Už zbývá jen prodej orgánů

S články čtenářů Adikie se roztrhl pytel a jeden je lepší než druhý. V článku pana Aleše Kropáčka se dozvíme, že možnosti a schopnosti rozvedených otců podílet se na výživě dětí jsou skutečně velice široké, přestože je zde vysoká nezaměstnanost. Obzvláště hloupá, tedy alespoň z pohledu nemravného lidského odpadu s definitivou, je výmluva rozvedených otců, že jako OSVČ nemohou sehnat zakázky či najit zaměstnání v Praze, jakožto dynamicky se rozvíjejícím regionu. Pokud by i tak rozvedený otec trval na této veskrze hloupé argumentaci, jsou zde totiž ještě další možnosti, jak se může podílet na výživě dítěte. Rozhodně to ale není soustavnou péčí, kterou obvykle vynahrazují svoji vyživovací povinnost „platební místa“. Ostatně u dospělých dětí by to opravdu ani nešlo, zejména pokud je pro ně otec jen bankomatem. Pochopitelně si však zato může takový otec sám, protože svoje děti nerespektuje a nectí. Pokud si myslíte, že by to mělo být obráceně, zřejmě máte chybný výtisk zákona a musíte to reklamovat u prodejce, nikoliv u soudní stolice!

Při dokazovaní možností a schopností podílet se na výživě dítěte musí mít rozvedený otec rovněž na paměti, že mravní lidský odpad s definitivou se absolutně neorientuje v dávkách hmotné nouze, příspěvcích na bydlení apod., neboť se s tím ve svém životě nikdy nesetkal a ani nikdy nesetká. Tuto důkazní nouzi rozvedeného otce by nepochybně vyřešilo provedení důkazu příslušnými zákony, avšak s ohledem na zásadu už z doby římského práva „iura novit curia“ se dokazovaní zákony neprovádí, neboť „soud zná zákon“.

Rovněž obezřetně je nutné argumentovat subsidiaritou trestní represe, kdy za neúspěšné vyčerpání všech prostředků civilního práva k vymožení výživného (exekuce) může být považováno, že rozvedený otec skutečně žádný příjem ani majetek nemá.

Pardubická spravedlnost

autor: Aleš Kropáček

Obdobně jako většina rozvedených otců se již řadu let potýkám s placením výživného na dvě zletilé studující dcery (21 a 24 let). Pro informaci uvádím, že jediný rozsudek o stanovení výživného je stanoven rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích 9. 5. 1997. tehdy bylo výživné stanoveno nízké (díkybohu za něj). Problémy jsem neměl až do roku 2009. Do této doby jsem podnikal jako OSVČ a problémy s placením výživného jsem neměl, protože bývalá manželka s oběmi dcerami bydlela stále v mém bytě v domě u mých rodičů v malé vesničce na Pardubicku a platil jsem na výživném více, než bylo stanoveno soudem. Navíc bývalou manželku i s dcerami živili moji rodiče, kterým neplatila ani žádný nájem (přestože vlastnila svůj rodinný dům). Já sám jsem od rozvodu žil v Praze, kde jsem podnikal a po celou dobu jsem bydlel v suterénním bytě s nájmem 7000 Kč. Problémy začaly v roce 2009, kdy jsem zjistil, že moje podnikání není výdělečnou činností a již na něj pouze doplácím. Přestal jsem podnikat a přihlásil se na úřad práce. Poté, co mi doběhla podpora v nezaměstnanosti (kterou jsem mimochodem celou odevzdal na výživném) jsem neměl žádné příjmy. Protože v mém původním bytě u rodičů zůstala bydlet starší dcera, musel jsem zůstat v Praze. Změnil jsem tedy trvalé bydliště na Prahu 6 a požádal o podporu v hmotné nouzi. V současné době pobírám příspěvek na bydlení (i s doplatkem) ve výši 7000,- Kč (což je výše nájmu) a 3 410,- Kč příspěvek na živobytí. Pro posouzení situace uvádím, že nemám žádný majetek, vše již bylo rozkradeno bývalou rodinou.

Výše uvedený úvod jsem považoval za nutný z důvodu seznámení s problémem. Mimo výše uvedené, jsem požádal o zrušení výživného pro obě dcery. Nic zásadního jsem si od rozhodnutí soudu nesliboval (protože jsem již delší dobu studoval postup vůči rozvedeným otcům), ale fekálie, které vyšly z pardubického soudu, jsou natolik šokující, že si je nemohu nechat pro sebe. Ponechám nyní stranou rozsudky soudu o zrušení výživného, o které jsem žádal celkem třikrát) a jejich odůvodnění, které se točí hlavně na tom, že žiji v Praze, jakožto dynamicky se rozvíjejícím regionu a musím tak dosáhnout alespoň minimálního příjmu.

Z příspěvku na živobytí nyní platím každé dceři cca 200-, Kč měsíčně a z tohoto důvodu na mě bylo podáno trestní oznámení. Trestní oznámení bylo shledáno oprávněným a tak jsem byl obžalován a následně i odsouzen na 9 měsíců podmíněně s odkladem na zkušební dobu 2 roky za spáchání přečinu zanedbání povinné výživy rozsudkem pod značkou 4 T 108/2013. V trestním řízení rozhodoval pardubický samosoudce Mgr. Karel Gobernac. Stejně jako všichni pardubičtí soudci před ním ani tento nebyl schopen pochopit princip dávek v hmotné nouzi včetně příspěvku na bydlení, který považuje za můj příjem, se kterým mohu libovolně nakládat a uvádí, že z tohoto příjmu je i nadále v mých možnostech výživné plnit. Nyní uvádím nejzajímavější část rozhodnutí:

Dle návodu pana soudce se mám přestěhovat do nějakého gheta, pěstovat brambory (to, že na pěstování brambor je třeba pozemek panu soudci uniklo), sbírat lesní plodiny a železo. Pro další informaci uvádím, že takto odůvodněný rozsudek byl odvolacím soudem v Hradci Králové JUDr. Davidem Čejkou potvrzen. JUDr. David Čejka uvádí, že mým dcerám nelze vyčítat, že o svého otce neprojevují zájem resp. ho nenavštěvují, přestože na rozdíl od něj disponují osobním vozidlem, neboť by to měl být právě on (obžalovaný otec), kdo by měl mít zájem dcery vyhledávat a navštěvovat a informovat se o jejich zdravotní stav a studijní výsledky. Na mojí námitku subsidiarity trestní represe JUDr. David Čejka uvedl následující zvratek:

Z odůvodnění tak vyplývá, že pokud nemám žádný majetek a nelze tudíž provést ani exekuci, je nezbytné mě rovnou zavřít. Čeho tím bude dosaženo jsem nepochopil. Ve svém boji budu každopádně bojovat dál a případně budu o dalších perličkách z pardubického soudu informovat. Zvláštností pardubického soudu je mimo jiné skutečnost, že odvolací soud s názvem Krajský soud v Hradci Králové má pobočku v Pardubicích, tudíž všichni soudci zde sedí hezky pohromadě a svá rozhodnutí si vzájemně potvrzují.

Tím však všechny možnosti a schopnosti rozvedených otců podílet se na výživě dětí nejsou ani zdaleka vyčerpány a ještě zbývá legalizace prodeje jejich tělesných orgánů.

Po výroku opatrovnické soudní stolice JUDr. Hany Nové, která prý při vyměřování výživného nepotřebuje mít ekonomické znalosti, tak zde máme další žhavé kandidáty na prestižní ocenění Osel roku 2014.