Veřejné slyšení – úspěch nebo hořká pachuť? - část II

V prvním článku Veřejné slyšení – úspěch nebo hořká pachuť? jsem čtenáře Adikie seznámil s průběhem příprav veřejného slyšení petice rozvedených otců v Senátu ČR. V tomto díle se již pomalu dostaneme k vlastnímu průběhu slyšení.

Den před veřejným slyšením „ředitel“  Hodina obeslal „vystupující“ výzvou, aby si „provětrali“ šatník a vytříbili svůj slovní projev. To považuji za hrubě urážlivé! Myslím, že jsme všichni dospělí a neznám jediný důvod, proč by „smrkáč“ Hodina měl kohokoliv poučovat, jak se má obléci či jak má vyjadřovat svoje názory. Stalé se totiž bavíme o „veřejném slyšení“, tedy nikoliv o schůzi kravaťáků s kultivovaným projevem obecně o ničem. Většina rozvedených otců je drcena výživným a mnozí ani neměli peníze na dopravu, aby se mohli veřejného slyšení účastnit, natož aby si pro tuto příležitost pořizovali oblek. Navíc sebelepší oblek nezaručuje, že myšlenky jeho nositele mohou naší věci prospět, což dokazuje samotný průběh veřejného slyšení. Nakonec se jako největší křupan projevil sám „ředitel“ Hodina, když o přestávce v předsálí mezi hloučky diskutujících začal žužlat sušenky. Všichni jsme měli hlad, protože už bylo poledne, ale jen „ředitel“ Hodina se potřeboval nevyhnutelně občerstvit. Na nepřístojné chování byl upozorněn místní uvaděčkou a byl vykázán do „občerstvovací“ místnosti.

V předsálí byla jakási recepce a na jejím pultě někdo rozložil „válečný prapor“ (látkový transparent) Unie otců. S ohledem na skutečnost, že „válečný prapor“ nese zjevné známky mnoha prohraných bitev za práva otců, rozhodně zde tedy nepůsobil dobrým dojmem. Ostatně o letité působnosti spolku ve svém projevu hovořil i předseda Unie otců Papazian. To by však za situace, kdy se zde za posledních deset let absolutně nic nezměnilo, spíše mělo vést k zamyšlení nad dosavadní činností, než se s tím chlubit na veřejném slyšení.  

V Senátu se krátce objevila redakce České televize, ale v průběhu nesrozumitelného kuňkání advokátky Luňáčkové to zabalila a objevila se až na konci slyšení, kdy natočila krátký rozhovor se senátorkou Sykovou. Do Senátu také přišla redakce pražské televize Metropol a svoje nádobíčko rozložila vedle redakce JusticeTV. Mohl jsem tak sledovat, které „projevy“ zaujaly a které nikoliv. Ačkoliv se u řečnického pultu vystřídala řada rozených rétorů s hlubokými myšlenkami, nakonec si redakce televize Metropol natočila rozhovor s panem Paterou a mojí maličkostí. (Bohužel nemám informaci, zda byla reportáž odvysílána.) Jen připomínám, že pan Patera v omezeném čase představil Cochemský model a já jsem se do vymezených pěti minut snažil vtěsnat tři body petice - vyměřování výživného, kriminalizaci otců a kvalitu soudních stolic. Nakonec jsem rád, že jsem se musel vejít právě do pěti minut, kdy jednak nejsem dobrý řečník a hlavně jsem při přípravě projevu musel vážit každé slovo, aby vše podstatné zaznělo a nezapadlo to v záplavě obecných keců či trapných pomlk vyplněných skřeky. Jinak bych totiž nejspíše dopadl stejně jako předseda Unie otců Papazian, který pokud nečetl několik let staré myšlenky někoho jiného, nebyl schopen sestavit smysluplnou větu a přes most skřeků přeskakoval od jedné věci k druhé.

Přepis projevu, který jsem přednesl na veřejném slyšení v Senátu.

Chvílemi mi to připadá, jako na nějaké reklamní akci střídavé péče, proto bych se chtěl vrátit ke 3.a 4. bodu petice. 

Není nijak složité spočítat, že i při průměrném příjmu rodičů se děti rozvodem stanou sociálně potřebnými, kdy se rozdělením rodiny zdvojnásobí životní náklady. Otázka výživného tak trápí naprosto všechny rozvedené rodiče. Neplacení výživného je hanebnost, kterou zde nehodlám jakkoliv ospravedlňovat. Na druhou stranu jako několikrát trestně stíhaný neplatič výživného ale musím říct, že se za to absolutně nestydím, protože stydět by se měly především všechny předchozí vlády a nejvíce ta současná, když v našem právním řádu ponechaly celosvětově raritní trestný čin z dob minulého režimu, kde měl svoje opodstatnění. Za minulého režimu měli všichni práci, za kterou byli odměňováni a pokud někdo neplatil výživné tři stovky z platu tři tisíce, zcela nepochybně to dělal z nedbalosti nebo dokonce úmyslně.

Pokud se aplikuje trestní právo komunistického režimu na ten současný, nikdy to nemůže dělat dobrotu. Pokud byli v justici ponecháni soudci, kteří z přesvědčení či vlastního prospěchu prosazovali zákony komunistického režimu, ještě dnes to může ovlivňovat jejich rozhodování. Důkazem je bývalé východní Německo, kde neplnění výživného prakticky neznají a neznají ho ani v jiných státech bývalého západního bloku. Obráceně stejné problémy s neplněním výživného mají na Slovensku.

Když se řekne neplatič výživného, je tím v zásadě myšlen otec. S plněním výživného však mají problém i matky. Jen se o tom každý den v mediích nemluví, protož jde o mizivé procento. Je to však logické, protože ve více jak v 90 % případů je dítě svěřeno do péče matky a z otce se stává jen chodící peněženka. Pokud by to tedy bylo obráceně, neplatiči výživného by byly zásadně matky. Jistě by bylo zajímavé, jak by se potom k neplacení výživného stavěly aktivistky a političky, které dnes nejvíce křičí po tvrdých trestech pro neplatiče výživného. 

Tresty za neplacení výživného byly zdvojnásobeny novým Trestním zákoníkem, a jaký to mělo efekt? Za dva roky se zdvojnásobil počet odsouzených za neplnění výživného, věznice praskaly ve švech a na jejich provoz došly peníze. Stát vynakládá destinásobek průměrného výživného na uvěznění pro společnost nijak nebezpečných neplatičů a potřebné děti nechává bez pomoci živořit. Zákonodárný sbor by tedy měl svým voličům položit otázku, zda právě to je jejich zájem, který by měl být chráněn zákonem.

Představa, že zabavovaní řidičáků neplatičům výživného vyřeší obrovský problém s neplacením výživného je stejně hloupá, jako bylo zvýšení trestních sazeb a pokud se nezmění tato šílená trestní politika státu, tak budeme mít za dva roky kriminály přeplněné mařkaři výkonu úředního rozhodnutí a děti budou dál bez pomoci živořit. Podle zásady subsidiarity trestní represe by využití trestního práva mělo být až krajním řešením, pokud selžou prostředky civilního práva.

Zaměřit bychom se tedy spíše měli na prevenci a hledat zárodek problému s neplacením výživného. Ten není tak složitý objevit. Ve všech státech dřívějšího západního bloku mají jasná pravidla pro určování výživného, která jsou pro soudce závazná. Srovnání pravidel pro rozhodování o výživném jsem zpracoval do přednášky, která byla prezentována v Poslanecké sněmovně a je dostupná na internetu. To je přesně obrácený systém než u nás. Zde žádná závazná pravidla pro výpočet neexistují a výživné je vyměřováno jen podle momentální nálady soudců. V zemích bývalého západního bloky jsou hlavním kritériem obvyklé životní náklady dítěte. K tomu se u našich soudů nepřihlíží, protože je neznáme. Výživné je zde zcela běžně vyměřováno z fiktivního příjmu a výsledkem je tedy fikce, za kterou matka dítěti nekoupí ani suchý rohlík. Při vyměřování výživného tak zde masivně dochází k excesům a tím i výrobě neplatičů výživného.  To však Ústní soud zásadně odmítá řešit, protože nějaká tisícovka sem nebo tam údajně není zásahem do základních práv.

Nevím na kolik je pro společnost důležitý sněmovnou nedávno schválený zákon o nápisech na registračních značkách, ale zákon o výživném nám zde žalostně chybí. Proto jsem připravil návrh zákona o výživném, který by vyřešil drtivou většinu všech problémů s výživným a přinesl by i obrovské úspory ze státního rozpočtu, zejména odlehčením soudů od rozhodování o výživném a trestání neplatičů, které by pak bylo možné použít jako náhradní výživné pro sociálně potřebné děti.

Pokud by měl někdo ze senátorů zájem, mohl by si návrh zákona o výživném osvojit. Rád mu předám všechny podklady a budu s ním na návrhu zákona spolupracovat.  Děkuji za pozornost.

Následně jsem senátorce Sykové předal návrh zákona o výživném včetně důvodové zprávy a svůj úkol, kterým jsem byl pověřen „přípravným“ výborem rozvedených otců, jsem tak splnil do posledního písmenka.

Rozvedení otcové, které jsem zde zastupoval, by si měli položit otázku, proč jsem nebyl „vyjednávacím týmem“ zařazen do programu veřejného slyšení, respektive proč nebyl do programu zařazen nějaký člověk, který by přednesl zásadní věci k projednávané petici (viz. bod 3 a 4),a na místo toho byl „čas rozvedených otců“ promrhán kuňkáním obecných žvástů advokátky Luňáčkové.