Vyměření výživného z teoretického příjmu dle nabídky volných pracovních míst v rozporu se Zákonem o rodině.

Asi nejrozšířenější zlovůlí naší justice je vyměřování výživného z teoreticky dosažitelného příjmu dle nabídky volných pracovních míst evidovaných Úřadem práce (či statistických průměrných příjmů v jednotlivých oborech Ministerstva práce a sociálních věcí), pokud je skutečný příjem povinného (čti otce) dle přiznání k dani z příjmů (OSVĆ) nebo přehledu o příjmech od zaměstnavatele „podezřele“ nízký (rozuměj – neumožňuje vyměřit kulantní výživné). Ostatně Zákon o rodině nikde neuvádí, že by povinností rodiče byla poroba – nucená práce, kterou si svobodně nezvolil, aby mohl svojí vyživovací povinnost plnit podle představ oprávněného (čti matky), „ospoďačky“  či soudu.

Aby se mohl živnostník (OSVČ) ucházet o některé volné místo evidované Úřadem práce, musel by nejdříve ukončit živnost.

Zákon o zaměstnanosti
§ 25
(1) Uchazečem o zaměstnání může být, pokud tento zákon dále nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která má na území České republiky bydliště a která není:
b) osobou samostatně výdělečně činnou; za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje fyzická osoba, která se pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu27) považuje za osobu samostatně výdělečně činnou,

Podle statistky Ministerstva práce a sociálních věcí z prosince 2011 bylo v Praze evidováno 32 580 uchazečů o zaměstnání na 7 465 volných pracovních míst, tedy na jedno volné pracovní místo byly 4 uchazeči o zaměstnání. Mimo Prahu je na jedno volné místo třeba i více jak deset uchazečů.  

Živnostník (OSVČ) se tedy musí nejdříve vzdát stabilního a relativně jistějšího nízkého výdělku, aby s pravděpodobností 1:4 (mimo Prahu 1:10) riskoval, že na volné místo nebude přijat a sám se stane sociálně potřebným, přičemž návrat k samostatně výdělečné činnosti je zcela vyloučen, protože mezi tím zákazníci přejdou ke konkurenci. To zjevně odporuje § 96 odst. 1) zákona o rodině a ustálené judikatuře Ústavního soudu.

Zákon o rodině
§96
(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

I.ÚS 2337/11

Bez ohledu na to ale Ústavní soud dodává, že odvolací soud na základě provedeného dokazování zcela opodstatněně dospěl k závěru, že nezaměstnanost otce je pouze důsledkem jeho nezodpovědného postoje, který opustil podnikatelskou činnost, aniž měl zajištěno jiné zaměstnání,…

Tuto konstrukci plně potvrzuje nález Ústavního soudu II.ÚS 1846/09.

II. ÚS 1846/09

Soud prvního stupně dospěl k závěru o lepších výdělkových možnostech na základě aktuálního výčtu všech potenciálních míst evidovaných příslušným úřadem práce, přestože tento výčet sám o sobě ještě nezaručuje, že stěžovatel by byl některým ze zaměstnavatelů skutečně zaměstnán a byl by mu poskytnut vyšší výdělek. Dle názoru Ústavního soudu argumentaci stěžovatele nelze už s ohledem na konkrétní okolnosti případu (předchozí osobní bezproblémovou péči o syna a placení výživného) považovat za natolik triviální, aby byla soudem zcela pominuta. (Stěžovatel má 3 vyživovací povinnosti a považuje za riskantní vzdát se pracovního poměru na dobu neurčitou, který zastává již 4 roky, aby se pokusil získat pracovní poměr na dobu určitou, byť s neoficiálním příslibem vyššího výdělku. Současné zaměstnání navíc získal až po roční evidenci na úřadu práce jako nezaměstnaný) Dle ustanovení § 96 zákona o rodině soud při určení výživného přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Z uvedeného hlediska se soud věcí ovšem nezabýval, pouze rozhodl, že stěžovatel by se v podstatě do budoucna měl vzdát současného zaměstnání, pokud obecně existuje možnost zaměstnání jiného.

Celé znění nálezu ZDE