Výživná diskuse o výživném – II. část

V předchozím díle jsem představil otce, kteří nám v pořadu „Držte hubu s Jílkovou“ udělali spíše ostudu, proto je na místě představit otce z mého týmu, kteří rozvedeným otcům rozhodně ostudu neudělali a naopak diskusi oživili. Uvedu pouze ty otce, kteří se dostali ke slovu, tím je však rozhodně nechci vyzdvihovat před těmi, kteří se ke slovu nedostali, protože i oni odvedli skvělou práci, kdy se mezi sebou neprali o mikrofon a všichni vzájemně spolupracovali, přesně jak jsme byli domluveni.  

Je třeba ocenit pana Jiřího Kráma, který to měl na Kavčí hory ze všech nejdále, a přestože asi jako většina rozvedených otců zápasí s každou korunou, našel způsob, jak se do televize dopravit. Pan Krám je autorem úspěšné stížnosti pani Mirky P. ve Štrasburku a na jeho vysoce kvalifikovanou práci se můžete ze záznamu podívat zde Bída znalců lidských duší. Přepis příspěvku pana Jiřího Kráma do diskuse "Dobrý večer. Jmenuji se Jiří Krám a měl bych dotaz na pana poslance a na paní exposlankyni. Co jim bránilo, aby dokázali zjednodušit práci soudkyň, která, jak tady slyšíme, je velice ná-

ročná údajně a přitom by stačilo skutečně tu práci jim zjednodušit a právě, když by došlo k úspoře třeba dvaceti procent opatrovnických soudkyň, tak tyto peníze použít právě na to náhradní výživné. To znamená, peníze jsou, pouze se využívaj neefektivně. Takže co tomu bránilo těch 23 let, že se toto komplikovalo a zesložiťovalo. Děkuji."

Tento příspěvek rozvedeným otcům rozhodně neudělal ostudu a byl natolik vyčerpávající, že nebylo potřeba jej o cokoliv doplňovat.

Pan Jaroslav Růžek je aktivním členem sdružení Spravedlnost dětem a podílí se na komplexním návrhu změny rodinného práva, které toto sdružení prosazuje (vice zde Moderní koncepce rodinného práva). Je také členem hnutí Úsvit přímé demokracie, za které kandidoval ve volebním okrese Praha. Fanatičtí střídavkáři bohužel volili zločineckou TOP 09, ve které má velké slovo odpůrkyně střídavé péče rakovina Lagšádlová.

Přepis příspěvku pana Jaroslava Růžka do diskuse

"Já bych měl jen doplňující dotaz k paní Kantůrkové. Sice tady mluví o justici, ale má na mysli juvenilní justici, která je neblaze proslulá ve Skandinávii a ve Velké Británii? Nebo o čem to vlastně mluví?"

Tento příspěvek nejspíše většina televizních diváků absolutně nechápala, stejně jako stenografka socanů, která celou diskusi převedla do textové podoby (ZDE) a na místě slova „juvenilní“ napsala „nesrozumitelný výraz“. Opatrovnická stolice Kantůrková však velmi dobře věděla o čem je řeč a příspěvek pana Růžka zafungoval, jako kdyby dostala palicí po hlavě a rozhodil jí natolik, že ani nebyla schopna reagovat na další dotaz Jílkové. Nerad bych čtenáře Adikie podceňoval, ale o významu slov „juvenilní justice“ lze načerpat základní informace ZDE.

Ani příspěvek pana Jaroslava Růžka rozvedeným otcům rozhodně neudělal ostudu.

Další diskutujícím byl pan Tomáš Rychtecký, kterého již znáte z reportáže, kde jsme při přímé volbě prezidenta nachytali nepřipraveného kandidáta hráběte Spalničku a z řady dalších akcí. Jeho první příspěvek se vztahoval k exekuci a byl ryze technický. Přepis dalšího příspěvku pana Tomáše Rychteckého "Jestli můžu ještě dva dotazy. Jeden teda na pana Foldynu, když jsme u těch daní, tak je příklad, vemte si, že jste otec, máte vyměřeno výživné, pane Foldyno, dvanáct tisíc korun měsíčně a a teď jste v podstatě sociální případ.Jdete si zažádat, a já jsem

taky sociálně potřebný rodič, nejenom matka a jsem taky samoživitel, pro vás, pane Foldyno a půjdete na Ministerstvo práce a sociálních věcí a tam vám těch dvanáct tisíc korun započítají do příjmů, ale ne do výdajů. Ano? Takže máte příjem patnáct tisíc korun čistého, dvanáct zaplatíte výživného, máte tři tisíce, jsem sociálně potřebný a MPSV vám řekne, na shledanou. Tak to je pro vás.

Můžu ještě na paní soudkyni dát jeden dotaz, když bude odpovídat? Na paní Kantůrkovou. Tady bych se jí chtěl zeptat, jak často je vyměřeno výživné oběma rodičům, otci i matce a to zejména z toho důvodu, že v zákoně o rodině se říká, že o děti se starají oba rodiče a platí výživné nebo vyživují oba rodiče. Chtěl bych říci, jak je možné, že je to pouze v 90% vyměřeno otcům a na maminky se zapomíná a nahrazuje se to tím, že se o ně pečuje. Když o ně pečujou vlastně oba rodiče, jak otec, tak matka. Děkuju."

Oba příspěvky byly skvělé nahrávky na smeč, ale byly v rychlém sledu za sebou, proto jsem si musel vybrat, na který z nich budu reagovat. Na diskriminaci otců při hodnocení jejich sociální potřebnosti upozorňuji už od roku 2008, kdy jsem spolu s dalšími rozvedenými otci protestoval před úřadem zmrda všech zmrdů Nečase.

pomocí kterého jsem chtěl demonstrovat, jak se vyměřuje výživné v sousedním Německu, kdy povinnému otci vždy musí zůstat základ, aby byl v první řadě schopen uspokojit svoje základní životní potřeby, a teprve ze zbytku se vyměřuje výživné (více zde Düsseldorfské tabulky).

Tento problém je však mnohem složitější. Například pokud si rozvedený otec platící výživné vezme rozvedenou matku, která má dítě ve svojí péči, tvrdě na to oba doplatí, kdy při posuzování sociální potřebnosti dítěte matky se příjem nevlastního otce započítává do společného příjmu, ale výživné, které musí platit svému dítěti, se od toho neodečítá. Nepřímo mu tak vzniká vyživovací povinnost k cizímu dítěti. Do společného příjmu se pochopitelně rovněž započítá výživné, které matka dostává od skutečného otce, kterému se však, jak již bylo v úvodu řečeno, vyplacené výživné při posuzování jeho sociální potřebnosti neodečítá. To je od státu pěkná vyjebávka, proto se ani nelze divit tomu, že zde máme tolik samoživitelek, které však ve skutečnosti žijí normálním rodinným životem. Mimochodem fanklub střídavkářů tuto vyjebávku jako Ameriku objevil teprve až nedávno.

Podobné zvrácenosti však najdeme i v daňových zákonech, kdy slevu na dani z příjmu „na dítě“ může uplatnit pouze ten rodič, který má dítě ve svojí péči, ačkoliv druhý rodič vynahrazuje péči placením výživného. Pouštět se však do takto složitého problému, na to v diskusi absolutně nebyl prostor.

Snažil jsem se tedy uchopit druhé nahozené téma, kterým jsme pěkně zatopili pod kotlíkem opatrovnické stolici Kantůrkové, která si je velmi dobře vědoma, že vyměřováním výživného pouze jednomu z rodičů hrubě porušuje platný zákon. Většina lidí už je natolik zblbnutá zločinným systémem, že to považují za naprosto normální a vůbec nechápou, proč by mělo být výživné vyměřováno matce, která má dítě ve svojí péči. Je pochopitelně nesmysl, aby sama sobě posílala výživné pro dítě. Pokud by však bylo výživné stanoveno oběma rodičům, součet výživného by byl příjmem dítěte, ze kterého by se pak dala naprosto spolehlivě posoudit jeho sociální potřebnost (viz. předchozí odstavec). Obdobně totéž platí i pro střídavou péči a má to další návaznost na „náhradní výživné“.  

Protože se to trošku plete, musíme si na tomto místě vysvětlit pojmy „náhradní výživné“ a „zálohované výživné“. U „zálohovaného výživného“ se počítá s tím, že dítě dostane od státu náhradní výživné a to pak bude vymáháno od neplatiče výživného a „náhradní výživné“ je fakticky sociální dávka.

Například ve Švédsku mají kombinaci „zálohovaného“ výživného a „náhradního výživného“. Stát na jedné straně zálohuje výživné v případě neplacení výživného a to pak vymáhá po povinném rodiči. Současně ale stanovuje příjem, na který mají nárok všechny děti žijící jen s jedním rodičem (cca 3 250 Kč). V případě, že povinný rodič řádně platí, ale soudní stolicí nebo dohodou stanovené výživné nedosahuje minimální zákonem stanovené výše, vyplácí stát pečujícímu rodiči rozdíl. Tak tomu systému se u nás můžeme pouze zhluboka zasmát, kdy základním kritériem pro stanovení výživného jsou matkou vykonstruované náklady dítěte a k tomu se otcovi stanovuje, jaký musí dosahovat příjem (viz. Nejsme otroky našich dětí).

Ve studiu jsme pak začali štěkat jeden na druhého a prostor na vysvětelní jsem si přes všechnu snahu bohužel nevyštěkal.  

Pokračování příště