Výživné při vysokém příjmu povinného

V České republice není žádný zákon ani jiný předpis, který by stanovoval pravidla pro stanovení výše výživného a vychází se pouze ze všeobecné zásady dané Zákonem o rodině:

Dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů.

Výše výživného je tak dána pouze momentální náladou soudce, a pokud má povinný rodič vysoký příjem, může výživné dosahovat třeba i stotisícových částek (viz. mediálně známé případy Čejková, Řepka). Je však tento postup soudů správný?

Pokud jde o zásadu podílu na životní úrovni, tak je to jistě v pořádku a společnost takové rozhodnutí soudů nijak nepobuřuje. Většina lidí si totiž neuvědomuje, že výživné má ryze spotřební charakter (o spotřebním charakteru hovoří § 99 odst. 1) zákona o rodině).  Průměrně inteligentního člověka pak zákonitě musí napadnout otázka, zda je dítě vůbec schopno takto vysoké výživné každý měsíc spotřebovat.

Součástí rodičovské odpovědnosti je povinnost rodičů důsledně chránit zájmy dítěte.

Zákon o rodině
§31
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte,

Je tedy zcela nepochybné, že povinností rodičů je také důsledně chránit zájem dítěte, aby možnosti rodičů podílet se na jeho výživě nepřicházely na zmar tím, že se nehospodárně spotřebují jako výživné, proto na tuto situaci pamatoval § 85a odst. 2 zákona o rodině.

Zákon o rodině
§85a
(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.

Kde je však hranice účelně vynaložených měsíčních nákladů na dítě?

Přesuňme se teď od mediálně známých extremních případů do světa běžných rodičů a jejich dětí, a pokud se chceme něco dozvědět o jejich životní úrovni, stačí navštívit internetové stránky Českého statistického úřadu, který jako ústřední orgán státní správy provádí celostátní statistická šetření už od roku 1919. Při trošce trpělivosti se lze dopracovat až k velice podrobné statistice pod názvem Náklady na výchovu a výživu dětí v roce 2003. Mimochodem tato statistika byla svého času podkladem pro návrh zákona o náhradním výživném. Podle vyjádření ČSÚ novější statistické údaje neexistují, protože tento výzkum je údajně finančně náročný a nejsou na něj peníze. To však vůbec nevadí, protože na stránkách ČSÚ je také přehled o růstu spotřebitelských cen od roku 2003 až do současnosti (celkem 20,7 %).  Není pak složité přepočítat průměrné náklady na výchovu a výživu dětí pro rok 2012.

Náklady na výchovu a výživu dětí 2012

Dalším měřítkem účelně vynaložených nákladů dítěte jsou pak jistě spravedlivá a nestranná rozhodnutí soudů o výživném. Jak příklad můžeme použít rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 55 C 56/ 2010 z prosince 2011, kde soudce JUDr. Liška dovodil, že součet výživného od obou rodičů v celkové částce 13 250,- Kč dostačuje k pokrytí důvodných potřeb „dítěte“ ve věku 22 let (Dobré mravy a studium na vysoké škole). Lze tedy snadno dovodit, že dítě ve věku 5 let nikdy nemůže mít stejné nebo dokonce větší odůvodněné potřeby a tedy mít právo na stejné nebo dokonce větší výživné.

Logický a jednoduchý výpočet odůvodněných potřeb dítěte je pro většinu soudců neřešitelnou úlohou a je tedy nutno hledat oporu v platných zákonech. V daném případě je nejblíže Zákon o státní sociální podpoře, kde ve smyslu § 37 odst. 4) příspěvek vyplácený státem na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči nahrazuje výživné od rodičů.

Zákon o státní sociální podpoře
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte §37
(4)Příspěvek na úhradu potřeb dítěte nenáleží po dobu, po kterou je dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež (§ 7 odst. 4 věta druhá) nebo v péči jiné osoby na základě rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů (§ 7 odst. 10) nebo v péči osoby uvedené v § 7 odst. 11.

Pokud se bavíme o zákonném právu na výživné (odůvodněných potřebách dítěte), pak stejné právo musí mít každé dítě a není zde žádný důvod, proč by soud měl některému dítěti přiznávat jiné právo (odůvodněné potřeby). 

Zákon o státní sociální podpoře
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte §37
(2)Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející podle odstavce 1 činí za kalendářní měsíc součin částky životního minima dítěte a koeficientu 1,40; jde-li o nezaopatřené dítě, použije se koeficient 2,30.

Projevem společenského uznání osoby pečující o cizí dítě v pěstounské péči je státem vyplácená odměna pěstouna ve výši jeho životního minima. Lze však předpokládat, že pěstounství není provozováno jako výdělečná činnost a tak i odměna pěstouna asi obvykle „padne“ ve prospěch dítěte.

 Odůvodněné potřeby dítěte pro rok 2012 dle Zákona o státní sociální podpoře

A teď si tyto zákonem odůvodněné potřeby dítěte srovnejte s náklady vypočítanými ze statistických údajů. Je vidět, že stát (MPSV) má velice dobře spočítané, jaké jsou měsíční náklady na dítě. Je třeba připomenout, že se jedná o náklady, na kterých by se měli podílet oba rodiče.

Zákon o rodině
§ 26
(1)Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

I bez lingvistických znalostí je v této věci Zákon o rodině naprosto jasný, kdy soud má určit, jak bude KAŽDÝ z rodičů přispívat na výživu dítěte, přesto rodičům, kterým je dítě svěřeno do péče (zde převážně matkám) soudy výživné zásadně nestanovují. Opatrovnická justice totiž odmítá reflektovat skutečnost, že na rozvod vždy tvrdě doplatí děti, kdy životní náklady rozvedených rodičů jsou oproti úplné rodině dvojnásobné (vedou dvě samostatné domácnosti).  Nesmyslná snaha zachovat dětem stejnou životní úroveň jakou měly před rozvodem je pak nestanovením výživného oběma rodičům snadněji přenášena jen na plátce výživného (zde převážně otce).

I když je dítě svěřeno do péče jednomu z rodičů, není tím druhý rodič zbaven rodičovské odpovědnosti, byť v realitě to tak často vypadá. Pokud má rodič vysoký příjem, jistě nemá důvod pochybovat o základních spotřebních nákladech dítěte, avšak s ohledem na zákonnou povinnost dbát zájmu dítěte, je jeho povinností dbát, aby veškerá plnění nad rámec podílu na základních spotřebních nákladech byla účelně využívána ve prospěch dítěte. Zejména pokud mezi rodiči vázne spolupráce na péči o dítě (což je ve většině případů) je tedy zcela na místě, aby se rodič s vysokým příjmem podílel na dalších nákladech nad rámec základních potřeb dítěte přímými platbami.

Zatím co u běžného výživného musíme spoléhat na poctivost příjemce výživného (většinou matky), tvorbou úspor vzniká majetek dítěte, který má vysokou právní ochranu.

Zákon o rodině
37a
(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.
(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.

Pokud je výživné plněno formou úspor na bankovní účet, pak s ohledem na bankovní úroky a poplatky za vedení účtu asi žádné výnosy vznikat nebudou a majetková podstata (vklady na účet) mohou být dotčeny pouze v případě, že by některý z rodičů nebyl schopen plnit výživné. Je to sice na hlavu postavené, ale pokud by rodič neplnil výživné z nedbalosti (trestný čin zanedbání povinné výživy), nelze tyto úspory použít pro potřebu dítěte. O případném výběru z účtu dítěte vždy musí rozhodnout soud na návrh opatrovníka.

Zákon o rodině
§ 37  
(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.

§37b
(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka.
(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv závazkových.

Pokud by některý z rodičů úspory dítěte bez souhlasu soudu z účtu vybral, pak na tuto situaci pamatuje Trestní zákoník.

Trestní zákoník
§ 220 Porušení povinnosti při správě cizího majetku
(1) Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.

§ 221 Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti
(1) Kdo z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo
b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Není žádná frajeřina platit desetitisícové částky výživného, protože na to máte. Frajeřina je, být správným rodičem a dokázat ochránit skutečné zájmy dítěte, tak aby vaše prostředky neskončily v nenasytném chřtánu bývalých manželek či advokátů parazitujících na neštěstí dětí.