Proč dívky neměly řádné právní zastoupení

O materiály k této kauze jsme logicky požádali nejdříve Okresní soud v Mladé Boleslavi, kde soudní řízení o určení péče a výživného k nezletilým dívkám probíhalo. Soud nám zaslal dokument, kde jsou veškeré údaje začerněné. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti podepsala předsedkyně soudu Mgr. Kateřina Stará. Tvrzení, že informace o výši soudem stanoveného výživného je utajována kvůli ochraně práv účastníků řízení, je zjevný nesmysl. Chráněna je tímto způsobem jen soudkyně, pokud stanovila výživné nesprávně. I na základě dalších žádosti jsme dostali jen podobné začerněné stránky.

Bezdůvodné utajování vzbudí zájem každého správného detektiva. A protože stejní lidé často dělají stále dokola stejné chyby, zkusili jsme zadat jsme do internetového vyhledávače jména obou soudkyň. Trvalo to jen 0,34 sekund a objevili jsme Sbírku nálezů a usnesení Ústavního soudu, kde jsou obě jména vedle sebe, pod heslem IV. US 3305/13. K němu patří také nález I. ÚS 3304/13. A je to počteníčko náramné, u kterého se dnes zdržíme.

Oba nálezy pojednávají o jiném soudním řízení a odlišný je také předmět sporu. Ale dozvíme se, jak to běžně chodí na Okresním soudu a na OSPODu v Mladé Boleslavi ohledně ochrany práv nezletilých. Zmíněnými nálezy zrušil Ústavní soud několik rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi, která rozhodovaly právě samosoudkyně Mgr. Kateřina Stará a Mgr. Kateřina Bartošová Fialová, z důvodu podstatných porušení práv nezletilých dětí, které byly rovněž zastupované Magistrátem města Mladá Boleslav, orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Citujeme pro nás podstatné pasáže z obou nálezů, kterými ÚS jakoby věštil budoucnost:

(Tehdy nezletilí) Uvedli, že opatrovník jejich zájmy v řízení nijak nehájil, řízení se nezúčastňoval, neinformoval je o průběhu řízení ani o nařízených jednáních, ba dokonce ani o vydání pro ně nepříznivého rozsudku. O tomto se údajně dozvěděli náhodou dne 7. 1. 2013, načež kontaktovali opatrovníka, který odmítl podat odvolání. Z tohoto důvodu jim nezbylo, než aby podali odvolání sami. Zároveň navrhli, aby jim soud ustanovil nového opatrovníka z řad advokátů, neboť současný byl nečinný a jejich zájmy nehájil.

(Tehdy nezletilí) Stěžovatelé dále tvrdí, že jim nebyla dána možnost se k celé věci vyjádřit, a to ani přímo, ani prostřednictvím ustanoveného opatrovníka - OSPOD. Soud nezajistil výslech nezletilých stěžovatelů, ačkoli jsou oba ve věku, kdy jsou již schopni se k věci osobně vyjádřit. Dále soud nešetřil dostatečně práva stěžovatelů, když se spokojil s tím, že jejich opatrovník vzhledem ke složitosti věci zvažoval zastoupení advokátem, a aniž by se pro další řízení skutečně nechal advokátem zastoupit, k dalšímu jednání se již nedostavil. Stěžovatelé nebyli ustanoveným opatrovníkem zastoupeni řádně, opatrovník byl ve věci zcela nečinný.

Z předloženého spisu Ústavní soud navíc zjistil, že ustanovený opatrovník ... neučinil jménem stěžovatelů v průběhu řízení žádný úkon, tj. neúčastnil se jednání okresního soudu konaného dne 27. září 2012, jež bylo ve věci jediné, nepodal soudu vyjádření a neuplatnil posléze proti napadenému rozsudku ani opravný prostředek. ... K důvodům, proč nepodal odvolání, se OSPOD ve svém stanovisku (k ÚS) nevyjádřil.

V právní věci stěžovatelů dále došlo k situaci, kdy státem ustanovený opatrovník nepodal za druhou stěžovatelku a třetího stěžovatele odvolání, přičemž důvody, proč tak neučinil, nejsou známé. Současně žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podané jejich zákonnými zástupci (prvním stěžovatelem a jeho manželkou) také nebyly přijaty. V napadených usneseních okresní soud a krajský soud dospěly k závěru, že o přípustnosti těchto opravných prostředků ani nelze rozhodnout, protože v řízení byl druhé stěžovatelce a třetímu stěžovateli ustanoven kolizní opatrovník a bylo na něm, aby případně podal odvolání. V důsledku napadených usnesení se tedy druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel dostali do neřešitelné situace.

V důsledku napadených usnesení se tedy (nezletilí) dostali do neřešitelné situace. Jedinou možností bylo podání odvolání jejich státem ustanoveným kolizním opatrovníkem, který tak však z neznámých důvodů učinit odmítl.

Shodně s dříve hodnocenou věcí byl v řízení před okresním soudem ... druhé stěžovatelce a třetímu stěžovateli ustanoven podle § 37 odst. 2 zákona o rodině opatrovník - Magistrát města Mladá Boleslav, orgán sociálně-právní ochrany dětí, nikoliv advokát, ačkoliv se to v dané situaci jevilo býti vhodnější a spíše by odpovídalo sledovanému cíli účinné ochrany práv dětí. ... Rozdíly panují i v kvalitě právního zastoupení poskytnutého opatrovníkem se specializací na ochranu zájmů dětí, jenž nemá vlastní odborné kapacity pro právní zastupování, a právně kvalifikovanou osobou.

Ústavní soud zde nemůže nevyjádřit svůj údiv nad skutečností, že opatrovníkem pro řízení před okresním soudem ... byl druhé stěžovatelce a třetímu stěžovateli ustanoven právě OSPOD, tedy orgán specializovaný na ochranu práv a zájmů dětí. Tento orgán však již nemá vlastní odborné kapacity pro právní zastupování. To se ostatně ukázalo i v nynějším případě nezletilých stěžovatelů, v němž se OSPOD sám vyjádřil, že byl nucen vyhledat odbornou právní pomoc vzhledem k právní komplikovanosti případu. Podle názoru Ústavního soudu by tedy bylo v dané situaci mnohem vhodnější a spíše by odpovídalo sledovanému cíli účinné ochrany práv dětí, pokud by byl jako opatrovník nezletilým stěžovatelům ustanoven advokát. V této souvislosti Ústavní soud též nemohl přehlédnout změnu provedenou novým občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.), jehož § 892 odst. 3 na rozdíl od dříve účinného § 37 odst. 2 zákona o rodině již nijak nespecifikuje, kdo má být ustanoven kolizním opatrovníkem dítěte. To by mělo soudům umožnit větší flexibilitu, tak aby nebyl téměř automaticky opatrovníkem ustanovován orgán sociálně-právní ochrany dětí, i pokud to není v nejlepším zájmu dítěte.

Obecně Ústavní soud nepovažuje za nejšťastnější situaci, kdy je kumulována funkce opatrovníka hájícího (objektivně) nejlepší zájem dítěte a jeho právního zástupce. Před takovýmto slučováním funkcí ostatně varuje i Výbor ministrů Rady Evropy ve výše zmíněných pokynech o justici vstřícné k dětem, v nichž mimo jiné upozorňuje, že role opatrovníka a právního zástupce jsou rozdílné. ... V neposlední řadě pak lze též poukázat na zpravidla rozdílnou kvalitu právního zastoupení poskytnutého opatrovníkem se specializací na ochranu zájmů dětí, ale bez právní kvalifikace, a právně kvalifikovanou osobou.

Způsob, jakým ustanovený opatrovník nezletilé stěžovatele zastupoval, legitimně vyvolává otázku, zda by na tom nebyli lépe, kdyby jim ustanoven vůbec nebyl.

Okresní soud v Mladé Boleslavi, prostřednictvím Mgr. Kateřiny Staré, samosoudkyně ve věci sp. zn. 14 C 121/2012 (a 14C 67/2017), sdělil, že dle jeho názoru ve věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, přičemž odkázal na písemné vyhotovení napadeného rozsudku ze dne 27. září 2012.
Obdobně se vyjádřila i Mgr. Kateřina Bartošová Fialová, samosoudkyně ve věci sp. zn. 25 Nc 2194/2012. Dále vyslovila přesvědčení, že ustanovení OSPOD jakožto opatrovníka nezletilých dětí odpovídá právní úpravě účinné v době ustanovení (§ 37 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do 31. prosince 2013), přičemž soud nemůže odpovídat za to, jakým způsobem je funkce opatrovníka vykonávána, neboť by to bylo v rozporu se zásadou nestrannosti soudce. ...Vzhledem k tomu, že zákon přímo počítá s tím, že jako opatrovník dítěte bude zpravidla ustanovován orgán sociálně-právní ochrany dítěte, měl by tento orgán být již ze své podstaty schopen kvalifikovaně dítě v řízení zastoupit...

Avšak skutečnost, že stát fakticky vnucuje účastníku řízení zástupce bez ohledu na jeho vůli a vůli jeho zákonných zástupců, má určité důsledky. Především tímto stát přebírá odpovědnost za způsob vedení tohoto zastoupení. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, má-li účastník řízení svého zvoleného zástupce, odpovídá za jeho volbu a za jeho konkrétní kroky v řízení tento účastník sám, pokud však opatrovníka, coby zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení... V této souvislosti Ústavní soud dále vyslovil názor, že „je to vždy soud, který je odpovědný za dodržování všech aspektů práva na spravedlivý proces v řízení, které je před ním vedeno". Uvedené mimo jiné znamená, že v situaci, kdy soud vnutí účastníku řízení právního zástupce, zásadně nemůže stačit, pokud v řízení posléze postupuje striktně dle § 50b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,... Soudy se nemohou bezvýhradně spolehnout na ustanoveného opatrovníka, že bude dodržovat všechny své výše zmíněné povinnosti ...; nýbrž je třeba dodržování daných povinností ověřovat.

Pokud jde o věk dětí, tak v době rozhodování okresního soudu bylo druhé stěžovatelce 16 let a třetímu stěžovateli 9 let. Ústavní soud těžko hledá důvody, zejména u druhé stěžovatelky, proč by neměla být o řízení informována a do něj zapojena.

V posuzované věci to znamená povinnost okresního a krajského soudu nahlížet na otázku ... optikou základních práv (nezletilých)... Takto zaměřené úvahy však v napadených usneseních zcela chybí.

Ústavní soud tedy uzavírá, že pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta.

Móóóc hezké hodnocení. Obě právnická esa prohlásila, že si na žádné nálezy ÚS, rušící jejich rozhodnutí, nevzpomínají.

Líčení výkonu kolizního opatrovnictví sociálními pracovníky Ústavní soud trefil přesně. Je třeba dodat, že stejné námitky o jeho procesní i jiné nečinnosti je možné říci o téměř každém takovém zastoupení nezletilých. Opatrovník nic nenamítá a nenavrhuje a soud díky tomu nic neřeší a šetří svým úsilím a časem. Soud na oplátku po opatrovníkovi nic nechce a ten rovněž nemusí dělat nic. Právní zastoupení není vykonáváno fakticky nikým a soud i opatrovník jsou spokojeni. K Ústavnímu nebo Nejvyššímu soudu se taková věc dostane jen výjimečně. Je-li opatrovník nečinný, nezletilý sám nemá způsobilost a jeho rodiče nejsou legitimování. Takže nikdo nemůže stížnost nebo dovolání podat. ÚS z četných stížností rodičů o problému nemůže nevědět.

Běda, když se dospělá svéprávná osoba rozhodne nechat se zastupovat ne-advokátem, křičí soudci ÚS:

...instrumentem, který slouží k naplnění výše uvedeného práva (na zastoupení), je podle Ústavního soudu právě výkon advokacie, tedy služba kvalifikovaných právníků, kteří poskytují právní služby pro neomezenou veřejnost jako své povolání, při současném zakotvení některých omezení a podmínek výkonu advokacie, neboť ty ve svém souhrnu představují záruky odborné a morální úrovně jednotlivých advokátů, a tím i garanci kvality a též dostupnosti právní pomoci pro všechny (tato omezení a povinnosti advokátů slouží k ochraně jejich klientů). Zákonodárce sledoval, aby se účastníku řízení, jestliže si již zvolí zastoupení za účelem poskytnutí právní služby, dostalo skutečně kvalifikované právní pomoci, kterou od poskytovatele může opodstatněně očekávat. Pokud by naopak byli do soudního řízení připuštěni tzv. pokoutníci, na což lze usuzovat (předpokládat) ze skutečnosti, že konkrétní osoba vystupuje jako obecný zmocněnec v různých věcech opětovně, nemohl by stát shora nastíněný legitimní cíl účinně naplňovat.

Smyslem a účelem § 27 odst. 2 o. s. ř. je tedy zájem na ochraně jednotlivců jako účastníků řízení před nekvalifikovaným zastupováním osobami nenacházejícími se ve specifickém (profesionálním) postavení osoby práva znalé (především advokáta) a ochrana (v zásadě) výlučného postavení advokátů v systému ochrany práv, tedy ochrana před tzv. pokoutnictvím (poskytování právních služeb za úplatu osobami práva neznalými, na které se nevztahuje zákonná úprava, především zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).“ (II.ÚS 447/11)

Na zastupování nezletilých před soudem právně nekvalifikovanými sociálními pracovníky má Ústavní soud zjevně úplně jiný metr.

Zatímco v soudních řízeních o určení péče a výživného soudy ustanovují nezletilým zástupce bez právního vzdělání, v jiných občanskoprávních soudních řízeních (např. o majetek, dědictví, apod.) jim zpravidla neustanovují zástupce žádného. Bambulové z okresních i krajských soudů suverénně prohlašují, že nezletilého zastupuje vždy osoba, která o něho výhradně pečuje. Viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 2473/2016, 25 Cdo 3782/2013 nebo 21 Cdo 856/2011.

Úplně nejhorší je situace v řízeních exekučních, kde povinnost ustanovit nezletilým opatrovníka určil NS rozhodnutími sp. zn. 21 Cdo 2630/99 a 26 Cdo 5269/2015. Soudy na tyto nálezy zvysoka kašlou. Prakticky nikdy v exekučních řízeních ohledně výživného nezletilým kolizní opatrovníky z OSPOD neustanovují. Umožňují tak nezletilé a jejich rodiny v masovém měřítku okrádat advokáty na jim soudy přiznávaných pohledávkách nákladů za zastoupení. Zastupování má ovšem místo nich provádět bezplatně OSPOD.

Je dobré také zmínit, že i sám ÚS nezletilým pro řízení vždy ustanovuje opatrovníkem OSPOD, nikoli advokáta, a odporuje tím i sám sobě. Viz např. sp. zn. I.ÚS 1963/13, I.ÚS 1356/16, I.ÚS 1820/18.

Nicméně je zřejmé, že problém absence řádného právního zastoupení nezletilých před soudem zde existuje a že si ho je i odborná veřejnost vědoma. Pro pochopení jeho podstaty je ovšem třeba znát, jakým způsobem je výkon kolizního opatrovnictví OSPODy ze strany státu financován, čemuž věnujeme následující odstavce.

Náklady na zastupování všech nezletilých advokátem by činily řádově 2,5 miliardy Kč ročně. („Počet rozvodů loni (ve 2018) klesl na 24 122,“ odhad nákladů na advokáta 100 000 Kč na každý případ.) To je tak velká položka, že by musela být zahrnuta do zákona - státního rozpočtu ČR, a s ním schválena.

Pro srovnání: Pro rok 2018 jsou očekávány celkové výdaje ORP na zajištění agendy SPOD ve výši 1 400 000 tis. Kč až 1 430 000 tis. Kč. Náklady na výkon kolizního opatrovnictví jsou tedy stanovené paušálně a obsahuje je tato částka.

Aby se ušetřilo, o případném zastupování nezletilých advokátem rozhoduje OSPOD individuálně, a tyto náklady hradí formou dotace stát. Viz.

Dotace se poskytuje obcím s rozšířenou působností a hl. m. Praze ... Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí stanovuje, že „náklady vzniklé v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany, není-li stanoveno jinak, hradí stát…“.
Jedná se o dotaci účelovou neinvestiční, která je určena ke krytí výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem činností v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Výdaje hrazené z této dotace musí přímo souviset s povinnostmi plynoucími ze zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, jejich výčet je uveden v příloze. Především se jedná o níže uvedené výdaje: ...
p) Náklady na právní zastoupení obecního úřadu obce s rozšířenou působností advokátem při výkonu opatrovnictví dítěte, jedná-li se o zvláště složité případy vyžadující specifickou právní specializaci, která přesahuje rámec běžných odborných znalostí pracovníků sociálně-právní ochrany dětí.

Obce tedy teoreticky můžou nechat zastupovat advokátem každého nezletilého, což by nepochybně s radostí udělaly. Má to ovšem háček. Dotace je proplacena pouze tehdy, jestliže obec nemá vlastního zaměstnance s právnickým vzděláním, který by nezletilého mohl zastupovat před soudem „zadarmo“ (jako zaměstnanec obce pobírá plat).

Metodika Ministerstva práce a sociálních věcí pro poskytování dotací ze státního rozpočtu obcím s rozšířenou působností a hl. m. Praze na výkon agendy sociálně právní ochrany dětí pro rok 2019:

...Právní služby poskytované obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností advokátem při výkonu opatrovnictví dítěte v rozsahu stanoveném v § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jedná li se o případy vyžadující specifickou právní nebo jinou odbornou specializaci, která přesahuje rámec běžných odborných znalostí zaměstnanců OSPOD a odbornou právní pomoc nelze zajistit prostřednictvím jiných zaměstnanců s právnickým vzděláním, kteří jsou zařazeni do obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

A zde je zakopán pes. Obce s rozšířenou působností mají vždy právníka alespoň na odboru přestupků a na odboru právním. Právník obce bývá jednou z nejváženějších osob úřadu. Podle zákona by tito právníci vedle své práce měli „zdarma“ (na náklady obce) zastupovat při soudních řízeních velké množství nezletilých dětí, a to na základě rozhodnutí svého podřízeného úředníka - vedoucího odboru SPOD. Ten je zjevně ve střetu zájmů, protože horlivým plněním své povinnosti, tj. ustanovováním za sebe advokáta – svého nadřízeného, si od něho pochvalu rozhodně nevyslouží. Soudkyně Mgr. Kateřina Bartošová Fialová to dobře ví, protože od září 1998 sama pracovala jako právnička kanceláře přednosty Okresního úřadu Mladá Boleslav.

Jako soudkyně mohla a měla nezletilým v řízení, o kterém je tento článek, namísto sociální pracovnice ustanovit advokáta. Zvláště za situace, kdy soud již měl k dispozici hodnověrné informace o týrání dětí ze strany matky. Dle veřejně dostupných zdrojů to bylo od srpna 2019. Od 27. 9. 2019 měl soud i znalecký posudek na matku, a měl také zprávy od PČR o obou rodičích. Téměř zletilá dcera V. H. byla soudem vyslechnuta 7. 10. 2019. Soudkyně namísto okamžitého odebrání dětí matce zkoumala její příjmy a poslala matku 10. 10. 2019 na terapeutický program. Aspoň teď měla nezletilým ustanovit advokáta, když to neudělala předchozích 11 měsíců. Řádného zastoupení před soudem a ochrany svých práv osobou s právnickým vzděláním se ale děvčátka nikdy nedočkala.

Pokračování příště.

Kopírování těchto textů je vítáno, nejlépe s uvedením zdroje.

Poznámka editora stránek

V době, kdy náš syn vcelku plynně hovořil anglicky, byl zastupován kafepijavicí z OSPODu, která nebyla schopna formulovat jedinou větu v rodném jazyku a s větnou skladbou jí musela vypomáhat soudní stolice. Když se pak dožadovala předložení faktury na převod peněz z firemního účtu do firemní pokladny (to abych také třeba mohl zaplatit výživné), to už psychicky neunesla ani soudní stolice, ačkoliv se mě obě za mojí drzost se chtít podílet na péči o syna usilovně snažily na něčem „usmažit“ a vyměřit mi likvidační výživné. To se psal rok 2004 a od té doby se zjevně vůbec nic nezměnilo.

Luboš Meszner