Traktorista Bohumír ekonomem

Bývalý traktorista ze státního statku v Postoloprtech, dnes odborářský předák Bohumír Dufek přišel s nápadem, jak zaplnit prázdnou státní pokladnu. Podle jeho „jezeďáckého“ názoru, je Burešem navrhované omezení výdajových paušálů u živnostníků s obratem vyšším jak dva milióny ročně nedostatečné a všichni živnostníci by měli platit minimální daň z příjmu 1 000 Kč měsíčně. Traktorista Dufek spočítal, že by to do státního rozpočtu přineslo deset miliard korun. Více zde Odbory chtějí plošně zdanit živnostníky minimálně tisícovkou měsíčně.

Traktorista Bohumír nejspíše vychází z jednoduché matematické úlohy, kdy tisícikorunou vynásobil počet registrovaných živnostníků. To zcela nepochybně vyjde závratná suma peněz, se kterou lze ve společnosti rozdmýchávat nenávist mezi osobami v zaměstnaneckém poměru a živnostníky, podobně jako socanský zmrd Mládek. Osobám v zaměstnaneckém poměru je tím podsouváno, že jsou zde jediní, kdo přispívá do státního rozpočtu, protože všechny povinné odvody za ně odvádí zaměstnavatel a tak si tyto odvody nemohou „optimalizovat“ jako živnostníci, kteří pak státu neodvedou ani korunu. Ale to není pravda! Vždyť zde nikdo nikomu nebrání v ukončení pracovního poměru, každý si může zažádat o živnostenský list a pak okrádat stát, co to dá! Proč to tedy neděláte?! Takto může vypadat i vaše přiznání k dani z příjmu.

Ostatně jen blázen by lil peníze do pokladny, která je děravá jak řešeto a přispíval na nehorázné platy mravního lidského odpadu v talárech, který mám ničí životy.

Ekonomické úvahy traktoristy Bohumíra jsou naprosto mimo realitu, kdy velká část lidí v zaměstnaneckém poměru si příležitostně přivydělává na živnostenský list a pokud by měli každý měsíc odvádět daň 1000 Kč, bez ohledu na to, že si nevydělali ani korunu, museli by vedlejší činnost ukončit. Řada živnostníků, pro které je živnost jediným zdrojem příjmů, je dnes díky ekonomické krizi na pokraji bankrotu a traktoristou Bohumírem navrhovaná daň by už byla tím posledním hřebíkem do jejich rakve. Skutečné příjmy, které by taková nesmyslná daň přinesla do státního rozpočtu, by se pak rozplynuly do dávek podpory v nezaměstnanosti bývalých živnostníků.

Osoby v zaměstnaneckém poměru by se tedy spíše měly zamyslet nad tím, k čemu jsou jim dobré dnešní odbory, než se traktoristou Bohumírem a jemu podobným kokotům nechávat strhávat k nenávisti k živnostníkům, kteří na tom ve vytunelovaném státě nejsou o nic lépe než oni. Starší ročníky si jistě pamatují, jak se odbory staraly o zaměstnance. Každý velký podnik měl svoje rekreační zařízení pro děti (pionýrské tábory) i pro dospělé, kam zaměstnanci a jejich děti jezdili za směšný poplatek na dovolenou s plnou penzí. Mezi podniky se vyměňovaly poukazy a tak se i obyčejný dělník z továrny dostal na dovolenou do Vysokých Tater. Kdo si to nepamatuje, může se podívat na skvělé filmy Dovolená s Andělem a Anděl na horách.