16.02.2022 14:39

Tři roky diskuse o nezákonném určování výživného (pokračování 2)

Doplňující otázky k předchozí žádosti o poskytnutí informací MSP-32/2022-OSV-OSV

Vážený pane magistře

Na základě dohody s vedoucím oddělení styku s veřejností Mgr. Rozsypalem vás žádáme o poskytnutí několika doplňujících informací k veřejné výzvě k dokumentu „Analýza využívání tzv. doporučující tabulky k určování výživného“.

A): Máte děti a jste rozvedený?

Jsme si vědomi, že tato otázka směřuje do vašeho osobního života, proto pokud nebudete chtít, nemusíte na ní odpovídat, což plně respektujeme. Jde jen o to, abychom si udělali jasnou představu o tom, nakolik jste kvalifikovaný v otázce určování výživného, protože jinak to vypadá z pohledu svobodného člověka, šťastně ženatého muže (vdané ženy), soudce, advokáta, orgánu péče o dítě nebo od stolu na Ministerstvu spravedlnosti a zcela jinak pro osobu, které se rozvodem hroutí svět jak domeček z karet a na místo pomoci od státu je vláčen soudy, kde je s ním zacházeno jako s úvěrovým podvodníkem ne-li přímo vrahem a tento silně ponižující proces se pak v intervalu dvou až tří let pravidelně opakuje.

Pro případ, že nebudete ochoten odpovědět na tuto otázku, nabízí se alternativní otázka, která jak bylo právě vysvětleno, již ale nemá takovou vypovídající hodnotu.

B): Kolika soudních řízení, kde se rozhodovalo o výživném, jste se účastnil alespoň jako veřejnost?

Jak vyplývá z vaší prvotní odpovědi, uvedený dokument má sloužit především veřejnosti. Co jste kromě uveřejnění výzvy kdesi na stránkách Ministerstva spravedlnosti jako manažer tohoto projektu udělal, aby se uvedený dokument stal předmětem diskuse skutečně široké veřejnosti? Byla tato výzva např. opakovaně prezentována ve veřejnoprávní České televizi? Byla následně uspořádána nějaká konference pro širokou veřejnost, která by vám přinesla pohled na skutečné problémy občanů v této věci? Pokud nikoliv, vysvětlete proč.

Jako manažer tohoto projektu jste přesvědčený, že dokument o 93 stranách citací zákonů, ekonomických úvah, tabulek a odkazů na různé zdroje, může být pro širokou veřejnost ve složité životní situaci (při rozvodu, při soudních řízeních) přínosem a užitečným pomocníkem, i kdyby měla finální verze jen třetinu stran?

Jako manažer tohoto projektu jste přesvědčen, že subjekty, které nějakým způsobem participují na současném systému vyměřování výživného, ať už se jedná o soudce, advokáty, orgány péče o dítě nebo ty, které jste si přizval ke konzultacím, přestože se dle jejich webových stránek ani otázkou výživného nijak významně nezabývají, mají skutečně zájem tento systém nějak vylepšit, zjednodušit či sjednotit a připravit se tím o nadprůměrně finančně ohodnocenou práci či skvělý soukromý byznys?

Na tomto místě si dovolujeme připomenout, že členové našeho volného sdružení občanů nikoho u soudů za úplatu nezastupují, nepodnikají jako finanční poradci v otázkách výživného a na naší činnost nepobíráme žádné státní dotace, tedy absolutně nijak neparazitujeme na složité životní situaci rodičů a jejich dětí. Jedná se výhradně o přímé účastníky soudních sporů o výživné, pro které je zlepšení systému vyměřování výživného naprosto zásadní věcí, která by výrazně napomohla zlepšit vypjaté vztahy mezi rozvedenými rodiči a zamezila naprosto zbytečným soudním sporům. V souvislosti s tím připomínáme, že každý rok je soudy vedeno asi 30 000 sporů o výživné. Při snížení počtu těchto sporů, by bylo možné také snížit počet soudců, kterých máme více jak Japonsko se 100 milióny obyvatel, což by přineslo nezanedbatelnou úsporu státního rozpočtu.

Protože vaše oddělení již několik let pracuje na tomto projektu, máme to chápat tak, že Ministerstvo spravedlnosti považuje Spolkovou republiku Německo nebo Francii za asociální státy, když určují výživné z čistého příjmu povinného a dle celkové ekonomické situace státu, aniž by se zabývaly pro vás tak zásadními kritérii, jako je např. typ bydlení, značka automobilu či spotřební elektronika v držení povinného, jeho sportovní a jiné záliby, ale hlavně jeho potencionální příjem, což působí slinou zmatenost cizinců, kteří jsou zde účastníky opatrovnických sporů. Bude tedy ministr spravedlnosti v rámci sjednocování legislativy členských států EU při jednáních s ministry spravedlnosti států EU prosazovat náš systém vyměřování výživného dle kritérií uvedených dokumentu?

Někteří předsedové soudů se holedbají tím, že u opatrovnických sporů zavádějí německý Cohcemský model. Autor tohoto modelu soudce Jürgen Rudolph na dotaz, zda se při svém rozhodování nějak odchyluje od tzv. Düsseldorfské tabulky výživného nechápavě odpověděl : „ Proč bych to dělal?“. Považujete jako manažer tohoto projektu za této situace za rozumné a efektivní několik let pracovat na vylepšení okleštěného paskvilu rakouských tabulek výživného doposud honosně nazývaném jako „Metodický pokyn na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného na děti“? Nebylo by za této situace spíše vhodné rovněž převzít velmi dobře vypracovaný německý systém (nikoliv pouze nějakou tabulku) určování výživného tzv. Düsseldorfské tabulky výživného, aby soudci nebyli vystavování obtížně řešitelným výzvám (viz. závěrečná věta uvedeného dokumentu)?

Jaký bude další osud „Metodického pokynu na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného na děti“, který jak ze samotného názvu vyplývá, měl být soudcům pomocníkem při určování výživného? Jakým pokynem či podle čeho budou soudci rozhodovat o výživném? Cílem Ministerstva spravedlnosti už není sjednocovat rozhodování soudů o výživném?

Uvedený dokument obsahuje celou řadu vysoce odborných ekonomických úvah, přičemž podle veřejného prohlášení bývalé předsedkyně Spolku rodinně-právních a opatrovnických soudců JUDr. Kantůrkové, která je tímto spolkem dodnes považována za ikonu (webové stránky SROS), „opatrovnický soudce nepotřebuje mít ekonomické vzdělání“. Jak máme v tomto kontextu chápat závěrečnou větu uvedeného dokumentu: „Do té doby se však budeme muset spoléhat na kvalitní práci soudů, které již dnes musí tyto výzvy řešit.“? To si děláte z lidí legraci nebo na Ministerstvu spravedlnosti absolutně netušíte, jak ekonomicky erudovaní ve skutečnosti soudci jsou?

Vnímáte bývalého ministra spravedlnosti a veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla jako právního diletanta nebo naopak za špičkového právníka? Pokud jej považujete za špičkového právníka, pak tedy vysvětlete, proč se v uvedeném dokumentu nevyskytuje citace či odkaz na jeho vyvážené a naprosto srozumitelné vysvětlení práva dětí na stejnou životní úroveň s rodiči a uvedený dokument je z velké části ve značeném rozporu s jeho právním názorem.

„Zákonná úprava vymezuje právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů jakožto hlavní zásadu pro určení vyživovací povinnosti. Vymezení je nutno chápat v pozitivním i negativním smyslu – je-li rodič, jehož výživné je určováno, v takové životní situaci, která mu zajišťuje nadstandardní životní úroveň, má dítě právo, aby se na této vysoké úrovni podílelo. Má-li tedy rodič vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek i několika tisíc korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze průměrná nebo nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto jeho životní úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte výrazně zvýšeny.“
JUDr. Otakar Motejl.

I kdyby se tedy běžný občan ponořil do studia uvedeného dokumentu a v průběhu soudního řízení by pak v jeho intencích argumentoval, k čemu mu to bude dobré, když je opatrovnická justice ekonomicky negramotná a díky tomuto zásadnímu hendikepu pak soudce stejně rozhodne na základě svých utkvělých ekonomických představ do značné míry zkreslených nadstandardní životní úrovní? Navíc je zde vysoké riziko, že účastník řízení zdaleka předčí ekonomické znalosti soudce a dojde tak k názorovému střetu, za což už byl nejeden účastník řízení soudcem „odměněn“ vyměřením výživného z fiktivního příjmu ve výši pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce.

Protože nelze zveřejnit plné znění všech námětů a připomínek, které byly k uvedenému dokumentu na Ministerstvo spravedlnosti doručeny, uveďte tedy alespoň, co kritizovaly nebo jaká zlepšení byla navržena, zda se některé opakovaly, případně zda byl někým dokument označen za neústavní.

Podle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) jsou si všichni občané České republiky rovni v právech i povinnostech. Občanský zákoník hovoří o vyživovací povinnosti pouze v obecné rovině. Uvedený dokument se však až do absurdních detailů věnuje určování výživného rozvedeným rodičům. Jedné skupině občanů (rozvedeným rodičům) je tak státem tato povinnost ukládána konkrétní finanční částkou a druhé skupině občanů (nesezdaným či nerozvedeným rodičům) je tato povinnost ponechána pouze v oné obecné rovině, přičemž jsou to často rodiče, kteří nikde nepracují, svoje děti nechávají žít v bídě a stát jim ještě vyplácí štědré sociální dávky. Jsou tedy rozvedení rodiče nějakou podřadnou skupinou občanů, na které se nevztahují základní principy právního státu nebo jako ředitel legislativního odboru již připravujete nějakou novelu Občanského zákoníku, na základě které by pak stát podle stejných kritérií ukládal vyživovací povinnost konkrétní finanční částkou i ostatním skupinám rodičů, zejména těm, kteří nikde nepracují a žádají stát o sociální dávky, neboť jak je uvedeno v dokumentu je „vyživovací povinnost pro svou povahu chápána jako povinnost kogentní a její plnění sleduje i zájem obecnější, přesahující hranice uspokojování individuálních potřeb, kdy přežití osob a zajištění výživy v konkrétních případech je zájmem celé pospolitosti“?

Zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti nepochybně užívají jiný typ bydlení, vlastní jinou spotřební elektroniku nebo jiný automobil, vyznávají jiné sporty a záliby, mají jinou četnost návštěv kulturních akcí či zahraničních výletů než kdokoliv z rozvedených rodičů. Navíc řada těchto zaměstnanců má právní vzdělání a mají tak potenciál vykonávat povolání soudce, než jen nějakého ředitele odboru apod. Mají tedy naprosto jiné možnosti a schopnosti plnit si svoje zákonné povinnosti, než kdokoliv z rozvedených rodičů. Kolik zaměstnanců Ministerstva spravedlnosti bylo v posledních 5 letech předvoláno na Finanční úřad, Českou správu sociální zabezpečení nebo na příslušnou zdravotní pojišťovnu k vyměření daně z příjmů, sociálního nebo zdravotního pojištění úředníky těchto ústavů?

Podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod musejí být všechny povinnosti ukládány zákonem, v jeho mezích a musí platit pro všechny podobné případy stejně. Označte tedy zákon, který by v souladu s tímto článkem upravoval vyživovací povinnost. Pokud takový zákon není, uveďte, jaký je kromě věcného obsahu tedy rozdíl např. mezi daňovou povinností, povinnými odvody na sociální zdravotní pojištění a vyživovací povinností?

Uvedený dokument např. v části možností a schopností povinného podílet se výživě dítěte s lehkou mírou nadsázky zachází až do takových detailů, jako je velikost spodního prádla povinného. Na druhou stranu však absolutně neřeší celou řadu zcela zásadních problémů, které zjevně popírají rovnost občanů.

Pokud některý z nerozvedených rodičů ztratí schopnost se podílet na výživě dítěte, obvykle se rodina musí uskromnit nebo si může požádat o sociální dávku. U rozvedených rodičů má dítě na ochranu svého práva na výživné celou řadu nástrojů, kdy může podat návrh na výkon rozhodnutí v podstatě hned druhý den po nezaplacení výživného v určeném termínu. Na druhou stranu pokud rozvedený rodič z nějakého důvodu ztratí schopnost se podílet na výživě dítěte, nemá absolutně žádný nástroj, kterým by tuto situaci mohl bezprostředně vyřešit a je vystaven riziku výkonu rozhodnutí, což je navíc spojeno s další značnou finanční ztrátou za náklady řízení nebo i trestně právní šikanou. V případě výživného je tedy zásada rovnosti občanů do značné míry překlopena v neprospěch rozvedeného rodiče, přestože se jedná o blízké osoby. Můžeme se mýlit, proto žádáme o uvedení právního nástroje, kterým se rozvedený rodič může bezprostředně bránit výkonu rozhodnutí a trestně právní šikaně. Pokud takový nástroj není, kdy odstraníte tuto hrubou nerovnost občanů?

Pokud v nerozvedené rodině dosáhne dítě zletilosti a rodiče by se dále odmítali podílet na jeho výživě, musí zletilé dítě podat žádost o určení výživného soudem. V rozvedené rodině však i po dosažení zletilosti dítěte zůstává v platnosti rozhodnutí pro nezletilé dítě, ve kterém je navíc uložena povinnost hradit výživné k rukám pečujícího rodiče, což je zjevný právní nesmysl, který vede k narušení vztahů v rodině a naprosto zbytečným nedorozuměním se soudní dohrou. Má tedy zletilé dítě v rozvedené rodině více práv než zletilé dítě v nerozvedené rodině? Má tedy rozvedený rodič méně práv (odmítnout živit dítě po dosažení zletilosti) než nerozvedený rodič? Kdy budete řešit tuto hrubou nerovnost občanů?

Obdobně je tomu i v případě tzv. pokračující přípravy na budoucí zaměstnání. Pokud chce zletilé dítě v nerozvedené rodině třeba studovat střední školu a být dále rodiči vyživováno, musí s tím souhlasit oba rodiče. Pokud by s tím rodiče nesouhlasili, muselo by zletilé dítě podat soudní žalobu. Zletilé dítě z rozvedené rodiny se ani nemusí obtěžovat se na další vyživovací povinnosti domluvit s oběma rodiči, bez dalšího zahájí studium a automaticky má právo na výživné. Paradoxně tak může nastat situace, kdy rozvedený rodič má pouze základní vzdělání, přesto musí být schopen uživit sám sebe a ještě vyživovat zletilé dítě, které již má stejnou schopnost se samo živit, jako jeho rodič. Má tedy dítě v rozvedené rodině více práv než dítě v nerozvedené rodině? Má tedy rozvedený rodič méně práv (odmítnout živit zletilé dítě) než nerozvedený rodič? Kdy budete řešit tuto hrubou nerovnost občanů?

Ještě horší je situace, kdy zletilé dítě rozvedených rodičů zahájí studium na vysoké škole. Vysoká škola totiž předpokládá, že její student je již plně dospělá osoba, proto rodičům neposkytuje žádné informace. Vyživující rodič tedy nemá absolutně žádnou možnost si ověřit, zda se zletilé dítě skutečně připravuje na budoucí zaměstnání a zároveň zletilé dítě nemá zákonem uloženou povinnost pravidelně předkládat rodiči doklad o pokračujícím studiu, přičemž má stále právo na výživné a kdykoliv může na rodiče podat návrh na výkon rozhodnutí či trestní oznámení. Má tedy dítě v rozvedené rodině více práv než dítě v nerozvedené rodině? Má tedy rozvedený rodič méně práv (odmítnout živit zletilé dítě, které neposkytuje rodiči doklad o studiu) než nerozvedený rodič? Kdy budete řešit tuto hrubou nerovnost občanů?

Za volné sdružení občanů Adikia
Luboš Meszner