Vyhodnocení odpovědí politických stran k výživnému

Adikia před volbami oslovila polické strany, aby se vyjádřily k palčivým otázkám okolo výživného (ZDE) a zbývá udělat závěr, jak to všechno nakonec dopadlo.

Volby vyhrálo hnutí ANO, které se k otázkám k výživnému vůbec nevyjádřilo. Zjevně je tedy spolku Burešových podržtašek tento problém lhostejný. Je tak velkou neznámou, jak se k tomuto celospolečenskému problému budou stavět, zvláště když se do Poslanecké sněmovny dostala i femonacistka Maxová, která se proslavila výrokem, že by neplatičům výživného zakázala styk s dětmi (ZDE). Socanka Marksová Leninová napojená na šmejdy z Asociace neúplných rodin se do sněmovny nedostala a balí si kufry i z Asociálního ministerstva práce. Do Sněmovny se neostala ani prokurátorka Benešová, která svým pokynem zajistila beztrestnost soudců (ZDE). Obě však nahradí nechvalně známá ultrafeministka Gajdůšková. Výrazně oslabili i komouši, přesto se do sněmovny opět dostala fízlácká mlátička Ondráček, který je autorem novely exekučního řádu, kterou se rozšiřuje zabavování řidičáků i na neplátce výživného dospělým „dětem“ (ZDE).   O prsa vietnamské dorostenky se do sněmovny dostala i šílená feministka Adamová za TOP 09, která by nejspíše zavírala otce do kriminálu už při rozvodu.  Bohužel posílila zločinecká ODS, která je skrze psychopata Blažka napojena na exekutorskou mafii (ZDE). Výrazně posílilo populistické hnutí SPD, které se k problému s výživným staví čelem, je však otázkou, jak se zachová ve skutečnosti, když Okamura a Holík hlasovali pro novelu exekučního řádu komouše Ondráčka (ZDE). Do sněmovny se dostali i Piráti, jejichž názory k problémům s výživným jsou asi nejblíže ideálnímu stavu. Bohužel jich vadou na kráse je vstřícnost k ekonomickým uprchlíkům a náklonnost k šíleným bruselským úředníkům. Při současné patové povolební situaci tak lze jen těžko očekávat, že by v nejbližší době někdo navrhnul zrušení protiústavního zabavování řidičských průkazů, zrušení absurdního trestného činu zanedbání povinné výživy nebo přišel se Zákonem o výživném, který by stanovoval jasná pravidla pro výpočet výživného. Pro úplnost se tedy ještě podívejte, jak by v ideálním případě měly znít odpovědi na položené otázky k výživnému.  

Kde vzniká nebo v čem podle vás spočívá problém s neplněním výživného a jak chcete tento problém řešit?

Problém především spočívá v tom, že zde není Zákon o výživném, který by v souladu s čl. 4 LZPS  jednoznačně upravoval pravidla a meze pro výpočet výživného platná pro všechny podobné případy. Bez toho nejde spolehlivě rozlišit, kdo skutečně zanedbává výživu svých dětí a kdo je obětí zlovolného rozhodování soudních stolic, které nemají ekonomické vzdělání a jejich úvahy jsou hrubě zkresleny nehorázným platem, jistotou „doživotního“ zaměstnání a nulovou odpovědností. Výživné je tak často určováno zcela mimo reálné možnosti povinného. Podrobnosti včetně právního rozboru jsou uvedeny v Prohlášení charty práv výživou povinných rodičů 2017.

Vyživovací povinnost je jako každá jiná povinnost (např. daně), proto musí být v souladu s čl. 4 LZPS upravena zákonem a vyloučena z jakéhokoliv rozhodování o její výši. O jiných povinnostech také nerozhodují státní úředníci a jsou jasně dány zákonem. Ve smyslu Ústavy ČR je úkolem soudních stolic pouze dohlížet na dodržování zákona (v daném případě správně stanovené výživné) a nikoliv podle svojí momentální nálady ukládat zákonné povinnosti. Tím by byl naplněn základní princip právního státu – předvídatelnost práva, kdy každý oprávněný musí vědět, na co má či nemá nárok a každý povinný musí vědět, jaký je rozsah jeho povinnosti, což by do značné míry zjednodušilo a „uklidnilo“ rozvodová řízení. Zákon nemůže být pouze o právu na straně oprávněného dítěte a povinnostech na straně povinného rodiče, ale s ohledem na rodinný vztah také musí citlivě vyvážit práva obou stran. Vyživovací povinnost „ze zákona“ by měla být na úrovni nezbytného životního minima, rozložená mezi oba rodiče. Všechna další plnění už musí být na bázi dobrovolného plnění bez právního nároku, což by oprávněné děti vedlo k náležité úctě ke svým rodičům.   

Jste pro zpřísnění trestního postihu za neplnění výživného, budete navrhovat alternativní tresty nebo upřednostňuje vymáhání výživného občansko-právní cestou a jste pro zrušení tohoto celosvětově raritního trestného činu?

Za situace, kde je zde tisíce nerozvedených rodičů, kteří se vyhýbají práci jako čert kříži, žijí pouze z dávek a svoje děti nechávají žít v bídě, aniž by byli trestně stíháni, je v právním státě trestní postih za neplnění výživného nepřípustná selektivní trestně právní šikana rozvedených rodičů. Navíc jde o ekonomický nesmysl a asociální řešení problému, kdy náklady na uvěznění jednoho neplatiče výživného činí asi 34 000 Kč měsíčně a potřebné dítě nedostane ani korunu. Zrušením tohoto celosvětově raritního trestného činu by umožnilo vyplácet potřebným dětem náhradní výživné na úrovni průměrného výživného (necelé 3000 Kč) a ještě by stát ušetřil několik set miliónů ročně. Rovněž by se uvolnily kapacity Policie na potírání pro společnost nebezpečných zločinců. 

Upřednostňujete vymáhání výživného prostřednictvím soukromých exekutorů nebo by měl výživné vymáhat stát (např. finanční úřady)? Jste pro ponechání současných nákladů na exekuční řízení (odměna advokáta oprávněného, odměna exekutora a náhrada hotových výdajů exekutora) nebo pro razantní snížení těchto nákladů (např. jednotný poplatek) přenášených výhradně na povinného? Jste pro částečné přenesení exekučních nákladů na oprávněného (např. poplatek za podání exekučního návrhu)?

Jestliže stát někomu uloží povinnost, musí to být zase stát, kdo bude garantem, že tato povinnost bude řádně plněna. Je zcela nepřijatelné, aby dlužné výživné bylo byznysem pro různé neziskové organizace, hrabivé advokáty a soukromé exekutory, kteří skrze náklady řízení nechutně bohatnou na povinném a snižují tak schopnost povinného se dále podílet na výživě dítěte. Vymáhání výživného proto musí převzít stát a plně nést náklady s tím spojené. Pro zamezení předem zjevně neúspěšných a šikanózních návrhů na výkon rozhodnutí je potřeba zavést poplatek za podání exekučního návrhu, který by v případě úspěšného vymožení dlužného výživného uhradil povinný. Zároveň je potřeba rozšířit seznam předmětů a finančních prostředků, které neleze postihnout výkonem rozhodnutí (v případě OSVČ jsou to především finanční prostředky na platby povinných odvodů státu).   

Souhlasíte s kontroverzním zabavováním řidičských průkazů neplatičům výživného? Budete či nebudete podporovat chystanou novelu exekučního řádu, kterou se má rozšířit zabavování řidičských průkazů i neplatičům výživného zletilým „dětem“?

Zabavení řidičského oprávnění za neplnění výživného je v právním státě naprosto nepřijatelné, kdy podle LZPS nelze zneužívat zákony k jinému účelu, než pro který byly stanoveny. V daném případě neplnění výživného nemá absolutně žádnou souvislost s porušováním silničních pravidel, pro které je možné přistoupit k odebrání řidičského oprávnění. Navíc se opět jedná o zcela nepřípustnou selektivní právní šikanu rodičů s řidičským oprávněním, která se nevztahuje na jiné dlužníky a dlužníky bez řidičského oprávnění. 

Souhlasíte s návrhem Zákona o náhradním výživném v současné podobě, budete navrhovat nějaké změny tohoto zákona nebo budete prosazovat úplně jinou koncepci, která by nezatěžovala státní rozpočet a pomohla skutečně potřebným dětem?

Se současnou podobou Zákona o náhradním výživném nelze souhlasit, protože neřeší podstatu problému s neplacením výživného. Náhradní výživné by se tak často dostalo osobám, které by jen zneužívaly nereálně stanovené výživné soudními stolicemi, což by neúnosně zatížilo státní rozpočet. Řešením je Zákon o výživném, který by upravil výživné oběma rodičům a součet výživného obou rodičů by byl základem pro úvahu o sociální potřebnosti dítěte. Finanční prostředky pro potřebné děti lze získat zrušením trestného činu zanedbání povinné výživy. Takové řešení by pomohlo skutečně potřebným dětem, aniž by to zatížilo státní rozpočet a naopak by to ještě přineslo obrovské úspory.

Máte k tomuto tématu ještě jiné podněty, na které nesměřovaly předchozí otázky?

Soudní stolice každý rok rozhodují asi 30 000 sporů o výživné a řeší asi 10 000 trestních stíhání neplatičů výživného. Vyloučením soudních stolic z rozhodování o výživném a zrušením trestného činu zanedbání povinné výživy by bylo možné snížit počet soudních stolic alespoň o jednu třetinu. Japonsko má 100 miliónů obyvatel a 3000 soudců. Česká republika má 10 miliónů obyvatel a 3400 soudců. Snížení počtu soudních stolic by přineslo úsporu několik set miliónů ročně, které by bylo možné využít na podporu rodin. Je také potřeba omezit funkci soudní stolice na dobu maximálně na 5 let. Po této době by soudní stolice musela svoje pokračování ve funkci obhájit ve výběrovém řízení. Výběrová komise musí být složena pouze z ne-soudců. Stejná komise by řešila i kárné prohřešky soudních stolic. Soudní stolice rovněž musí nést plnou hmotnou a trestní odpovědnost za svoje rozhodování.  Také je potřeba oddělit „civilní“ a „trestní“ soudnictví, kdy je nedůstojné, aby se na jedné chodbě soudu potkávali nebezpeční trestanci s osobami, které jdou např. řešit úpravu poměrů dítěte po rozvodu. Je rovněž nedůstojné, aby „civilní“ spory byly řešeny pod dohledem ozbrojených složek státu (justiční stráž). U trestních soudů je potřeba z rozhodování vině vyloučit samosoudní stolice a o vině musí rozhodovat občanské poroty. Jedině tak lze zajistit, aby se kauzy prominentů netáhly dlouhé roky až do ztracena.