Umíme spočítat jak splácet neuhrazenou povinnost, ale povinnost vypočítat neumíme

V České republice není žádný zákon o výživném a Metodický pokyn na sjednocování rozhodování sodů v otázce výživného.pdf (191,6 kB) (tabulky výživného) soudci nepovažují za závazný. Soudci tak v hrubém rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod stanovují vyživovací povinnost jen podle svojí momentální nálady.

Na druhou stranu zde ale máme naprosto jasná pravidla, jak vypočítat exekuční srážky dlužného výživného, daná Nařízením vlády č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách spolu s dalšími nařízeními vlády, kterými se upřesňují příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Podrobný návod, jak vypočítat exekuční srážky dlužného výživného je uveden v JUDIKATUŘE na stránce VÝŽIVNÉ  pod názvem Nezabavitelné minimum při exekučních srážkách ze mzdy.

Nastává zde tak paradoxní situace, kdy umíme s přesností na dvě desetinná místa spočítat, jak splácet dlužné výživné, ale vyživovací povinnost spočítat neumíme.

Než „neumíme“ by tedy bylo asi přesnější napsat „nechceme“, protože při sofistikovaném pojetí práva logicky musí platit stejná pravidla pro výpočet výživného jako pro srážky dlužného výživného. I když se jedná o pravidla srážek ze mzdy ze závislé činnosti (ze zaměstnaneckého poměru), měla by (pokud žijeme v právním státě) analogicky platit stejná pravidla i pro OSVČ, kdy „mzda“ OSVČ je dána Zákonem o dani z příjmu a zákony o povinném zdravotním a sociálním pojištění.  

Snad všechny vlády od listopadu 1989 mají ve svém programovém prohlášení podporu drobných a středních živnostníkům. Jak se tato podpora projevuje?  V médiích jsou beztrestně šířeny štvavé kampaně, které ze všech živnostníků vytvářejí podvodníky falšující svoje příjmy, jen aby nemuseli plnit výživné (viz. vystoupení protiotcovských aktivistek z Asociace neúplných rodin – Bizardní spolčení). Soudci zcela běžně vůbec nehledí na přiznání k dani z příjmu, přestože jde o úřední doklad o příjmu povinného. Asi nejhorší, co může živnostníka potkat, je zablokování bankovního účtu, což je obvykle prvním krokem exekutorů pro snadnost tohoto úkonu. Pokud je pohledávka větší, než je zůstatek na účtu, na nějaké nezabavitelné minimum vůbec nehledí. Exekuční řád sice říká, že povinný může provádět běžné finanční operace, ale realita je úplně jiná. Nejen že povinný nemá přístup k měsíčnímu nezabavitelnému minimu a nemá tak ani na vlastní obživu, ale nemůže ani hradit povinné odvody jako DPH, silniční daň, daň z příjmů, zálohy sociálního a zdravotního pojištění. Myslíte, že to finanční úřad, Správu sociálního zabezpečení či zdravotní pojišťovnu zajímá? Ani náhodou a za neuskutečněné platby začnou nabíhat penále. Koho by pak zajímalo, že podnikáte v pronajatých prostorách a musíte zde platit nájem nebo že musíte nakoupit zboží na další zakázku, aby vznikal nějaký příjem. Je tedy na místě požadovat po vládě, aby přijala rovná pravidla pro výpočet splácení dluhů výživného, kdy exekuce na „firemní“ bankovní účet živnostníka je jeho likvidací a s přijatelně lidským vymožením dluhu nemá nic společného.  

V následující tabulce jsou základní rozdíly mezi přístupem naší justice k vyměřování výživného a zákonnou úpravou srážek dlužného výživného.

Na první pohled je evidentní, že srážky dlužného výživného berou ohled na zachování nezbytných životních nákladů povinného a tato zákonná úprava se velice podobá způsobu vyměřování výživného ve vyspělých právních státech (viz. Německé, Rakouské či Francouzské tabulky výživného).  Výpočet srážek dlužného výživného by tak šel uplatnit zejména při výpočtu výživného, kde příjem povinného je nízký. Pro výpočet budeme vycházet příjmu ze zaměstnání, kde postačuje základní vzdělání, tedy z příjmu, který může dosahovat každý dospělý člověk.  Při výpočtu použijeme stejnou „metodiku“ jako uplatňují soudci a budeme vycházet z evidence volných pracovních míst evidovaných Úřadem práce z prosince 2011, kde bylo v této kategorii možno získat nejlépe placené místo s hrubým příjmem 15000,- Kč (čistého 12450,- Kč).

Příklady výpočtu výživného podle zákonných pravidel pro srážky dlužného výživného.

Rozvedený otec žije sám, má vyživovací povinnost k dítěti z předchozího manželství a má čistý příjem 12 450,- Kč. Základní nezabavitelná částka činí 5842,- Kč. Od čistého příjmu se odečte základní nezabavitelná částka 12450,- Kč – 5842,- Kč = 6608,- Kč, která se rozdělí na tři části 6608,- Kč /3= 2202,- Kč, která je rovněž nezabavitelná. Druhá třetina připadne oprávněnému, a pokud povinný nemá žádnou jinou povinnost (např. hypotéku), mohl by se s oprávněným rozdělit o třetí třetinu. Při čitém příjmu 12 450,- Kč tak vychází maximální možné výživné 3303,- Kč (26 % příjmu povinného).

Tento výpočet má smysl pouze do čistého příjmu povinného rovnajícímu se součtu nezabavitelného minima (5842,-Kč) a zbývající dělitelné částky příjmu povinného (8762,- Kč), tedy do částky 14 604,- Kč.  Při vyšším příjmu už výpočet nelze použít, protože by vycházely nepřiměřené částky výživného. Zde je nutno si uvědomit, že při nízkém příjmu se rodič musí na výživě dítěte podílet mnohem větší procentní částkou svého příjmu, než rodič s vyšším příjmem. Tak by to totiž bylo i v případě, že by vyživované dítě žilo s rodičem ve společné domácnosti.

Rozvedený otec má vyživovací povinnost k dítěti z předchozího manželství, znovu se oženil, s novou manželkou má další dítě a má čistý příjem 12450,- Kč. Základní nezabavitelná částka činí 5842,- Kč + 2 x 1460,- Kč (nezabavitelná částka na manželku a společné dítě) = 9 122,- Kč. Od čistého příjmu se odečte základní nezabavitelná částka 12450,- Kč – 9122,- Kč = 3328,- Kč, která se rozdělí na tři části 3328,- Kč /3= 1110,- Kč, která je rovněž nezabavitelná. Druhá třetina připadne oprávněnému, a pokud povinný nemá žádnou jinou povinnost (např. hypotéku), mohl by se třetí díl rozdělit všem stejným dílem (1 díl = 277,- Kč). Při čitém příjmu 12 450,- Kč tak vychází maximální možné výživné 1387,- Kč (11 % příjmu povinného).

Při příjmu 5842,-Kč (např. invalidní důchod) již není povinný schopen se podílet na výživě dítěte, protože sám je sociálně potřebný.  Pokud od státu dostane nějakou dávku, pak by se výživné mohlo vypočítat stejným způsobem.