Velký myslitel ODSák Daniel Volák

Před několika dny Ministerstvo zlovůle oznámilo, že zruší věznici Drahonice na Lounsku, protože se v tomto zařízení snížil počet vězňů na polovinu a její další provoz by byl značně neekonomický. To je vcelku logická úvaha, kdy lze zbývající vězně rozdělit do dalších věznic, které se po amnestii také uvolnily. Při stěhování vězňů tak alespoň najdou nějaké uplatnění Fotr Expresy, které na začátku loňského roku zakoupilo Ministerstvo zlovůle (Fotr Expres – nová dopravní linka pro rozvedené otce). Jenže ODSácký šmejd Volák si slovo „zrušit“ vykládá úplně jinak, než je jeho skutečný význam a spolu s generálním bachařem Dohnalem navštívil věznici Drahonice, aby všech 110 bachařů (polovina civilní zaměstnanci) ubezpečil, že pro ně najde odpovídající uplatnění (Ministerstvo spravedlnosti schválilo zrušení Věznice Drahonice na Lounsku). A to rozhodně nebude jednoduché, protože věznice zároveň sloužila jako wellness centrum bachařů.

Wellness Drahonice

Vzhledem k náročnosti vykonávané činnosti je péče o zaměstnance věznice nezbytností. Vedle pravidelných a tradičních kulturních a sportovních akcí mají možnost i individuálního vyžití pro sebe i své rodiny. V areálu věznice je zaměstnancům k dispozici zdravotní středisko věznice, jídelna s celodenním provozem a možností výběru jídel a prodejna.

Zdroj Věznice.eu Věznice Drahonice

Odpovídající práce by se ještě našla. Bachaři by mohli být rozmístěni po deseti metrech okolo ministerstva zlovůle, aby tam ani náhodou nepronikl nějaký nezávislý novinář či stěžovatel na práci soudních stolic. Ale jak zajistit odpovídající stravování? Snad jedině se domluvit s Poslaneckou sněmovou, aby jim byl umožněn přístup do jejich kantýny s lidovými cenami.  

Přímé náklady na vězně (strava, energie apod.) se tedy přenesou na jiné věznice a bachaři se také někam rozmístí, přičemž mzdové náklady jsou asi největší položkou nákladů na provoz věznice.

Průměrná hrubá mzda 27 170 Kč (4. čtvrtletí roku 2012). 

K tomu je však nutno připočítat 25 % sociálního pojištění a 9 % zdravotního pojištění, které hradí zaměstnavatel. Celkové náklady na jednoho zaměstnance tak činí 35 000 Kč měsíčně.

Měsíční náklady na 110 zaměstnanců věznice Drahonice tak mohou činit 3 850 000 Kč.

Co tedy ušetříme zrušením věznice Drahonice?

Z ušetřených 3 850 000 Kč na platech nadbytečných 110 bacahřů by například mohlo být každý měsíc vyplaceno 1 344 dětem náhradní výživné 2863 Kč (průměrné výživné stanovené soudní stolicí).

V čem tedy spočívá zvláštní zájem státu?
V ochraně živobytí potřebných dětí nebo nepotřebných bachařů?

Podle dostupných informací se chce Minsterstvo zlovůle zbavit areálu věznice Drahonice jeho prodejem. To asi nebude tak snadné, protože i pro chov prasat jsou směrnice EU přísnější než pro ubytování vězňů. Pokud se však co nejdříve nezmění trestní politika státu a rozvedení otcové budou stále kriminalizováni za neplnění fiktivních dluhů na výživném, budou za dva roky věznice opět praskat ve švech a Drahonice budou chybět. Budeme tedy stavět nové věznice? Tak daleko fanatik Volák nevidí, ale teď chce stavět speciální věznice pro bachaře a pomáhače.  

Věznění bachaři a policisté budou mít za mřížemi speciální oddělení

Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinila v uplynulých dnech dozorce z věznice Jiřice, který za úplatky distribuoval za mříže drogy a mobilní telefony. U soudu mu za to hrozí až osmiletý trest, a pokud bude uznán vinným, budou ho věznit jeho bývalí kolegové. Podobných případů přitom přibývá a zároveň platí, že věznění profesionálové představují významné bezpečnostní riziko.

Dokonale totiž znají zabezpečení i systém střídání služeb, s dozorci si léta tykají, umějí zacházet se zbraněmi, mají speciální výcvik a mnohé spoluvězně navíc ještě nedávno sami hlídali.

Justice teď proto podle zjištění Práva hledá způsoby, jak těmto rizikům předcházet. A řešení má podle představ ministerstva spravedlnosti přinést zřízení speciálních oddělení ve vybraných věznicích, kam by byli umisťováni právě odsouzení dozorci a vedle nich i členové dalších ozbrojených sborů – tedy policisté, vojáci, celníci, hasiči nebo příslušníci tajných služeb.

Právu to potvrdil náměstek justičního resortu pro oblast vězeňství Daniel Volák. „Zvažujeme vytvoření specializovaných oddělení pro příslušníky ozbrojených sborů, protože v tomto směru se dlouhodobě projevuje handicap,“ konstatoval. Podle něj by nová oddělení měla mít standardní režim výkonu trestu, ale vyšší úroveň bezpečnostních opatření. Zároveň by tito odsouzení měli být v určité izolaci od ostatních.

Riziko útěku

„Je třeba si uvědomit, že příslušníci ozbrojených sborů mají specializovaný výcvik, nadstandardní znalosti, mají zkušenost ze zátěžových situací. Obecně mohou být pro okolí nebezpečnější než ostatní civilní odsouzení, existuje riziko, že by zneužili svých znalostí a dovedností, aby třeba utekli,“ vysvětlil Volák.

A zároveň poukázal i na druhou rovinu, tedy naopak potenciální nebezpečí pro odsouzené bachaře nebo policisty.

„Když kriminalista např. vyšetřuje závažnou trestnou činnost a pak je sám odsouzen, protože vzal úplatek, může se teoreticky ve vězení potkat s tím, koho tam předtím dostal. To samozřejmě také není vhodné,“ doplnil náměstek.

Nová oddělení by podle něj měla začít fungovat ještě do konce tohoto roku nebo maximálně na začátku toho příštího. „Žádné vysoké náklady s tím spojené nebudou, nebudeme stavět nic nového, jen využijeme kapacit, které už teď ve věznicích máme,“ poznamenal s odkazem na uvolněná místa po prezidentské amnestii Volák.

Zdroj Novinky.cz  Věznění bachaři a policisté budou mít za mřížemi speciální oddělení

Fanatik Volák jeden den zruší věznici a druhý den chce budovat speciální věznici? Přijde vám ten člověk normální?

Podle fanatika Voláka jsou odsouzení příslušníci ozbrojených sborů velkým bezpečnostním rizikem. Pokud však budeme vyházet z předpokladu, že budou před nástupem do vězení odzbrojeni, je poměrně složité si představit, že by například úplatnému dopravnímu pomáhači k útěku nějak významně pomohla znalost ovládání rychlostního radaru či signalizace plácačkou. Nebo tím snad chtěl říct, že bachaři jsou amatéři, kteří bravurně zvládnou šikanovat nešťastné otce nebo uhlídat vypatlaného feťáka, ale na nějakého vycvičeného maníka jsou krátcí. V tom případě je zde obrovské bezpečnostní riziko už dnes, kdy někteří zločinci jsou v bojových sportech a po psychické stránce v mnohem lepší kondici, než kdejaký ošlapávač chodníků či celní kontrolor rákosnických tržišť.

Fanatikovi Volákovi však lze dát za pravdu, že v případě bachařů je zde velké riziko. Když není problém zaměnit smysl žaloby, jistě je také možné zaměnit i místo páchání trestné činnosti bachaře za místo výkonu jeho nápravy. O výkonu trestu totiž rozhodují soudní stolice a to jsou jak známo velcí „profesionálové“.

Podle fanatika Voláka odsouzeným pomáhačům hrozí nebezpečí, protože se v lochu mohou potkat s někým, koho do lochu dostali. Ve výchovně nápravném zařízení se však snad zločinci napravují a nabývají uvědomění si svých chyb, tak proč by se měl nějaký vězeň škaredit na pomáhače, který mu to umožnil?! Navíc věznice je plná bachařů, tak přeci není dost dobře možné, aby zde docházelo k nějakému šikanování od spoluvězňů či snad dokonce ke vzájemným potyčkám. O jakém nebezpečí tedy fanatik Volák hovoří? Nebo je to všechno jinak?

Ve věznicích mezi vězni panují zvláštní zákony. Že by pomáhač či bachař dostal od spoluvězňů pořádnou nakládačku, je vcelku pravděpodobné, ale rozhodně ne protože to byl pomáhač či bachař, ale že se k pachatelům či vězňům choval jako dobytek. A v takovém případě si to jedině zaslouží!

Strach úřední osoby, že skončí na stejném kavalci spolu s lidmi, které na tento kavalec posílala, je stokrát účinnější, než jakékoliv jiné opatření k omezení trestné činnosti úředních osob. V rámci prevence kriminality úředních osob je tedy naprostý nesmysl vytvářet nějaká speciální oddělení.

A co je s tím projektem domácího vězení, kterým se šašek Blažek vychloubal hned po svém zvolení?  Není náhodou právě domácí vězení ideálním řešením pro tyto případy?

ODSáčtí šmejdi Blažek a Volák se museli hledat dlouhá léta, aby nám všem ukázali, že bezbřehé diletantství skutečně žádných břehů nemá. To už nemohou trumfnout snad ani socani spolu s komoušema.