Za organizovaný teror čtyři měsíce s podmínkou

Dnes se na Novinkách.cz objevil další článek o exekutorech. Jen si člověk sedne k internetu a už by se pozvracel.

Exekutoři terorizovali rodiče dlužníka, soud je potrestal za útisk

Exekutoři nemohli najít skutečného dlužníka, tak si došli pro peníze k jeho rodičům. Nic nepomohly námitky rodičů, že syna už jedenáct let neviděli. Exekutoři začali zabavovat veškerý majetek v bytě, dokonce i ledničku. Na nesmělou otázku, kam si mají dát potraviny, jim vykonavatelé řekli, že jídlo z ledničky jim vysypou do vany. Po šestihodinovém teroru rodiče podlehli a vyplatili alespoň část dluhu.

Soud exekutory odsoudil za útisk na čtyři měsíce s roční podmínkou. Ani tak jim exekutorský úřad nechce vrátit peníze, protože je prý vydali dobrovolně.

Celý článek ZDE

Kdo nezažil návštěvu exekutora (přesněji jeho vymahačů), jen těžko si dokáže představit, co všechno je možné v údajném právním státě. Když vám do bytu vleze zloděj a načapáte ho při tom, máte alespoň možnost přiměřeným způsobem fyzicky bránit svůj majetek. Musíte však dávat velký pozor, aby při tom zloděj neutrpěl nějaké zranění, protože jinak budete řadu let vláčeni po soudech, zda se jednalo o přiměřenou obranu. Když vás někdo přepadne v bytě a s nožem pod vaším krkem rabuje byt, můžete se (pokud vám to odvaha umožní) také přiměřeně bránit, ale i zde musíte velmi obezřetně chránit zdraví útočníka. Oproti prosté krádeži je zde však pro pachatele připravena mnohem vyšší trestní sazba. Když přijdou byt rabovat vymahači exekutorů, jsou všechny vaše obranné argumenty naprosto zbytečné! Protože jde o úřední osoby, můžete maximálně jen sprostě nadávat. I zde je však potřeba být obezřetný, aby se jich to nějak osobně nedotklo a nezažalovali vás za urážku na cti.

Jak je něco takového vůbec možné?

Umožňují naše zákony! Exekutor může v podstatě zabavit cokoliv a zákon jen vymezuje, co zabavit nesmí (zde by však bylo asi přesnější „neměl by“).  

Občanský soudní řád

Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí

§ 322

(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Už na první pohled však každému musí být jasné, že pod obecné formulace jako „nezbytně potřebuje“ či  „v rozporu s morálními pravidly“ lze přiřadit cokoliv, proto je zákon dále „upřesňuje“.

Občanský soudní řád

Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí

§ 322

(2) Takto jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny zejména

a) běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,

b) snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,

c) zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,

d) hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu (6 252 Kč)

Ačkoliv se má jednat o upřesnění odst. 1, ve skutečnosti jsou zde opět obecné formulce, které si každý vymahač může vysvětlit po svém, kdy zde není nijak definováno „obvyklé vybavení domácnosti“. Pak je také klidně možné, že vymahači zabaví ledničku a jídlo vám vysypou do vany, zatím co třeba v Německu patří do obvyklého vybavení domácnosti televizní přijímač a exekutor ho nesmí zabavit.

Široká ochrana práva vlastnit majetek zaručená Litinou základních práv a svobod je v případě nedlužníků zajištěna tím, že si mohou dodatečně podat návrh na vyloučení věcí z exekuce, pokud jsou ovšem schopni prokázat, že jde o jejich majetek a nikoliv majetek dlužníka. Kdo by si schovával účtenku od vysavače, která dnes slouží jako „záruční list“ ještě deset let po vypršení záruky? Když se vám přeci jen po několika měsících podaří prokázat, že jste majitelem svého majetku, můžete si ho na vlastní náklady přestěhovat ze skladu exekutora zpět do svého bytu. Od exekutora však rozhodně nečekejte ani slovo „soráč“.  Případné omluvy a náhrady škody se musíte pracně domáhat žalobou na stát. Vzniklou škodu tak zaplatí všichni občané, a to i když nikomu nic nedluží.

Stejný teror od exekutorských vymahačů před několika lety zažila i moje současná manželka. V tu dobu jsem byl trvale hlášen ve svém bytě, ten však byl po rabování bývalé manželky prázdný a krom hrníčku na čaj a lžičky v něm nebyl žádný majetek. Toho si exekutoři byli velmi dobře vědomi, proto si dva měsíce po svatbě se současnou manželkou vyčíhali, kdy odejdu z jejího bytu a v pozdních večerních hodinách vtrhli do jejího bytu, s tím že je uvalena exekuce na její majetek, protože dlužím za výživné. Už jen to je absolutní kravina, protože dluh vznikl před uzavřením manželství, tedy nespadá do společného vlastnictví manželů. "Máme tady exekuční příkaz, tak se o tom nebudeme bavit". Jaké bylo překvapení manželky, že příkaz zní na neexistující osobu, kdy si po svatbě ponechala svoje příjmení a v exekučním příkaze bylo uvedeno příjmení Mesznerová. No co, chybička se vloudila, ale všechny ostatní osobní údaje odpovídají, tak jdeme na to. Nesměle se je snažila upozornit, že je večer a v bytě spí školou povinné dítě (její dera) a zda je nutné zabavovat majetek právě teď. „Nebojte se pani, postel dceři necháme“. Vystresovaná a naprosto zoufalá mi pak volala, co u ní doma děje. Řítil jsem se zpět do bytu manželky a po telefonu vyjednával s vymahači. Nakonec jsme se domluvili, že druhý den přijdu a dluh uhradím v hotovosti. U manželky jsem je však již nezastihl (k oboustrannému štěstí  – dostali by po držce a já pár let kriminálu).

A to není teror? Zneužívat svého postavení vůči naprosto nevinné a bezbranné ženě? Ale stěžujte si. Při příští exekuci se s vámi exekutor už vůbec nebude bavit, počká si, až nikdo nebude doma, vypáčí dveře a v naprostém klidu vyrabuje celý byt. Nutno však říct, že k tomu exekutoři přistupují jen v případě, že skutečně není žádná jiná možnost, kdy je pro ně mnohem pohodlnější obstavit bankovní účet či mzdu. To je však také pěkná lumpárna.

Takto mi obstavili podnikatelský účet, a přestože je v zákoně uvedeno, že můžete provádět běžné finanční operace, nemohl jsem zaplatit povinné sociální a zdravotní pojištění a ani odvádět DPH. Obrátil jsem se tedy na všechny příslušené instituce s upozorněním, že nejsem pro nezákonný postup exekutora schopen dostát svým povinným odvodům. Myslíte si, že to někoho zajímalo? Absolutně ne! Jste šmejd co dluží, tak co si máte co stěžovat. Vše vyřešila až stížnost na Ministerstvo nespravedlnosti, účet byl odblokován, platby jsem však neuskutečnil včas, tedy mě neminulo penále.

Dluhy se mají vracet, ale to, co zde vybudovali soudruzi z ODS, už s vymáháním pohledávek nemá nic společného, protože to je nelidský útisk a teror. Vymáhání dluhů musí v první řadě plnit svůj účel, nemůže končit dluhovou pastí a to zejména v případě vymáhání výživného, kdy nikdo nemůže vydávat za zájem dětí ekonomickou likvidaci vlastního rodiče. Výživné by měl vymáhat stát (např. prostřednictvím finančních úřadu) bez dalších zatěžujících nákladů jak na straně oprávněného, tak i na straně povinného obdobně, jako je tomu například ve Francii.

Stát by si však také měl plnit svoji povinnost vyplývající z Listiny základních práv a svobod a potřebným dětem „neplatičů“ výživného zajistit náhradní výživné, tak jako je tomu v jiných právních státech.  

A čtyři měsíce s podmínkou za teror organizovanou zločineckou skupinou? To ať jde nevážená soudní stolice se svojí spravedlností do prdele!