20.03.2012 10:44

Velké finále – pokračování PŘÍBĚHU

Ačkoliv soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. Filip Liška částečně vyhověl mému návrhu na snížení výživného, proti jeho rozhodnutí jsem se odvolal, protože je zatíženo rozhodovací libovůlí a aprobuje nemravné jednání mého syna Petra Mesznera. Takové rozhodnutí pak dalo prostor k odvolání i synovi, postaveném na základě neskutečně hloupého důvodu o nárůstu spotřebitelských cen, jako kdyby se ceny zvedaly jen jemu a otec žil v nějakém cenovém ráji (a to již dva a půl roku studuje prestižní Vysokou ekonomickou školu v Praze).

Rozsudek soudce JUDr. Filipa Lišky
Odvolání proti libovůlí zatíženému rozhodnutí

Věc se tak posunula k nechvalně známému Sváčkovu (Městskému) soudu v Praze, který je baštou bývalých komunistů (více zde Bašty komunistů v justici). U tohoto soudu prakticky nenaleznete senát, který by nebyl obsazen alespoň jedním soudcem s komunistickou minulostí. Nikoho tedy nepřekvapí, že věc bude projednávat senát, ve kterém jsou hned dva soudci s komunistiskou minulostí, ve složení JUDr. Lubomír Velc (KSČ), JUDr. Zuzana Sváčková (KSČ) a Mgr. Viktor Sedlák.

V projednávané věci hrají hlavní roli dobré mravy (§ 96 odst. 2 zákona o rodině - výživné nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy). Nastává tak paradoxní situace. O tom co je (či není) v rozporu s dobrými mravy mají rozhodovat nemravní soudci, kteří z přesvědčení či vlastního prospěchu podporovali zločinecký komunistický systém, který flagrantně porušoval práva jak „běžná“, tak i základní lidská práva a svobody, a jejichž hodnotový systém se do značné míry rozcházel od hodnotového systému moderního demokratického právního státu, což může ještě dnes ovlivňovat jejich rozhodování (viz. I. ÚS 517/10).

Podávat námitku podjatosti však v tomto státě nemá smysl. Stejnou námitku jsem již jednou podal a o podjatosti soudců s komunistickou minulostí rozhodovali opět soudci s komunistickou minulostí, ve vlastním zájmu pochopitelně zamítnutím námitky (více zde O komunistech rozhodovali komunisti). Věc by to jen zbytečně protahovalo, kdy jakýkoliv výsledek řízení již nemůže zabránit mojí stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva z důvodu průtahů řízení (řízení se táhlo dva roky především vinou soudkyně JUDr. Smitkové, která změnila smysl žalobního návrhu), omezování mých procesních práv (zastrašování úskočnou kriminalizací), vyměřování výživného bez zákona jen podle momentální nálady soudců a skutečnost, že o dobrých mravech rozhodovali nemravní soudci s komunistickou minulostí, bude už jen „třešničkou“ na celé stížnosti.

Zatím asi nejpokrokovější rozsudek na spojitost práva na výživné s dobrými mravy byl vydán senátem Městského soudu v Praze ve složení JUDr. Eva Keményová (KSČ), JUDr. Marcela Kučerová a JUDr. Blanka Chlostová již v roce 2002. Oprávněná se odmítala s otcem stýkat a omítala i další plnění (dárky), avšak peníze od otce ji „nesmrděly“. Podle soudkyň tak ztratila právo podílet se na životní úrovni otce a má právo pouze na základní (nezbytné) výživné. Celé znění rozsudku bylo zařazeno do judikátů na stránce VÝŽIVNÉ pod názvem Dobré mravy II.

Naprosto překvapivé pak bylo rozhodnutí soudkyň Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslavy Chaloupkové (KSČ), JUDr. Jitky Denemarkové a Mgr. Patricie Adamičkové, které zrušily paskvil soudkyně Mgr. Jarešové a uvedly na pravou míru, jak by se měl chovat syn ke svému otci (pravidelně mu o sobě podávat informace a nevystavovat ho trestnímu stíhání). Celé znění rozsudku bylo zařazeno do judikátů na stránce VÝŽIVNÉ pod názvem Dobré mravy III.

Ve zcela opačném duchu v rozporu s vlastní (stejného soudu) judikaturou pak vydává rozhodnutí senát smějících se bestií Městského soudu v Praze ve složení JUDr. Petra Hübnera (KSČ), JUDr. Ivany Březinové a JUDr. Milana Chmelíčeka (více o tomto senátu zde Smějící se bestie). Soudci tohoto senátu aprobují nemravné chování mého syna Petra Mesznera, protože nemohu přenést přes srdce, že jsem si před několika lety dovolil navrhnout, ať synovi platí výživné soudkyně Mgr. Winklerová (dříve Zemanová), protože je to právě ona, kdo nese vinu na devastaci vztahu syna k otci, když dítě svěřila do výlučné péče bývalé manželky Moniky Mesznerová, která se již před rozvodem netajila plánem bránit synovi ve styku s otcem.

Asi největším mravním bahnem je senát Městského soudu v Praze ve složení JUDr. Věra Sýkorová (KSĆ), JUDr. Ivana Hesová a JUDr. Dana Slavíková, které potvrdily rozsudek soudkyně Mgr. Winklerové (dříve Zemanové). Definitivě tím vynesly smrtící ortel nad vztahem syna k otci a otevřely cestu bývalé manželce a následně i synovi k mojí právní šikaně a ekonomické likvidaci skrze nehorázné výživné.

Soudkyně se svoje zvratky (rozsudek a jeho odůvodnění) ani neodvážily vypustit z huby před početnou veřejností a řadou novinářů, proto jednání v hrubém rozporu s Občanským soudním řádem odročily „za účelem vynesení rozsudku“. Protože jsem s tímto postupem nesouhlasil, byl jsem justičními hovádky vyvlečen z jednací místnosti. Zde si můžete přečíst, jak o průběhu řízení informovala média: Týden. cz Nespokojeného otce vyvlekla od soudu stráž

Na následujícím videu se můžete podívat, jak dopadnete, když se u naší justice domáháte stejného podílu na výchově dítěte jako matka, svých procesních práv a dodržování platných zákonů.

Uvedené příklady v plné nahotě odkrývají katastrofální stav naší justice, kdy absolutně nelze předvídat výsledek soudního sporu, přičemž předvídatelnost práva patří k základním pilířům právního státu.

Pokud vás zajímá, do které skupiny se zařadí senát ve složení soudců JUDr. Lubomír Velc (KSČ), JUDr. Zuzana Sváčková (KSČ) a Mgr. Viktor Sedlák, přijďte se podívat na „Velké finále“, které se bude konat