Stolice soudní stolice aneb Málo je v dětství řezali vařečkou

Mnozí si jistě pamatujete, jaké „posvícení“ měla vařečka, když jsme přišli ze školy s poznámkou nebo praskala nějaká lotrovina. Nejedna skončila zlomená, a že tenkrát byly z poctivého bukového dřeva. Napadlo vás tehdy, že vás tím rodiče týrají?

Dnes je výchova dětí za použití fyzických trestů těžký zločin. Tuto hloupost sem zatáhla kazašská stepní koza Džamila (Stehlíková), když byla za Stranu zelených ve funkci ministryně pro lidská práva a takový výprask vařečkou pro vás může skončit i kriminálem.

Za dva výprasky vařečkou - jeden rok s podmínkou na tři roky, psychologická terapie a odebrání dětí.   

Pro pravidelné čtenáře Adikie jistě nebude žádným překvapením, že takto řídká stolice vyšla z Obvodní soudní stolice pro Prahu 4, kde je místopředsedou trestního úseku komunista Jára Pytlouš (pisatel úskočného trestního oznámení na moji osobu), ve spojení se stolicí Městské bašty komunistických stolic v Praze.

Málo je v dětství řezali vařečkou a to je toho důsledek!

Co je však hodně překvapivé, že tato řídká stolice přistála na hlavu matky a zcela se vyhnula prašivému otci, který se o děti údajně příliš nestaral. Matka žádala o pomoc s výchovou dítěte psycholožku napojenou na orgán asociálně právní ochrany dětí, ale pomoci se nedočkala. Když pak situaci nezvládla (ve skutečnosti jí zvládla naprosto dokonale), tak z ní udělají zločince a odeberou jí děti.  Snad si matky takto lépe uvědomí, jak zvrácené jsou cíle takových aktivistek jako je kazašská stepní koza Džamila nebo manipulátorka Asenová, jak asociální jsou asociální pracovnice a jaká zvěrstva je naše soudní stolice schopna vydávat za spravedlnost.

Žena zbila dítě vařečkou a měla na krku týrání, Nejvyšší soud verdikty zrušil

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oba soudy nižších stupňů zveličily jednání dosud zcela bezúhonné obviněné, vytrhly je z kontextu a nepřihlédly ke skutečnostem svědčícím v její prospěch. Nejvyšší soud připomněl, že matka nebyla pasivní, snažila se výchovné problémy řešit, ovšem stát zasáhl až v okamžiku, kdy byla se silami v koncích a potrestala svého syna výpraskem. Úřady rozhodly o odebrání dětí, matka skončila před soudem. Podle Nejvyššího soudu úředníci řešili podezření z týrání nejkrajnějšími prostředky, ačkoliv podle zákona mohli nejprve spolupracovat s rodinou, poskytnout jí odborné zázemí a pomoc.

Zdroj Novinky.cz Žena zbila dítě vařečkou a měla na krku týrání, Nejvyšší soud verdikty zrušil

Takové obvinění dnes může potkat každého, zejména pokud se rozvádí, kdy fyzická výchovná terapie může být zneužita k vyloučení kontaktů s dítětem a nastolení manipulačního prostředí (syndrom zavrženého rodiče), proto Adikia rozhodnutí Nejvyšší soudní stolice dohledala a zařadila do Judikátů na stránce Výživné pod názvem Výprask vařečkou není týrání.

A je to opravu zajímavé počteníčko! (viz. malá ukázka)

8 Tdo 1168/2012

Poté, co se objevilo podezření na týrání (dokonce obou) nezletilých dětí rodiny F. a do řešení stávající situace byly zainteresovány orgány sociálně-právní ochraně dětí, nepokoušely se nahlédnout na situaci v rodině způsobem, který jim umožňuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, tedy spolupracovat s rodinou a poskytnout jí odborné zázemí a pomoc, ba právě naopak tuto situaci řešily v podstatě těmi nejkrajnějšími prostředky.

Už jen to, že se orgány činné v trestním řízení takovou věcí vůbec zabývají, je naprosto šílené. Ještě šílenější je, když si spočítáte, přes kolik lidí tato zvrácenost prošla.

Pomáhač na místním oddělení a jeho nadřízený
Pomáhač kriminalista a jeho nadřízený
Státní zástupce a jeho nadřízený obvodní státní zástupce
Obvodní soudní stolice a předseda trestního úseku (pisatel komouš Jára Pytlouš)
Státní zástupce městského zastupitelství a jeho nadřízený městský státní zástupce
Tříčlenný senát městské soudní stolice a předseda trestního úseku (komouš Horký)

Celkem 14 úředních osob, které mají pravomoc takovou cípovinu zastavit a přes všechny to prošlo.

Neříkal nějaký debílek z ministerstva zlovůle, že všichni soudci jsou profesionálové?

Ale tím to ani zdaleka nekončí. Nejvyšší soudní stolice zvrácená rozhodnutí sice zrušila, ale věc se tím opět vrací na začátek k obvodní soudní stolici. Byť ta je vázána právními názory Nejvyšší soudní stolice,  to ale s ohledem na beztrestnost soudních stolic ještě nezaručuje, že věc „jen tak snadno“ skončí zproštěním viny s konstatováním, že nešlo o trestný čin. Je třeba si uvědomit, že v návaznosti na „kruté týrání vařečkou přes prdel“, byly ještě matce (rodičům) odebrány děti. A to by byl velký průser pro opatrovnickou stolici a asociální pracovnice údajné právní ochrany dětí.

Doufejme, že se matka nenechá uchlácholit zproštěním viny a bude žádat odškodnění hezky zakulacenou částkou. Takové „záseky“ do státního rozpočtu jsou totiž asi jedinou možností, jak „přesvědčit“ občany, že tato stoliční hydra se sama nikdy nezreformuje a je potřeba tomu „pomoci“ z venku.

Rozhodnutí Nejvyšší soudní stolice však ještě obsahuje skvělou pasáž k subsidiaritě trestní represe (nejprve je nutné využít prostředky civilního práva -  kriminalizace až je posledním řešením), která je velmi dobře využitelná pro případné trestní stíhání pro neplnění výživného. Rozhodnutí (příslušná část) bylo tedy zařazeno do Judikátů na stránce Výživné ještě jednou, ale pod názvem Subsidiarita trestní represe ve věcech upravených Zákonem o rodině - zanedbání povinné výživy.    

8 Tdo 1168/2012

Kromě toho je zapotřebí uvést, že již oba soudy nižších instancí měly současně vážit aplikaci principu ultima ratio. Zásada subsidiarity trestní represe je totiž jednou ze základních zásad trestního práva vyžadující, aby stát uplatňoval prostředky trestního práva zdrženlivě, to znamená především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní, neboť trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání jako trestného činu, je považováno za „ultima ratio“, tedy za krajní prostředek ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě. Plyne z něho, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Proto prostředky trestní represe nesmějí sloužit k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny. Z tohoto principu vyplývá, že ochrana majetkových vztahů (a podobně i vztahů rodinných) má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského (příp. rodinného) práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních (příp. rodinných) vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (k tomu srov. přiměřeně například nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 372/03, I. ÚS 4/04, I. ÚS 558/01, I. ÚS 69/06 a další).