Tři modely vymáhání dluhů: německý, švýcarsko-britský a český. Hádejte, který je lepší?

Na Adikii jsou publikována plná znění prováděcích předpisů k vyměřování výživného v Německu, Rakousku a ve Francii. Každý si tak může udělat vlastní obrázek o stavu práva v otázce výživného v bezprávní České republice. Hlavní rozdíly byly shrnuty v článku Srovnání rozhodování o výživném v zahraničí se stavem v  České republice. S ohledem na neústavní vyměřování výživného jen podle momentální nálady soudních stolic, je s výživným úzce spojeno i jeho vymáhání. Není tedy od věci udělat i srovnání vymáhání dluhů ve vyspělých právních státech.

V Evropě existují tři modely vymáhání dluhů: německý, švýcarsko-britský a český. Hádejte, který je lepší?

Německo
Dluh např. 1020 Kč; Soudní poplatek 576 Kč; Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení 744 Kč; Náklady právního zastoupení v exekučním řízení 372 Kč; Odměna exekutora 595 Kč. Celkem 3307 Kč. Německý model funguje třeba v Polsku.

Polsko
Dluh např. 1020 Kč; Soudní poplatek 180 Kč; Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení 360 Kč; Náklady právního zastoupení v exekučním řízení 423 Kč; Odměna exekutora 530 Kč. Celkem 2473 Kč.

Švýcarsko-britský model
Dluh např. 1020 Kč; Soudní poplatek 292-710 Kč; Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení 0 Kč; Náklady právního zastoupení v exekučním řízení 0 Kč (přiznává se až od určité výše dluhu, v Británii 150.000 Kč); Odměna exekutora 420-835 Kč. Celkem 2565 Kč

A teď Česká republika

Dluh např. 1020 Kč; Soudní poplatek 400Kč; Náklady právního zastoupení v nalézacím řízení 5220 Kč; Náklady právního zastoupení v exekučnímřízení2920Kč; Odměna exekutora 7800. Celkem 17 360 Kč

Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni: "Každý rok musejí lidé na vymáhání zaplatit 40-60 miliard korun. To je astronomická částka, která jde advokátní lobby. V září 2011 jsem na jednání se zástupci ministerstva spravedlnosti prezentoval, jak náš systém vymáhání pohledávek funguje. Přítomný švýcarský expert řekl, že vůbec nevěří, že je něco takového v Evropě možné. Proč o tom v médiích vůbec nic není. Média včetně veřejnoprávních tu nejsou, aby hájila zájmy lidí. Systém úvěrů, model exekucí, Kalouskova snaha mít deset heren v každé ulici, vliv médií na společnost, to vše ruinuje statisíce jednotlivců i rodin. V čím větších problémech lidi jsou, tím jsou manipulovatelnější“.

Zdroj Jan Šinágl.cz V Evropě existují tři modely vymáhání dluhů

Autor článku bohužel není uveden, proto nelze zaručit pravdivost údajů o vymáhání dluhů v uvedených státech. Pan Hůle má však pravdu v tom, že tyto informace by měly především přinášet tzv. oficiální média. Ty jsou však finančně ovládána mafiány, kteří na zveřejnění takových informací rozhodně nemají zájem a na místo toho jsou v pravidelných intervalech prezentovány výkaly, které jsou ve skutečnosti skrytou reklamou exekutorsko-advokátní mafie.   

I když má většina čtenářů solidní právní povědomí, pro méně zkušené čtenáře je nutno dodat, že „nalézací řízení“ je řízení, kde se povinnému ukládá nějaká povinnost (např. stanovení výživného). V případě výživného se u nás neplatí žádný soudní poplatek. Pokud se však matka či zletilé dítě zjevně účelově nechá zastupovat advokátem (rozhodování o výživném bez zákona jen podle momentální nálady soudní stolice není právní otázkou) a otec je ve sporu (zásadně) neúspěšný, pak zaplatí náklady řízení za zastoupení advokátem. Pokud by však soudní stolice rozhodovaly spravedlivě a nikoliv přehnaně formálně, pak by neměly přiznat náklady řízení nikomu, protože nejde o nutné zastoupení advokátem. Obdobě totéž pak platí i v případě exekuce.

I. ÚS 988/12

25. Čl. 37 odst. 2 Listiny přiznává každému právo na právní pomoc mj. v řízení před soudy. Na úrovni občanského soudního řádu je toto právo garantováno především možností nechat se zastupovat v řízení advokátem. Z okolností, které přesvědčivě popsal okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí (viz shora), jakož i ze samotného textu ústavní stížnosti je možno dovodit, že stěžovatelka se v řízení nenechala zastoupit proto, aby jí byla poskytována kvalifikovaná právní pomoc osobou práva znalou, ale jedině za účelem dosažení bezdůvodného zisku.

Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna 2013 

102. Paušalizace stanovení odměn advokátů zcela pomíjí věcnou náročnost sporu, počet provedených úkonů ve věci, časovou náročnost a účelnost vymáhání práva nebo bránění nároku. Napadená vyhláška nebere zřetel ani na způsob skončení věci. Lze zmínit i takovou nežádoucí variantu, kdy paušálně přiznaná sazba odměny je naopak nepřiměřeně nízká, protože povaha konkrétního sporu vyžadovala nadstandardně vysoký počet náročných úkonů.

103. Přiznané náklady se pravidelně dostávají do hrubého nepoměru k žalované hodnotě sporu. Tímto způsobem dochází k sankcionování neúspěšné strany řízení, přičemž výše uložených nákladů je v rozporu s principem proporcionality sankcí. Dochází tak de facto k ukládání sankce bez zákona. Přísudková vyhláška se tak dostává do rozporu s článkem 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Přiznané náklady by neměly být nepřiměřené povaze a hodnotě sporu.

Citovaným nálezem Pl. ÚS 25/12 sice byla zrušena zlodějská Rychteského přísudková vyhláška a náklady za zastoupení advokátem v exekučním řízení se nyní počítají podle advokátního tarifu, který je vůči dlužníkovi podstatně vstřícnější, je však otázkou, zda lze zastoupení advokátem v exekučním řízení považovat za účelně vynaložené náklady viz. citovaný nález I. ÚS 988/12, když jedinou otázkou oprávněného, kterou musí řešit, je výběr exekutora a návrh na výkon rozhodnutí lze přirovnat k vyplnění formuláře, což musí zvládnout  i osoba se základním vzděláním.

Zejména u malých pohledávek je výdělek exekutora složený z odměny a hotových výdajů naprosto nepřiměřený, protože je vypočítáván paušálním minimem, které několikanásobně převyšuje samotný dluh, ale ani v případě větších dluhů není zohledněna náročnost provedení exekuce. Nepochybně je velký rozdíl, když exekutor zablokuje řidičský průkaz či vyinkasuje dluh z bankovního účtu povinného nebo musí provést zabavení movitých věcí a jejich následnou dražbu, přesto jeho odměna může být několikanásobně větší, protože se vypočítává z dlužné částky. Tuhle sviňárnu má na svědomí bývalý ministr zlovůle Němec novelou vyhlášky o odměnách exekutorů č. 291/2006 Sb. více ZDE.

Pro srovnání - ve Francii je výživné vymáháno prostřednictvím finančního úřadu a náklady hradí oprávněný.

Neplacení výživného či nesplácení dluhu je nemravné a musí existovat nástroje na vymožení dluhu, ale ty musí plnit především svoji primární úlohu a nesmějí vést k likvidaci povinného.

Adikia proto navrhuje tyto změny exekučního řízení:

• V první fázi exekučního řízení, kdy je věc řešena exekutorem, nemá oprávněný právo na náklady za zastoupení advokátem. Tyto náklady by bylo možné přiznat, až pokud by ve věci probíhalo soudní řízení (odvolání proti exekuci apod.) a to pouze ve složitých případech (tedy nikoliv při vymáhání výživného či pokuty za černou jízdu tramvají).
• V případě dobrovolného splnění vymáhané pohledávky po výzvě exekutora činí odměna exekutora (celkové náklady exekuce) 500,- Kč.   
• Pokud nedojde k dobrovolnému splnění vymáhané pohledávky, odměna exekutora se bude odvíjet od náročnosti provedení exekuce viz. exekučním řádem stanovené způsoby vymáhání pohledávek bez ohledu na výši dluhu.
• Exekutor nemá právo na úhradu „provozních nákladů“, neboť to je jeho „podnikatelské riziko“, které si jako každý jiný podnikatel odečítá ze zisku (odměn) za provedené exekuce.