Adikia již delší dobu upozorňuje na podivné chování některých otcovských aktivistů, které se navenek tváří, jako boj za práva rozvedených otců, ale jeho pravým účelem je úplně něco jiného. Proto to jde velice špatně prokouknout a často tím obelstí i poměrně zkušené rozvedené otce, natož pak tápající „začátečníky“. 

Z nedávné doby je to například „kulatý stůl“ na téma „Střídavá péče ano či ne?“, který se konal v Poslanecké sněmovně pod záštitou poslankyně Radky Maxové (ANO – bude líp, je jen otázkou kdy?!). To je pro rozvedené otce zcela nepochybně velice zajímavé téma a nejeden z nás by se rád této debety účastnil alespoň jako divák, či jí dokonce obohatil nějakým názorem. Termín konání však byl (spolu)pořádajícími „otcovskými aktivisty“ Hodinou alias Střídavkou a předsedou Unie otců Papazianem do poslední chvíle utajován a zveřejněn byl až den před konáním této akce. To ale mnozí rozvedení otcové chápou, neboť uspořádat takovou akci rozhodně není nic jednoduchého. (Říkám to správě drahý příteli z Třebíče, že?).  Navíc jsou zde „zlé síly“, které by pro rozvedené otce tak životně důležitou akci mohli zatrhnout, je tedy skutečně potřeba tuto akci do poslední chvíle tajit, i když se na ní zástupci těchto „zlých sil“ účastní. Adikia proto nelenila a v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, položila zaštiťující poslankyni Maxové několik otázek.

Vážená paní poslankyně,

pod Vaší záštitou se včera v Poslanecké sněmovně konalo jednání „U kulatého stolu“ na téma „Střídavá péče ano či ne?“

Podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Vás žádám o sdělení těchto informací:

1) Kdo byl iniciátorem tohoto jednání? Zda to byl někdo z poslanců nebo někdo z účastníků jednání a kdo?

2) Kdy byl znám termín tohoto jednání, respektive kdy byl oznámen jednotlivým účastníkům jednání?

3) Co je výstupem tohoto jednání?

Do dnešního dne však nepřišla žádná odpověď. Adikia by mohla podat správní žalobu, abychom se dozvěděli, jak to všechno vlastně bylo, ale pro utvoření si obrázku o celé akci, je zaryté mlčení plně postačující. Navíc se každý může přesvědčit o úrovni debatního kroužku těchto aktivistů (ZDE), který silně připomíná předlistopadové komunistické stranické schůze (mnoho slov absolutně o hovnu) a porovnat to se seminářem Setrvalé problémy opatrovnického soudnictví, který uspořádalo sdružení Spravedlnost dětem (ZDE).

Tohle podivné chování otcovských aktivistů se nyní rovněž objevilo v souvislosti s novými lidsko-právními pohádkami ke střídavé péči o děti, kdy rozvedenému otci panu Krejčímu nevydali nesestříhaný záznam jeho vyjádření k těmto pohádkám, neboť by jej mohl zveřejnit (více zde Valentin Papazian, předseda Unie otců mě zklamal). Jistě se teď ptáte, proč by v demokratické společnosti nemohl říct svůj názor na věc, ať už je jakýkoliv? Problém je v tom, že si na sebe v dobré víře oblékl tričko „v barvách“ otcovských aktivistů, kteří pořádají utajené kulaté stoly či bez jakéhokoliv pověření projednávají naší společnou petici (více zde Projednání Petice za rodičovskou rovnoprávnost v Poslanecké sněmovně).

To Adikii vedlo k myšlence, že tito otcovští aktivisté jsou jen virtuální opozicí zločinného systému, která mu z osobního prospěchu (budování si politické kariéry – Papazian , byznys s neštěstím rozvádějících se rodin - Hodina) pomáhá vytvářet iluzi, že se zde usilovně pracuje na potřebných změnách v oblasti rodinného práva a věci se posunují kupředu. Proto jsou také zváni před televizní kamery a na jednání s politiky. Skutečnost je však mnohem horší!

Zatím co, jedna skupina rozvedených otců se snaží probojovat přes silně neochotné úředníky ministerstva zlovůle k nové náměstkyni Marvanové, která chtěla ukončit nelidské řádění exekutorsko-advokátní mafie a na základě jasných argumentů jí vysvětlit neúčelnost zabavování řidičských průkazů neplatičům výživného (respektive jeho pravý účel), jak zdrcující dopad má vymáhání výživného skrze exekutorské vymahače na děti (náklady řízení, které mnohdy zaplatí „platební místo“, protože otec je bez peněz a nemajetný), a že je potřeba v první řadě stanovit jasná pravidla pro výpočet výživného, z čehož by pak šlo dovodit případnou sociální potřebnost dítěte,

Unie otců v čele s předsedou Valentinem Papazianem
kolaboruje se zločinci!  

Přestože je dnes všem znám důvod, proč byla náměstkyně Marvanová odejita z ministerstva zlovůle (více ZDE) a všechny kroky směřující k ukončení nelidského řádění exekutorsko-advokátní mafie byly zastaveny, ještě dnes můžete na stránkách Unie otců najít „společné foto“ s ministryní Válkovou s opravdu výstižným „Ministryně spravedlnosti v bezpečí“.

Tohle by snad ještě bylo možné pochopit u lidí, kteří se díky nereálně stanovenému výživnému ještě nikdy nestali obětí exekutorsko-advokátní mafie. Dnes už však i tito lidé pochopili, že vymožení dluhu je podružnou záležitostí a v první řadě jde o bezpracný zisk na nákladech řízení, který dlužníka uvrhne do nekonečné dluhové spirály. Pokud pomineme skutečnost, že Unie otců o sobě tvrdí, že bojuje za práva rozvedených otců, je chování jejich předsedy Papaziana naprosto nepochopitelné, protože sám v exekuci pro dlužné výživné už také „lítal“, tedy velice dobře ví, o čem to je.

Foto: místopředseda Unie otců ing. Aleš Mičulka

S touto partou právně a logikou naprosto nepoužitelných lůzrů se ministryně Válková skutečně může cítit v bezpečí, neboť od nich skutečně nehrozí, že by požadovali její odvolání z funkce a usilovali o zásadní reformu justice či ukončení ožebračování rozvedených otců exekutorsko-advokátní mafií.

V každém totalitním režimu se najdou zrádci a kolaboranti

Tihle byli po válce odsunuti, mnozí skončili s kulkou v hlavě, aby jeden totalitní režim vystřídal druhý.

Mnozí z těch, kteří podporovali totalitní komunistický režim, jako ministryně zlovůle Válková, jsou stále na klíčových místech našeho státu a rozhodují o našich životech. Spojili se však s nacisty, aby společně vytvořili demototalitní režim, který se zaměřil na rozklad základu státu – plně funkční rodinu a následnou likvidaci „podřadného druhu rodičů“ – rozvedených otců.

Je tedy logické, že i v demototalitě se najdou zrádci a kolaboranti, pro které je „pracovní jednání“ s ministryní zlovůle Válkovou jistě nezapomenutelným celoživotním zážitkem, který je potřeba trvale zaznamenat a pochlubit se s ním. Z pohledu rozvedených otců s nereálně stanoveným výživným ožebračovaných exekutorsko-advokátní mafií je to však stejné, jako se nechat fotit za protektorátu s Heydrichem.