Tři roky diskuse o nezákonném určování výživného (pokračování 3)

Vedoucí oddělení civilního práva hmotného Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Jakub Sosna nám zaslal odpovědi na naše doplňující otázky k projektu na údajné zlepšení rozhodování soudních stolic o výživném. Z časových důvodů odpovědi zatím ponecháváme bez našeho komentáře. Budeme rádi, když se i naši čtenáři zapojí do diskuse na téma výživné a pošlou nám svoje komentáře a připomínky na email infoadikia@seznam.cz.

Foto Mgr. Jakub Sosna 

1.                  A):  Máte děti a jste rozvedený?

Jsme si vědomi, že tato otázka směřuje do vašeho osobního života, proto pokud nebudete chtít, nemusíte na ní odpovídat, což plně respektujeme.  Jde jen o to, abychom si udělali jasnou představu o tom, nakolik jste kvalifikovaný v otázce určování výživného, protože jinak to vypadá z pohledu svobodného člověka, šťastně ženatého muže (vdané ženy), soudce, advokáta, orgánu péče o dítě nebo od stolu na Ministerstvu spravedlnosti a zcela jinak pro osobu, které se rozvodem hroutí svět jak domeček z karet a na místo pomoci od státu je vláčen soudy, kde je s ním zacházeno jako s úvěrovým podvodníkem ne-li přímo vrahem a tento silně ponižující proces se pak v intervalu dvou až tří let pravidelně opakuje.

 Pro případ, že nebudete ochoten odpovědět na tuto otázku, nabízí se alternativní otázka, která jak bylo právě vysvětleno, již ale nemá takovou vypovídající hodnotu.

Na osobní otázku odpovídat nebudu. Osobně však nevidím nutnou souvislost mezi osobním stavem, počtem dětí a kvalifikací v otázce určování výživného. Stejně tak by bylo možno argumentovat i opačně a mít za to, že člověk, který je zatížen určitou zkušeností, může být méně předpojatý a mít větší nadhled.

1.                  B):  Kolika soudních řízení, kde se rozhodovalo o výživném, jste se účastnil alespoň jako veřejnost?

S příslušnou agendou jsem přišel okrajově do styku v rámci dřívější právní praxe v advokátní kanceláři. Většinu profesní dráhy se však věnuji legislativě, která představuje spíše teoretičtější a koncepčnější práci. Aktuální praktické zkušenosti se snažíme získávat především konzultacemi s odborníky a zástupci veřejnosti. Ostatně tak tomu právě bylo i v souvislosti s Analýzou využívání tzv. doporučující tabulky k určování výživného.

2.                  Jak vyplývá z vaší prvotní odpovědi, uvedený dokument má sloužit především veřejnosti. Co jste kromě uveřejnění výzvy kdesi na stránkách Ministerstva spravedlnosti jako manažer tohoto projektu udělal, aby se uvedený dokument stal předmětem diskuse skutečně široké veřejnosti? Byla tato výzva např. opakovaně prezentována ve veřejnoprávní České televizi? Byla následně uspořádána nějaká konference pro širokou veřejnost, která by vám přinesla pohled na skutečné problémy občanů v této věci? Pokud nikoliv, vysvětlete proč. 

Materiál byl dne 21. 7. 2021 předně zveřejněn v rámci aktualit na stránkách www.justice.cz s termínem pro zaslání veřejnosti do 31. 8. 2021 (dostupné zde: https://www.justice.cz/?clanek=ministerstvo-spravedlnosti-predklada-k-verejne-konzultaci-analyticky-material-ktery-vyhodnocuje-vyuzivani-tzv-doporucujici-tabulky-k-urcovani-vyzivn-1). Zprávu o zahájení veřejné konzultace následně sama od sebe převzala některá média (např. https://www.mesec.cz/clanky/ma-byt-vyse-vyzivneho-urcovana-podle-tabulek-poradte-ministerstvu/ nebo https://advokatnidenik.cz/2021/07/23/msp-spousti-verejnou-diskusi-o-doporucujicich-tabulkach-k-vysi-vyzivneho/). Velmi podstatné bylo, že ministerstvo rozeslalo analýzu k vyjádření také adresně zhruba 300 zástupcům odborné a zájmové veřejnosti. Tento rozsah prezentace nám pro dané účely připadal jako dostatečný a vzhledem k adresnému oslovení odborníků a zájmových organizací i poměrně nadstandardní.

3.                  Jako manažer tohoto projektu jste přesvědčený, že dokument o 93 stranách citací zákonů, ekonomických úvah, tabulek a odkazů na různé zdroje, může být pro širokou veřejnost ve složité životní situaci (při rozvodu, při soudních řízeních) přínosem a užitečným pomocníkem, i kdyby měla finální verze jen třetinu stran? 

Analýza určená spíše odborné a jinak zainteresované veřejnosti byla vstupním podkladem pro práce na navazujících materiálech, které by měly být určeny pro širokou veřejnost. Je jimi samotná upravená doporučující tabulka, stručný manuál k jejich používání a webová stránka s dalšími užitečnými informacemi. Věříme, že především tyto materiály, jejichž dokončení a zveřejnění se očekává v průběhu jarních měsíců, by mohly být pro širokou veřejnost přínosem a užitečným pomocníkem.

4.                   Jako manažer tohoto projektu jste přesvědčen, že subjekty, které nějakým způsobem participují na současném systému vyměřování výživného, ať už se jedná o soudce, advokáty, orgány péče o dítě nebo ty, které jste si přizval ke konzultacím, přestože se dle jejich webových stránek ani otázkou výživného nijak významně nezabývají, mají skutečně zájem tento systém nějak vylepšit, zjednodušit či sjednotit a připravit se tím o nadprůměrně finančně ohodnocenou práci či skvělý soukromý byznys?

Z konzultací jsem si odnesl dojem, že ti, kdo do nich přispěli, mají zájem o zlepšení prostředí, které bude napomáhat k pokud možno mimosoudnímu a konsensuálnímu řešení těchto záležitostí. Vámi prezentovaný dojem jsem si z konzultací neodnesl.

Na tomto místě si dovolujeme připomenout, že členové našeho volného sdružení občanů nikoho u soudů za úplatu nezastupují, nepodnikají jako finanční poradci v otázkách výživného a na naší činnost nepobíráme žádné státní dotace, tedy absolutně nijak neparazitujeme na složité životní situaci rodičů a jejich dětí. Jedná se výhradně o přímé účastníky soudních sporů o výživné, pro které je zlepšení systému vyměřování výživného naprosto zásadní věcí, která by výrazně napomohla zlepšit vypjaté vztahy mezi rozvedenými rodiči a zamezila naprosto zbytečným soudním sporům.  V souvislosti s tím připomínáme, že každý rok je soudy vedeno asi 30 000 sporů o výživné. Při snížení počtu těchto sporů, by bylo možné také snížit počet soudců, kterých máme více jak Japonsko se 100 milióny obyvatel, což by přineslo nezanedbatelnou úsporu státního rozpočtu.   

V dané souvislosti poukazuji, že již v posledních letech jsme svědky poklesu řízení ve věcech výživného. Pro srovnání si dovoluji poskytnout níže uvedenou tabulku, která zobrazuje struktura rozhodování o výživném dítěte dle výsledku (stanovení, snížení, ponechání, zvýšení) a data čerpá z Přehledu o rozhodování o výši výživného, S-SL-O, dostupné zde: https://cslav.justice.cz/InfoData/prehledy-statistickych-listu.html

5.                  Protože vaše oddělení již několik let pracuje na tomto projektu, máme to chápat tak, že Ministerstvo spravedlnosti považuje Spolkovou republiku Německo nebo Francii za asociální státy, když určují výživné z čistého příjmu povinného a dle celkové ekonomické situace státu, aniž by se zabývaly pro vás tak zásadními kritérii, jako je např. typ bydlení, značka automobilu či spotřební elektronika v držení povinného, jeho sportovní a jiné záliby, ale hlavně jeho potencionální příjem, což působí slinou zmatenost cizinců, kteří jsou zde účastníky opatrovnických sporů. Bude tedy ministr spravedlnosti v rámci sjednocování legislativy členských států EU při jednáních s ministry spravedlnosti států EU prosazovat náš systém vyměřování výživného dle kritérií  uvedených dokumentu?

I připravovaná finální verze inovovaných tabulek výživného by měla být primárně nastavena k orientačnímu určení výše výživného z jednoduše zjistitelné výše reálně dosahovaného příjmu osoby výživou povinné. Je však třeba si uvědomit, že zákonná úprava umožňuje určit tuto výši i z potenciálního příjmu (§ 913 odst. 2 OZ). To může být namístě zejména v případech, kdy se povinný bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání , ale i v případech, kdy je povinný aktuálně nezaměstnaný, pokud má reálnou možnost si určitou práci najít s přihlédnutím ke své kvalifikaci, zkušenostem a situaci na trhu práce.

6.                  Někteří předsedové soudů se holedbají tím, že u opatrovnických sporů zavádějí německý Cohcemský model. Autor tohoto modelu soudce Jürgen Rudolph na dotaz, zda se při svém rozhodování nějak odchyluje od tzv. Düsseldorfské tabulky výživného nechápavě odpověděl : „ Proč bych to dělal?“. Považujete jako manažer tohoto projektu za této situace za rozumné a efektivní několik let pracovat na vylepšení okleštěného paskvilu rakouských tabulek výživného doposud honosně nazývaném jako „Metodický pokyn na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného na děti“? Nebylo by za této situace spíše vhodné rovněž převzít velmi dobře vypracovaný německý systém (nikoliv pouze nějakou tabulku) určování výživného tzv. Düsseldorfské tabulky výživného, aby soudci nebyli vystavování obtížně řešitelným výzvám (viz. závěrečná věta uvedeného dokumentu)?

Nelze bez dalšího říci, že by byl některý z existujících modelů pro výpočet výživného jednoznačně lepší a univerzálně použitelný ve všech prostředích. V našem prostředí lze přitom pokládat za vhodné pokusit se vyjít z modelu, který se u nás již nějakou dobu uplatňuje (výpočet s využitím procentuálních podílů výživného na příjmu povinného), a pokusit se tento model inovovat i s přihlédnutím k poznatkům z praxe. Nadto i z uvedeného modelu tzv. Düsseldorfské tabulky si bereme inspiraci kupříkladu v podobě zavedení určité kontrolní částky, která by měla povinnému po zaplacení výživného zpravidla zůstat.

7.                  Jaký bude další osud „Metodického pokynu na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného na děti“, který jak ze samotného názvu vyplývá, měl být soudcům pomocníkem při určování výživného?  Jakým pokynem či podle čeho budou soudci rozhodovat o výživném? Cílem Ministerstva spravedlnosti už není sjednocovat rozhodování soudů o výživném?

Jak vyplývá z daného analytického materiálu, praxe soudů, pokud jde o dosahované hodnoty při určování výživného, v obecné rovině relativně jednotná je. Ani původní verze tabulek přitom neměla povahu závazného nástroje. Ministerstvu jako orgánu veřejné moci do nezávislosti soudů nenáleží zasahovat. Nezávaznou povahu by si tedy měly i upravené tabulky uchovat. Mají být určeny primárně veřejnosti, aby si výši výživného mohla určit sama bez soudní ingerence.

8.                  Uvedený dokument obsahuje celou řadu vysoce odborných ekonomických úvah, přičemž podle veřejného prohlášení bývalé předsedkyně Spolku rodinně-právních a opatrovnických soudců JUDr. Kantůrkové, která je tímto spolkem dodnes považována za ikonu (webové stránky SROS), „opatrovnický soudce nepotřebuje mít ekonomické vzdělání“. Jak máme v tomto kontextu chápat závěrečnou větu uvedeného dokumentu: „Do té doby se však budeme muset spoléhat na kvalitní práci soudů, které již dnes musí tyto výzvy řešit.“? To si děláte z lidí legraci nebo na Ministerstvu spravedlnosti absolutně netušíte, jak ekonomicky erudovaní ve skutečnosti soudci jsou?

Bohužel nejsem schopen ověřit, zda paní doktorka Kantůrková daný výrok někdy pronesla a v jakém to bylo kontextu. Stejně tak nejsem schopen v obecné rovině posoudit úroveň ekonomického vzdělání soudců. V daném kontextu nicméně uvádím, že potřeba ekonomického vzdělávání soudců je reflektována mimo jiné v nabídce seminářů Justiční akademie (srov. např. https://asja.jacz.cz/index.php?pageid=1006&course_id=12194).

9.                  Vnímáte bývalého ministra spravedlnosti a veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla jako právního diletanta nebo naopak za špičkového právníka? Pokud jej považujete za špičkového právníka, pak tedy vysvětlete, proč se v uvedeném dokumentu nevyskytuje citace či odkaz na jeho vyvážené a naprosto srozumitelné vysvětlení práva dětí na stejnou životní úroveň s rodiči a uvedený dokument je z velké části ve značeném rozporu s jeho právním názorem.   

Není mi zřejmé, v čem by měl být uvedený dokument v zásadním rozporu s daným názorem. Naopak lze poukázat na pasáže, které jsou s daným názorem v souladu. Například „Hlediska odůvodněných potřeb a životní úrovně nestojí izolovaně vedle sebe, ale v realitě zásadně první vychází z druhé. Je třeba přijmout fakt, že spodní hranice výživného se ve skutečnosti odvíjí od situace povinného. Není-li povinný schopen (z objektivních důvodů) svou vyživovací povinnost v určité míře plnit, zjišťování odůvodněných potřeb oprávněného v souvislosti s určováním jeho vyživovací povinnosti již není relevantní.“ – str. 4 materiálu.

 „Zákonná úprava vymezuje právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů jakožto hlavní zásadu pro určení vyživovací povinnosti. Vymezení je nutno chápat v pozitivním i negativním smyslu – je-li rodič, jehož výživné je určováno, v takové životní situaci, která mu zajišťuje nadstandardní životní úroveň, má dítě právo, aby se na této vysoké úrovni podílelo. Má-li tedy rodič vysoké příjmy, může stanovené výživné dosahovat částek i několika tisíc korun měsíčně. Jestliže je životní úroveň rodiče pouze průměrná nebo nižší než průměrná, nelze stanovit výživné, které by tuto jeho životní úroveň výrazně přesahovalo, a to ani tehdy, jsou-li potřeby dítěte výrazně zvýšeny.“
 JUDr. Otakar Motejl.

10.               I kdyby se tedy běžný občan ponořil do studia uvedeného dokumentu a v průběhu soudního řízení by pak v jeho intencích argumentoval, k čemu mu to bude dobré, když je opatrovnická justice ekonomicky negramotná a díky tomuto zásadnímu hendikepu pak soudce stejně rozhodne na základě svých utkvělých ekonomických představ do značné míry zkreslených nadstandardní životní úrovní? Navíc je zde vysoké riziko, že účastník řízení zdaleka předčí ekonomické znalosti soudce a dojde tak k názorovému střetu, za což už byl nejeden účastník řízení soudcem „odměněn“ vyměřením výživného z fiktivního příjmu ve výši pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce. 

Nejsem schopen posoudit, z čeho tato Vaše zkušenost a názory vycházejí a do jaké míry se jedná o paušalizaci. My jsme se naopak pokoušeli v analýze zkoumat reálně dosahované hodnoty výživného i v širším měřítku (celorepublikovém, krajském, okresním), v němž by měly být případně odstíněny eventuální dílčí rozdíly, k nimž by mohlo docházet na úrovni jednotlivých soudů a soudců. Analýza byla vstupním podkladem pro práce na dalších materiálech, které by měly být určeny pro širokou veřejnost. Jedním z nich by přitom měla být i samotná upravená doporučující tabulka, jejíž hodnoty by měly být nastaveny mimo jiné i s přihlédnutím k reálně dosahovaným hodnotám.

11.               Protože nelze zveřejnit plné znění všech námětů a připomínek, které byly k uvedenému dokumentu na Ministerstvo spravedlnosti doručeny, uveďte tedy alespoň, co kritizovaly nebo jaká zlepšení byla navržena, zda se některé opakovaly, případně zda byl někým dokument označen za neústavní.

Připomínky byla relativně různorodé. Z většiny však nesměřovaly proti základním parametrům navrhovaných pro účely úpravy dosavadních tabulek. Oceňována byla skutečnost, že by mělo docházet při určování výživného s využitím této pomůcky také k zohledňování zapojení rodiče, jehož vyživovací povinnost se určuje, do péče a styku s dítětem. Inspirativní pro nás byla také myšlenka zdůrazňovaná i judikaturou, podle níž nadstandardní příjem rodiče sice může odůvodňovat i nadstandardně vysoké výživné, avšak mezi výší příjmu a výší výživného nemusí být vztah prosté přímé úměry (Srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV.ÚS 650/15).

12.               Podle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) jsou si všichni občané České republiky rovni v právech i povinnostech.  Občanský zákoník hovoří o vyživovací povinnosti pouze v obecné rovině. Uvedený dokument se však až do absurdních detailů věnuje určování výživného rozvedeným rodičům.  Jedné skupině občanů (rozvedeným rodičům) je tak státem tato povinnost ukládána konkrétní finanční částkou a druhé skupině občanů (nesezdaným či nerozvedeným rodičům) je tato povinnost ponechána pouze v oné obecné rovině, přičemž jsou to často rodiče, kteří nikde nepracují, svoje děti nechávají žít v bídě a stát jim ještě vyplácí štědré sociální dávky. Jsou tedy rozvedení rodiče nějakou podřadnou skupinou občanů, na které se nevztahují základní principy právního státu nebo jako ředitel legislativního odboru již připravujete nějakou novelu Občanského zákoníku, na základě které by pak stát podle stejných kritérií ukládal vyživovací povinnost konkrétní finanční částkou i ostatním skupinám rodičů, zejména těm, kteří nikde nepracují a žádají stát o sociální dávky, neboť jak je uvedeno v dokumentu je „vyživovací povinnost pro svou povahu chápána jako povinnost kogentní a její plnění sleduje i zájem obecnější, přesahující hranice uspokojování individuálních potřeb, kdy přežití osob a zajištění výživy v konkrétních případech je zájmem celé pospolitosti“?

Uvažujeme spíše opačným způsobem, jak státní ingerenci do rodinných záležitostí snižovat na skutečně nezbytné případy. Vláda se ve svém Programovém prohlášení zavázala podpořit konsensuální řešení rodičovských konfliktů. V souvislosti s tím se předpokládá, že by měla opětovně v tomto volebním období předložit návrh novely občanského zákoníku a dalších souvisejících zákonů, jehož cílem je podpora konsensuálních způsobů řešení záležitostí nezletilého dítěte. Tento návrh byl vládou předložen již v 8. volebním období jako tisk 899. Návrh obsahuje řadu konkrétních užitečných opatření, která by měla vést k prevenci rodičovského konfliktu, podpoře smírného řešení záležitostí dítěte a posílení dobrovolného plnění rodičovských povinností. Za tím účelem se navrhuje kupříkladu zavedení možnosti dohody rodičů o poměrech nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu bez nutnosti jejího schválení opatrovnickým soudem dítěte.

13.               Zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti nepochybně užívají jiný typ bydlení, vlastní jinou spotřební elektroniku nebo jiný automobil, vyznávají jiné sporty a záliby, mají jinou četnost návštěv kulturních akcí či zahraničních výletů než kdokoliv z rozvedených rodičů. Navíc řada těchto zaměstnanců má právní vzdělání a mají tak potenciál vykonávat povolání soudce, než jen nějakého ředitele odboru apod. Mají tedy naprosto jiné možnosti a schopnosti plnit si svoje zákonné povinnosti, než kdokoliv z rozvedených rodičů. Kolik zaměstnanců Ministerstva spravedlnosti bylo v posledních 5 letech předvoláno na Finanční úřad, Českou správu sociální zabezpečení nebo na příslušnou zdravotní pojišťovnu k vyměření daně z příjmů, sociálního nebo zdravotního pojištění úředníky těchto ústavů?     

Toto jsou poměrně citlivé osobní informace, které nelze zjistit ani poskytnout. Nelze tedy ani a priori učinit Vámi nastiňovaný závěr, podle něhož by se měl vzorek osob pracujících na ministerstvu nějak zásadně vymykat průměru populace. I kdyby to byla pravda, tak to v posuzovaném kontextu nemá výraznější relevanci.

14.               Podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod musejí být všechny povinnosti ukládány zákonem, v jeho mezích a musí platit pro všechny podobné případy stejně.  Označte tedy zákon, který by v souladu s tímto článkem upravoval vyživovací povinnost. Pokud takový zákon není, uveďte, jaký je kromě věcného obsahu tedy rozdíl např. mezi daňovou povinností, povinnými odvody na sociální zdravotní pojištění a vyživovací povinností?

Nejsem si jist, zda dobře rozumím otázce. K základům, povaze a rozsahu vyživovací povinnosti se nicméně opakovaně vyjadřovat Ústavní soud ve své judikatuře. Například uvedl, že je právem, nikoli povinností rodiče, přivést na svět své dítě. Pokud tak však učiní, musí si být vědom všech důsledků, tedy i toho, že své nezletilé dítě musí vyživovat (Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 4239/12). Na další relevantní judikaturu je odkazováno v analýze.

Uvedený dokument  např. v části možností a schopností povinného podílet se výživě dítěte s lehkou mírou nadsázky zachází až do takových detailů, jako je velikost spodního prádla povinného. Na druhou stranu však absolutně neřeší celou řadu zcela zásadních problémů, které zjevně popírají rovnost občanů.

 Bez uvedení konkrétních problémů, které by byly případně opomenuty, se k této poznámce nelze vyjádřit.

15)              Pokud některý z nerozvedených rodičů ztratí schopnost se podílet na výživě dítěte, obvykle se rodina musí uskromnit nebo si může požádat o sociální dávku. U rozvedených rodičů má dítě na ochranu svého práva na výživné celou řadu nástrojů, kdy může podat návrh na výkon rozhodnutí v podstatě hned druhý den po nezaplacení výživného v určeném termínu. Na druhou stranu pokud rozvedený rodič z nějakého důvodu ztratí schopnost se podílet na výživě dítěte, nemá absolutně žádný nástroj, kterým by tuto situaci mohl bezprostředně vyřešit a je vystaven riziku výkonu rozhodnutí, což je navíc spojeno s další značnou finanční ztrátou za náklady řízení nebo i trestně právní šikanou. V případě výživného je tedy zásada rovnosti občanů do značné míry překlopena v neprospěch rozvedeného rodiče, přestože se jedná o blízké osoby.  Můžeme se mýlit, proto žádáme o uvedení právního nástroje, kterým se rozvedený rodič může bezprostředně bránit výkonu rozhodnutí a trestně právní šikaně. Pokud takový nástroj není, kdy odstraníte tuto hrubou nerovnost občanů?

Předně je třeba uvést, že stávající právní úprava obsažená v ustanovení § 755 odst. 3, § 757 odst. 1 písm. b) a § 906 odst. 1 a 2 OZ, která podmiňuje rozvod manželství předchozím rozhodnutím o poměrech dítěte v době po rozvodu, byla již dříve předmětem přezkumu Ústavním soudem a byla shledána jako souladná s ústavním pořádkem (Srov. Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, Pl. ÚS 36/2016). V přístupu k sezdaným a nesezdaným párům tedy ani v současnosti neexistuje protiústavní nerovnost. Jak jsem však již uvedl v odpovědi na dotaz č. 12, plánuje se opětovně předložit právní úprava, která by měla od příslušného požadavku ustoupit. Nadto se v této novele navrhuje reagovat na negativní důsledky, které může mít stávající úprava v případech, kdy na straně povinného dojde k objektivní nemožnosti plnit výživné v dosavadní výši. Podle ustanovení § 923 odst. 2 OZ sice může dojít ve vztahu k nezletilému dítěti ke snížení výživného i zpětně, ale spotřebované výživné se nevrací. Delší doba mezi faktickou změnou poměrů a rozhodnutím soudu tak může způsobit povinnému rodiči finanční problémy.  Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit, že se povinnému v případě zpětného snížení výživného zúčtují případné přeplatky při rozhodování soudu o dávkách výživného splatných v budoucnu.

16)              Pokud v nerozvedené rodině dosáhne dítě zletilosti a rodiče by se dále odmítali podílet na jeho výživě, musí zletilé dítě podat žádost o určení výživného soudem. V rozvedené rodině však i po dosažení zletilosti dítěte zůstává v platnosti rozhodnutí pro nezletilé dítě, ve kterém je navíc uložena povinnost hradit výživné k rukám pečujícího rodiče, což je zjevný právní nesmysl, který vede k narušení vztahů v rodině a naprosto zbytečným nedorozuměním se soudní dohrou. Má tedy zletilé dítě v rozvedené rodině více práv než zletilé dítě v nerozvedené rodině? Má tedy rozvedený rodič méně práv (odmítnout živit dítě po dosažení zletilosti) než nerozvedený rodič?  Kdy budete řešit tuto hrubou nerovnost občanů?

V dané souvislosti si Vás dovolujeme odkázat na závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho rozhodnutí ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 564/07: „V předmětné věci je nutno rozlišovat období do dosažení zletilosti dítěte a období po dosažení jeho zletilosti. Dosažením zletilosti se dítě stává plně způsobilým vystupovat v řízení před soudem a výživné pro tuto dobu je vždy spojeno s jeho procesním návrhem. Pro období do dosažení zletilosti dítěte je však možné řízení o určení výživného konat i bez návrhu, jak již bylo řečeno výše. Navíc je zapotřebí přihlédnout i k té skutečnosti, že výživné na syna v době nezletilosti bylo jednoznačně vynakládáno výlučně matkou (stěžovatelkou), která v podstatě „zálohovala“ tu část výživného, jež měl poskytovat otec. Je proto nezbytné, aby obecný soud - bez ohledu na to, že zletilý syn již dále v řízení pokračovat nehodlá, protože se s otcem na výživném dohodl - rozhodl o výživném za dobu do nabytí zletilosti dítěte. Obdobný názor je vyjádřen i v uznávané odborné literatuře: „V řízení o výživném dítěte za dobu nezletilosti dítěte je druhý z rodičů účastníkem řízení i poté, když už dítě dosáhlo zletilosti. Dosažení zletilosti dítěte má ten důsledek, že v řízení podle ustanovení § 176 o. s. ř. se může jednat již jen o právech po dobu nezletilosti dítěte, že v řízení vystupuje zletilé dítě samo a že i plnění dávek výživného, jež byly splatné za dobu nezletilosti, je třeba stanovit přímo vůči dítěti. Dosažení zletilosti dítěte v průběhu řízení o výživném však nemá ten důsledek, že by matka dítěte přestala být účastnicí řízení, pokud jde o projednání výživného dítěte za dobu do jeho zletilosti, a má proto také právo se odvolat proti rozhodnutí o těchto částkách výživného" (viz blíže Hrušáková, M. a kol., Zákon o rodině, Komentář, 3. vydání 2005, nakladatelství C. H. BECK, s. 382 a násl.).“.

17)              Obdobně je tomu i v případě tzv. pokračující přípravy na budoucí zaměstnání.  Pokud chce zletilé dítě v nerozvedené rodině třeba studovat střední školu a být dále rodiči vyživováno, musí s tím souhlasit oba rodiče. Pokud by s tím rodiče nesouhlasili, muselo by zletilé dítě podat soudní žalobu.  Zletilé dítě z rozvedené rodiny se ani nemusí obtěžovat se na další vyživovací povinnosti domluvit s oběma rodiči, bez dalšího zahájí studium a automaticky má právo na výživné. Paradoxně tak může nastat situace, kdy rozvedený rodič má pouze základní vzdělání, přesto musí být schopen uživit sám sebe a ještě vyživovat zletilé dítě, které již má stejnou schopnost se samo živit, jako jeho rodič. Má tedy dítě v rozvedené rodině více práv než dítě v nerozvedené rodině? Má tedy rozvedený rodič méně práv (odmítnout živit zletilé dítě) než nerozvedený rodič?  Kdy budete řešit tuto hrubou nerovnost občanů?

 V dané souvislosti si Vás dovolujeme odkázat na závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho rozhodnutí ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II.ÚS 2121/14: „V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání.

Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“.

V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např., zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád.“.

18)              Ještě horší je situace, kdy zletilé dítě rozvedených rodičů zahájí studium na vysoké škole. Vysoká škola totiž předpokládá, že její student je již plně dospělá osoba, proto rodičům neposkytuje žádné informace. Vyživující rodič tedy nemá absolutně žádnou možnost si ověřit, zda se zletilé dítě skutečně připravuje na budoucí zaměstnání a zároveň zletilé dítě nemá zákonem uloženou povinnost pravidelně předkládat rodiči doklad o pokračujícím studiu, přičemž má stále právo na výživné a kdykoliv může na rodiče podat návrh na výkon rozhodnutí či trestní oznámení. Má tedy dítě v rozvedené rodině více práv než dítě v nerozvedené rodině? Má tedy rozvedený rodič méně práv (odmítnout živit zletilé dítě, které neposkytuje rodiči doklad o studiu) než nerozvedený rodič?  Kdy budete řešit tuto hrubou nerovnost občanů?

 Viz vyjádření k dotazu č. 17.