nese výsledky a zabírá na neplatiče, resp. že statistika sice neexistuje, ale zkušenosti ukazují, že tento nástroj je poměrně účinný a placení výživného se startuje. Tato konstatování lze přirovnat snad pouze ke tvrzení léčitele, že sice neví, kolika lidem rakovinu vyléčil, ale podle svých zkušeností ji „léčí“ dobře. Co to znamená, že se placení výživného startuje? Jaká částka byla takto získána? Vymůže tak exekutor celou částku, anebo jen její část? Naskýtá se však otázka, proč samotné exekutorské úřady tento nástroj již nyní dostatečně nevyužívají, když je údajně tak efektivní? Vždyť podle údajů v pořadu z celkových 2.700 exekucí na dlužné výživné ročně je pouhých 500 nařízeno pozastavením řidičského oprávnění? Položili si redaktoři ČT otázku, proč exekutoři glorifikují nástroj, který využívají v pouhých necelých 19% exekucí dlužného výživného na nezletilé děti? O způsobu provedení nařízené exekuce k vymožní dlužné částky výživného nerozhodují matky, rozhodují o něm sami exekutoři. Nejsou však celkově tyto použité argumenty týkající se ročně toreticky maximálně cca 2.700 exekucí směšné ve světle skutečnosti, že se v ČR každým rokem dobrovolně a z vlastní hlouposti „vyboduje“ téměř 40.000 řidičů (Novinky.cz  - Bodový systém připravil loni o řidičák 39 524 lidí )? Na mě to dělá dojem, že pořad může být tímto způsobem pouze skrytou obhajobou a testem průchodnosti potenciálního rozšíření této formy exekuce i do jiných oblastí aktivit exekutorských úřadů.

2)Nepravdivé informace v pořadu 168 hodin o provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění

Jako obhajobu ničím nepodloženého tvrzení, že exekuce pozastavením řidičského oprávnění použila redakce pořadu 168 hodin komentář advokáta JUDr. Rozehnala: „Většinou to vede k tomu, že otcové se snaží doplatit dlužné výživné. Ono totiž spousta otců má na řidičském průkazu vázáno své povolání nebo své podnikání a to odebrání řidičského průkazu by je zbavilo jakýchkoliv příjmů i pro ně samotné.“ Jde však o naprostou nepravdu a účelovou desinterpretaci, protože podobně jako v případě movitých věcí používaných k podnikání nebo při zaměstnání, v případě potřeby řidičského průkazu v zaměstnání nebo při podnikání nelze exekuci pozastavením řidičského oprávnění provést. Exekuční řád doslova říká: „Exekutor zruší exekuční příkaz pozastavením řidičského oprávnění, prokáže-li povinný, že k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, nezbytně potřebuje své řidičské oprávnění.“ Jakoukoliv exekuci pak lze v případě výpadku příjmů poměrně snadno odvrátit nebo alespoň podstaně odložit podáním návrhu na odklad výkonu rozhodnutí.

3)Neposkytnutí informace, že pozastavení řidičského oprávnění lze nařídit i bez nařízení exekuce tzv. soudním nařízením výkonu rozhodnutí

Nařízení exekuce pozastavením řidičského oprávnění je v případě dlužného výživného samozřejmě možné. Jakkoliv je v případě exekuce pro dluh na výživném vymáhána nejprve dlužná částka a až následně odměna exekutora, existuje riziko, že oprávněný, anebo jeho zástupce bude muset uhradit náklady exekuce v případě, že sám z nějakého důvodu způsobí zmaření exekuce. Jakkoliv exekutoři o tento exekuční nástroj velice stojí, protože v prípadě úspěchu pak exekutorský úřad inkasuje nemalou částku za jeden odeslaný papír, existuje i jiná cesta. Výkon rozhodnutí pozastavením řidičského oprávnění lze totiž nařídit i místně příslušným soudem oprávněného v podstatě zadarmo a bez jakéhokoliv rizika pro oprávněného. Tato informace nebyla v pořadu 168 hodin účelově poskytnuta ani zástupcem Exekutorské komory ČR ani redaktory ČT. Na tomto místě je rovněž třeba zdůraznit, že exekuce z důvodu dluhu na vyživovací povinnnosti se exekutorským úřadům obecně nijak nevyplatí, protože fiktivní příjmy se nezhmotňují ani jim a vymáhá se nejprve jistina a až potom odměna exekutora, ale v případě exekuce na plat a řidičák jde o naprosto nepracný úkon, který nakonec může nějakou tu „kačku“ přinést.

4)Zamlčování podstaty problému s neplacením výživného

Podle čl. 4 LZPS mohou být povinnosti, tj. i povinnost vyživovací, ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, při zachování základních práv a svobod, přičemž meze základních práv mohou být stanoveny pouze zákonem tak, že toto omezení platí pro všechny stejně s tím, že základní práva lze zákonem toliko omezit, nikoliv odepřít. Ve snaze uzákonit soudcovskou libovůli vycházející z totalitní judikatury a nereflektující ústavní společenské změny proběhlé po listopadu ´89 byla v rozporu s nově deklarovanými ústavními procesními principy právního státu do zákona 89/2012 Sb. prolobována  ustanovení návrhu zákona o výživném, která nepřípustně delegují stanovení mezí povinností i mezí záladních práv do rukou soudů. Jinými slovy, ustanoveními, na jejichž přípravě a prosazení se podíleli i sami jednotliví soudci, byla v rozporu s principy právního státu uzákoněna libovůle soudců. Stalo se tak běžnou praxí, že soudci z libovůle systematicky stanovují nepřiměřené výživné na základě tzv. fiktivního příjmu povinného, že povinní pak jednoduše nejsou schopni takovou povinnost plnit, aniž by rezignovali na výkon svých základních práv. A je tudíž i zřejmé, že celkový dluh na výživném by neexistoval, resp. minimálně neexistoval v takové výši, pokud by vyživovací povinnost byla stanovována v souladu s čl. 4 LZPS.

Jsou to tedy jednotlivé články soudní soustavy České republiky, kdo s cílem obhajoby své vlastní holé existence uvádějí matky v omyl, že mohou nepřiměřené výživné získat. Za tímto účelem Nejvyšší soud České republiky dokonce vydal jakousi sjednocující judikaturu upírající povinným bez opory v zákoně právo na svobodnou volbu povolání a právo nebýt podroben nuceným pracem. Ve stanovisku Cpjn 204/2012 z 19. 10. 2016 se dokonce Nejvyšší soud ČR bezostyšně odvolává na judikáty Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1969, sp. zn. 8 Cz 23/69 a ze dne 30. 9. 1968, sp. zn. 1 Cz 27/68, aniž by jakkoliv reflekoval společenské a legislativní změny, které se udály po roce ´89. Je však zjevné, že ani bigotní fascinace represí, kterou soudci na nejrůznějších pozicích vnutili zákonodárcům, není z podstaty schopná zajistit nerealiscky stanovenou vyživovací povinnost. Jinými slovy, podle fiktivních příjmů lze stanovit pouze fiktivní výživné. Následně pak soudy a exekutoři předstírají, že fiktivní výžiné vymáhají, případně stejně fiktivně neplatiče trestají (§ 55 odst. 2 zákona 40/2009 Sb.)

5)Neposkytnutí stejného mediálního prostoru osobám označeným v pořadu 168 hodin jako dlužnící na výživném

S  absencí vymahatelnosti Českou republikou deklarovaných ústavních procesních principů nedílně souvisí stejně jako v roce 1977 i ostrakizace osob soudní libovůlí postižených. Podobně jako v roce 1977 jsou oběti bez důkazů i bez jakékoliv možnosti bezprostřední obrany mediálně vydávány za zločince, které sice nelze uvěznit, protože by k tomuto účelu Česká republika musela navýšit kapacitu věznic minimálně o 50% (!), ale které lze bez nutnosti prokázání viny (!) alespoň potrestat nařízením exekuce pozastavením řidičského oprávnění. Je zcela nepochybné, že se redaktoři ČT ani nepokusili oba mediálně obviněné „neplatiče“ oslovit, aby stejně, jako by to měl učinit i případný trestní senát, zkoumali, zda je jim vyživovací povinnost stanovena s ohledem na jejich konkrétní základní práva, která lze podle čl. 4 odst. 2 LZPS omezit pouze konkrétním zákonem?

Součástí platné právní úpravy je podle § 915 zákona 89/2012 Sb. nově i ekvivalence životní úrovně rodičů a dětí, přičemž toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb. Zjišťovala snad ČT, jaká je životní úroveň obou zmíněných domělých „zločinců“? Jaká je zákonem předepsaná životní úroveň povinných rodičů? Děti mají právo podílet se na vysoké i nízké životní úrovni, přičemž součástí životní úrovně v pořadu zmíněných „zločinců“ je nepochybně i hrozba exekuční šikanou jako následek nekompetentních rozhodnutí opatrovnických soudů. Nechci se dopuštět jakýchkoliv spekulací, nicméně, je třeba zdůraznit, že se redaktoři pořadu rovněž neobtěžovali zkoumat výši přiznané vyživovací povinnosti. Vždyť je běžné, že soudy pod různými záminkami stanovují povinným otcům výživné v takové výši, která fakticky znemožňuje jejich legální uplatnění na trhu práce, zmenožňuje jim jakékoliv podnikání a žene jedo náruče šedé ekonomiky.

Jeden z uvedených domělých „zločinců“ měl podle redaktorů ČT využít jakési „finty“ a vyhlásit údajně fiktivní insolvenci, která exekuci zastaví. Naprosto účelově byla pominuta skutečnost, že vyhlášení insolvence je legitimní právní úkon uplaněný podle platných zákonů, který může i nemusí být schválen, neboť o jeho platnosti rozhoduje soud a je tedy neprosto nemístné do doby soudního rozhodnutí jakkoliv spekulovat o jeho oprávněnosti. Považuji proto za naprosto nestydaté, aby tímto způsobem ČT bez jakýchkoliv důkazů a bez poskytnutí možnosti obrany osočených osob, byť nepřímo toto právo na právní jednání zpochybňovala.

Naopak, velký prostor byl dán jakési „antichartě“ zodpovědných mužů, „obrácených“ dlužníků, zástupci exekutorské komory a právníkovi, kteří „v ideové jednotě, ale bez jakýchkoli podkladů zdůraznili zásadní význam“ nařízení exekuce pozastavením řidičského oprávnění pro vymáhání vyživovací povinnosti. ČT je navíc dobře známo, že existují zpravodajské a diskusní weby s komunitami obětí výše uvedené soudní libovůle, jejichž zástupci by mohli poskytnout relevantní oponentní informace (např. www.adikia.cz , www.vyzivne.info a další).

Závěrem lze tedy shrnout, že dlužné výživné je nepochybně významný společenský problém, který ovšem způsobují orgány státní moci ČR samy tím, že umožnily (uzákonily) neústavní libovůli moci soudní, která bez ohledu na proběhlé společenskopolitické změny po roce ´89 a nově přijaté ústaní normy vychází ve svém rozhodování z předlistopadové totalitní judikatury. Namísto soudní libovůle potřebují děti, matky a otcové pevná pravidla a proporcionální respekt k základním právům VŠECH zúčastněných. Z obecného hlediska je zejména nutné přestat desinterpretovat a omezovat výklad pojmu právní stát na „libovůli nezávislého soudce“ a naopak požadovat, aby se v souladu s principy právního státu i soudy řídili veškerým právem a nikoli selektivně, jak to minimálně v oblasti opatrovnické dělají nyní!

Žádám, abych byl informován o způsobu vyřízení mojí stížnosti. 

V Praze dne 8. 2. 2017                                                         ..........................

Video ZDE: Skrytá reklama exekutorské mafie na veřejnoprávní ČT  

Autor textu stížnosti: noether

Nejde o bitvu, kterou by bylo nutné za každou cenu vyhrát. Jde o to, aby co největší počet otců upozornil prostřednictvím pořadu o exekutorské mafii nejen na její praktiky a dlouhodobou nevyváženost zpravodajství, ale také na faktickou absenci právního státu v ČR, kde Nejvyšší soud porušuje právo otců na svobodnou volbu povolání a odvolává se přitom na judikaturu z roku 1968 a 1969.

Každý může sám za sebe cokoliv přidat, cokoliv vymazat. Kdo nemá datovou schránku, lze stížnost podat prostřednictvím webových stránek RRT ZDE