Výživná diskuse o výživném – VI. část

Matky samoživitelky v diskusi „U Jílkové“ zastupovala paní Lenka Václavíková, která nikde aktivně nevystupuje (alespoň jsem to nenašel). Údajně byla zapojena do nějakého projektu pro matky samoživitelky Samodiva aneb divadelní blues pro sólo matky. Více o tomto projektu najdete ZDE. Očekával jsem, že půjde o nějakou ultrafeministickou vůči rozvedeným otcům nenávistnou megeru. Neznáme podrobnosti jejího rozvodového příběhu, ale podle vystupování v diskusi je spíše ukázkovým příkladem oběti zločinného systému (stejně jako její bývalý manžel) a ideální klientkou rozvodového průmyslu (např. spolku ukřivděných matek Asenové) nechutně parazitujícím na jejím neštěstí (přesněji jejich dítěte).

Prostě obyčejná ženská, která se z nějakého důvodu rozvedla, aby záhy zjistila, že sice získala to nejcennější na světě a už nemusí manželovi prát jeho smrduté fusekle, ale sama s dítětem je po ekonomické stránce totálně v prdeli a almužna, kterou jí „bejvalej“ občas pošle na dítě, jí do standardu, na který byla zvyklá za manželství, z té prdele nikdy nevytáhne. Co tedy má taková ženská dělat?

Místo toho, aby šla s dítětem na procházku, tak se trmácí na sociálku a tam jí vypoklonkují s tím, že si nejdříve musí požádat o zvýšení výživného. Rozhodí tedy sítě a vždy se najde nějaká hodná rozvedená matka či dokonce celý spolek rozvedených matek, kde jí velice ochotně pomou s návrhem na zvýšení výživného.  Uvolňuje se ze zaměstnání se strachem, aby jí nevyhodili, protože se uvolnila už asi tisíckrát, když běhala s dítětem po doktorech, aby jí po dvou letech nejistoty laskavá opatrovnická stolice vysvětlila, že se také musí podílet na výživě dítěte, nicméně výživné se zvyšuje na straně otce, protože podle názoru stolice, byť nemá ekonomické vzdělání, si otec může vydělávat mnohem více. A když to říká opatrovnická stolice, "a to už je nějaká autorita“, jak říkala paní Václavíková, pak tomu tedy musí matka uvěřit, třebas pracuje na personálním oddělní jako moje bývalá manželka Monika Mesznerová, a je si velmi dobře vědoma, že je to naprostý nesmysl. Šťastná, že dostala na dítě přidáno, v rytmu valčíku od stolice odtancuje domů, aby záhy zjistila, že takový rozsudek (přesněji tedy stolice soudní stolice) je naprosto bezcenný cár papíru, který na její složité situaci absolutně vůbec nic nezměnil. Opět tedy rozhodí sítě a vždy se najde nějaká naprosto bezplatná právní poradna, která jí velice ochotně zprostředkuje šikovného exekutora, který si již poradil s mnohými odpírači výživného.

Ne vždy to ale pro matku či zletilého holomka skončí šťastným koncem, kdy si při hře s exekucí může snadno spálit prsty i oprávněný (více ZDE). Tuhle informaci ale bezplatné právní poradny či spolky ukřivděných matek zoufalým matkám obvykle „zapomenou“ sdělit. Tak nějak by se dal zrekonstruovat i příběh paní Václavíkové, která mi skvěle přihrála na smeč, když si stěžovala, že od ní exekutor chtěl zálohu na svoje nehorázné fiktivní paušální náklady. Mimochodem v Německu za podání exekučního návrhu oprávněný platí stoliční poplatek, který se povinnému neúčtuje. Nutno zároveň říct, že je oproti zdejším nákladům exekuce zanedbatelný (více ZDE).

Exekuční mafie za skrytou reklamu vyplácí těžké peníze novinářským kanáliím včetně veřejnoprávní VAGINA TV, a v jejím pořadu, který sledovalo tisíce potencionálních klientek, se objeví matka, která všechny tyto klientky naprosto dokonale odradila informací o nutnosti nejdříve zaplatit nemalou zálohu a k tomu tam ještě nějaký idiot na plnou hubu řekne, že při neúspěšné exekuci se může matka se zálohou směle rozloučit. Tuto část diskuse proto považuji za velice povedenou.  

Nešťastná matka samoživitelka Václavíková totálně zblbnutá rozvodovým průmyslem byla silně pobouřena z toho, že nemá peníze na výživu dítěte a ještě by měla složit nemalou zálohu, aby se domohla výživného pro dítě. Kde na to jako má vzít peníze?!  Ale že v případě úspěšné exekuce by tyto nemalé náklady byly přeneseny na otce, kde na to on vezme peníze a jak to ovlivní jeho další schopnost podílet se na výživě dítěte, to už jí zjevně nedochází, byť se zdálo, že je jinak docela rozumná. Jenže je zde nemalá skupina matek, jako moje bývalá manželka Monika Mesznerová, kterým tohle všechno velmi dobře dochází a výživné (respektive dítě) zneužívají jako nástroj pomsty k ekonomické likvidaci otce a rozvodový průmysl v čele s opatrovnickou stolicí je v tom ještě podporuje.

Když jsem v diskusi „U Jlíkové“ říkal, že by stát měl bránit rozvodům, vyvolalo to všeobecné veselí. Představme si ale, že by se při rozvodu sešlo celé příbuzenstvo stejně jako při svatbě a oddávající, tentokrát jako „rozvádějící“, by oběma rodičům řekl, že rozvodem sebe i dítě uvrhnou do chodby a stát jim proto potom nedá ani korunu podpory. O dítě si hodí korunou a výživné bude stanoveno maximálně ve výši životního minima dítěte. Majetek, který vznikl za trvání manželství, bude rozdělen v poměru příjmu, jaký kdo z manželů doshoval. Pokud s tím souhlasí, tak ať to před celým příbuzenstvem podepíšou a jsou rozvedeni. A viděli byste, jak by okamžitě klesl počet rozvodů. Minimálně polovina opatrovnických stolic by mohla skončit na pracáku a peníze ušetřené za jejich platy by se daly použít na podporu rodin s dětmi, aby rodiče nebyli každý měsíc vystresováni, zda vyjdou s penězi, nehádali se a v důsledku toho se pak nerozváděli.

V každém případě je však nutné zrušit současný nesmyslný rozvodový systém, kdy rozvod probíhá ve třech naprosto samostatných řízeních (péče o dítě, rozvod manželství, majtekové vypořádání), protože dítě má právo se podílet na životní úrovni rodičů, tudíž nelze nejdříve rozhodovat o výživném a až úplně naposled (mnohdy i po 10 letech) vypořádat společné jmění manželů.

Paní Václavíková dala ještě jeden gól do branky rozvodového průmyslu, když popisovala podání trestního oznámení na neplatiče výživného. Prý se také může stát, že matce odeberou dítě. To je pochopitelně nesmysl, ale znáte to, říkali to v televizi, tak je to pravda. V tomto směru nelze než paní Václavíkové poděkovat.

Ve skutečnosti se totiž pomáhači snažili zjistit, zda dítě neplacením výživného neutrpělo nějakou závažnou újmu, což je důležité pro právní kvalifikaci trestného činu a pochopitelně také výši trestu.

Od paní Václavíkové to byla skvělá přihrávka, kdy jsem mohl v plné nahotě odkrýt nesmyslnost zavírání nešťastných rozvedených otců do kriminálu. Jejda a to se Jílkové vůbec nelíbilo, proto mi hned prskala do obličeje a nestihl jsem tak říct všechno, což jsem tak nějak předpokládal, proto jsem měl připravený obrázek, na kterém si to diváci mohli přečíst.

Zda je bývalý manžel paní Václavíkové skutečně darebák, kterému se nechce platit výživné nebo je to stejná oběť zločinného systému, jako ona sama, to s jistotou skutečně nelze říct. Avšak z toho, že chtěl exekutor zálohu, je mnohem pravděpodobnější a také nejčastější právě ta druhá možnost, neboť velmi dobře věděl, že už mu nemá co vzít, a to je co říct, protože exekutorská mafie se neštítí ani nelidského vydírání viz. poslední zveřejněný případ.

Brutální exekutor? Takto se choval, než skončil před soudem

Otřesný případ exekturské bezohlednosti přinesl server Novinky.cz. Před dvěma lety měl do domu Lucie Šteflové z Plzně vtrhnout vykonavatel soudního exekutora Marek Ředina. Měl jí pohrozit, že když ihned nezaplatí třísettisícový dluh za svého otce, dům kompletně vystěhuje. Nebral přitom ohledy ani na sedmiměsíční smrtelně nemocné dítě.

Zaskočená žena nakonec raději zaplatila sto tisíc, i když jejímu otci v domě nic nepatřilo a ani se tam nezdržoval. Státní zástupce usoudil, že  jednání Řediny bylo trestným činem vydírání a zneužitím pravomoci úřední osoby. Případ od včerejška projednává plzeňský soud. Několikrát soudně trestanému Ředinovi hrozí až osm let vězení.

„Ráno po šesté mě vzbudil zvonek a bušení na okna. Venku stálo několik mužů a dožadovali se vstupu do domu s tím, že jeden z nich se představil jako vykonavatel soudního exekutora a tvrdil, že provádí výkon exekuce kvůli dluhu mého otce. Říkal, že když je dovnitř nepustím, zavolá zámečníka a do domu se dostane násilím,“ popsala Šteflová příchod exekutora.

Přestože muže prosila, aby si zuli boty, protože její onkologicky nemocné dítě potřebovalo sterilní prostředí, odvětili jí, že je jim to jedno, protože nebudou přece stěhovat věci v ponožkách.

Ředina u soudu popřel, že by na ženu vyvíjel nátlak a myslí si, že nijak nepochybil. A to ani v případě nemocného dítěte:  „Děti bych řešil v momentě, kdyby došlo na stěhování a ony by zůstaly v prázdném domě,“ cituje server Ředinu. Soud má ještě pokračovat výslechy dalších svědků.

Zdroj Parlamentní listy Brutální exekutor