Výživná diskuse o výživném – III. část

Když jsem se od veřejnoprávní VAGINA TV dozvěděl, kdo budou další účastníci diskuse, bylo mi naprosto jasné, že v diskusi budu sám proti všem, což se nakonec i naplnilo a se zatnutými zuby jsem se musel hodně snažit, aby to zejména vůči údajnému „bojovníkovi za práva otců“ Hodinovi nebylo znát.

„Čestný“ Hodina alias Střídavka bojoval srdnatě a našim společným soupeřům zasazoval velmi přesné a tvrdé údery. Televizní diváci byli o řadu z nich ochuzeni, protože pokud nás nezabírala kamera, měli jsme vypnuté mikrofony nebo to zapadlo ve vzájemné slovní přestřelce. Asi nejlepší jeho „hláška“ byla, když jsme se všichni shodli, že chceme tabulky výživného a pokřikoval na Jílkovou: „Jediný kdo tady nechce tabulky výživného je….“ (soudní stolice Kantůrková). To už však nestihl doříct. Jistě jste si všimli, že nás Jílková nikdy nenechala zcela

rozvinout myšlenku a tak jsme museli velmi pečlivě vážit každé slovo, aby zaznělo alespoň to podstatné. V jednu chvíli se proto „čestný“ Hodina zasekl, kdy si v hlavě formuloval další jadrný úder a Jílková mu nečekaně dala slovo. Měl jsem připravenou reakci na opatrovnickou stolici Kantůrkovou, které jsem chtěl vmést do ksichtu, že podle Ústavy ČR není oprávněna stanovovat výživné, ale pouze dbát na dodržování zákonů, což může jen těžko, když zde nemáme žádný zákon o výživném, ale „čestný“ Hodina si nenechal vzít slovo. Naštěstí se z výpadku pozornosti skvěle vyhrabal.

Absolutně však nelze souhlasit s jeho myšlenkou, že by stát neměl rozvedeným rodičům určovat výživné a měl by ponechat pouze na jejich úvaze, jak budou svoje děti živit. To velmi hloupý argument, který šikovný řečník okamžitě překlopí v neprospěch otců, přesně jako to udělala Jílková: „Pánové mně připadá, že se vám nechce platit výživné“. Hlavně je to však přesně opačný extrém současného stavu, který může myslet vážně jen člověk, který absolutně nemá představu o reálném životě a nikdy se nerozváděl. Je pravda, že stát nerozvedeným rodičům nepřikazuje, jak mají svoje děti živit a nestanovuje jim výživné, tak proč by to měl přikazovat rozvedeným rodičům?! Je však otázkou, zda je to tak správně, kdy řada dětí v nerozvedených rodinách žije v otřesných sociálních podmínkách, protože jejich rodiče dávky od státu prohrají na výherních automatech nebo prolijí hrdlem, zatím co některé děti rozvedených rodičů si oproti tomu z výživného stanoveného soudní stolicí žijí jako „prasata v žitě“, ačkoliv to absolutně neodpovídá reálným možnostem otce.

Ani dnes stát nikomu z rozvedených rodičů „jen tak z ničehož nic“ nestanovuje vyživovací povinnost a dle zákona má dokonce dohoda rodičů přednost. Manželé se však v drtivé většině případů nerozvádějí, protože si ve všem báječně rozumí a dokážou se na všem rozumně domluvit, ale protože se nedokážou domluvit naprosto na ničem, zejména když jde o peníze a nejsou zde žádná pravidla. Jde tedy o naprosto infantilní myšlenku typickou pro fanatické střídavkáře, kteří si namlouvají, že střídavá péče o děti všechny problémy vyřeší, stejně jako nám někteří politici namlouvali, že vše vyřeší neviditelná ruka tržního hospodářství. Kam nás přivedla tato ruka bez jakýchkoliv pravidel, dnes vidíme, kam se podíváme. Jak by to bez jasných pravidel skončilo v rozvedené rodině, si tedy jistě každý, krom fanatických střídavkářů, dokáže velmi dobře představit.

Adikia proto navrhuje „zlatou střední cestu“ v podobě návrhu Zákona o výživném, kde je na prvním místě dohoda rodičů, která může být jakákoliv, ale pokud se rodiče velmi rychle nedohodnou, pak nekompromisně musí výživné platit oba rodiče podle stejných pravidel (více zde návrh Zákona o výživném). Zcela zásadní také je, že zákonem stanovená vyživovací povinnost musí být pouze jakýmsi „nezbytným minimem“ a teprve až další platby navíc mohou být na uvážení rodičů. Pochopitelně, že každý rodič velice dobře ví, kolik jej stojí dítko, natož když v něm vidí budoucího Lendla nebo Jágra. Pro zákonem stanovenou vyživovací povinnost je však potřeba znát objektivní průměrné náklady podle statistických údajů, které jsou například v sousedním Rakousku základním pilířem při stanovení výživného. Proto jsem se také snažil skočit do řeči předsedkyni spolku ukřivděných matek Asenové, když o tom začala mluvit. U nás byly tyto údaje vydány  Českým statistickým úřadem v roce 2006 (?) a byly podkladem pro prvotní návrh zákona o náhradním výživném (zákon včetně důvodové zprávy ZDE).

Při pohledu na tuto tabulku by vám mělo „svítat“, proč od té doby Český statistický úřad tyto údaje nevydává a proč neprošel prvotní zákon o náhradním výživném. Obsahoval totiž smysluplný výpočet výživného, který by zlikvidoval systém svévolného vyměřování výživného jen podle momentální nálady soudních stolic, kdy by se otcům rozhodně vyplatilo neplatit výživné matkám a platit jej státu.

Jako „veterán“ otcovského hnutí jsem již zažil celou řadu „udatných“ bojovníků za práva otců, ale ne všichni skutečně za práva otců bojovali. V době, kdy se zde JUDr. Kovářová snažila o zavedení tabulek výživného, objevilo se toto téma i v pořadu „Držte hubu s Jílkovou“. Za rozvedené otce tam vystupoval jistý „udatný bojovník za práva otců“, a ve finále z něj vypadlo, že tabulky výživného nechceme. To jsem absolutně nechápal, protože stále jsou lepší špatné tabulky, než vůbec žádné. Došlo mi to, až když jsem zjistil, že onen „udatný bojovník za práva otců“ by se z toho nejspíše zesral, kdyby zde skutečně začaly platit tabulky výživného, protože měl platit výživné na tři děti. Bohužel si nepřečetl, stejně jako celá řada dalších otců, že tabulky byly sestaveny pouze na jedno nebo dvě děti, kdy při větším počtu dětí vycházelo výživné třeba i více jak 100 % příjmu otce, což je pochopitelně nesmysl.  Díky svojí hlouposti tak čistě ve vlastním zájmu „potopil“ všechny rozvedené otce.

Jedna věc je pronášet slova lahodící zvukovodům rozvedených otců a druhá věc je, zda má onen „udatný bojovník za práva otců“ skutečně zájem něco změnit a bude za to bojovat i na jiných místech nebo nás ve vlastním zájmu při první příležitosti potopí. Rozvedení otcové by si tedy měli pozorně všímat, kdo za ně mluví, což díky internetovým vyhledávačům není až tak složité.

V diskusi „U Jílkové“ jsem uvedl dva příklady rozvedených otců a možná jste si ani neuvědomili, že podobnost s konkrétními osobami rozhodně nebyla náhodná. Jeden je milionář a soudní stolice mu vyměřila výživné dva tisíce. Druhý je živořící živnostník a soudní stolice mu vyměřila patnáct litrů výživné. Oba statečně bojují za práva rozvedených otců a teď si položme triviální otázku.

Který z nich má skutečně zájem, aby měly soudní stolice alespoň základní ekonomické znalosti a výživné se vyměřovalo podle jasně stanovených pravidel, a kterému z nich vyhovuje současný stav?

„Čestnému“ Hodinovi rozumím a chápu jeho pohnutky, kdy pokud by měly soudní stolice alespoň základní ekonomické znalosti a uměly pracovat s internetem, měl by pěkný průvan v peněžence. Rozumím také tomu, že nechce, aby si jeho peněz užívala bývalá manželka.

Nic to však nemění na tom, že je to absolutně bezcharakterní člověk, který jde výhradně za svým prospěchem a je mu úplně lhostejné, že tisíce jiných rozvedených otců je ekonomicky likvidováno a zavíráno do kriminálů.