Tři roky diskuse o nezákonném určování výživného (pokračování 4)

V předchozím díle jsme zveřejnili odpovědi vedoucího oddělení civilního práva hmotného Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Jakuba Sosny na naše dotěrné otázky k výživnému. Každý si tak mohl na vše udělat svůj vlastní názor. Od čtenářů se nám sešla řada komentářů. Přestože nemáme problém s použitím nějakého toho ostřejšího slova, jsou tyto komentáře vesměs nepublikovatelné. Dnes k tomu připojíme náš komentář.

1.                  A):  Máte děti a jste rozvedený?

Jsme si vědomi, že tato otázka směřuje do vašeho osobního života, proto pokud nebudete chtít, nemusíte na ní odpovídat, což plně respektujeme.  Jde jen o to, abychom si udělali jasnou představu o tom, nakolik jste kvalifikovaný v otázce určování výživného, protože jinak to vypadá z pohledu svobodného člověka, šťastně ženatého muže (vdané ženy), soudce, advokáta, orgánu péče o dítě nebo od stolu na Ministerstvu spravedlnosti a zcela jinak pro osobu, které se rozvodem hroutí svět jak domeček z karet a na místo pomoci od státu je vláčen soudy, kde je s ním zacházeno jako s úvěrovým podvodníkem ne-li přímo vrahem a tento silně ponižující proces se pak v intervalu dvou až tří let pravidelně opakuje.  Pro případ, že nebudete ochoten odpovědět na tuto otázku, nabízí se alternativní otázka, která jak bylo právě vysvětleno, již ale nemá takovou vypovídající hodnotu.

Na osobní otázku odpovídat nebudu. Osobně však nevidím nutnou souvislost mezi osobním stavem, počtem dětí a kvalifikací v otázce určování výživného. Stejně tak by bylo možno argumentovat i opačně a mít za to, že člověk, který je zatížen určitou zkušeností, může být méně předpojatý a mít větší nadhled.

1.                  B):  Kolika soudních řízení, kde se rozhodovalo o výživném, jste se účastnil alespoň jako veřejnost?

S příslušnou agendou jsem přišel okrajově do styku v rámci dřívější právní praxe v advokátní kanceláři. Většinu profesní dráhy se však věnuji legislativě, která představuje spíše teoretičtější a koncepčnější práci. Aktuální praktické zkušenosti se snažíme získávat především konzultacemi s odborníky a zástupci veřejnosti. Ostatně tak tomu právě bylo i v souvislosti s Analýzou využívání tzv. doporučující tabulky k určování výživného.

Mezi lidmi panuje názor, že ministři by měli být odborníky ve svém oboru. Proti tomu stojí názor, že ministr je pouze manažer, který ani nemůže znalostmi obsáhnout celý resort, pouze určuje nějaký směr a na odborné věci jsou zde zaměstnanci příslušného resortu. Stran odbornosti zaměstnanců Ministerstva zlovůle jsme nikdy netrpěli optimismem, ale tohle je přímo zdrcující. Na vedoucí funkci je člověk, který nemá absolutně žádné praktické zkušenosti a tyto zkušenosti údajně získává od jiných odborníků a zástupců veřejnosti. Dovede si někdo představit, že by takový „odborník“ byl vedoucí nějakého oddělení v soukromé firmě? Pane řediteli, počkejte, já se někde pozeptám, jak máme vyrábět tu novou sérii, trvalo mu to více jak tři roky, jediným výsledkem by byla zanedbatelná kosmetická změna a ještě měl tu drzost to nazývat koncepčnější prací. Tak tohle je opravdu možné jen ve státním sektoru. Všude jinde by takový „odborník“ dostal padáka už ve zkušbce.

Za socialismu byla umělá zaměstnanost ve výrobních závodech. Nadbytečná výroba se občas alespoň dala v rámci RVHP za něco směnit. V současné době je umělá zaměstnanost ve státních úřadech. S kým a za co směníme naprosto zcestnou "koncepční práci" Mgr. Jakuba Sosny?