Už bylo potřeba nalít čerstvou krev do žil rozvodového průmyslu

Minulý týden vydalo panoptikum vypravěčů lidsko-právních pohádek dva „průlomové“ nálezy ke střídavé péči o děti. Už jen fakt, že to bylo široce prezentováno zločinnému systému zaprodanými mínkotvornými kanáliemi, by průměrně inteligentnímu člověku měl jasně signalizovat, že něco není v pořádku! Vezměme to však hezky popořádku.

Ve středu byl hostem „čokotvarohu“ v pořadu Interview ČT 24 zločinec Rychetský. Poté, co ďáblem posedlá Marvanová šířila kacířské zprávy, že ministerstvo zlovůle fakticky řídí justiční mafie, bylo totiž potřeba ubezpečit ovčany, že panoptikum vypravěčů lidsko-právních pohádek je neochvějnou zárukou před justiční demototalitou. Úvodní otázka logicky zněla: „Kam míří česká justice, kdo ji kontroluje a kdo jí škodí uvnitř?“ Přes nesmyslné vize o stoliční samosprávě a fungování ministerstva zlovůle ve vztahu k soudním stolicím (jediným správným řešením je přímá volba soudních stolic, zrušení definitivy a jejich plná hmotná i trestní odpovědnost) se rozhovor náhle stočil ke střídavé péči o děti, která s tím absolutně nesouvisí. Mohli jsme se tak dozvědět, že zločinec Rychetský je vlastně průkopníkem střídavé péče. Video ZDE čas 22:30

Hned následující den ve čtvrtek byly zveřejněny dva nálezy ve prospěch střídavé péče o děti. Tak tohle zločinec Rychetský zaručeně nemohl vědět, protože panoptikum vypravěčů lidsko-právních pohádek je zavaleno stížnostmi tak, že je nikdo pořádně ani nečte (viz. Jsou to galeje). Protože se nejednalo o plenární rozhodnutí, o kterém rozhodují všichni vypravěči lidsko-právních pohádek, jak by při takových „galejích“ zločinec Rychetský ještě stíhal sledovat, o čem rozhodují jiné senáty?! Hlavně však, jak by mohl znát „verdikt“ naprosto nezávislých vypravěčů lidsko-právních pohádek ještě před jeho zveřejněním?!

V jednom případě šlo o neúspěšnou stížnost, což se účastníkům pouze oznamuje. Takových stížností je drtivá většina a až doposud nám o nich mínkotvorné kanálie nikdy žádné informace neposkytovaly. V druhém případě šlo o úspěšnou stížnost, na jejímž vyhlášení se účastnila většina mínkotvorných kanálií. Nehledejme na  tom však nic podivného. V Jevanech se po smrti zpěvačky Bartošové už nic neděje, Řepka už má také zkonfiskovaný majetek a tak se všechny novinářské kanálie přesunuly před panoptikum vypravěčů lidsko-právních pohádek a dnem i nocí číhají, kdy se zde něco zajímavého šustne. Jejich hojnou účast na vyhlášení nálezu a získání informací o neúspěšné stížnosti tedy rozhodně nelze spojovat s mediálním vystoupením zločince Rychteského den předtím. Je to opravdu jen „kurevská“ náhoda.

První, co Adikii blesklo hlavou, jak se asi na tyto nálezy budou tvářit otcové, kterým panoptikum vypravěčů lidsko-právních pohádek ještě nedávno stížnost na nerozhodnutí o střídavé péči o děti zamítlo jako nedůvodnou. Do stejné situace se Adikia dostala v loňském roce hned dvakrát. V jednom případě byla podána stížnost na „ožebračující“ náklady řízení. Ta byla zamítnuta, aby byl vzápětí vydán nález, kterým byla zrušena „ožebračující přísudková vyhláška“. V druhém případě šlo o stížnost na vyměření výživného z fiktivního příjmu. Ta byla rovněž zmítnuta, aby byl vzápětí vydán nález, podle kterého by se výživné nemělo vyměřovat z fiktivního příjmu. Adikia proto zvažuje podání trestního oznámení na panoptikum vypravěčů lidsko-právních pohádek a zaradovala se (skutečně jen na chvilku), že by se k tomu mohli "připojit" (přesněji nechat se inspirovat) i rozvedení otcové, kteří nebyli úspěšní se stížností na nerozhodnutí o střídavé péči o děti.

Když se pak další den v pátek na mínkotvorné kanálii Prima objevili vymývači mozků Hodina a Mamazian s tím, že na základě nových nálezů se teď budou otcové hromadně domáhat přehodnocení předchozích rozhodnutí, kterými byly děti svěřeny do péče matky, bylo nad Slunce jasnější, že celá ta šaškárna má pouze odvrátit pozornost od katastrofálního stavu naší justice a nalít „čerstvou krev do žil“ rozvodového průmyslu. Video ZDE čas 00.40

Rozvedení otcové jsou totiž nejpočetnější skupinou občanů, která v současné době nejvíce ohrožuje mravní lidský odpad v talárech, neboť jim nejen dílky Adikii začalo docházet, že střídavá péče o děti je až vedlejším produktem zásadní reformy justice. Tím jsme opět na samém začátku, kdy ďáblem posedlá Marvanová šířila kacířské zprávy, že ministerstvo zlovůle fakticky řídí justiční mafie.To nám to všechno hezky do sebe zapadá co?!

Smutné a zároveň velmi nebezpečné je, že této šaškárně uvěřil i tak zkušený rozvedený otec, jako je pan Aleš Krejčí. Nebylo by tedy divu, kdyby falešným nadějím nepodlehli i nezkušení otcové, kteří mnohdy ani nedokážou pochopit, co jim ukládá petit rozsudku.

Pokud si skutečně někdo myslí, že se novými nálezy ke střídavé péči o děti přepisují „opatrovnické dějiny“, tak je skutečně hodně naivní (přesněji blázen).  

Stačí se totiž vrátit k „průkopníkovi“ střídavé péče o děti Rychetskému a položit si jednoduchou otázku: „Proč se tedy od té doby nijak zásadně nevýšil počet případů, kdy byly děti svěřeny do střídavé péče obou rodičů?!“

Aniž by Adikia ještě četla nové nálezy, už samotné vyjádření vypravěčky lidsko-právních pohádek Šimáčkové pro mínkotvorné kanálie bylo poněkud podezřelé, když říkala, že by obě rozhodnutí „měly mít kultivační vliv na rozhodování obecných stolic“. Jak měly mít?! Vždyť podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR jsou nálezy Ústavního stolce závazné pro všechny osoby a orgány!  (Video ZDE čas 22:00) Proč tedy neřekla, že jsou závazné?! Vysvětlení tohoto zjevného rozporu je uvedeno nálezu.

I. ÚS 2482/13

43. Ústavní soud rovněž poznamenává, že ačkoliv nelze v případě soudních rozhodnutí zvláště ve věcech tak individuálních, jakými jsou spory o úpravu výchovných poměrů dětí, hovořit o precedenční závaznosti,….

Tahle poznámka ukrytá v hloubi obsáhlého textu dělá z jinak kvalitního nálezu naprosto bezcennou lidsko-právní pohádku, neboť vylučuje závaznost nálezu ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR. Adikia navíc připomíná, že sám předseda vypravěčů lidsko-právních pohádek Rychetský říká, že nemá žádný nástroj, kterým by u obecných stolic vynutil závaznost nálezů (Neudete překvapeni). Jde tedy o naprosto stejnou situaci, jako v případě exekucí, kdy bylo široce medializováno, že podle závazného právního názoru vypravěčů lidsko-právních pohádek nelze exekutorovi přiznat odměnu, pokud dlužník uhradil dluh dobrovolně ještě před jeho návštěvou, přesto se Adikia musela domáhat svého práva až u vypravěčů lidsko-právních pohádek a dodnes všechno funguje „postaru“. Exekutorskou mafií ožebračovaní občané se musí pracně domáhat svého práva, pokud ovšem vůbec mají tušení, že jsou v právu.

Nález I. ÚS 2482/13 je naprosto dokonalým manuálem, jak by obecné stolice měly správně postupovat při úpravě poměrů dětí po rozvodu. Je však potřeba si uvědomit, v jakém státě žijeme! Překrucování zákonů a skutečností je zde pravidlem. Sebedokonalejší manuál správného postupu je tak zároveň dokonalým návodem, jak správnému postupu zabránit. Adikia proto z tohoto manuálu nesdílí příliš velké nadšení a naopak se obává, že to povede k ještě větším a dramatičtějším bojům o děti než doposud. Z toho pohlednu také Adikia považuje myšlenku stanovení podmínek pro budoucí nařízení střídavé péče v rozhodnutí, kterým byla střídavá péče zamítnuta, za velmi dobrou, leč silně utopistickou. Nález však jistě bude užitečným pomocníkem pro otce, kteří mají rozvod teprve před sebou (pokud se k nim ovšem dostane!).

Na základě tohoto nového nálezu se však rozhodně nelze dožadovat revize předchozího rozhodnutí!

Tohle mohou myslet váženě jedině právní "lůzři" a vymývači mozků Hodina s Mamazianem. Změnit předchozí rozhodnutí lze totiž jedině na základě významné změny poměrů a tou nový nález rozhodně není!! Rovněž je nutno připomenout, že v daném případě (v obou případech) rodiče realizovali střídavou péči hned po svém rozchodu a na opatrovnické stolici bylo, zda tento stav „legalizuje“ či nikoliv (tento podstataný úvod například na Iustinu.cz  nebyl zveřejněn). Tím se tento případ značně odlišuje od případů, kdy je dětem dlouhodobě bráněno ve styku s otcem. Jedinou změnu je, že se při případné „revizi“ předchozího rozhodnutí přesouvá důkazní břemeno na rodiče, který se střídavou péčí nesouhlasí (zde převážně na matku), ale  ten má oporu v řadě nálezů, které si s novým nálezem protiřečí. Celý nález je už od vyhlášení uveden na webových stránkách vypravěčů lidsko-právních pohádek a jeho podrobný rozbor ponecháme na „povolanějších“ osobách.

Ještě se podíváme na druhý nález, kterým bylo schváleno „batůžkářství na větší vzdálenost“. Pokud si teď nějaký naivní idiot myslí, že "má vyhráno", když matka unesla dítě na druhý konec republiky, aby zabránila střídavé péči, tak by si měl nejméně třikrát za sebou přehrát video s komentářem vypravěče lidsko-právních pohádek Fenyka k tomuto nálezu.

„Jakékoliv zobecňování je možné pouze v podmínkách tohoto konkrétního případu.“    

Jinak řečeno: "Milí fotříci, tento konkrétní případ je skutečně něco jiného, než ten váš, proto na stěhování dětí s batůžkem na větší vzdálenost směle zapomeňte!"

V případě tohoto nálezu se Adikia plně shoduje s disentním názorem vypravěče lidsko-právních pohádek Ludvíkem Davidem.

 I. ÚS 1506/13

Odlišné stanovisko soudce Ludvíka Davida

Nejsem si vůbec vnitřně jist, zda má Ústavní soud rozhodovat o tak osobně citlivých otázkách, jakými jsou výchova a výživa nezletilých dětí. Zejména v těchto věcech je významný kontakt s účastníky – a na rozdíl od nalézacích soudů nemá Ústavní soud (není-li nařízeno jednání) před sebou ani rodiče, natož děti.

Domnívám se, že roli Ústavního soudu, jako soudu v těchto věcech aktuálně akcentujícího střídavou péči obou rodičů o nezletilé, vystihla docela přiléhavě jedna žurnalistka: „Ústavní soud posuzoval spory rodičů o dítě už vícekrát a nálezy pokaždé směřovaly k jednomu závěru: Dítě má dva rodiče a s oběma má právo být tak často a tak přirozeně, jak je to jen možné. Každý takový nález je však znovu důležitý. Jasně formulovaný postoj autorit nás chtě nechtě ovlivňuje. Když budou (soudci, pozn. L. D.) trpělivě opakovat, že rozhodování o výchově dítěte po rozvodu není příležitost k tomu, aby si někdejší partneři šli po krku, ale naopak aby zapomněli na své zjitření a uznali své dítě jako společnou odpovědnost, z níž se nelze vyvázat, bude to pro všechny zúčastněné jen dobře.“ (H. Čápová: Mezi matkou a otcem, Respekt č. 22/2014, str. 19).

Toto vše plně uznávám. Podle mého názoru však v nyní posuzované věci zašel zamítnutím ústavní stížnosti stěžovatelky, matky šestileté nezletilé, Ústavní soud příliš daleko.

Ač střídavá výchova nezletilé již několik let fakticky probíhá, děje se tak v době umísťování dítěte do předškolního či předškolních zařízení. Čtrnáctidenní interval střídání výchovného prostředí v každém měsíci mezi dvěma velmi vzdálenými bydlišti rodičů je pro nezletilou zcela jistě velmi náročný, ale snad zvládnutelný.

Od září 2014 má však nezletilá nastoupit základní školní docházku; vhodnější je tu spíše plurál: docházky. Na rozdíl od mateřské školy, kde ještě dost dobře nelze hovořit o dětském kolektivu v plném slova smyslu, na základní škole se již takový kolektiv tvořit začíná, a to se všemi výchovnými přednostmi i dětskými nectnostmi, které jej provázejí. Přestože dnešní děti už považují máloco za překvapivé, dokáže nezletilá zvládnout fakt permanentního střídání školního prostředí, který se jí bude nutně připomínat nebo jí bude připomínán? Dokáže zvládnout třeba i rozdílné učební nároky, jež na ni budou mít ze situace nepochybně rozpačití učitelé? Jak se dokáže skutečně těšit z mimoškolních aktivit, když za nimi bude muset každých 14 dní přejíždět z místa na místo?

Věřím tomu, že dítě potřebuje lásku a péči obou rodičů. Přece jen si ale myslím, že dočasně utišené ego jednoho z nich nestojí za škody, které mohou být takto realizovanou střídavou výchovou na psychice nezletilé napáchány.

Proto nemohu souhlasit s většinovým rozhodnutím senátu a jsem toho názoru, že rozsudek odvolacího soudu o střídavé výchově a výživě nezletilé měl být zrušen.

Adikia si pamatuje argumentaci jednoho rozvedeného otce, který při „obhajobě“ střídavé péče dával za příklad světské děti, které střídají školy po celé republice, a údajně v tom není žádný problém. To Adikii připomnělo školní léta, kdy s ohledem na blízkou pražskou Matějskou pouť do třídy čas od času přibylo několik světských dětí. Pokud jde o lumpárny, tak ani příliš nevadilo, že „deváťák“ chodil teprve do šesté třídy. Jinak tyto děti ale žily svým vlastním životem a do party rozhodně nezapadly. Ze stejného důvodu také Adikia považuje za naprosto nevhodnou adopci dětí homosexuálními devianty. Je nepochybné, že by opuštěným dětem bylo lépe v domácím prostředí než v nějakém ústavu, ale propagátoři této zvrhlosti si vůbec neuvědomují, jak by takové dítě trpělo ve škole, třeba jen „nevinným“ dětským dotazem, který z těch dvou strejdů je tvoje máma, a který je tvůj táta? Mimochodem v tomto směru jsou slováci několik kroků před námi, kdy chtějí do ústavy zakotvit, že manželství tvoří svazek muže a ženy (více ZDE).  Je docela legrační, když se rozvedení otcové stavějí proti adopci dětí hmosexuálními devianty a ohánějí se právě argumenty o vyčlenění z kolektivu ve škole a stejní otcové pak chtějí, aby jejich děti při střídavé péči proživaly totéž. Je to však pochopitleně velice induvidální a některým dětem to možná nemusí až tak vadit. Kdo to ale posoudí? Pokřivení znalci?

Adikia pochopitelně nemohla přehlédnout otázku vyslovenou mínkotvornými kanáliemi, zda střídavá péče o děti není pro některé otce jen cestou k neplacení výživného. „Právě tohle by měly obecné stolice ohlídat“, opáčila vypravěčka lidsko-právních pohádek Šimáčková. No vida“! A hned zde máme jeden „relevantní“ důvod pro zamítnutí střídavé péče, přestože jsou splněny všechny podmínky definované nálezem I. ÚS 2482/13 pro její nařízení. K tomu se Adikia podrobně vyjádří až v dalším článku.