Třicet měsíců po Klausově amnestii jsou věznice opět plné

Vězněných osob v Česku opět prudce přibývá. Dva a půl roku po vyhlášení amnestie Václava Klause, kdy počet vězňů klesl z 23 na 16 tisíc, jsou věznice naplněny opět z 98 procent. Celkem ke konci minulého týdne vězeňská služba střežila více než 20 tisíc vězňů, k 1. červenci čekalo na výkon trestu dalších bezmála tři tisíce odsouzených.

V patnácti z pětatřiceti nápravných zařízení je kapacita dokonce překročena. Věznice v Odolově na Trutnovsku hlásí čtvrtinový nadstav. O desetinu víc vězňů, než odpovídá běžné kapacitě, mají věznice v Bělušicích, Heřmanicích, Kuřimi, Oráčově a v Rapoticích.

Vězeňská služba ČR už takovou situaci dobře zná. Naposledy jí čelila v roce 2012, kdy věznice s celkovou kapacitou zhruba 20 tisíc míst obývalo průběžně kolem 23,5 tisíce vězňů a dalších zhruba pět tisíc čekalo na nástup výkonu trestu na svobodě.

Kvůli napjatému rozpočtu resortu justice se tehdy vedení věznic vydala cestou průběžné rekonstrukce budov, kdy se kanceláře, sklady či společenské místnosti postupně přestavovaly na cely.

Pokud by tempo, jímž vězni opět začali přibývat, zůstalo na průměru posledních dvou let (166 měsíčně), hrozí stejná situace koncem příštího roku. Jenže odsouzenců za mřížemi přibývá v letošním roce ještě víc. V posledních měsících se jejich počet zvyšoval o dvě až tři stovky. Systém by tak mohl začít kolabovat řádově o několik měsíců dříve.

Mluvčí vězeňské služby Hana Löffelmannová je ve svých odhadech optimističtější. Na stav před amnestií se podle ní kapacity věznic vrátí až v roce 2017. „Předpoklad může ovlivnit mnoho faktorů, například změna trestní politiky,“ řekla Právu.

Zdroj kanálie Novinky.cz  Třicet měsíců po Klausově amnestii jsou věznice opět plné

Ačkoliv mluvka vězeňské služby naznačila důvod přeplňování věznic, to podstatné z povrchního článku bohužel nelze vyčíst a to kým jsou věznice přeplňovány? Podle statistických údajů Ministerstva zlovůle bylo v loňském roce odsouzeno k nepodmíněnému trestu 13 845 osob.

Přehled odsouzených k nepodmíněnému trestu v roce 2015

Při současném počtu nezaměstnaných lidí a celkově bídné životní úrovni v této zemi (což pochopitelně nikoho neomlouvá) asi nikoho nepřekvapí, že se na čele hitparády nepodmíněných trestů umístili „čorkaři“. O to více může být pro nezasvěcené osoby překvapivé, že hned na druhém místě jsou „mařkaři“, kdy tato „trestná činnost“ je ve většině případů úzce spojena s rozvodovými spory. Na předním místě této „hitparády“ je také celosvětově raritní věznění pro dluh (§ 196 zanedbání povinné výživy), kdy náklady na uvěznění pro společnost nijak nebezpečných 507 neplatičů výživného při průměrné délce trestu 12 měsíců činí 182 520 000 Kč. Stát na uvěznění jednoho neplatiče výživného vynakládá 30 000 Kč měsíčně, což je desetinásobek průměrného výživného (2 944 Kč) a potřebné děti nechává živořit. To je nejen hluboce nemravné, ale navíc je to nehorázné mrhání státními prostředky, stejně jako věznění otcovských aktivistů, kteří zcela právem pohrdají naší justicí. Pak se ale nikdo nemůže divit tomu, že ve věznicích není místo pro skutečně nebezpečné zločince. 

Adikia by velice ráda sdílela optimismus mluvky vězeňské služby, všechno však nasvědčuje tomu, že pokud velmi rychle nedojde ke zrušení trestného činu zanedbání povinné výživy a nebude přehodnocena trestní politika dalších „rozvodových trestných činů“, staneme se národem zločinců a kolaps vězenství je neodvrtaný.