Žalovaná otřes se
Podle žalované (Ministerstva NEspravedlnosti) jsou všichni stoličníci profesionálové, proto se cítí pohoršena mojí oprávněnou kritikou soudkyně JUDr. Smitkové (otočila smysl žalobního návrhu) a JUDr. Malíkové (otočený smysl žaloby bezmyšlenkovitě překopírovala do svého rozhodnutí) a dožaduje se odmítnutí mého návrhu na náhradu nemajetkové újmy za moji úskočnou kriminalizaci (Žalovaná je pohoršena).
Nejen v případě Adike si žalovaná představuje, že za úskočnou kriminalizaci stačí omluva ukrytá kdesi v hloubi dopisu. Obecná stolice poškozeným sice nějakou náhradu za nemajetkovou újmu přiznává (nic jiného jí ani nezbývá, protože to je dáno zákonem), ale rozhodně se nepředá. Devastace osobního života oběti zlovůle je jen těžko měřitelná. Odškodnění ve výši jedné průměrné měsíční mzdy (cca 22 000,- Kč) za rok úskočné kriminalizace však rozhodně nelze považovat za odškodnění! Podle Adikie by se odškodnění mělo minimálně rovnat součtu ročních platů všech úředních osob, které se na úskočné kriminalizaci podílely (pomáhač, kriminalista, státní zástupce a soudci). Odškodnění by se tedy mělo pohybovat alespoň o jeden řád výše (cca 220 000,- Kč).
Se směšným odškodněním není spokojeno více poškozených a tak jako na objednávku Adikie přijalo tento měsíc kolegium Nejvyššího soudu v Brně sjednocující stanovisko k otázce přiznání a výše náhrady za nemateriální újmu, které lze stručně charakterizovat jako „Žalovaná otřes se“ (oslíčku otřes se). Pochopitelně ve skutečnosti „se otřese“ státní pokladna, tedy občané. Čím více, tím lépe! Při současné hospodářské krizi je to nadějná cesta k hmotné odpovědnosti soudní stolice, její debolševizaci a reformě.
Sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu v otázce přiznání a výše náhrady za nemateriální újmu způsobenou tím, že proti poškozenému bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením.
Při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem. Zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však zákon ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění.
Paušalizace výše přiměřeného zadostiučinění není namístě.
Nejvyšší soud dále popisuje jednotlivá kritéria, která mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy.
- Povaha trestní věci
- Délka trestního řízení
- Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby
Poslední uvedené kritérium je zejména pro žalovanou novinkou, protože ta stále žije v komunistickém právním systému a kriminalizaci osob považuje za běžný způsob života občanů.
Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby
Negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií.
Vedle toho je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou zejména okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně). Budou jimi ale také okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo lze uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. Přitom je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.
Stanovisko je obsaženo v rozhodnutí 30 Cdo 2813/201 a bylo zařazeno do Judikatury na stránce Výživné pod názvem Sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu v otázce přiznání a výše náhrady za nemateriální újmu.
—————
